Syriana

Jednoduchá je facka, reality show, volba diktátora, malá násobilka, konzumní společnost, pohádka. Složitá je osobní zodpovědnost, nabídka tarifů Českého telecomu, teorie množin, spravedlnost, šachová partie s velmistrem, Syriana.  
 
Obvykle navštěvuji filmy bez předchozího prostudování dostupných informací a čtení recenzí od autorů majících v oblibě převypravování tří čtvrtin děje včetně pointy. Zabraňuji tak zklamáním z nenaplněných očekávání a trpkým poznáním, že vše vizuálně atraktivní vystříleli mazaní producenti už v podmanivých trailerech. V případě respektovaného Stephena Gaghana, scénáristy čtyřoscarového hitu Traffic: Nadvláda gangů, však neprohloupí ti, kteří jistou domácí přípravu podstoupí. Nejde jen o prostou orientaci v dobrých dvou tuctech dějově významných postav a vzájemných vztazích. Klíčové je smíření se s faktem, že ač je film precizně promyšlen a nesnaží se žádnými uměleckými prvky ptýlit divákovu pozornost, je nesmírně obtížné všemu porozumět. Proč? Syriana opravdu není popcornová pohádka.  
 
Čtyřicetiletý Stephen Gaghan se v Syrianě rozhodl volně adaptovat vzpomínkovou knihu See no Evil od Roberta Baera, někdejšího důstojníka CIA na Blízkém východě, která ho zaujala na první pohled. Podle režisérových slov by se závislost na ropě dala přirovnat k závislosti na cracku, takže jedno velké téma tu vystřídalo ještě větší.  
 
Vyprávěný příběh Syriany raději citlivě nepoukazuje na žádnou konkrétní zemi či emirát v Perském zálivu. Přesto ihned nahlédneme, že zobrazená komplikovaná doba nedlí jen ve scenáristově fantazii, ale je přímým odrazem té naší fyzické Země. Do vyprávění zasahují lidé nejvyšších i nejobyčejnějších společenských příček. Od majitelů olejářských gigantů Connex a Killen, agenty CIA s veškerou myslitelnou technikou a vladařské rodiny, po ty nejposlednější Pákistánské přistěhovalecké dělníky, zbavované lidských práv i důstojnosti. Všichni jsou ale stejnou obětí vysněných a vynucených vyšších cílů. Ať se děje, co se děje, ropa musí proudit.  
 
Co ještě na Syrianě zaujme? Ačkoli se konvenční kamera vystřídala kýčovitého zkontrastnění zobrazených koutů Země, povedlo se vykouzlit několik působivých momentů. Namátkou vzpomenu chudinskou kolonii poskládaných domků a obří sloupy vysokého napětí v poušti, kde se v mihotavém pozadí tyčí a vyrůstají kvanta nejmodernějších mamutích výškových budov. Rovněž jedna ze závěrečných scén na dálnici, nazvěme ji třeba hněv Velkého bratra, je bezesporu mistrovským kouskem po všech směrech. Ani jazykoví reptalové si na své nepřijdou, neboť byla lingvistické otázce věnována zvláštní pozornost. Nemůžu posoudit fundovaně, ale přízvuky i hlasové modulace arabštiny i jazyka urdu dodávají každopádně další míru autentičnosti. Nakonec by bylo by nedůstojné vynechat George Clooneyho, který v roli staršího operačního agenta CIA vybojoval filmového Oscara za vedlejší roli, třebaže ve filmu žádná hlavnější než ta jeho není.  
 
Je velká škoda, že v Syrianě asi spousta diváků nepřekousne onu komplikovanost a ruku v ruce se vzdálenější tematikou budou při Gaghanově jméně marně vzývat ducha Trafficu. Osobně je mi však Syriana ale mnohem blíž. Možná už kvůli tomu, že mě drogová problematika zajímá asi jako Červenou karkulku konstrukce reaktorů jaderných ponorek. Když už bych k něčemu dílo přirovnal, pak spíše k odvaze nedávného snímku Obchodník se smrtí. Gaghan jde ale ještě dál, protože se v Syrianě dá uvěřit prakticky všemu a všem. Včetně toho, že prodemokratický nemusí nutně znamenat proamerický, ba právě naopak!  
 
Dovětek: Pokud jste nikde nenarazili na vysvětlení kdo nebo co je Syriana, tak vězte, že se tímto pojmem ze žargonu washingtonských kuloárů míní hypotetická změna na ideologické mapě Blízkého východu.