Taková normální rodinka

O předloze

Televizní veselohra Taková normální rodinka byla v roce 1968 původně natočena jako samostatný příběh. Díky diváckému úspěchu napsala Fan Vavřincová sedm dalších pokračování a vznikl tak jeden z nejoblíbenějších českých seriálů. Stejnojmenný celovečerní film, jehož scénář napsal na motivy knihy Fan Vavřincové Patrik Hartl, transponuje divákům již známé postavy do současnosti, ale zároveň nabízí nový filmový příběh a nové komické situace tak, aby předlohu nejen tvořivým způsobem vytěžil, ale i moderně převyprávěl. Film Taková normální rodinka chce navázat na půvab tradičních českých veseloher. Je to příběh o směšných lidských slabůstkách, komických i absurdních situacích, které nutně musí potkat soužití několika generací. Především je to ale film o sounáležitosti, toleranci a lásce, která drží pohromadě každou šťastnou rodinu. Nová filmová komedie vznikla v producentském týmu, který se podílel i na úspěšných komediích Román pro ženy a Účastníci zájezdu.

Postavy a příběh

Ve starší hájence žijí na hromádce už čtyři generace rodiny Hanákových. Sedmdesátiletá babička překypuje životním elánem a její vášní je psaní detektivek. Na ostatních členech rodiny s chutí zkouší nové způsoby vražd, aby konečně vymyslela dokonalý zločin. Její dcera, paní Hanáková, je rázná žena s velkým srdcem, která o celou rodinu pečuje jako matka rodu. Pan Hanák je výpravčí, jehož celoživotními láskami jsou zvířata všech druhů a velikostí, ale má nebezpečnou slabost i pro paní pošťačku Hrdličkovou. Starší dcera Pavla vychovává s mužem Petrem dva hyperaktivní syny, kteří jsou díky svým průšvihům postrachem celé rodiny.

Mladší dcera Káča právě řeší vážný problém: Po krátké známosti se studentem Zdeňkem zjistila, že je těhotná. Odhodlá se ho tedy rodině představit. Zdeněk se sice chce zachovat jako čestný muž a o Kateřinu i dítě se postarat, ale přesto je babičce i ostatním velice podezřelý. Kromě žádosti o Káčinu ruku je totiž požádá i o střechu nad hlavou, protože byl vyhozen z domu. Členové rodiny mají o Kateřinu a její budoucí štěstí přirozeně strach, takže hodlají budoucího ženicha nejprve pečlivě prověřit.

Zdeňka čeká řada nástrah a zkoušek. Projde jimi šťastně až k svatbě anebo bude soužití s “takovou normální rodinkou“ nad jeho síly? A jak celou situaci vyřeší Zdeňkova náročná matka, kolem které začne spřádat své svůdné sítě rodinný přítel pan Poštolka?

O realizaci

„Nesnažil jsem se o klasickou filmovou adaptaci původního seriálu. Pokusil jsem se tvořivě navázat na půvabnou atmosféru předlohy a napsal jsem pro její postavy nový příběh a situace tak, aby vznikla svébytná filmová komedie, která nabídne nový divácký zážitek jak lidem, kteří seriál viděli a mají ho rádi, tak i těm mladším, kteří ho zatím neznali. S předlohou jsem tedy pracoval velmi volně. Snažil jsem se prostřednictvím komických situací zobrazit nekonformní soužití sympaticky svérázných lidí, kteří spolu přes nebývalou různost povah dokáží šťastně žít v radosti a toleranci. Jejich šarmantní návod na harmonické soužití je totiž osvobozujícím příkladem toho, jak lze být v kterékoliv době a za jakýchkoliv podmínek šťastný,“ říká režisér a autor scénáře Patrik Hartl.

Spisovatelka a autorka Takové normální rodinky, Fan Vavřincová měla možnost film vidět jako jedna z prvních. „Film Taková normální rodinka je jiný než původní předloha a seriál, protože už to není moje práce. Ale film nutně jiný být musí, protože mezi ním a seriálem stojí čtyřicet let,“ říká Fan Vavřincová.

„Režisér Patrik Hartl se na Takovou normální rodinku dívá z jiného úhlu pohledu než já, využívá jiných prostředků, jiného druhu humoru a vytváří atmosféru rodinného pohody z tohoto svého úhlu, který je samozřejmě bližší současnosti. Ten film je dobře udělaný, je plný humoru, jen je prostě jiný, ale to neznamená, že by to bylo špatně,“ dodává spisovatelka.

Postavy a jejich herci

Postavy maminky a tatínka Hanákových vytvořili Eva Holubová a Jaromír Dulava. Díky nenadálé životní situaci se příběh točí především kolem mladého páru Káči a Zdeňka v podání Moniky Zoubkové a Jirky Mádla. Dceru Pavlu a jejího muže Petra si zahráli Vanda Hybnerová a Luboš Kostelný. Častým hostem v rodině Hanákových je pan Poštolka, milovník vojenské techniky, který tu hledá a nachází, co mu chybí - rodinnou pohodu. Pana Poštolku hraje Marián Labuda. Zdeňkovu maminku, která trpí alergií na pyl a chorobnou péčí o svého dospělého syna, vytvořila Ivana Chýlková. Důstojnou pyramidu Hanákových završuje babička, bývalá Miss Kyjev. Do Čech se kdysi provdala a usadila se tu. Dnes jsou její vášní detektivky a na všech rodinných příslušnících zkouší různé způsoby zločinu.

Babičku si zahrála v Česku působící, ale původem estonská herečka Lilian Malkina. „V divadle jsem pracoval s Ivanou Chýlkovou a Evou Holubovou a vzájemně si rozumíme jak v přístupu k práci, tak i jako spolutvořící kamarádi“ popisuje režisér Patrik Hartl, jak probíhalo obsazování jednotlivých rolí. Divadelní spolupráce jej spojila i s Monikou Zoubkovou, která hraje Káču. „Ostatní jsem si pečlivě vybíral podle toho, jak je znám z různých divadelních rolí nebo z filmů. Snažil jsem se hledat kromě zajímavé kombinace typů především svobodomyslné herecké osobnosti, což znamená lidi, kteří mají chuť si hrát a neschází jim odvaha k nekonformnosti,“ vysvětluje režisér.

Rodinu Hanákových tmelí především paní Hanáková v podání Evy Holubové: „Dýchala by za svou rodinu, troufám si říct, že i dala život, je jí opravdu oddaná, miluje ji, ale její láska má přesah, protože miluje život, tuhle planetu, přírodu....Je plná pozitivní energie, poměrně temperamentní, odhodlaná se o své štěstí, o své místo na slunci rvát,“ charakterizuje postavu maminky jedna z nejobsazovanějších domácích hereček.

„Tatínek je trochu mimozemšťan, zvládá mikrosvět ve svých kotcích a teráriích, kterému dobře rozumí, hůře už ovšem chápe a zvládá svět reálný. V obou svých světech žije rád a má v podstatě v každém z nich pouze jeden problém. Ve zvířecím ten problém nastává, když se jedinci nechtějí pářit a v tom lidském problém nastane, když se jedinci pářit chtějí. Každý problém má však své řešení, což ví i on, tak jen potřebuje trošku času,“ popisuje pana Hanáka herec Jaromír Dulava.

„Zdeněk je především hodnej kluk, který to myslí dobře,“ představuje svého hrdinu Jirka Mádl. „Myslí to až tak dobře, že to celé rodince přijde podezřelý. Zdeněk to nemá jednoduchý, oni do něj šijou, jak se jim zlíbí a on tím docela trpí.“

Pro jeho filmovou partnerku Moniku Zoubkovou bylo natáčení náročné i vzhledem k tomu, že krátce před natáčením se jí narodila dcera. Paradoxem je, že její filmová postava je vlastně celou dobu v jiném stavu. „Připadala jsem si tak trochu dlouhodobě těhotná, ale myslím, že pro roli Káči bylo to čerstvé mateřství dobrá zkušenost a díky pochopení všech to šlo i skloubit s natáčením,“ říká herečka.

„Před natáčením mi každý vyprávěl, jak babičku hrála kdysi paní Rosůlková. Já jsem si řekla, že chci udělat úplně jinou babičku a myslím, že to se mi opravdu povedlo,“ vypráví herečka Lilian Malkina. „Babička má ráda detektivky, je veselá a jinou já bych ani zahrát neuměla. Celou svou rodinu moc miluje a přeje si, aby se všichni měli dobře,“ říká Malkina a přiznává se, že má pro babičku z Takové normální rodinky vlastní označení: babička-chuligánka!

„Pavle začíná být tak trochu jedno, jak sama vypadá, protože péče o rodinu, muže Petra a syny Raubíře je na prvním místě. Duši si čistí občasným útěkem do samoty, kde cvičí tai-či,“ popisuje starší dceru Hanákových herečka Vanda Hybnerová. „Ale v tak rušném domě, jako je dům Hanákových, není možné urvat pro sebe víc jak pár vteřin denně. A proto je Pavla taková ukřičená, lehce neurotická, ale láskyplná bytost, která pečuje o všechny členy domácnosti.“

„Tolerance a vstřícnost k druhým, vůle žít spolu a nikoliv vedle sebe, ale hlavně mají něco, co se těžko popisuje, mají se rádi,“ charakterizuje rodinné společenství Eva Holubová a dodává: „Oni žijí v PRAVDĚ A LÁSCE a nepřijde jim to nijak posměšný a opovrženíhodný. Vyměnili kariéry a tučná konta za mezilidské vztahy. Bylo mi u nich dobře, byla jsem jim ráda maminkou,“ říká Eva Holubová. „Myslím, že s původní předlohou máme společné to, že jsme „smečkou“ lidí čtyř generací, kteří žijí pod jednou střechou a nebojí se toho. Žijí tam dobrovolně a rádi.“

Vanda Hybnerová k tomu dodává: „Ano, to společenství je nejvzácnější v tom, že je to společenství. Přestože každý jeho člen má různé zájmy, dokáže respektovat toho druhého. A přes časté výbuchy dokáží situace řešit s nadhledem a humorem… Tedy hlavně díky ženské části rodiny, řekla bych!“ Ve filmu hraje Vanda Hybnerová maminku dvou zdivočelých kluků. Doma má však dvě dcery, takže mohla srovnávat, jaké to je řešit klukovské a holčičí půtky: „Někdy to řešení chlapeckých sporů je rychlejší než řešení hádek dvou rozfňukaných holčiček,“ směje se herečka.

Její filmové syny hrají Adam Mišík a Štěpán Krtička, které režisér objevil na konkursu a už tehdy o nich mluvil jako o velké naději. Potvrdilo se nakonec?

„Raubíři mě moc příjemně překvapili. Štěpán Krtička s Adamem Mišíkem byli výborní. Největším potěšením pro mě ale bylo, když jsme natáčeli scény, ve kterých byli všichni herci na place pohromadě, protože jsem se mezi nimi v té pospolitosti cítil jako doma - svobodně a uvolněně,“ říká režisér Patrik Hartl.

O natáčení a spolupráci s režisérem

Natáčení probíhalo v srpnu a září v půvabném venkovském prostředí nedaleko Mladé Boleslavi. Za městečkem Dolní Bousov našli filmaři na mýtině stylovou hájenku, která posloužila jako domov novodobým Hanákovým. Patrik Hartl se totiž rozhodl přesídlit původně pražskou rodinu na venkov, což mu umožnilo opustit uzavřené vnitřní prostory a využít mnohem více exteriérových scén. Herci i štáb zde vytvořili skutečnou filmovou rodinu, která převzala „hanákovský“ model vzájemné soudržnosti. Filmový architekt Milan Býček hájenku přestavěl a zařídil pro potřeby filmu, a když se odstěhovaly včelí roje, které měl majitel umístěny v úlech na zahradě, mohlo se začít natáčet.

„My jsme byli taky taková rodinka, ale spíš taková děsivá rodinka. Atmosféra během celého natáčení byla silná a nebyla to jen práce, byl to kus života. Měli jsme tam jak zvířata, tak děti a nejenom ty, které tam hrály. V podstatě každý tam měl nějaké svého člena rodiny. A protože já jsem z vlastních neměla nikoho, tak jsem si je adoptovala všechny,“ říká Eva Holubová.

O natáčení je asi zbytečné hovořit, atmosféra je zřídkakdy přenosná,“ říká Jaromír Dulava. „Snad jen poznámku:je úžasné být při tom, když třicetileté dítě (Hartl) nakazí svým chováním a energií tlupu dospělých (Labuda, Holubová, Chýlková, Malkina, Procházková, Hybnerová atd.) Vše v totální pohodě snášel snad jen Jiří Mádl,který je zatím na půli cesty mezi dítětem a dospělým, takže mu vše přišlo trapně normální.“

„Natáčení s takovou normální rodinkou bylo moc pohodové a příjemné a to nejen přes den na place, ale i po večerech, když natáčecí den skončil. Herci byli skvěle vybraní a všichni jsme tvořili jednu velkou rodinu,“ vzpomíná Monika Zoubková.

S tím souhlasí i Lilian Malkina. „ Víte, přiznám se, že já nejsem žádný veliký romantik, ale ta naše filmová rodinka byla v době natáčení opravdovou rodinou. Se všemi mi bylo moc dobře, spřátelila jsem se s lidmi, které jsem před natáčením prakticky neznala a s těmi, s kterými jsem se již znala, se to přátelství ještě utužilo - jako třeba s Evičkou Holubovou. Budu na to ještě dlouho, dlouho vzpomínat!“

„V každém filmu se atmosféra na place utváří také podle toho, jaký film se točí,“ říká Jirka Mádl. „A protože my jsme točili o rodině, která se má ráda, odpovídalo tomu jak složení hereckého ansámblu, tak nálada. Já měl výhodu, že jsem řadu lidí znal z předešlé práce - třeba Evu Holubovou, takže se mi díky tomu mezi ně i líp začleňovalo,“ vypráví Jirka Mádl a s úsměvem a nadsázkou dodává . „Bylo to fajn, strávili jsme dva měsíce na kafíčku v lese a občas jsme šli točit…“

„Moje spojení s Patrikem mi vůbec nepřišlo odlišné od divadla,“ popisuje spolupráci s režisérem Eva Holubová . „Dělám s ním ráda, protože ví, co chce a zároveň mi dá možnost, abych se i já k tomu vyjádřila. Patrik má neuvěřitelnou trpělivost mi neustále vysvětlovat, o co nám společně jde. Patrik je původem filmař a jenom díky tomu, že netočil, tak se nejprve zabýval divadlem.“

„Patrik Hartl má úžasnou schopnost povzbuzovat herce, a tak nemůžu říct nic než: nádhera!“ přidává se Monika Zoubková.

„Naše spolupráce byla hlavně vtipná,“ souhlasí Jirka Mádl. „Už dlouho jsem se při natáčení takhle nezasmál. A pokud zrovna nenastane nějaká vtipná situace, tak stačí když se Patrik zasměje a všem to stačí ke štěstí,“ dodává v narážce na režisérův výrazný projev radosti. Patrik Hartl je navíc režisérem, pro nějž jsou běžné výrazy pro pochvalu příliš banální. Slovíčka jako dobré, pěkné nebo snad skvělé od něj neuslyšíte. A jak tedy chválí? „Po každém záběru jsem se snažil, aby na adresu mého výkonu zaznělo: čupr kára nebo čundr country! Pokud se tak nestalo, byl jsem docela nervózní, že něco nebylo úplně dobře,“ směje se Jirka Mádl.

„Měl jsem radost ze spolupráce s herci i štábem a věřím, že i diváci ucítí, že jsme ten film točili rádi,“ přeje si režisér Patrik Hartl.