Světla v soumraku

Čtyři sezóny osamění

Světla v soumraku se zabývají často diskutovaným tématem osamění. Jeho zpodobení ve filmu ale postrádá jakoukoliv sentimentálnost nebo idealizující prvky. Romantické osvětlení a pohádková kvalita, které často Kaurismäki magickým způsobem využívá, ve Světlech v soumraku zcela chybějí. Úvodní scéna je nejlepším a nejkomplexnějším zobrazením dvou úrovní současného Finska: oslavovaný přepychový obraz oficiálního Finska na jedné straně a nemilosrdné úrovně ulic na straně druhé, které jsou stejně jako oblast Ruoholahti v Helsinkách labyrintem uvědomělosti a architektury. Celá oblast je metaforou země, která prosperuje víc než kdykoliv jindy.

Stejně tak Koistinen, pracovník bezpečnostní služby, je v přímém kontaktu s úspěchem. Hlídá obrovské bohatství. Místo, kde pracuje je stejně jako místo jeho skromného domova v oblasti, která je metaforou úspěchu. Ze stínů se ale vynořují trpící obyvatelé. Každodenní sadismus prosakuje všude a stejně jako dobrá vůle přeměňuje bytosti svých uplatňovatelů. Násilí odráží psychologické zneklidnění - všech. Koistinen je několikrát zmlácený; jeho bití se objevuje jako lunární cykly.

Světla v soumraku uzavírají sérii tří filmů popisovaných jako trilogie ztroskotanců („loser trilogy“). Dva předcházející snímky Mraky odtáhly a Muž bez minulosti byly stejně jako Světla v soumraku uvedeny v soutěžní sekci MFF Cannes. Muž bez minulosti byl příběhem o životě, který musel být znovu započat; podobně i Světla v soumraku vyprávějí o světě, který se pro člověka zastávajícího lidskost a staromódní hodnoty ponořil do soumraku. Na místě tradičních hodnot stojí zrada a lest společně s absurdním statusem nestoudných dělení zisků stejně tvrdých jako zásada: vlastnictví je, ať už skrytě nebo veřejně, krádež.

Ve filmu nenajdete jediný záběr, který byste mohli zaměnit s jiným režisérem ani žádný dialog, který by mohl napsat někdo jiný. Výjimečný hudební doprovod k filmu obsahuje v jednom velkolepém provedení hlasy dvou opravdových králů tanga: světově proslulého Argentince Carlose Gardela a finského Olaviho Virta, který přestože je znám jen několika málo cizincům, zasloužil by si uznání všech. A uprostřed toho všeho stojí podivín - nové a snové zjevení v kaurismäkiho světě. Ti, kteří se dopouštějí velkých zločinů chtějí jednat bez překážek, objeví Koistinena - skvostnou zástupnou oběť, slovy zločineckého šéfa: „věrný jako pes, romantický blázen“. Přirozená čest Koistinenovi nedovoluje mluvit o událostech, které se odehrály. Proto nikdy nemluví o ženě, která ho zradila. Je morálním zástupcem, jehož charakter se neslučuje se stavem společnosti. Společnost očividně nemá žádnou šanci pochopit a ochránit lidi jako je on. Celé krutá rovnice je vepsaná do Koistinenovy postavy: přes extrémní uzavřenost smýšlení odhaluje široký společenský profil.

To je paradox tohoto díla a také jeho mimořádná rása. Hlavní postava je doslova osamělá až do posledních záběrů filmu. Tam se vše ění a z této změny pramení neuvěřitelná síla obrazů. Jeden z nejčistších popisů osamělosti ve filmu je uzavřen zjištěním, že člověk nakonec přece jen není sám. Dva jsou nejmenší jednotka, možná jednotka jediná, tak jako na konci filmů Nicholase Raye. Ve Světlech v soumraku vytvořil Aki Kaurismäki své nejpoctivější dílo.

Janne Hyytiäinen
Absolvoval na Finské divadelní akademii v roce 2001. Působil v několika divadlech v Helsinkách, ve filmu a v televizi hrál několik vedlejších rolí. U Kaurismäkiho se poprvé objevil v krátkém filmu Dogs have no hell v roli barmana. Ve filmu Muž bez minulosti představoval jednu z vedlejších postav. Koistinen je jeho první hlavní filmovou rolí.

Maria Järvenhelmi
Ve filmu se poprvé objevila už v roce 1986. Absolvovala Finskou divadelní akademii v roce 2000 a v rámci finské kinematografie patří k renomovaným herečkám. Světla v soumraku jsou jejím prvním společným projektem s Akim Kaurismäkim. Od roku 1997 zpívá se skupinou Cudos.

Ilkka Koivula
Ilkka Koivula se ve finském filmu objevil poprvé v hlavní roli v roce 1989. Absolvoval Finskou divadelní akademii v roce 1990 a uplatňuje se ve filmu i v divadlech několika finských měst. Světla v soumraku jsou jeho prvním projektem s Akim Kaurismäkim.

Maria Heiskanen
Herecký debut Marii Heiskanen se odehrál ve švédském filmu Il capitano režiséra Jana Troella v roce 1991. Působí v několika divadlech a spolupracuje na televizních projektech ve Švédsku i ve Finsku. Světla v soumraku jsou jejím prvním projektem s Akim Kaurismäkim.

Aki Kaurismäki
Narozen roku 1957, Orimattila, Finsko. Patří k nejvýznamnějším evropským režisérům a v rámci společnosti Villealfa, již založil se svým bratrem Mikou (rovněž režisérem), se věnuje i produkci. Ve svých stylizovaných hořkých tragikomediích, pravidelně oceňovaných na prestižních festivalech, se zaměřuje zejména na osudy různých outsiderů a ztroskotanců z okraje společnosti. Na 28. MFF v Karlových Varech v roce 1992 byla uvedena přehlídka jeho filmů.