Box

„Jádrem filmu The Box je morální dilema,“ soudí scenárista a režisér Richard Kelly. „Co byste dělali, kdyby vám někdo nabídl obrovské bohatství, které by bylo podmíněno smrtí člověka, kterého neznáte?“

Do takové situace jsou postaveni hrdinové původní povídky Button, Button od mistra napětí Richarda Mathesona, která Kellyho zaujala a slouží jako podklad a inspirace pro film The Box. „Vždycky jsem Mathesona obdivoval za jeho schopnost psát příběhy, které jsou děsivé i zábavné současně,“ svěřuje se. „Tenhle prostý příběh mě okamžitě zaujal a chtěl jsem se toho o něm dozvědět více. Odkud krabička pochází? Co znamená? Mohli by lidé, kteří tlačítko stisknou, doufat, že budou svůj čin schopni nějak odčinit... a pokud ano, jak? Měl velice napínavý konec a já toužil zjistit, co se stane potom.“

Producent Sean McKittrick, který s Kellym poprvé spolupracoval na jeho celovečerním debutu Donnie Darko, vnímá film jako klasicky vyprávěný napínavý příběh a studii postav, ovšem s jistými specifiky. „Kdykoliv vstoupí do hry peníze, ovlivňuje to lidskou morálku nebo etiku. Ale musíte si pamatovat, že každý čin má své následky.“

Cameron Diaz, která ztvárnila Normu Lewis, to vnímá podobně analytickým způsobem. „Je to otázka, kterou si všichni klademe. Myslím, že nikdo přesně neví, jak by se zachoval, dokud by nebyl před takové rozhodnutí skutečně postaven. Je zdánlivě velice snadné myslet si, že víme naprosto přesně, jak bychom se zachovali. Ale okolnosti, za kterých jsme před takové rozhodnutí postaveni, se mohou měnit. Není to tak prosté, jak se zdá.“

Norma a Arthur jsou průměrný pár, který má starosti a touhy jako kdokoliv jiný. „Myšlenka je taková, že tihle lidé, postavení před tak osudovou otázku, jsou stejní jako vy nebo já, jako naši rodiče nebo sousedi,“ objasňuje Kelly. „Lewisovi nejsou nijak zkažení ani ničím výjimeční. Jsou to dobří, tvrdě pracující lidé a milující rodiče, kteří se snaží žít spokojený život a v rámci možností si ho trochu zpříjemňovat - což je námět, který je dnes relevantní naprosto stejně jako v době, kdy původní povídka vznikla.“

Jak se příběh rozjíždí, dozvídá se Arthur, že k jeho povýšení, které očekával, nedojde, což znamená, že jejich bystrý syn nebude nadále moci navštěvovat nejlepší školu ve městě a Norma nebude moci podstoupit operaci bolestivého zranění, které ji bude sužovat po celý život. Právě ve chvíli, kdy jsou velice zranitelní, je navštíví Arlington Steward se svou bizarní nabídkou v podobě skromné dřevěné krabičky s červeným tlačítkem.

Podle Kellyho jim Steward nabízí formu útěku. „Fascinuje mě komplexnost společnosti, ve které žijeme dnes a která je zvyklá na to, že stiskem tlačítka se jí dostane čehokoliv, po čem touží,“ poznamenává režisér. „Máme všemožná přenosná zařízení, dálková ovládání, počítače a další prostředky, kterými jsme schopni okamžitě vyřešit své problémy nebo splnit své potřeby, ať už skromné či náročnější. Posíláme spousty zpráv a ani nepřemýšlíme o tom, jaký dopad budou mít. Před třiceti lety, kdy se příběh odehrává, to vypadalo trochu jinak, a to je jedním z důvodů, proč jsem chtěl příběh udržet v rovině sedmdesátých let, kdy byl námět poprvé uveřejněn. Stisknutí tlačítka bylo tehdy mnohem promyšlenějším úkonem. Pro Normu a Arthura může jít o nejzásadnější událost jejich života.“

James Marsden na tuto myšlenku navazuje. „Žijeme ve světě, v němž můžeme takřka čehokoliv dosáhnout stiskem tlačítka. A jsem si vědom toho, že by nám to mělo usnadňovat život, ale něco mi říká, že za to z dlouhodobého pohledu platíme až příliš vysokou daň.“ Marsden, který hraje mladého otce Arthura Lewise, má také dojem, že jejich intimní příběh by mohl mít širší dopad. „Je to příběh o zážitcích jednoho páru, ale mohl by mít mnohem širší důsledky.“

Dalším z důvodů, proč Kelly zasadil děj filmu do roku 1976, je skutečnost, že tohoto roku došlo k zásadní události v lidských dějinách: sonda Viking přistála jako první lidská řízená sonda na povrchu Marsu. „Možná mělo naše přistání na Marsu dostatečnou váhu na to, aby ho nějaká vzdálená civilizace vzala jako signál pro to, že jsme jako civilizace dospěli do jistého zásadního bodu. Tím, že jsme náš příběh zasadili do tohoto období, si otvíráme možnost k výkladu, že test, kterému jsou Lewisovi podrobeni, může daleko přesahovat vše, co si jsou schopni představit - a o čem jsme schopni pouze spekulovat,“ přemítá.

To vzbuzuje otázky kým nebo čím je vlastně Arlington Steward. „The Box není násilný nebo krvavý film, jde spíše o retro thriller ve stylu filmů, na kterých jsem vyrostl a u kterých jsem si napětím málem okousal nehty na rukou,“ usmívá se Kelly.

„Jde o film, který je děsivý na jisté základní úrovni, protože tu máme rodinu, která je sledována podivným mužem, který zdánlivě sleduje každý její pohyb, ale současně je děsivý i na psychologické úrovni následkem toho všeho, co naznačuje,“ soudí producent Dan Lin. „Kam až zajdete, abyste zachránili svou rodinu? Jak dobře znáte lidi kolem sebe? Jak dobře znáte svou vlastní rodinu, svého manžela, svou manželku? Jako fanoušek Donnieho Darka jsem věděl, že Richard nenatočí klasický film o rodině v ohrožení - věděl jsem, že najde způsob, jak příběh rozšířit a povýšit svým ojedinělým stylem a pohledem.“

„Na Richardových filmech se mi líbí to, že pokládá otázky, které si sami nepokládáte, protože se bojíte odpovědí,“ poznamenává Diaz. „Ví toho o lidské povaze a o tom, co si nalháváme, opravdu hodně.“

„Na některé otázky zcela záměrně neodpovídáme, jsou ponechány volnému výkladu diváka,“ zmiňuje McKittrick, který už má s Kellym zkušenosti. „Matheson nám předložil velice zajímavý námět a my doufáme, že se nám ho podařilo přetvořit do podoby elegantního a děsivého filmu, který diváka zavede na neprobádaná území.“

„Příběh Richarda Mathesona dráždil mou fantazii a nutil mě zamýšlet se nad věcmi, nad kterými občas přemýšlí každý z nás,“ soudí Kelly. „Mým záměrem bylo, aby se diváci vcítili do pocitů Normy a Arthura a zamysleli se nad tím, co by v jejich situaci udělali sami. Já sám se rád utěšuji pomyšlením, že bych to tlačítko nestisknul. Ale jistě to nevím. Možná už jsem ho stiskl. Možná jsme to už udělali všichni.“

Během adaptace povídky do podoby celovečerního filmu potřeboval Kelly obohatit postavy Normy a Arthura Lewisových a představit je divákům tak, aby se u nich cítili jako doma. A právě svým domovem se Kelly inspiroval.

Kellyho otec pracoval patnáct let v NASA a stejně jako Lewisovi žila jejich rodina v Richmondu. Jeho matka byla obětí lékařské nedbalosti a trpěla podobnými problémy, jakými ve filmu trpí Norma. Ale tím nejdůležitějším, čím se Kelly u svých rodičů inspiroval, byl jejich vztah.

Láska Lewisových je jednou ze základních složek příběhu The Box a v průběhu děje filmu je její síla nezanedbatelně zkoušena. „Musíte v jejich lásku a v jejich manželství opravdu věřit, jinak je vše ostatní jen taková ozdoba,“ soudí Marsden. „Jádrem příběhu je vztah mezi Normou a Arthurem a to, jak těžkým zkouškám jsou vystavováni. Všechno to, co se jim děje, ať je to sebetěžší, je jen více sbližuje.“

„Stisknutí tlačítka je pro ni velice těžké rozhodnutí, ale jakmile k tomu dojde, je to po tak intenzivním zvažování něco, co ji zcela změní,“ popisuje Cameron Diaz. „Myslím, že jsme se všichni někdy ocitli v situacích, ve kterých jsme znali následky, ale zoufale doufali, že k nim nějakým způsobem nedojde - že je můžeme ignorovat nebo vrátit. Nemusí nutně jít o otázky život a smrti. V každodenním životě najdeme celou řadu podobných případů, kdy si zvolíme tu pro nás snazší variantu, pokud si myslíme, že nám to projde. Záleží na tom, zda svůj život žijeme uvědoměle nebo ne, a to je podle mého názoru ještě zásadnější otázka než to, zda bych tlačítko stiskla. Zamyslete se nad tím, kolik takových nenápadných 'tlačítek' mačkáte každý den.“

Pro Normina manžela je krabička spíše jistou hádankou. „Arthur má mysl vědce,“ říká Marsden. „Přistupuje k věci logicky a systematicky, krabičku rozebere a zjistí, že v ní nic není. Usoudí, že je to nějaký trik, nějaký rafinovaný reklamní fígl, a nebere to nijak vážně. Jak by se někdo mohl dozvědět, jestli tlačítko doopravdy stiskli? To vše se ale změní poté, co ho skutečně stisknou, a svět se mu najednou před očima obrátí vzhůru nohama.“

Hlavní přičinění na všem, co se mladému páru děje, má ale samozřejmě Arlington Steward, zdvořilý a úhledně oděný muž neznámého původu s neznámým cílem, který se jednoho dne u hlavních hrdinů objeví, aby jim nabídl obchod, na který nezapomenou.

„Kdo to přesně je a co je jeho cílem, to není jasně řečeno,“ přiznává Kelly. „Můžete ho ale považovat za nějakého vesmírného pojišťovacího agenta nebo možná výběrčího daní. Je mocný, ale současně očividně dělá chyby. Není všemocný.“

„Jde o muže, který přežil zásah bleskem, a evidentně ho to změnilo,“ nabízí svůj názor Langella. „To je v zásadě to jediné, co o něm potřebujeme vědět. Jde o jedinou věc, kterou si můžeme být jisti.“

Langella hraje Stewarda jako velice mírného člověka a vyhýbá se klasickým klišé záporných postav, aby dal přednost spíše skryté hrozbě, která z něj vyzařuje. „Měli jsme pocit, že by Steward měl být velice elegantní obchodník, někdo, kdo má dost charisma na to, aby jeho nabídka působila lákavě,“ říká McKittrick. „Frank takové charisma rozhodně má. Je schopen vás pouhými slovy vtáhnout do svého světa.“

Jeho elegantní vystupování ale ostře kontrastuje s ohavně znetvořeným zevnějškem. „Jakožto oběť zásahu bleskem si na tváři nese nepříjemnou připomínku toho, co prožil,“ soudí vedoucí týmu vizuálních efektů Thomas Tannenberger, který se podílel například i na filmu 2012. „Arlington má tvář hodně zjizvenou. Vlastně je mu vidět až do úst, protože mu chybí levá tvář.“

„Místo abychom mu na tváři vrstvili prostetickou gumu a klasický make-up, rozhodli jsme se části jeho obličeje odstranit digitálně,“ popisuje Kelly. „Nabarvili jsme mu tvář na zeleno a nalepili mu na ni sledovací kuličky pro motion capture, čímž jsme vytvořili základní body pro uchycení digitálního make-upu, s jehož pomocí jsme mohli vytvořit na jeho obličeji libovolné znetvoření, aniž bychom přitom omezovali Frankovy výrazové prostředky či jeho mluvu.“

Langella, který byl během natáčení filmu Frost/Nixon nucen trávit na maskérském křesle denně dvě hodiny, byl potěšen skutečností, že jeho přerod v Arlingtona Stewarda trval jen 40 minut. „Jakmile jsme si prvního dne odbyli všechny ty vtípky o tečkách a zelených obličejích, nikdo už se o tom ani nezmínil,“ vzpomíná. A co se týče toho, zda jeho podoba rušila jeho herecké kolegy při práci, shrnuje to James Marsden následovně: „Stačilo se Frankovi podívat do očí a rázem jste přestali vnímat cokoliv jiného.“

Ačkoliv takovéto použití motion capture nebylo samo o sobě inovativní, jen málokdy je tato technika podobným způsobem používána. „Obvykle se používá buď v preprocesu nebo v postprodukci, kdy zaznamenáte hercův výkon v prázdném prostoru a poté ho namapujete na jeho počítačového avatara nebo na nějaké jiné stvoření. V našem případě to vše probíhalo v reálném čase, přímo v průběhu standardního natáčení,“ vysvětluje Tannenberger. Digitální práce na Stewardově obličeji si vyžádaly dohromady celkem osm měsíců.

Tvůrci filmu museli vytvořit Richmond ve Virginii takový, jak vypadal zhruba v roce 1976. Jeho nezanedbatelnou součástí byl komplex NASA, ve kterém pracoval Arthur, a ve kterém, jak později zjistí, se usídlil i Arlington Steward.

„To, že jsme příběh filmu zasadili do období mise Viking, pro nás znamenalo, že zobrazíme zdejší středisko NASA v období jeho největší slávy,“ popisuje Kelly, který zde vyrostl. „Řada věcí se od té doby nezměnila. Byl nám poskytnut kompletní přístup do celého komplexu, čehož jsme se snažili co nejvíce využít a pořídit co nejvíce referenčních snímků.“ Týmu pomáhal také slavný pracovník NASA, přednášející a autor řady knih Gentry Lee, jeden z původních členů týmu, který pracoval na projektu Viking.

Kamera ve filmu The Box je také výsledkem kombinace současných technologií a dobové techniky, podotýká kameraman Steven Poster, který poprvé pracoval s digitální kamerou Panavision Genesis. „V sedmdesátých letech jsme používali specifické filtry. I osvětlení bylo jiné, co se tvrdosti světla i prostředků, kterými toho bylo docilováno, týče. Používám digitální technologii pro záznam obrazu a posléze v průběhu postprodukce nasazujeme některé z věcí, které jsme dělali tehdy, aby film získal svou výslednou podobu.“

Velká část natáčení filmu The Box probíhala na skutečných lokacích. Přípravná škola Milton Academy v Miltonu v Massachusetts zastupovala ve filmu školu, do které chodí Walter Lewis a v níž Norma učí. V Turner Hill Country Club se odehrává party, na kterou jsou Norma a Arthur nuceni jít, ačkoliv mají zcela jiné starosti, a čistička odpadních vod Deer Island na bostonském pobřeží posloužila se svou pozoruhodnou architekturou pro natáčení jedné ze zásadních scén celého filmu.

„Ačkoliv je koncepčně velice rozsáhlý, v mnoha ohledech jde o nejosobnější z mých tří filmů,“ svěřuje se Kelly. „S takovýmto druhem filmů, s psychologickými thrillery v Hitchcockově stylu, mě seznámili moji rodiče a doteď jde o moje nejoblíbenější. Rodiče je měli moc rádi a tuhle svou oblibu k nim mi dokázali předat.“