fb  Sdílet
   Informace    Recenze    Komentáře    Obsazení    Hodnocení    Videoukázka    Fotky    Podobné filmy    

68% 902 hlasů
6.8 10 902
film / komedie, drama, Itálie/Francie/Irsko, , 118 min., od 12 let
This Must Be the Place
Kinopremiéra v ČR 19.4.2012 v SK 22.3.2012

Režie:
Herci: , , , , , více...


Ukázka
02:19



Nikdy pro peníze. Vždy jen pro lásku.
Cheyenne je bývalá rocková hvězda. Ve svých padesáti letech se stále obléká ve stylu gothic a žije v Dublinu ze svých autorských honorářů. Smrt jeho otce, se kterým dlouhých 30 let nekomunikoval, ho zavede zpět do New Yorku. Cheyenne zjišťuje, že jeho otec byl celý život posedlý jednou věcí: vyhledat postu za pokoření, které utrpěl v koncentračním táboře v Polsku. Cheyenne se rozhodne pokračovat tam, kde jeho otec skončil a vydává se na cestu napříč Amerikou.
Uprav informace o filmu

Komentář k filmu Film Tady to musí být mi přišel ve všech směrech divný. Připadalo mi, jako by vznikl jen díky tomu, že Sean Penn považoval za dobrý nápad zahrát si pomalovanou kissáckou máničku. Zařadil bych ho mezi takové ty na povrchu zajímavé artfilmy, které nejsou ani zábavné, ani poučné, ani ničím jiným zajímavé.
Všechny komentáře k filmu 12+ Napiš komentář k filmu a získej DVD

Web: IMDB, Titulky    Videotéka: přidat si do ní film

Recenze

Cheyenne (Sean Penn) má depku jak sviň! Je prostoupená každým jeho pohybem, gestem, když se směje, zní to s trochou nadsázky jako Wednesday Addamsová na letním táboře, znásilněná brutálně optimistickou tlupou, snažící se vyloudit z ní aspoň náznak veselosti. A není to náhoda, tyhle dvě věci mají totiž společného jmenovatele, tím je gotika. Stejně tak se mohl ocitnout v té „chatce kouzelné smrti“ (Addams family 2) i on, aby se sledováním Disneyovek nakazil tou pravou americkou radostí a nepochopitelným štěstím. Býval kdysi depresivním popíkářem, jak se rád sebeironicky komentuje a prožívá, ale to už je dávno, necítí žádnou potřebu cokoliv obnovovat. Jak trefně poznamená jeho hluboce oddaná, milující manželka Jane (takřka dvorní herečka bří Coenů Frances McDormand) v momentě, kdy se objeví mladík s neodolatelnou budoucností pro jejího chotě: „minulost vás čeká v obýváku...“  Když jsem seznamoval svoje přátele s tímto velice nadějně se tvářícím filmem, narazil jsem jednou na takový o... Celá recenze

Popis filmu Tady to musí být

Dříve zámožná rockstar je momentálně na odpočinku. Znuděn svým životem a usínající kariérou se Cheyenne (Penn) rozhodne najít perzekutora svého otce, bývalého nacistu a válečného zločince, jenž se údajně nachází na území USA. V té době se dozví, že jeho otec umírá a chce se s ním naposledy rozloučit, než se ale dostane do New Yorku, jeho otec zemře. Po třicet let si byli otec a syn odcizeni, smrt je teď svede dohromady. Cheyenne se dozvídá o útrapách svého otce v Osvětimi v rukou bývalého SS důstojníka Aloisea Mullera. A tak začíná život měnící cesta přes srdce Ameriky, aby vysledoval a čelil úhlavnímu nepříteli svého otce. Mimo dopadení Mullera se ale hlavní hrdina pomocí lidí, které potká, snaží smířit se smrtí svého otce i se svým stávajícím životem. Když ho konečně dopadne, musí přijít na to, jestli hledá vykoupení, nebo pomstu. Snímek s přesvědčivým hereckým výkonem Seana Penna v hlavní roli a se skvělou hudbou Davida Byrnea, zakladatele americké avantgardní hudby 70. let, je vizuálně atraktivní road-movie drama o hledání vlastní identity a usmíření se se svou minulostí i se sebou samým.


O filmu

obrazek
David Byrne o skládání hudby k filmu

Byl jsem na turné v Evropě a Paolo přijel do Turina. Jeho film Božský se nedávno hrál v New Yorku a měl úžasné recenze, takže jsem se s Paolem setkal skutečně rád. On a jeho producenti říkali, že dělají na novém filmu a něco krátce mi o tom řekli. Nevysvětlili mi celý příběh, jen to, že to bylo založeno na postarší rockové hvězdě a chtěli, abych pro to složil nějakou hudbu. Přišlo mi to jako ambiciózní skok přejít od krásného a neuvěřitelného, ale ne široce známého italského filmu k něčemu, co se zdálo být rozsáhlým anglickým snímkem. A tak jsem jim řekl, že tu nějakou dobu budu na turné, tak ať za mnou přijdou, až budou mít v kupě finance a všechny potřebné propriety. Světe, div se! O rok později byli nachystaní a měli termín začátku natáčení a chtěli znovu hovořit o hudbě. Byl jsem překvapen, ale také skutečně potěšen.

Takže jsem si přečetl scénář a byly tu tři věci, které chtěl Paolo mít. Zaprvé chtěl mne a moji kapelu, abychom ve filmu zahráli naživo jednu píseň od Talking Heads, což nebylo tak komplikované. Druhou věcí bylo jedno CD s demo nahrávkami - v příběhu vystupuje mladý zpěvák se svou kapelou, který se snaží prorazit. Ve filmu dá CD Seanu Pennovi, který ho pak poslouchá během svých cest. Problém byl v tom, že jsem ty písně mohl napsat, ale nemohl jsem je nazpívat, protože lidé by rozeznali můj hlas. Musel to být věrohodný hlas dané postavy. Zatřetí to byla filmová hudba. Paolo měl příklad instrumentálních kousků, styl současných klasických skladeb, které si pro filmovou hudbu představoval. Ale z tohoto jsem jaksi vycouval, protože jsem si říkal, že budu mít plné ruce práce s demo nahrávkami, které tato postava napíše a nahraje. Nemohly tudíž znít příliš profesionálně, měly spíše znít jako trochu nedotažené.

Ve scénáři se Paolo zmiňuje také o Willu Oldhamovi, jinak známém jako Bonnie „Princ“ Billy, jako o určitém druhu základního kamene hudby. Ve skutečnosti ten kluk, který interpretuje jejich hudbu, hraje v obchodních centrech a zpívá jednu z Williho písniček. Tak jsem řekl Paolovi: „Proč nepožádáš Willa, aby ty písně složil, když má jeho hudba pro tebe ve filmu takový význam?“ Nebyl si jistý, ale já se setkal s Willem již dříve na mém turné, tak jsem navrhnul, že se s ním spojím a uvidíme, jestli bude mít zájem na těch písních s Paolem dělat. Paolo souhlasil a překvapivě i Will řekl, že to zkusí. Ještě před tím, než jsme se dali do skládání hudby a textů, jsem navrhnul, aby načrtnul pár skutečně hrubých verzí a vokálů a poslal je Paolovi, abychom viděli, zda se vydáváme správnou cestou. Bylo to jednodušší než Paolovi složitě popisovat hudbu, kterou by chtěl ve filmu mít. Některé ty skladby se mu líbily, takže jsme Will a já pokračovali v práci na nich, poslali jsme Paolovi další a on si opět několik z nich vybral. Takový byl tvůrčí proces, díky kterému jsme dokončili vše, kromě jedné písně. Will k ní napsal slova, což bylo zajímavé, protože tento text byl naprosto odlišný od čehokoliv, co jsem kdy napsal já. To je důvod, proč je dobré dělat věci společně s druhým člověkem. Vyprodukujete tak něco, co byste sami nikdy nenapsali a nesložili.

Toho kluka, který hraje v obchodních centrech a jehož CD s demo nahrávkami se dostane do rukou Cheyenna, ztvárnil mladý herec z Dublinu. Bohužel není příliš dobrým zpěvákem, a tak jsme potřebovali hlas někoho jiného, kdo by mu byl hlasově podobný. Tak jsem našel zde v New Yorku irského zpěváka, jehož hlas je podobný tomu klukovi - vysoký tenor se slabým náznakem irského akcentu. Našli jsme ho přes MySpace, přišel do studia a nazpíval píseň a odvedl úžasný kus práce.

Název dané skupiny ve filmu je „The Sračky“, podle čehož usuzujete, že se jedná o punkovou kapelu, avšak hudba, se kterou jsme přišli, se k tomu vůbec nehodila. Paolo dal několik pokynů, abychom jednu píseň posunuli více do melancholické roviny a jinou zase dali do beatového stylu. Hlavní postava filmu, Cheyenne, je vymodelovaná podle Roberta Smithe, zpěváka The Cure, a já řekl Paolovi, že jestli chce, aby to znělo jako The Cure, tak já nejsem ta pravá osoba pro tuto práci. Ale on řekl, že to tak nechce, podle něj měl být Cheyenne více zaujat hudbou, která zněla odlišně od jeho vlastních předchozích písní. Nyní poslouchá hudbu, která ho posouvá na jiná místa.

obrazek
O písni This Must Be the Place

Byl to trochu šok, že Paolo použil skladbu This Must Be the Place skupiny Talking Heads, kterou jsem já složil, jako ústřední píseň filmu. Během filmu se k ní několikrát odkazuje, jednou tam i zazní, je to velmi lichotivé. Ta píseň je pro mne dosti přímočarou milostnou písní. Je to ta nejpřímočařejší milostná píseň, jakou jsem kdy mohl napsat. Je v ní upřímnost, ale neříká věci tak, jak jste je již několikrát před tím slyšeli. Proto ji lidé považují za dojemnou, protože se zdá skutečnější než píseň, která je možná trochu úlisnější nebo která obsahuje více klišé.

O roli Davida Byrneho

Paolo mne požádal, zda bych si nezahrál v několika málo scénách a hrál sám sebe, což samozřejmě vyvolalo otázku - jak to mám udělat? Řekl jsem Paolovi, že nemám žádné herecké ambice a on řekl: „Ne, já nechci, abys byl sám sebou. Já chci, abys hrál Davida Byrneho,“ což se zdálo mnohem komplikovanější! Ale řekl jsem si, že Sean Penn bude ten hlavní v dané scéně, takže když budu jen reagovat na to, co říká, jako bych normálně reagoval, bude to fungovat. Byli jsme celkem podivný pár, Cheyenne a já, i když představa nás dvou jako kamarádů není až tak nepředstavitelná.

O Cheyennovi a Seanu Pennovi

Když mi Paolo popsal scénář a když jsem si ho přečetl, zjistil jsem, že Sean Penn bude téměř celý film hrát v tom outfitu Roberta Smithe - gothic. Měl vás přimět soucítit s touto postavou a ne jen že sledujete Seana Penna s nějakým extravagantním make-upem, musíte se dostat za tuto slupku a začít soucítit s touto osobou pod jeho rtěnkou a účesem a všemi těmi věcmi. Postupně zjišťujete, proč Cheyennova postava dělá určité věci. Na začátku si utvoříte určitý úsudek, ale některé věci nenajdete, dokud se nedostanete do půlky filmu a pak vám teprve dojde, proč jedná takovým způsobem a proč přestal vystupovat. Jak prostupujete filmem, skládáte si ty věci dohromady a ony se odhalují jen tak bokem, mimochodem, což je velmi chytré. Mám rád, když si diváci musí dávat kousky skládačky dohromady.

Paolo Sorrentino (rozhovor)
obrazek
Jak jste potkal Seana Penna a jak se zrodila myšlenka tohoto filmu?

Seana Penna jsem potkal v roce 2008 během závěrečné noci Filmového festivalu v Cannes. V roce, kdy byl předsedou poroty a já získal Cenu poroty za film Božský. O mém filmu se Sean vyjádřil velmi lichotivě a ve mně to okamžitě vzbudilo touhu natočit s ním film. Neočekávaně, jako pravý americký sen, se moje touha stala realitou.

Jaký je původ dvou hlavních témat filmu: portrét deprimované rockové hvězdy a hon za zestárlým Nacistou?

Co se mne týče, každý film musí být vytrvalý hon za něčím neznámým a záhadným, není nutné najít odpověď, ale udržet otázku živou. Během zrodu tohoto filmu se mi hlavou stále honila myšlenka na tajemství, záhadný život, který bývalí nacističtí kriminálníci jsou nuceni žít v určitých částech světa -muži, kteří mají poklidné rysy nevinných, srdečných, starých lidí, ale jejichž minulost je poznamenána nepojmenovatelnými zločiny par excellence: vyhlazení lidí. Je to diametrálně odlišný obraz.

Abychom vypátrali jednoho z těchto mužů, musíme se vydat na lov, a abychom měli lov, musíme mít i lovce. Toto je bod, kde vstupuje do hry další prvek filmu: moje instinktivní potřeba přenést do dramatu ironii. Abychom tohoto dosáhli, eliminovali jsme, Umberto Contarello a já, možnost „ústavního“ nacistického lovce a postupně jsme dosáhli naprostého protikladu detektiva: pomalou, línou rockovou hvězdu, která je natolik znuděná a zahleděná do sebe-středného světa, že by byla tou nejposlednější osobou, která by se vydala na bláznivé hledání nacistického kriminálníka, který je možná nyní již mrtvý, napříč Spojenými státy. Pozadí tragédie tragédií, Holokaustu, a jeho zasazení do diametrálně odlišného světa popové muziky (hloupé a frivolní, podle definice) a jednoho z jejích protagonistů - to mi připadalo jako dostatečně „nebezpečná“ kombinace pro vytvoření zajímavého příběhu. Protože dle mého názoru příběh skutečně ožije, když je tu nebezpečí neúspěchu. A já doufám, že jsem uspěl.

Řekněte nám něco o postavě Cheyenna. Jaký je?

Cheyenne je dětský, ale ne rozmarný. Jako mnoho dospělých, kteří zůstanou uvězněni v jejich dětství, má schopnost si udržet ty čiré, dojemné a milé přednosti dětí. Jeho předčasný odchod z hudební scény, zapříčiněný velkým traumatem, ho přiměl žít život, na který se nedokáže soustředit. Čas se mu neskutečně vleče, jeho nálada osciluje mezi nudou a lehkou depresí. Cheyenne jakoby proplouvá. A pro lidi, kteří jen tak proplouvají, jsou ironie a lehkost jedinou akceptovatelnou cestou, jak zvládat život. Tento postoj se přímo odráží ve způsobu, jak ho druzí lidé vnímají. Cheyenne je génius, bezděčný zdroj zábavy. A když ve filmu říká naivně a zlehčeně: „Život je plný nádherných věcí“, téměř mu věříme. Protože k nám hovoří malý kluk a děti mají vždy pravdu.

obrazek
Proč jste cítil potřebu vyprávět příběh o Holokaustu?

To je příliš zveličené rčení, že jsem natočil film o Holokaustu. Ten film je zasazen do současnosti, jen se místy dotýká této nesmírné tragédie skrze probleskující záběry, nejistou intuici nebo dedukci. Nicméně je pravda, že jsem chtěl přízrakem Holokaustu zatížit současnost vyprávěním tohoto příběhu. Snažil jsem se to natočit z jiného, a jak doufám, také nového úhlu pohledu. Ale film se zejména zaměřuje na jiné klíčové prvky: absenci vztahu mezi otcem a synem.

Proč jste zvolil jméno Cheyenne?

Je to typické jméno pro rockovou hvězdu. Hledal jsem takové, které by znělo autenticky. Přemýšleli jsme o jednom z nejvíce inspirujících jmen v historii rockových hvězd, Siouxsie and the Banshhees, a tak jsme to trochu pozměnili na Cheyenne and Fellows.

Jak se Penn tvářil na scénář?

Scénář jsem poslal Seanu Pennovi pevně přesvědčený, že budu muset čekat měsíce na odpověď. Koluje kolem toho taková fáma, nevím, kolik je na tom pravdy, že Sean dostává tak 40 scénářů měsíčně. Jakmile jsem mu poslal scénář, hledal jsem hned další myšlenku, nápad, který by mohl fungovat, protože, celkem upřímně, se zdálo nemožné, že by ten můj divoký nápad točit nezávislý film v Americe s chlápkem, který právě získal Oscara, mohl fungovat.

Místo toho jsem za 24 hodin našel vzkaz od Seana Penna na mém záznamníku. Samozřejmě jsem si hned myslel, že je to vtip od některého z mých kolegů. Můj kamarád, producent Nicola Giuliano si rád tropí žerty z druhých a umí hodně dobře imitovat. Ale mýlil jsem se. Takže uprostřed noci jsem hovořil telefonicky se Seanem Pennem, který mi řekl, že se mu ten scénář skutečně líbí, jen rozpačitě komentoval scénu, ve které by měl tancovat. Pro mne to byl problém, který se dal velmi snadno vyřešit. O měsíc později jsem se vydal se svým scénáristou a producentem za Seanem do San Francisca. Strávili jsme úžasný večer, během něhož opakovaně odcházel od tématu a představoval mi svoje nápady, jak by tu postavu hrál. Toto mě pouze utvrdilo v tom, co jsem očekával: skvělý herec, který vždy ví mnohem víc o své postavě než režisér nebo scénárista.

Co Sean přinesl filmu?

Sean Penn je pro režiséra ideální herec. Naprosto respektuje režisérovy nápady, ale zároveň má snahu je vylepšovat. Navíc je to nakombinováno s obrovským talentem, který mu umožňuje dosáhnout věrohodnosti a procítěnosti postavy, kterou bych, upřímně řečeno, nikdy nedocílil, i kdybych nad tím strávil celý život.

Kameraman Luca Bigazzi a já jsme byli nadšení a zaujatí nejen neobyčejnou hloubkou jeho talentu, ale především jeho naprostou precizností. Před natáčením záběru jsme Luca a já vždy vykládali Seanovi spoustu věcí, jen abychom po minutě zjistili, že není o čem mluvit, protože on všemu porozuměl sám - gesta, pohledy, konkrétní momenty - a okamžitě dokázal snadno překlenout nevyhnutelné technické obtíže.

obrazek
Řekněte nám o Cheyennově velmi extravagantním vzhledu - rtěnka, make-up, účes, černá barva…

Jeho vzhled byl inspirován Robertem Smithem, leaderem skupiny The Cure. Jako dítě jsem viděl několik koncertů The Cure. Před třemi lety jsem šel znovu na jejich koncert a byl tam Robert Smith, nyní padesátiletý, který vypadal naprosto stejně, jako když mu bylo dvacet. Bylo to „šokující“, v pozitivním slova smyslu.

Když jsem ho pak viděl zblízka v zákulisí, pochopil jsem, jak krásné a dojemné rozpory mohou v člověku být. Tady byl padesátník, který se stále naprosto ztotožňoval se vzhledem, který je, podle definice, adolescentní. Ale nebylo na tom nic patetického. Byla v tom jen jedna věc, která vytváří, ve filmech a v životě, neuvěřitelný pocit úžasu: výjimečné, unikátní a vzrušující očekávání. O několik měsíců později jsem zažil stejně neuvěřitelnou zkušenost, když jsme jednoho horkého červencového dne v New Yorku dělali první kostýmní zkoušky se Seanem Pennem. Před mýma očima se stal malý zázrak. Beze slov jsem pozoroval Sean Penna, jak se, krok po kroku, mění v jinou osobu. Nejprve rtěnka, pak make-up a kostým a nakonec se procházel kolem - tak přirozeně, ale zároveň jinak, než se obvykle pohybuje - a stal se naprosto jinou osobou: Cheyennem.

Jak byste popsal vztah mezi Jane a Cheyennem?

Musím přiznat, že pro tento podtext jsem si trochu ukradl ze vztahu s mojí ženou. Je to vztah, ve kterém neurčitá abstrakčnost muže je kompenzována vytrvalou pevností ženy, díky níž je možné, aby jejich společný život dále fungoval bez traumat a nesmyslných dramat. Umberto Contarello a já jsme se snažili přinést tento kontrast mezi abstraktnem a konkrétnem s ironickým nádechem. Ten hravý aspekt vztahu mezi Seanem Pennem a Frances McDormandovou byl prakticky dán, oni mají přirozený dar lidi bavit.

Považuji sám sebe za velice šťastného muže, neboť Frances McDormandová přijala roli Jane. Abych ji přesvědčil, napsal jsem jí dopis, že pokud moji nabídku nepřijme, budu muset přepsat scénář a udělat z Cheyenna starého mládence nebo vdovce. To je pravda. Nedokázal jsem si představit někoho jiného pro tuto roli. Když jsme se s Frances pak potkali, byla přesně taková, jak jsem si ji představoval: inteligentní žena, která velmi rychle chápe souvislosti, s neuvěřitelným a neutuchajícím smyslem pro humor.

V části filmu, která se odehrává v Dublinu, hraje také důležitou roli v Cheyennově životě Mary…

Mary je Cheyennova mladá kamarádka a fanynka, která se bojí utrpení, které se on snaží zmírnit, jak jen dokáže. Ale nakonec je to ona, kdo, navzdory jejímu mládí, uleví některým Cheyennovým bolestem. To mi přišlo jako zajímavá výměna rolí.

Pro roli Mary jsem si vybral velmi slibnou mladou irskou herečku Eve Hewsonovou. Hned od samého začátku jsem byl překvapen faktem, že tak mladá dívka může mít tak vyspělé názory. Tato přednost, která je nepostradatelná pro její roli, bude důležitým zdrojem v její herecké kariéře.

Proč jste se rozhodl pro Dublin?

Celkem jednoduše, Dublin je krásný a zároveň melancholický, dvě přednosti, které mohou být kombinovány pro velký efekt filmu.

obrazek
A proč jste natáčel ve Spojených státech?

Chtěl jsem využít, nestoudně a lehkomyslně, všechny ty ikonické filmové lokace, které mě přiměly milovat tuto práci již od doby, kdy jsem byl kluk: New York, americkou poušť, čerpací stanice, bary s dlouhými pulty, vzdálené horizonty. Americká místa jsou sen, a když se v nich nacházíte, nestanou se skutečnými, ale i nadále jsou snem. Mám tento zvláštní pocit, jako bych byl v konstantně pozastavené realitě Spojených států.

Jaký druh portrétu Ameriky jste vytvořil?

Je vždy nebezpečné osvojit si určitou vizi nebo něco, co dobře neznáte, a moje znalost Spojených států, navzdory mnoha výletům, které jsem podnikl do vnitrozemí, je stále jako od běžného turisty. Nicméně jsem si udělal exkurzi s protagonistou, Cheyennem, který se vrací do Spojených států po 30 letech. Oba jsme byli turisti, i když s volnou zpáteční letenkou. A tak jsme se vydali na průzkum světa, který byl nesčetněkrát precizně popisován, protože je tak pomíjivý a proměnlivý.

Znal jste již dříve Harryho Deana Stantona a Judda Hirsche?

Harry Dean Stanton je jedním z mých filmových idolů. Pro tento film jsem zvažoval obsazení amerických herců a Harry Dean Stanton byl první, kterého jsem oslovil na spolupráci. Naše první setkání bylo vzrušující a úžasné. Nehovořili jsme spolu skoro věčnost. Umíral jsem rozpaky a on byl tak neskutečně přirozený, jako ryba ve vodě. Pak, bez jakéhokoliv varování, řekl: „Jsem šťastný, protože nemám žádné odpovědi.“ Tak jsem to risknul a řekl: „Důležité není klást si otázky.“ Nato následovalo dlouhé ticho a pak jsme si řekli na shledanou. O několik hodin později mi jeden z jeho asistentů zavolal a řekl mi, že jsem na Harryho Deana udělal dobrý dojem. Na okamžik to vypadalo, jako bych se ocitnul ve vtipném scénáři.

Na druhou stranu to byl Sean Penn, kdo mi navrhnul Judda Hirsche pro roli Mordecaie Midlera, pro kterého jsem velmi těžce hledal vhodného herce. Jakmile jsem spatřil Judda, moje pochybnosti se rozptýlily, nejen že je přizpůsobivý herec, ale také je dokonalým ztělesněním té postavy: člověk citlivý a zároveň nevrlý, sympatický a otcovský - bez jakékoliv větší námahy.

Je něco ve stylu a estetice tohoto filmu, co by mohli diváci vidět ve vašich předchozích filmech?

V tomto případě mi nepřísluší soudit. Doufám, že jsem zůstal věrný základním principům tohoto filmu: použít, kde to jen šlo, jednoduché a „krásné“ poslání scén a zároveň maximálně sloužit postavám.

Hudba také hraje ve filmu důležitou roli. Jak jste ji vybíral?

Vybíral jsem ji srdcem, jak by řekli určití „chick-lit“ autoři. Ale žerty stranou, skutečně to tak bylo. Necítil jsem potřebu, jak tomu bylo v minulosti, „zracionalizovat“ hudbu. Místo toho jsem chtěl oživit neuvěřitelnou emoci a vášeň, které jsem zažíval jako kluk, když mi můj bratr, který byl o devět let starší než já, představil ten úžasný hudební styl nazvaný rock. To období svého života jsem strávil až chorobným rozpitváváním rocku, zvláště kapelou Talking Heads a jejich brilantním tvůrcem Davidem Byrnem. Takže jsem se toužil zeptat Davida Byrneho na tři věci: Jestli bych mohl použít jeho skladbu This Must Be the Place jako ústřední píseň filmu, jestli by složil k filmu hudbu a jestli by si zahrál sám sebe ve filmu. A hádejte co - David souhlasil se všemi třemi body!

Čerpal jste od někoho inspiraci pro tento film?

Myslím, že je tam mimovolně řada inspirací. Na té vědomé úrovni musím, nicméně, říci, že jsem měl často na mysli Příběh Alvina Straighta Davida Lynche.

Jak myslíte, že budou diváci reagovat?

Já jsem reagoval velmi pozitivně. A já jsem také divák.

Eve Hewsonová (rozhovor)
obrazek
Kdo je Mary?

Mary je 16letá holka, která chodí ve stylu gothic a je Cheyennovou nejlepší kamarádkou. Ona je temnou duší z rozvrácené rodiny - její bratr odešel, matka se pomátla na rozumu a jaksi na dceru zapomněla. Cheyenne se jí „ujme“ a stará se o ni. Jsou přátelé a tvoří určitý kmen dohromady. Ona je jeho velkou fanynkou. Navzájem si důvěřují. On je jediný, který zná všechna její tajemství.

Řekne jí o svých záměrech, když odejde?

Mary jen ví, že jeho otec umírá, když odjíždí. Myslí si, že odejde a zase se vrátí. Po nějaké době, když se nevrací, má pocit, jako by jí opustil, stejně jako její bratr.

Jaká byla Vaše reakce na tuto postavu? Kolik Vám dalo práce ji najít?

Scénář byl tak detailní a precizní. Vytvořit tuto postavu bylo velmi jednoduché; na stránkách scénáře bylo mnoho podkladů. Ale Mary je tak temná a má těžké scény. Věděla jsem, že to dá hodně práce, abych se jí dostala pod kůži a pochopila, odkud pramení její bolest. Hudba, kterou jsem poslouchala, mi hodně pomohla. Poslouchala jsem The Cure a Talking Heads. Všechny texty jejich písní mi dali náhled do toho, co Mary cítila a co se dělo v její hlavě.

Předpokládám, že takto v běžném životě nevypadáte?

Ne, maskéři mi obarvili vlasy a prodloužili je, nasadili mi prsteny a děrované punčochy - i když normálně také nosím děravé punčochy! Kostým a vlasy a make-up mi hodně pomohly najít moji postavu. Cítím se temněji a více uzavřená, o což se ona očividně snaží, klást kolem sebe bariéry. Nemohla bych se cítit jako Mary, kdybych nosila svoje vlastní věci.

Jaká byla pro Vás spolupráce s Paolem Sorrentinem?

Viděla jsem jeho film Božský, který je dosti těžký a intenzivní. Vše je skutečně umírněné a precizní a připadá Vám, že práce s Paolem je skutečně náročná. Ale on je ten nejpříjemnější člověk, jakého jsem kdy potkala. Na place je vše tak klidné, on ví přesně, co chce, a dává si na čas. Není tam žádný povyk nebo napětí. Ví přesně, co dělá. Je to určitý dar.

A se Seanem Pennem?

Se Seanem jsem se nikdy dříve nesetkala. Byla jsem pěkně vystrašená kvůli jeho sbírce natočených filmů a jeho stupni intenzity. Nebyla jsem si jistá, jak se toto promítne do skutečného života. Ale on byl fantastický a velmi přátelský. Bylo to úžasné a natáčení s ním pro mne bylo velkou zkušeností.

Můžeš nám povědět o Frances McDormandové a postavě, kterou hraje?

Frances hraje Jane, Cheyennovu ženu. Oni oba se starají o Mary a Jane má na její život pozitivní ženský vliv. Ona zbožňuje jejich vztah, podporuje jejich přátelství a stará se o Mary svým vlastním způsobem. Frances a Sean pracují velmi odlišně, takže bylo zajímavé sledovat, jak pracují ve společných scénách.

Ty jsi natáčela hlavně scény v Dublinu. Jaké to bylo?

Já jsem vyrůstala v Dublinu. Do New Yorku jsem se přestěhovala kvůli škole. Teď jsem zpátky a natáčím tu film. Bylo to ve skutečnosti velmi příjemné, neboť jsem přesně věděla, kam jdu a že jsem doma - pomohlo mi to cítit se na place velmi pohodlně.

Uměla jsi jezdit na skateboardu před natáčením filmu?

Nikdy před tím jsem na skateboardu nejezdila. Na konkurzu jsem trochu zalhala - Paolo se mne zeptal, jestli umím jezdit na skateboardu, a já řekl: „Jasně, je to snadný.“ Byla to naprostá lež! Takže mi museli sehnat učitele, který se mnou pracoval několik týdnů a snažil se mě naučit několik triků, abych se na prkně cítila pohodlně. Na začátku jsem byla trochu vratká. Nosila jsem helmu - vypadala jsem jako želva kroužící po Central Parku, bylo to trapné. Ale postupně jsem odložila chrániče a teď už mi to jde dobře.

Jak bys popsala film?

Myslím, že ho není snadné zařadit do určité kategorie. Je to drama, ale je v tom i spousta humoru. Je unikání a neobvyklý. Je těžké ho definovat.

Podobné filmy

Obraz
Svatbou to všechno začalo... Povídka z oblíbeného cyklu Bakaláři (1983). Hrají: M. Hudečko...
dnes 06.25
NAHRAT
ZDARMA
ČT1
Úplně beznadějný případ
Jiřina Bohdalová a Miloš Kopecký v malé komedii o manželství, které překoná i bytovou kriz...
dnes 06.44
NAHRAT
ZDARMA
ČT1
Srdce a duše
(Heart and Souls) Neopatrný řidič autobusu se srazí s taxíkem, ve kterém jede matka do por...
dnes 06.50
NAHRAT
ZDARMA
Nova Cinema
Podobné filmy
Jestli se ti nelíbí naše nabídka podobných pořadů napiš nám.

logo horoskopy
logo humor
logo studentka
logo nejhry
logo najdemese
logo sms
logo tvp
hledat filmy, osoby, kapely, kulturní akce... Filmy, osoby, kapely, kulturní akce...
hledat filmy, osoby, kapely, kulturní akce...
    Přihlášení
    Registrace


    Sobota 18. 1. 2020 Svátek má Vladislav
    Vyhrávej v casino.cz nebo na vyherni-automaty.cz   Prodávej s Plať-Mobilem.cz