fb  Sdílet
   Informace    Komentáře    Obsazení    Hodnocení    Videoukázka    Fotky    

76% 753 hlasů
7.6 10 753
drama, USA, , 115 min., od 12 let
Kinopremiéra v ČR 22.2.2018 s titulky

Režie:
Herci: , , , , , více...


Ukázka



Vítejte v kouzelném království.
Okouzlující šestiletá Moonee a její přátelé si užívají naplno letních prázdnin v sousedství dokonalého a barevného floridského Disneylandu. Temné stránky života dospělých, které se postupně dostávají na povrch, se v dětských očích rozpouštějí pod přívalem lumpáren, nekonečného potulování, zábavy a neodolatelných kopečků zmrzliny.
Uprav informace o filmu

+ Napiš komentář k filmu a získej DVD

Web: IMDB    Videotéka: přidat si do ní film

O filmu The Florida Project

obrazek
Jak film vznikal

Když Chris Bergoch, spoluautor a producent, pomáhal matce se stěhováním na Floridu, projížděl často po dálnici 192, které se také říká Irlo Bronson Memorial Highway a je jednou z tepen přivádějící zástupy aut do pulzujícího srdce floridského průmyslu, do Disney Worldu. Brzy si při tom všiml o dost méně nablýskaných míst na samém prahu kouzelného disneyovského světa. Šokovalo ho, když zjistil, že v řadě motelů, kolem nichž projížděl, nejsou ubytovaní turisti, ale rodiny s dětmi.

V tomto úseku dálnice stojí po obou stranách motely jeden vedle druhého, řada z nich žije z disneyovské mystiky a překypuje motivy pirátů a hradů. Před deseti lety byly plné turistů. Relikty těch starých časů přetrvávají dodnes, stejně jako podniky, které si účtují 35 dolarů za výlet vrtulníkem, a obchůdky se suvenýry vydělávající na pašovaných tričkách s obrázky populárních princezen, co zrovna frčí. Bergoch na to vzpomíná: „Pamatuji si, že to bylo v roce 2011; jel jsem zrovna do zábavního parku EPCOT v Orlandu a vyprávěl jsem o tom Seanovi…, o dětech, které jsem viděl, jak si hrají u dálnice plné aut jen pár minut od všech těch zábavních parků…, pořád se nám to pak honilo hlavou. "

Jako u všech dosavadních společných děl i zde byla klíčová rešerše daného tématu. Baker s Bergochem se ponořili do srdce orlandské aglomerace, do města Kissimmee; během tří let do oblasti podnikli řadu výzkumných výprav a bydleli při tom v motelech u dálnice US 192. „Vždycky na takových filmech začínáme pracovat stejným způsobem. Zeptáme se místních lidí, jestli se chtějí zapojit, v tomhle případě, jestli by nám byli ochotni vyprávět své příběhy o tom, jak se jim v motelech žije," vysvětluje Baker.

Sen o tom, jak dostat Florida Project na plátna se významně posunul k realitě, když do projektu začátkem roku 2016 vstoupila jako investor firma June Pictures. „Návrh Seanova nového filmového projektu jsme si poprvé vyslechli v lednu roku 2016. Ve stejné době jsme dávali dohromady June Pictures," uvádějí Andrew Duncan a Alex Saks. „Diskutovali jsme o hodnotách naší nové společnosti a oba jsme se shodli, že prioritou pro nás bude podpora filmařů, kteří chtějí vyprávět neotřelé a významné příběhy. Sean je výjimečný a talentovaný vypravěč příběhů, který dokáže na plátně vytvářet světy, v nichž to tepe jako v těch skutečných. Jeho postavy a jejich světy jsou velmi silné, nepřikrášlené a upřímné. Vytváří umění, které nás nutí k zamyšlení - nutí nás vidět naši lidskost a hledat větší pochopení pro svět kolem nás. Pracovat se Seanem a podporovat ho v cestě za jeho vizí při natáčení Florida Project byl neopakovatelný zážitek."

obrazek
Herci, neherci a energie v zákulisí

Jaro 2016 uběhlo, peníze byly zajištěny, letní termín pro zahájení natáčení se blížil a štáb začínal aktivně hledat herce do hlavních rolí. Rodačka z Floridy Brooklynn Prince zareagovala na místní inzerát a okamžitě získala hlavní roli Moonee. „Jsem strašně vděčný, že se Brooklynn Kimberly Prince přihlásila do konkurzu na roli ve Florida Project. Nejen že se jí podařilo vystihnout postavu Moonee tak, jak byla napsaná ve scénáři, ale dokonce ji posunula o třídu výš. Je vážně jedna z nejlepších hereček všech věkových kategorií, kterou jsem v životě potkal," nemůže si ji vynachválit Sean Baker. Bergoch k tomu dodává: „Pamatuji si, že v okamžiku, kdy vstoupila do místnosti, jsem se podíval na Seana a Shih-Ching…, dívali se na ni oba stejně fascinovaně. Brooklynn byla naprosto přesná Moonee, taková, jak jsme si ji po celá ta léta představovali, a teď nám tam stála skutečná přímo před očima."

Na příkladu její dětské partnerky, nováčka v herectví Valerie Cotto, je dobře vidět proces, jaký Baker při obsazování rolí používá. „Vždycky mám ve svých filmech nějaké herce z ulice a nejpyšnější jsem na objev Valerie Cotto. Narazil jsem na ni a její matku jednou večer v Target Store v Kissimmee. Na Valerii mě zaujaly její zářivě rudé vlasy. Dal jsem její matce vizitku a zapřísahal ji, ať mi zavolá a pošle dceru na konkurz," vypráví Baker. Zavolala a Valeria získala roli Mooneeiny nejlepší kamarádky Jancey.

Když Baker, Bergoch a producenti Shih-Ching Tsou a Kevin Chinoy hledali dětské protagonisty na konkurzech po celé střední Floridě, dorazil tam i Christopher Rivera, který i s rodinou žil v jednom z motelů u dálnice 192 a obsadil poslední hlavní dětský part, postavu Mooneeina parťáka Scootyho.

Když Baker vybíral herce do filmu Transdarinka, využíval při tom sociální sítě jako třeba Vine a stejně tak se v poslední fázi castingu pro Florida Project poohlédl na Instagramu. Právě tam ho zaujala Bria Vinaite. „Bria se od ostatních tisíců uživatelů Instagramu odlišovala něčím velmi specifickým: nebrala se vážně. Nekonvenční, bezstarostná a neuvěřitelně vtipná - byla přesně taková, jak jsme si postavu Halley představovali. Přiletěla na Floridu, aby se setkala s dětmi, které jsme akorát vybrali. Vyzkoušeli jsme pár improvizovaných scén a na konci víkendu jsem si byl jistý, že naši představu o Halley obohatí o něco jedinečného a neotřelého." „Když jsem četla scénář poprvé, plakala jsem u toho. Tolik jsem se do Halley dokázala vžít," prozrazuje Bria. „Vdechnout jí život pro mě byla úžasná zkušenost. Hodně jsem se na tom sama naučila a kus z Halley ve mně bude žít už navždy."

Nakonec bylo třeba obsadit postavu Bobbyho, manažera motelu Kouzelný hrad a nedobrovolného opatrovatele motelových rezidentů. „Měl jsem obrovské štěstí, že jsem mohl pracovat s Willemem, byla to pro mě velká čest. Nejen že předvedl skvělý výkon, ale byl také ochotný si s postavou pohrát a najít pro ni tu správnou tvář. Řadu scén měl s herci, kteří točili poprvé nebo dosud hráli jen na amatérské úrovni. Podařilo se mu s těmito nováčky splynout a zároveň díky své herecké profesionalitě fungovat i jako jakási kotva," vypráví Baker.

Aby u filmu dosáhl živého vizuálního efektu, požádal o spolupráci při natáčení Florida Project cenami ověnčeného kameramana Alexise Zabého. Ten popisuje estetiku filmu jednoduše jako „borůvkovou zmrzlinu s nakyslou příchutí."

Baker doufá, že diváky na jeho posledním filmu osloví především humor, barvité postavy a nostalgie. „Chci, aby se diváci s mými postavami smáli, zamilovali si je a sžili se s nimi tak, že až přijdou z kina domů, vrhnou se k internetu a vyhledají si, kolik dětí a rodin po celých Spojených státech žije v motelech. To by bylo to pravé kouzlo."

Willem Dafoe (Rozhovor)
obrazek
V čem to pro vás jako herce bylo při natáčení jiné?

Je toho víc najednou - za prvé to, že natáčíme na skutečném místě, v motelu podobném tomu, o němž v příběhu vyprávíme. A vedení hotelu a lidé, co tu bydlí nastálo, tu žijí hned vedle nás. To nám dost pomáhá. Je to do jisté míry Seanův styl, protože rád míchá fikci se skutečností, o níž točí. Pak je tu samozřejmě nezvyklé složení účinkujících. Je tady hodně dětí, herců, kteří stojí před kamerou poprvé, a neherců - je to směsice lidí a všichni tu spolu žijí v jedné komunitě. Je to nízkorozpočtový film se silným scénářem a Sean, který je zároveň scenárista, režisér a střihač, je sám o sobě jedinečný. To všechno už jsem jako různé aspekty filmů zažil, ale nikdy ještě ne všechny najednou.

Scény, kde si děti hrají, působí tak autenticky - to nebylo hrané?

Ani ne. Řeknete jim, co se má dít, a ony to udělají. To je právě na práci s lidmi, pro něž je filmování něco úplně nového, to krásné - jsou do toho naprosto ponoření. S ničím to nesrovnávají, není to překombinované jako u někoho, kdo už to dělá dlouho, to je na tom fajn. Mým úkolem vlastně bylo, abych se já přizpůsobil jim, ne naopak. Svůj význam tu sehrává právě má role - jsem s nimi, ale stojím taky trochu mimo, taky tam žiju, ale zároveň si střídavě nasazuji různé klobouky. Připomíná to proces samotného natáčení, práci se Seanem.

Další úžasný výkon předvedl nováček ve filmu Bria Vinaite, která se k celé řadě scén, kde hraje po boku tak renomovaného herce, jakým jste vy, postavila velmi přirozeně.

Pokud jde o mě, myslím, že úlohou herce je ztratit se v látce, takové hraní mám rád. Nejde ani tak o to, že se člověk transformuje, ale že o něm vůbec nepřemýšlíte mimo danou situaci. Takže jsem se takto poprvé s Briou setkal; byla celá potetovaná, nekonvenční, rebelka, měla styl, jaký většina herců nemá. A abych byl upřímný, proběhlo mi hlavou: Kde tuhle ženskou sebrali? To přece není pořádná herečka. Ale nahlas jsem nic neřekl a za okamžik jsem na to úplně zapomněl. Sean vyprávěl, že s dětmi a Briou zkoušeli asi měsíc předem - přijely dřív a trénovaly. Ale Bria, a Brooklynn taky, svým postavám a jejich předvedení hluboce rozuměly. To, že před tím netočily filmy, neznamená, že neumějí hrát. Obě jsou výrazné osobnosti, takže dokázaly ty postavy vystihnout a přizpůsobit se situaci. Sean má na výběr herců úžasný čich.

Co podle vás Sean Baker přináší kinematografii nového?

Hodně nad věcmi přemýšlí, má skvělý filmařský styl. Nemá přehnané kariérní ambice - podle mě nezačne točit velké studiové filmy jen proto, že se mu teď dostává pozornosti. Zná se a ví, co potřebuje. Je velmi milý a ohleduplný a filmařině rozumí. Takže jeho technika vlastně ani není technika. Strašně rád objevuje pro něj neznámé světy a na začátku je skoro až novinářsky prozkoumává, aby nasbíral materiál, a pak vytvoří fiktivní příběh, zasadí ho na místo, které skutečně existuje, a pak už se jen nechá unášet. Scénář byl skutečně silný, ale skutečnou korunu tomu nasadilo, jak do sebe všechno zapadlo - obsazení, místo…

Motel jako by nakonec představoval ve filmu postavu samu o sobě...

Přesně tak. Uvědomíte si při tom, jak sami omezujete svou představivost. Když jsem dorazil a viděl barvu motelu, říkal jsem si, že už je to trochu přes čáru, ale Sean řekl: „To jsme neudělali my, takhle to tu vypadá.“ To oni to tak natřeli, aby ve filmu dobře vypadali. Byli strašně milí. Provoz takového motelu má jisté nelichotivé aspekty, ale byli hrozně velkorysí. To, jak se nám otevřeli, jak nám důvěřovali, to se jen tak nevidí a moc nám pomohlo, jak nám věřili a jak daleko nás k sobě pustili. Naší mantrou se stalo, že jejich lidi jsou naši lidi, chápete? Najednou je vidíte v jiném světle a pak vyprávíte příběh o někom, koho znáte, protože se na čas stal vaší rodinou. Dělíte se s nimi o každodenní chléb - mojí šatnou je hotelový pokoj hned vedle lidí, co tam bydlí. Začnu se s nimi po ránu bavit, vyměníme pár zdvořilostních frází, oni se zeptají na film, pak vám řeknou svůj příběh a vy jim ten svůj. Nestane se vám často, že byste na filmu mohl takhle pracovat.

Sean Baker (Rozhovor)
obrazek
Co podle vás z člověka dělá filmovou hvězdu?

Už sto let se na to lidé snaží přijít - na to nepopsatelné „cosi“, na ten vliv. Je to osobnost, se kterou veřejnost cítí spojení a ani pořádně nevíme proč. Při práci na Florida Project jsme všichni něco takového viděli v malé Brooklynn Prince. Okamžitě nás napadlo: tohle je malá superstar.

Co vás vede k tomu vykreslovat s takovým porozuměním protagonisty stojící mimo mainstream?

Je to vlastně odpověď na to, co postrádám ve filmech, především v těch amerických. Řada mých kolegů se úžasným způsobem věnovala sociální tematice, ale rád bych ji v amerických filmech viděl mnohem častěji. Baví mě vyprávět univerzální příběhy o lidech, o nichž se doposud mlčelo, jako by ani nebyli. Celé to vychází v podstatě z toho, že já sám se o nich chci dozvědět víc. Jsem přesvědčený, že mnohem větší diverzita před - a také za - kamerou neškodí. Společenství, která většinou zůstávají mimo veřejný zájem, se tak dostávají do povědomí a ukazuje se na to, že jsme všichni lidské bytosti.

Co máte na filmech rád?

Zbožňuju na nich, že s jejich pomocí můžete unikat před realitou, ale zároveň ji mohou měnit. Opravdu mohou! Je to platforma pro diplomatickou angažovanost, ale není to školometsky přímočaré. Neříkají divákům: tohle si musíte myslet, musíte s tím něco dělat. Ne, využívají odlehčenou formu. Je to vlastně velmi podvratné umění. Můžete měnit věci tím, že lidi bavíte, což je naprosto jedinečné. Filmový průmysl vyzrává a dostává se do bodu, kdy chápe, co diváci chtějí a jak s tím manipulovat. Ale na filmu je ještě něco, co… ten úžas. Filmaři se o to vždycky snaží… Když jsme se jako děti dívaly na filmy v setmělém kinosále, stalo se něco, co nás zasáhlo a tak moc ovlivnilo, že to ani nedokážeme vyjádřit, ale zapůsobilo to na nás tak silně, že nyní se to jako filmaři snažíme znovu vyvolat, ale vůbec se to nedá. Jako dospělí už nedokážete znovu oživit ten neuvěřitelný pocit, jaký jste měl, když jste jako jedenáctiletý sledoval Spielbergovy Dobyvatele ztracené archy. Ale já jsem se dostal do stadia, a trvalo mi to šest filmů, kdy si uvědomuji, že je mojí povinností jako filmaře je pokoušet se ten stejný úžas u současných jedenáctiletých vzbudit, že je naší zodpovědností jako dospělých nadchnout budoucí generace. Je neobvyklé, že mě tak dojímá a rozradostňuje tohle médium, ale vím, že existují lidé, kteří to cítí podobně, a mým úkolem je to dál rozvíjet.


logo horoskopy
logo humor
logo studentka
logo nejhry
logo najdemese
logo sms
logo tvp
hledat filmy, osoby, kapely, kulturní akce... Filmy, osoby, kapely, kulturní akce...
hledat filmy, osoby, kapely, kulturní akce...
    Přihlášení
    Registrace


    Středa 15. 8. 2018 Svátek má Hana
    Vyhrávej v casino.cz nebo na vyherni-automaty.cz   Prodávej s Plať-Mobilem.cz