fb  Sdílet
   Informace    Komentáře    Obsazení    Hodnocení    Videoukázka    Fotky    

76% 843 hlasů
7.6 10 843
drama, Velká Británie, , 109 min., od 15 let
Kinopremiéra v ČR a SK 16.2.2017, DVD a Blu-Ray od 21.6.2017 Bontonfilm

Režie:
Herci: , , , , , více...


Ukázka



Na počátku byla příležitost...a pak přišla zrada.
Uplynulo dvacet let. Mnohé se změnilo, ale stejně tak zůstalo mnohé při starém. Mark Renton se vrací na jediné místo, které mu kdy bylo domovem. Čekají tu na něj: Spud, Sick Boy a Begbie. Očekávají ho i další staří známí: smutek, ztráta, radost, pomsta, nenávist, přátelství, láska, touha, strach, výčitky, heroin, sebedestrukce a smrtelné nebezpečí, ti všichni stojí ve frontě, aby ho uvítali a společně to všichni naplno rozjeli.
Uprav informace o filmu

Komentář k filmu Stará banda je zpět, postavy prošly vývojem a Danny Boyle furt umí. Jen už to není drogový opus magnum, ale jen dovětek k osudům čtyřky ztroskotanců. Ale funguje to! Tedy až na podivný konec, 4 hvězdy.
Všechny komentáře k filmu 13+ Napiš komentář k filmu a získej DVD

Web: IMDB    Videotéka: přidat si do ní film

Popis filmu T2 Trainspotting

Na počátku byla příležitost... a pak přišla zrada. Uplynulo dvacet let. Mnohé se změnilo, ale stejně tak zůstalo mnohé při starém. Mark Renton se vrací na jediné místo, které mu kdy bylo domovem. Čekají tu na něj: Spud, Sick Boy a Begbie. Očekávají ho i další staří známí: smutek, ztráta, radost, pomsta, nenávist, přátelství, láska, touha, strach, výčitky, heroin, sebedestrukce a smrtelné nebezpečí, ti všichni stojí ve frontě, aby ho uvítali a společně to mohli naplno rozjet.


O filmu

obrazek
Kde jsme je opustili...

Čtveřice dlouholetých přátel/společníků/zahořklých nepřátel se společně vydala do Londýna, aby zde prodali pokoutně získanou tašku plnou heroinu. Zatímco ostatní spí, odplíží se Mark Renton s veškerým ziskem: s 16 tisíci liber v hotovosti. Odchází a na nikoho a na nic se neohlíží. Čtyři tisíce liber zanechá ve skříňce v úschovně pro Spuda. Jedná se o milé gesto, ale z pohledu jeho příjemce, muže s víceméně nepřemožitelnou závislostí na heroinu, se jedná o gesto velmi dvojsečné. Sick Boy, který se pocity loajality nikdy příliš neznepokojoval, je na Rentona naštvaný, ale současně mu příšerně závidí. Pokud se někdo z nich dopustil zrady, měl by to být právě on. Proklíná svou sentimentální slabost a sní o pomstě. Frank Begbie strávil většinu svého dospělého života jako oživlý ruční granát. Renton z něj právě vytrhl pojistku. Jeho hněv je možná sebedestruktivní, ale je celkem jisté, že nebude jeho jedinou obětí.

obrazek
Druhému celovečernímu snímku týmu zodpovědného za film Mělký hrob, natočenému s rozpočtem dvou milionů liber, se podařilo překonat svůj skromný nezávislý původ a stal se z něj nefalšovaný kulturní fenomén.

„Vlastně jsme to ani nijak moc neplánovali,“ vzpomíná Danny Boyle. „Zrovna jsme dotočili Mělký hrob, který si vedl celkem dobře, a najednou všichni chtěli, abychom natočili něco dalšího. Irvineova pozoruhodná kniha nás neustále pronásledovala. John Hodge začal pracovat na scénáři a okamžitě bylo jasné, že tenhle film natočíme. Dodal nám asi dvacet stránek scénáře a všichni jsme souhlasili, že se do toho pustíme. Takže to byl vlastně osud.“

„Tehdy jsme se obávali, že ten film diváky neosloví, protože se zabývá drogami a kulturou mladých a je velmi specificky skotský,“ vzpomíná producent Andrew Macdonald. „Nebyli jsme si jisti tím, zda ho někdo vůbec pochopí. Ale protože jsme zbožňovali knižní předlohu, tak jsme toužili po tom ji zfilmovat.“

„Nemít žádné zkušenosti je úžasná věc,“ míní scenárista John Hodge. „Protože pokud nemáte příliš mnoho zkušeností, tak vás nemůže příliš zaskočit to, co se bude dít dál. Prostě jsme se rozhodli natočit zábavný film. Scénář jsme dokončovali už během natáčení a jenom velmi pozvolna jsme si začínali uvědomovat obrovskou vlnu zájmu o naše dílo, která se začínala tvořit. Doufal jsem, že se nám podařilo hrdiny polidštit a že skutečnost, že se nedržíme tradičního zobrazení obětí, dokáže diváky oslovit. A stejně jako v knižní předloze měli hrdinové filmu smysl pro humor a zajímavé postřehy, což nebylo v podobném žánru typické. Jednalo se o kontroverzní přístup. Divákům se to líbilo i nelíbilo, obojí ze stejných důvodů.“

Pro početné zástupy jeho fanoušků byl film jakousi adrenalinovou injekcí britské filmové scéně, které tehdy dominovala historická dramata, sociální realismus a romantické komedie. Trainspotting se svou bizarní vizuální složkou, energickým soundtrackem a skupinkou nezapomenutelných antihrdinů - a doplněný inovativní a provokativní reklamní kampaní dokonale zachytil atmosféru oné doby.

Dannymu Boyleovi se líbila jednoduchost celého zážitku: „Pokud máte šanci natočit pár filmů, zvolna se jisté věci učíte. To není nutně pozitivní věc. Někdy ty nejlepší filmy vzniknou jen díky vašemu naprostému ignorantství.“ Ewan McGregor, který představuje Rentona, vzpomíná na to, jak poprvé viděl hrubý sestřih celého filmu: „Šel jsem se na něj podívat do malé promítací místnosti v Soho se svou manželkou a se strýcem. Vzpomínám si, jak jsme poté vycházeli ven a nebyli schopni slov. Dívali jsme se na sebe a nedokázali popsat, co jsme právě viděli. Kamera Briana Tufana, herecké výkony, Dannyho režie, hudba...všechny složky filmu působily dojmem, že by lepší ani být nemohly. Takže existovala slušná šance, že to nebude žádný propadák. A nebyl.“

„Od premiéry prvního filmu nyní uplynulo 21 let a obecně platí, že po 20 letech byste už rozhodně pokračování nějakého filmu točit neměli!“ prohlašuje Boyle. „To zdržení nebylo výslovně plánované - o natočení pokračování jsme diskutovali už celé roky. Ale svým způsobem se vlastně jedná o jeden z důvodů, proč má tenhle film právo na existenci. Když se podíváte na to, jak naši herci vypadali před 20 lety a jak vypadají nyní, je to velice drsné srovnání. Před deseti lety takové srovnání nebylo tak extrémní, herci vypadali skoro stejně. Dělal jsem si z nich legraci, že určitě spotřebují spousty pleťových krémů! Ale 20 let je dlouhá doba a je to poznat. Kluci se dokázali skvěle vypořádat s tím, jak teď vypadají a že budou neustále porovnáváni s tím, jak vypadali tenkrát. Je to upřímné. Nestyděli se za to, jací jsou nyní, a právě o tom tenhle film je.“

Jonny Lee Miller, který ztvárnil Simona (zvaného Sick Boy), souhlasí s tím, že se nejedná o obvyklé pokračování. „Vždycky jsem říkal, že v případě Trainspottingu nemá smysl točit pokračování, pokud se nebude zabývat něčím zásadním. Jaké to je, stárnout? Co jste v životě dokázali? Co se stalo s našimi postavami a jaké jsou následky jejich činů? Přímočaré pokračování, které by jen přinášelo odpovědi na to, kdo z oné situace vyvázl a kdo se komu pomstil, by bylo velice nudné. Jediným způsobem, jak z něj udělat zajímavý film, je zaměřit se na životy jeho hrdinů.“

„Hlavní otázkou bylo, zda je John schopen dodat scénář,“ říká Danny Boyle. „Herci měli samozřejmě svoje výhrady a chtěli se na filmu podílet jen v případě, že bude tak dobrý jako ten první - nechtěli diváky zklamat rozpačitě působícím pokračováním. John napsal několik verzí scénáře, u kterých nám všem včetně jeho samotného bylo jasné, že příliš nefungují. Pak jsme se všichni vydali do Edinburghu, abychom to zkusili ještě jednou, naposledy - já, John, Irvine, Andrew a Christian. Blížilo se dvacáté výročí premiéry filmu a my si říkali, že jestli se to nepovede teď, tak už nikdy. John se do toho pustil a napsal scénář, ze kterého mi bylo hned při prvním čtení jasné, že ho můžu poslat hercům. Říkal jsem si, že jestli se na téhle verzi nebudou chtít podílet, tak se dočista pomátli. Přesto ho mohli samozřejmě stále odmítnout, z mnoha různých důvodů, v neposlední řadě například proto, že pár z nich hraje v televizních seriálech a jsou velmi vytížení. Ale všichni reagovali velice pozitivně, takže se nám to povedlo dát do pohybu.“

obrazek
Scenárista John Hodge byl nadšený z možnosti zabývat se tím, jak se čtveřice starých přátel má nyní. „Zápletka filmu a vývoj postav jdou ve skutečnosti ruku v ruce,“ říká. „Takže jakmile jsme začali rozebírat například Begbieho, museli jsme si například položit otázku, jestli má děti. Má nebo ne? A pokud má, jaké? Vrací se z vězení...jaký asi bude jeho vztah k synovi? Je jeho syn po něm? Ne, je trochu jiný. Jeho matka ho vychovávala zcela záměrně tak, aby nebyl jako Frank. Tohle všechno má nejrůznější důsledky a začíná to ovlivňovat zápletku. Pokládáte si otázku, co asi teď Begbie bude dělat. Žije zcela izolovaně, s rodinou se nestýká, co s ním bude dál? A současně tu máme další část zápletky v podobě Spuda, který je spisovatelem. Tyhle dvě složky se spolu střetávají a Begbie díky nim začíná do jisté míry chápat sám sebe.“

Pro Roberta Carlyle znamenala volba podílet se na pokračování celou řadu nejrůznějších emocí: „Asi jsem byl především nervózní a současně se na to opravdu těšil. Čekali jsme velice dlouhou dobu. Očekával jsem, že to bude náročné, ale vlastně ani nebylo. Je to sice klišé, ale všechno se mi to během chvilky vybavilo, jako by to bylo včera. Znám Begbieho velice dobře. Hodně se změnil, ale pořád je to velice zábavná postava - a do jisté míry také zoufalá. Jeho život byl dost smutný. A to je vlastně přesně to, o čem tenhle film je. Jde v něm o to, co ta parta v posledních dvaceti letech dělala a jak na tom jsou teď. Je to velice emocionální zážitek, mnohem intenzivnější, než jsem očekával, a myslím, že je dokonce mnohem intenzivnější, než očekával sám Danny.“

„Vždycky jsme tak nějak tušili, že by bylo fajn vidět tu čtveřici zase pohromadě,“ souhlasí Boyle. „Ale velkým překvapením je emocionální náboj té situace. Podíváte se na jejich tváře a okamžitě vás to zasáhne. Je v tom dávka patosu. Uvědomujeme si u toho, jak se na nich podepsal čas, a jak se podepsal na nás samotných. Film je jako pohled dalekohledem času - podíváte se jedním směrem a minulost je skoro na dosah. Podíváte se znovu - a je pryč. Je to zajímavé. T2 je v podstatě adaptací dvou knih: jednak románu Porno, Irvinova pokračování původní knihy, které se odehrává o deset let později, ale ještě mnohem intenzivněji se jedná o návrat k původnímu Trainspottingu. Z mého pohledu je původní kniha takovým moderním Odysseem. Myslím, že ji dosud nikdo nepřekonal, a číst ji v člověku stále vyvolává pocit, že mu 'srdce zaplavuje příboj'. Náš nový film je neustále vtahován na oběžnou dráhu původní předlohy a bylo pro mě velkou ctí dostat možnost se do toho světa znovu vrátit.“

Boyle za účelem natočení tohoto filmu namíchal pozoruhodný koktejl starého a nového. Vrací se pochopitelně představitelé hlavních rolí, společně se scenáristou Johnem Hodgem, producentem Andrew Macdonaldem, ale také kostymérkou Rachel Fleming, hlavním pomocným režisérem Davidem Gilchristem a skladatelem Rickem Smithem, ovšem i řada dalších.

Nováčci byli vybíráni z řad Boyleových současných spolupracovníků, mezi něž patří producenti Christian Colson a Bernie Bellew, střihač Jon Harris, výtvarníci Mark Tildesley a Patrick Rolfe, kameraman Anthony Dod Mantle a maskérka Ivana Primorac. „Bylo pro mě důležité - respektive vlastně nepostradatelné - mít po svém boku co nejvíce členů původního tvůrčího týmu,“ říká Boyle. „Ale toužil jsem i po svěžím pohledu - po lidech, kteří se dokáží na původní film podívat nezaujatýma očima a dodat pokračování něco zcela nového. Toužil jsem jak po autenticitě, tak i po inovaci. Jak už to bývá, způsob natáčení filmu pronikl do jeho samotného nitra a tahle zmíněná kombinace starého a nového, povědomého a neznámého prostoupila každým jeho snímkem.“

Kostymérka Rachael Fleming, která se podílela na originálu, si užívala pracovní pauzy a natáčení filmů se vůbec nevěnovala. Ale nedokázala odolat představě, že by se mohla podílet na procesu stárnutí hlavních hrdinů. „Na filmech jsem nepracovala skoro deset let, protože mám pět dětí. Takže jsem se k tomu popravdě příliš nechtěla vracet. Ale pak jsem si přečetla scénář a uvědomila si, že k těmhle postavám vlastně nechci pouštět nikoho dalšího.“

„Jakmile jsme začali natáčet,“ pokračuje, „točili jsme také záběr, ve kterém jsme používali dvojníků, oblečených zčásti v původních kostýmech. Mělo se jednat o scénu, která se odehrávala před dvaceti lety. Ale jeden z těch dvojníků se opravdu velmi silně podobal Ewanovi McGregorovi. Najednou jste se ocitli v podivném časovém paradoxu. Bylo to trochu děsivé, ale pomohlo mi to znovu se do toho světa vžít.“

Nováček Ivana Primorac, která s Dannym Boylem spolupracovala na filmu Steve Jobs, si možnost spolupráce se členy původního štábu užívala. „Zjistila jsem, že se spoléhám na názory a vzpomínky druhých. Těmhle postavám nemůžete vytvářet minulost tak, jako bych to dělala v případě jiných filmových postav. V případě jiných filmů postavy zkoumáte velice detailně a analyzujete jejich povahu, scénář a také rozhovory, které o nich vedete s režisérem. Ale v tomto případě jsem se mnohem častěji vydala primárně za herci. Jenom Bobby Carlyle ví, co se Begbiemu ve vězení přihodilo. Jenom Ewan McGregor mi dokáže prozradit, čím vším si Renton prošel. Musí to působit věrohodně ve vztahu k oněm postavám.“

obrazek
Dalším novým a klíčovým členem týmu byl střihač Jon Harris. „Všechny filmy, které jsem do této chvíle s Dannym produkoval se velice intenzivně zabývaly pamětí a minulostí, a T2 je na tom výslovně postaven,“ říká producent Christian Colson o Harrisovi. „Jon Harris stříhal tři z těchto filmů a byl klíčovou osobou pro Dannyho snahu vypracovat vizuální jazyk, který by jeho nápady pomohl prozkoumat. T2 působí jako vrchol takového úsilí. Jon odvedl skvělou práci, co se týče násobení citového dopadu příběhu filmu a jeho střetu minulosti a současnosti. Podobně jako všichni skvělí střihači film ovlivnil po stránce vypravěčské, nikoliv pouze jako špičkový mistr svého oboru.“

„Domníval jsem se, že vytvářím film o čase a jeho vlivu, ale zhruba po měsíci stříhání, když jsme si s Jonem Harrisem pustili ve střižně pracovní sestřih, jsem si uvědomil, že se jedná také o film o mužství, respektive o mužství tváří v tvář času,“ dodává Boyle. „Jde tu o rozdíl mezi světem mužským a chlapeckým. První film ztělesňuje chlapeckou nezodpovědnost, na ničem vám nezáleží, na všechno kašlete a dvojnásob na tok času - respektive si myslíte, že se o tyhle věci nestaráte. V T2 je tomu naopak - to čas kašel na vás. Tečka. Tenhle film je plný zobrazení zklamaných mužů a zklamaných žen, a také zklamaných dětí, dokonce i fiktivních...Kdysi se chovali jako frajeři naprosto nenuceně, ale teď s tím mají velké problémy - takže není divu, že se snaží jeden druhého znovu najít a donekonečna se pokoušejí znovu vzkřísit minulost, ať už proto, aby si ji užívali, nebo proto, aby se za ni pomstili.“

„Znovushledání s původním tvůrčím týmem bylo po takové době emocionální záležitostí, ale ne přehnaně emocionální!“ říká producent Andrew Macdonald. „Všichni jsme chlapi a když se chlapi vydají na srazy spolužáků, tak se tam moc neobjímají, ne? V T2 vlastně není kdovíjak moc scén, ve kterých by se všichni čtyři protagonisté objevovali společně. A pokud se nad tím zamyslíte, bylo tomu v prvním filmu podobně - vlastně spolu byli jen na konci a párkrát uprostřed filmu.“

Ewen Bremner, jehož výkon v roli Spuda Boyle popisuje jako „kombinaci drobných náznaků a intenzity“, o natáčení říká: „První den byl ohromující. Bylo to poměrně emocionální, takřka surreálné. Myslím, že jsme z toho všichni byli dost naměkko. Před dvaceti lety jsme v podobě těchhle rolí dostali úžasný dar. A teď je pro nás ještě mnohem cennější. Máme skvělou příležitost si spolu znovu zahrát, odehrát své scény a prostě být spolu.“

Natáčení nebylo po logistické stránce nejsnazší. „Jedním z hlavních problémů celého natáčení bylo najít pro něj vůbec vhodný termín,“ říká producent Bernie Bellew. „Museli jsme vymyslet plán natáčení na celkem 70 lokacích a ve 12 dekoracích v ateliérech za 55 dní, přičemž jsme měli jen omezené možnosti toho, kdy máme naše herce k dispozici. Jen po čtyři týdny (měsíc červen) jsme je měli k dispozici všechny čtyři současně. K tomu si přičtěte skutečnost, že jsme podle scénáře museli natáčet řadu scén v exteriérech v noci, ve Skotsku, v létě, kdy je venku tma jen asi tři a půl hodiny za noc...ale zcela jsme odmítli připustit, aby se z toho pro nás stala noční můra!“

Boyle se svým tvůrčím týmem pociťoval také vliv těch, kteří se tentokrát na filmu podílet nemohli. „S Anthonym jsme velmi dbali na to, abychom složili poctu Brianovi Tufanovi, který byl kameramanem původního Trainspottingu. Na počátku mojí kariéry mi obrovsky pomohl a byla velká škoda, že se necítil na to, aby se za námi přišel podívat. Ve filmu mu skládáme poctu několika různými způsoby. Oba jsme vnímali, že po něm přebíráme velmi vysoko posazenou laťku. A v podobném duchu jsme přistupovali také k volbě barevné palety, která skládá poctu původní výtvarnici Kave Quinn. Činila tehdy velmi odvážná rozhodnutí a naši výtvarníci, pracující na T2, cítili potřebu se jejího odkazu velmi blízce držet. Kostymérkou původního filmu byla Rachael Fleming a Steven Noble byl jejím asistentem. V případě T2 navrhovali kostýmy oba společně. Kostýmy v prvním filmu jsou úžasné. Když se na ten film podíváte dnes, zjistíte, že kostýmy v něm vůbec nepůsobí zastarale. K něčemu takovému je zapotřebí velice dobré oko a radost z postav samotných. A o postavy jde ve finále především. A myslím, že to je naše silná stránka. Všichni se domnívají, že jsou ty filmy velice stylové, ale pokud neuvěříte hercům jejich role, tak se to celé velice rychle sesype.“

Danny Boyle prohlašuje, že „diváci mají k Trainspottingu poměrně silný vztah a ve velké míře to je kvůli hudbě. Některé scény jsou se svou hudební složkou tak spjaté, že si je diváci pamatují jen podle ní. Spousta lidí, kteří by se na takový film jinak nedívali, na něj šli čistě kvůli hudbě. Když na vás hudba zapůsobí, což se myslím soundtracku prvního filmu povedlo, pak dojde ke znásobení veškerých emocí. Jsou to vlastně jakési spouštěcí mechanismy, které ve vás nastartují v odezvě na danou sekvenci nějakou chemickou reakci. T2 si je velice vědom toho, jak fungoval původní film - nejen po stránce postav a příběhu, ale také co se týče jeho specifického dopadu na styl a kulturu. Hudba vás s těmito pocity dokáže velice intenzivně propojit, a také se vzpomínkami, a v rámci tohoto filmu najdete specifickou pasáž, v níž se na hudbu z původního filmu významným způsobem odkazujeme.“

„Jeden z řeckých filozofů, nevzpomínám si který, se domníval, že pokud o něčem cosi prohlásíte, je úplně stejně pravdivý i pravý opak,“ říká hudební skladatel Rick Smith. „Zmíněné napětí označoval jako 'oheň' - a právě ten v sobě měl i původní Trainspotting. Byl v Irvineově knize i v Dannyho filmu, v postavách i v hudbě. Dnes, o dvacet let později, jsem si ohromně užíval možnost skládat a vybírat hudbu pro T2 a mohu jen doufat, že se mi do historie povede zapsat tak, jak se to podařilo soundtracku původního filmu.“

„V případě prvního filmu tvořila tep celého snímku skladba Dubnobasswithmyheadman od Underworld, a poté se rozjela Born Slippy - a že to byla jízda! A v případě T2 souhlasil Rick Smith z Underworld s tím, že pro nás složí hudbu a pomůže Jonovi Harrisovi a mně s celým soundtrackem - jak s původní hudbou, tak s výběrem známých skladeb. Ale největší roli tu sehrál objev edinburghské skupiny Young Fathers. Ti tvoří moderní tep celého tohoto filmu a zachraňují nás před záchvaty nostalgie. S WOLF ALICE přišly moje dcery, které mají velice inspirativní vkus. A The Rubberbandits sleduje doma John Hodge tehdy, když by měl psát scénáře!“

obrazek
„V roce 1996 bylo příjemný být Skot,“ míní producent Andrew Macdonald. „A kamkoliv jste se ve světě vydali, tam byli najednou Skoti ohromně uznávaní. Dost tomu pomohla skutečnost, že jsme měli k dispozici tak skvělé místní herce. Všichni představitelé hlavních rolí s výjimkou Jonnyho byli Skoti. A pak tu byli Kelly Macdonald a Shirley Henderson a Peter Mullan. Těžko si představit nadanější skupinu lidí z tak malé země. Od té doby se toho po politické stránce událo opravdu hodně, takže bude zajímavé sledovat, jak budou diváci reagovat na ojediněle skotskou atmosféru T2.“

Kameraman Anthony Dod Mantle se při natáčení cítil jako mezi svými. „Ten film na diváky pořád působí, pořád žije v jejich povědomí. Působí to částečně, jako by si ho přisvojili. Skotší diváci nemají pocit, že by měli nějaký vlastnický nárok na Irvine nebo na Bobbyho, ale rozhodně takový pocit mají v případě Begbieho. Když jsme natáčeli scénu ve vězení, vězni s Begbiem takřka soucítili. Je to neuvěřitelné.“

„První Trainspotting jsme vlastně natáčeli v Glasgow,“ připouští Danny Boyle. „Kvůli financování a dalším důvodům, souvisejícím se štábem a rozpočtem, jsme v Edinburghu strávili jenom pár dní. Tentokrát tomu bylo naopak. Celý film jsme natáčeli v Edinburghu a jen několik dní strávili v Glasgow. A to bylo příjemné. Bylo ohromně fajn tam natáčet, protože místní jsou na původní film velice pyšní. Vlastně o něm stále mluví celá země. Ministerská předsedkyně Nicola Sturgeon se podle všeho vytratila z konference v Austrálii, aby se na ten film zašla podívat. Když se čelní představitelka vaší země takhle hrdě přihlásí k původnímu filmu, tak se nemůžete ubránit jisté panice při představě, co jste vytvořili.“

Scenárista John Hodge si rozhodně během natáčení povšiml toho, jak odlišně natáčení v obou městech nyní probíhalo. „V Edinburghu je teď mnohem rušněji. Tehdy jsme ani nezastavovali provoz na ulicích, dokonce ani chodce ne. Prostě jsme jen řekli hercům, ať běží po chodníku - kamera jela na čtyřkolce před nimi. A východní část Glasgow se změnila k nepoznání. Obrovská sídliště, kde jsme natáčeli, byla srovnána se zemí a spousta restaurací už nefunguje.“

„Mým nejoblíbenějším momentem bylo natáčení na Corrour Station,“ popisuje producent Bernie Bellew. „Sedli jsme na vlak a užili si krásnou tříhodinovou cestu na vrchovinu, abychom se vrátili na památná místa z prvního filmu. Byli jsme samozřejmě vydáni na milost počasí a skotským dráhám, ale ani jedno z toho nás nezklamalo!“

Jonny Lee Miller na tento okamžik vzpomíná také. „Bylo to opravdu surreálné - vlastně nám to pořádně zamotalo hlavy. Všichni čtyři jsme jen tak seděli a jednu ze scén natáčel mladý herec, oblečený jako Tommy (postava Kevina McKidda v původním Trainspottingu). Nevím, jestli to bylo tím úžasným prostředím, ale bylo to ohromně působivé. Všichni se cítíme velice vděční za to, že jsme tuhle šanci dostali znovu.“

Dvojníci, kteří ztvárnili mladší verze postav filmu, na herce rozhodně zapůsobili. „Všichni mi pořád říkali, že ten kluk, co hraje moje mladší já, se mi opravdu hodně podobá,“ vzpomíná Ewan McGregor. „Takže jsem si zašel k jejich přívěsu a málem to se mnou seklo. Vidím tam mladého Ewena v jeho šedobíle pruhovaném tričku, mladého sebe v mojí bundě, Tommyho s jeho světlými vlasy a džínovou bundou, mladého Jonnyho a mladého Bobbyho. A to bylo vážně divné. Opravdu jsem nevěděl, co na to říct. Myslím, že jsem měl zčásti pocit, jako že mi vzali kousek mého já, a zčásti šlo také o to, že už nám zkrátka není 22 nebo 23. Podobně jako ve filmu se s tím musíme nějak vyrovnat.“

Lee Miller se zmínil také o další odlišnosti, kterou s sebou natáčení ve Skotsku tentokrát přineslo. „Posledně jsme natáčeli hodně nadivoko, mohli jsme se vydat kamkoliv a s malou kamerou tam natočit prakticky cokoliv. Nikoho to nezajímalo. Chtěli jsme to tak pojmout znovu, ale kamkoliv jsme se hnuli, všude byly zástupy lidí. Ale stejně, jak to říkal Danny? Že Trainspotting jsou skotské Star Wars! Zájem, který tu ten film vyvolává, je ohromující, všichni nás velice podporují - je to skvělý zážitek.“

„Danny Boyle je výjimečný člověk,“ soudí o režisérovi jeho dlouholetý spolupracovník Anthony Dod Mantle. „Je ohromně silný a svéhlavý, intenzivní a zvídavý. A má také silnou intuici. Ale je jedním z těch, kteří jsou zrozeni k tomu, aby druhé vedli - neztrácí čas zbytečnostmi, jde mu o to, co je právě teď potřeba udělat. Při natáčení T2 se musel soustředit pravděpodobně nejvíce za dobu, co ho znám. Byl zcela oddaný příběhu filmu, stal se prakticky jeho sluhou. Právě jeho režijní vedení staví příběh na první místo. Účastnit se s ním natáčení je neuvěřitelně skvělý zážitek nedá se nijak popsat. Je naprosto unikátní.“

„Rozhodně nemohu tvrdit, že bych tušil, co se Dannymu odehrává v jeho mysli,“ říká scenárista John Hodge. „Mohu se vyjadřovat jen k těm jeho vlastnostem, se kterými jsem v kontaktu. Dannyho schopnost převzít zodpovědnost a vedení je špičková. Pracuje neúnavně a s velkou energií a podílí se na všech aspektech tvůrčího procesu. Ale současně je připraven zvážit návrhy druhých a někdy jednoduše konstatuje něco jako 'uděláme to, jak navrhuješ, nakonec ty jsi tady odborník'. Skvěle spolupracuje s herci. Ti ho mají rádi a jsou připraveni vydat ze sebe maximum nebo se pokusit o něco, čeho by si v přítomnosti jiného režiséra, jenž do nich nevkládá takovou důvěru, patrně neodvážili. Jeho vize je vždy velice odvážná a vzrušující a soustředí se na to, aby jeho filmy byly pro diváka zajímavé. Ale přesto nemám nejmenší tušení, co se odehrává v jeho mysli!“

„Při natáčení scény mu jde v první řadě o upřímnost,“ říká o svém režisérovi Jonny Lee Miller. „O to, co je pro scénu správné a co v ní funguje, a co naopak ne. Chce zpětnou vazbu. Ale pokud něco nefunguje, pak to řekne bez obalu. Na T2 mu opravdu velmi, velmi záleží. Už jsem ho v minulosti viděl při práci na projektech, pro které měl velkou vášeň, má obrovské množství energie. Spolupracoval jsem s ním v divadle a během pěti týdnů zkoušek si ani jednou nesedl! Ale ještě nikdy jsem ho neviděl pracovat s takovýmto nasazením. Trainspotting je po profesionální stránce stále jedním z vrcholů mé kariéry. Dostat šanci se k němu vrátit a nevzpomínat jen s Dannym a ostatními na to, jaké to tehdy bylo, ale skutečně společně natočit něco nového, to je pro nás obrovský dar - a všichni si to velice dobře uvědomujeme.“

Ewen Bremner by účast na natáčení pokračování Trainspottingu ani nezvažoval, kdyby na režisérském křesle neseděl Danny Boyle. „Je zcela klíčové, aby byl Danny tím, kdo to celé řídí. Chápe, jak velká jsou divácká očekávání a jaký je význam původního filmu pro populární kulturu. Bylo by velice snadné k tomuto pokračování přistupovat jako k dalšímu tuctovému filmu: zahrnout do něj všechny podstatné věci a natočit je po vzoru originálu. Ale originál měl takový dopad proto, že žádný jeho záběr nebyl očekávatelný a předvídatelný. A naplnit takovým způsobem 90 minut, to není vůbec snadné. Dannymu se to ale opět podařilo. Nenastal den, kdy bych před kamerou během natáčení nepřemýšlel o tom, jak ho asi napadlo tohle nebo tamto.“

„Danny je génius,“ prohlašuje Robert Carlyle. „Jeho způsob uvažování je unikátní - když se ocitnete tváří v tvář někomu, jako je Danny, tak okamžitě pochopíte, kdo je to režisér a co je jeho úkolem. A on je úžasný, velice vstřícný a nenápadně manipulativní režisér. Všichni nejlepší režiséři takoví jsou.“

„Danny byl mým prvním režisérem,“ říká Ewan McGregor. „Před filmem Mělký hrob jsem se podílel na dvou televizních seriálech. Je to něco jako vaše první manželka - protože já Dannyho vždycky zbožňoval a vždycky jsem měl pocit, že se mu ze mě podařilo dostat ty nejlepší herecké výkony mojí kariéry. Jsem si v jeho případě naprosto plně vědom, že jsem v dobrých rukách, a ten pocit s ním mám vlastně od samého počátku. Slyším ho, jak natáčení Mělkého hrobu popisuje slovy, že tehdy neměl nejmenší tušení, co vlastně dělá. Ale myslím, že měl, už tehdy. Jenom je zkrátka skromný.“


logo horoskopy
logo humor
logo studentka
logo nejhry
logo najdemese
logo sms
logo tvp
hledat filmy, osoby, kapely, kulturní akce... Filmy, osoby, kapely, kulturní akce...
hledat filmy, osoby, kapely, kulturní akce...
    Přihlášení
    Registrace


    Sobota 21. 10. 2017 Svátek má Brigita
    Vyhrávej v casino.cz nebo na vyherni-automaty.cz   Prodávej s Plať-Mobilem.cz