Tankový prapor

Vše začíná ve vojenském výcvikovém prostoru, kde Dany ve chvílích volna sní o své nepřístupné pražské přítelkyni Lizetce. Relativní klid brzy ráno naruší příjezd obávaného majora Borovičky, který nejprve seřve velitele tankového praporu, kapitána Matku, po něm ostatní důstojníky a vojáky. Jediný, kdo si vyslouží pochvalu, je Dany, jehož tank je zakopán přesně podle předpisů, i když jen díky okopu, který už zůstal z minulých cvičení. V kasárnách je Dany pověřen majorem Borovičkou a novým snaživým poručíkem Prouzou organizací Fučíkova odznaku. Vojákům se samozřejmě nechce, takže musí zasáhnout kapitán Matka, po jehož "domluvě" je sice účast hojná, výsledky jsou však více než žalostné. Na zkouškách důstojníků a jejich manželek Danyho zaujme sympatická Janinka, manželka náčelníka štábu, nadporučíka Pinkase. Po zkouškách ji doprovází domů a po romantickém rozhovoru se s ní pomiluje. Během Danyho služby v posádkové věznici dojde k potížím, když dorazí na kontrolu major Borovička, který v jedné z cel přistihne velitele stráže, podporučíka Malinu, souložícího s uvězněnou četařkou Babinčákovou. Na potrestání však není čas, protože prapor se chystá na významnou událost, kterou je příjezd sovětského poradce, plukovníka Nikitičenka. Praktická ukázka připravenosti praporu skončí pohromou, když krátkozraký rotný Maňas začne z tanku pálit rovnou na tribunu, kde hojně popíjí vodku důstojnický sbor. Zatímco ten se vzpamatovává po překotném útěku, běží Dany k důstojnickým domům, kde jsou patrné stopy po zásazích. Vylekané Janince se naštěstí nic nestalo a Danyho uklidňování skončí milováním. Při návratu je však přistižen Borovičkou a skončí v posádkové věznici. Přes všechny svízele, průšvihy a velitelskou "buzeraci" se blíží odchod do civilu, což je příležitost uspořádat večírek na rozloučenou. Ani ten se však neobejde bez potíží.

Film je adaptací slavného románu Josefa Škvoreckého a současně vůbec prvním československým filmem vyrobeným soukromou společností po roce 1945. Vznikl v roce 1991, kdy ho natočila společnost Bonton. Na jeho scénáři se podílel Radek John (Na vlastní oči) a režisér filmu Vít Olmer. Poměrně věrně se drželi předlohy, přestože jim kritika vyčítala prvoplánovost a značnou vulgaritu situační komiky. Přesto se film už několik měsíců po své premiéře zařadil mezi nejúspěšnější české filmy.