Tichý Američan

Ostřílený reportér deníku London Times, stárnoucí Thomas Fowler, podlehl ve vietnamském Saigonu roku 1952 sladce dekadentní atmosféře exotického velkoměsta i návyku na opium. S cynickou úzkostlivostí si udržuje neutralitu a odmítá se morálně či citově angažovat v komplikované politické situaci země, o níž podává informace svému listu. Saigon ovládají Francouzi usilující o podrobení Vietnamu, který není v boji za svou samostatnost jednotný. Oficiálně zemi vládne generál Thé, Ho Či Minovi komunističtí povstalci však na severu získávají stále větší vliv. Zatímco v ulicích propuká otevřené násilí, jež ve svém výsledku povede k rozdělení země, stárnoucí muž se zoufale upíná na "poslední lásku svého života" - krásnou vietnamskou tanečnici Phuong. Doma zanechal manželku, která mu odmítá povolit rozvod, přesto si však nepřipouští, že by někdy mohl skončit život, který vede. Obavy, že Fowler dívku ztratí, se zhmotní do osoby idealistického mladého Američana Aldena Pylea, který přijíždí do města v rámci pomoci USA zbídačené zemi. Zakládá tu polní nemocnici a ve své horlivosti se stále úžeji a osudověji zaplétá do smrtelně nebezpečného světa politických intrik - i do lásky k milence muže, který se stal jeho přítelem. Navzdory letité morální okoralosti začíná Fowler v blízkosti naivního, citlivého mladíka ztrácet cynický nadhled. Země zmítaná násilnostmi je místem, kde dva muži a jedna žena svádějí krutý, bolestný a marný zápas o křehkou, zranitelnou duši lásky. Zároveň se stávají zděšenými svědky i obětmi událostí, které stály u počátků násilného prosazování amerických zájmů v Jižní Asii trvajícího dodnes.

V koprodukci USA, Německa a Austrálie vznikla v režii zkušeného hollywoodského filmaře australského původu Phillipa Noyce nová adaptace klasického románu Grahama Greenea. Ten poprvé vyšel v roce 1958 a vzápětí ho politicky jednoznačně zfilmoval Joseph L. Mankiewicz s Michaelem Redgravem jako padoušským Fowlerem a Audiem Murphym coby hrdinským Pylem. Politický thriller situovaný do geografického prostoru, který je už celá desetiletí citlivým místem na mapě amerických vojensko-politických aktivit, nabízí příběh dvou mužů, které rozděluje věk, povaha, národnost, výchova i míra respektu k morálce a vyšší spravedlnosti. Mladého Američana plného ideálů (Brendan Fraser) a zcyničtělého britského novináře (Michael Caine) však v exotickém prostředí nabitém nebezpečím spojí přátelství i láska k jedné ženě - tanečnici Phuong (Do Thi Hai Yen), jejíž tělo může mít každý, kdo zaplatí, ale jejíž duše je stejně unikavě nezávislá jako duše země, jež ji zformovala. Portrét jednoho místa v jednom konkrétním čase se stává fascinující, komplikovanou úvahu o odvaze čelit morálním a citovým otřesům ve věčné válce našeho svědomí s vnitřním i vnějším ohrožením. Když se začalo uvažovat o novém zfilmování jednoho z nejslavnějších románů britského spisovatele Grahama Greenea (1904-1991), bylo jasné, že tak náročný projekt bude vyžadovat maximální nasazení. Americký producent William Horberg proto přivítal možnost úzké spolupráce s německým kolegou Steffana Ahrenberga, která umožnila natočit Tichého Američana jako mezinárodní koprodukci vyhovující náročným požadavkům historické látky odehrávající se ve vietnamských exteriérech. Své síly tak znovu spojily německá společnost IMF (Internatonale Medinen und Film Produktions) a britská společnost InterMedia Film Equities, které už mají na společném kontě drama K-19: Stroj na smrt (2002) a sci-fi Svět podle Prota (2001). Po této spolupráci se mohlo počítat s natáčením nejen v "zástupných" lokacích v australském Novém Jižním Walesu a v Sydney, ale i v exteriérech ve vietnamském Hanoji, Hoa Lu, Da Nang, Ninh Bing a v Ho Či Minově městě.

Producenti nepochybovali o tom, že Greeneův příběh může diváky znovu přitáhnout do kin: přestože vznikl v druhé polovině 50. let v bezprostřední reakci na tehdejší politické události, americká intervence do Vietnamu v 60. letech ukončená ponižující porážkou z něj učinila "věčné" filmové téma. Během příprav projektu samozřejmě nemohli tušit, že datum premiéry jejich Tichého Američana ovlivní jiné, čerstvější trauma Ameriky. Uvést do kin po teroristickém útoku 11. září 2001 příběh, jehož titulního hrdinu do krajnosti stupňovaný idealismus strhne k destruktivnímu politickému uvažování, bylo nemožné: uvedení Tichého Američana byla proto posunuto na dobu, kdy bude společenská atmosféra méně zjitřená. Politický kontext však zůstává nedílnou součástí vyprávění, jež na pozadí konkrétních historických událostí líčí nadčasový příběh o přátelství a lásce. Důraz na vztahový trojúhelník se zdál producentům logický i proto, že před čtyřmi lety se divácká veřejnost cítila oslovena jinou greeneovskou adaptací - milostným dramatem Neila Jordana Hranice lásky inspirovaným románem Konec dobrodružství, s Julianne Mooreovou a Ralphem Fiennesem v hlavních rolích. Úkolu adaptovat rozměrný, komplikovaný román Grahama Greenea (mimochodem se 43 tituly své "filmografie" jednoho z nejfilmovanějších spisovatelů 20. století) se ujali Christopher Hampton a Robert Schenkkan. Hampton, světově proslulý také jako tvůrce řady divadelních her, patří k autorům s letitou adaptátorskou zkušeností: má na svém kontě takové úspěšné tituly, jako je přepis klasické morality Choderlose De Laclose Nebezpečné známosti (1988, režie Stephen Frears), za nějž získal Oscara a cenu BAFTA, vlastní divadelní hry Úplné zatmění (1995, režie Agnieszka Hollandová), bestselleru Valerie Martinové Mary Reillyová (1996, režie Stephen Frears) nebo románu Josepha Conrada The Secret Agent (1996), který zároveň režíroval. S Greeneovým dílem se navíc setkal už v roce 1983, kdy pro režiséra Johna Mackenzieho adaptoval jiný spisovatelův román, Honorárního konzula (v dramatu, které se u nás hrálo na videu, navíc hlavní roli ztvárnil příští představitel Fowlera - Michael Caine). Přínosem pro Christophera Hamptona byla spolupráce s Robertem Schenkkanem, rovněž úspěšným dramatikem (získal v roce 1992 Pulitzerovu cenu za drama The Kentucky Cycle) a také filmovým hercem, který měl za sebou zatím jen scénář k televiznímu dramatu Crazy Horse (1996).

Text, který z úzké spolupráce autorů zvyklých pracovat s klasickými látkami vznikl, na první přečtení uchvátil Phillipa Noyce - režiséra, který v rodné Austrálii získal diváckou pozornost a cenu Australian Film Institute dramatem Newsfront (1978) a do mezinárodního povědomí se dostal thrillerem Úplné bezvětří (1989) s Nicole Kidmanovou v hlavní roli. Po přesídlení do USA si Noyce do své filmografie připsal např. thrillery Někdo se dívá (1993), Jasné nebezpečí (1992), Svatý (1997) a Sběratel kostí (1999). Vinou zmíněné opožděné premiéry Tichého Američana v USA do kin prakticky zároveň dostal i následující Noyceův projekt - drama inspirované skutečnými událostmi Rabbit-Proff Fence. To Noyceovi získalo řadu ocenění včetně cen diváků na festivalech ve Valladolidu, Aspenu a Edinburghu, cen ASPI a Golden Castle na festivalu v Castellinarii a ceny Kruhu australských filmových kritiků. Společně oba filmy získaly ceny Kruhů sanfranciských a londýnských filmových kritiků a prestižní ocenění National Board of Review. Pro Phillipa Noyce se stalo klíčovým obsazení hlavních rolí. Nepochyboval o tom, že pro part Fowlera bude ideální zkušený Michael Caine - letos sedmdesátiletý britský rodák, nositel Řádu britského impéria, který má na svém kontě oscarové nominace za filmy Alfie (1966), Slídil (1972) a Rita (1984) a dva Oscary - za part nevěrného manžela z komedie Woodyho Allena Hana a její sestry (1986) a za roli lékaře z retro-dramatu Lasseho Hallstroma Pravidla moštárny (1999). Caine, kterého jsme v našich kinech v poslední době viděli spí v odpočinkových rolích - v thrilleru Sejměte Cartera (2000), komedii Slečna Drsňák (2000) či parodii Austin Powers - Goldmember (2002) - , dokázal využít příležitosti, kterou mu part Fowlera nabízel. V jeho podání se zcyničtělý mediální profesionál mění v muže, který - ve svém životě možná poprvé a určitě naposled - poznává hodnotu zodpovědnosti v mezilidských vztazích. Pro Cainea se stalo důležitým obhájit myšlenkové pozice svého hrdiny (který je v původním filmu z roku 1958 ryze zápornou postavou): jeho Fowler není v žádném případě anti-americkým hrdinou. Za svůj komplexní, úsporný, mimořádně působivý herecký výkon Caine získal po zásluze řadu ocenění, mj. také ceny Kruhů londýnských a sanfranciských kritiků a nominace na Oscara, Zlatý glóbus a cenu BAFTA. V roli idealistického Američana Aldena Pylea vstřebávajícího v exotickém prostředí krutou, bolestnou a ve výsledku smrtící životní lekci po Caineově boku exceluje Brendan Fraser - v době natáčení třiatřicetiletý americký herec, kterého proslavily především "fyzické" zábavné snímky - komedie Král džungle (1997), Drsňák Dudley (1999) či Smlouva s ďáblem (1999) a dobrodružný příběh Mumie (1999) a jeho pokračování Mumie se vrací (2001).

Neméně důležité bylo i obsazení dalších rolí: partu krásné, unikavé Phuong se ujala Do Thi Hai Yen - vietnamská herečka, která měla za sebou zatím jen zkušenost z domácí filmové scény. Roli inspektora Vigota ztvárnil původně chorvatský herec Rade Serbedzija, který na mezinárodní scéně zazářil v dramatu Před deštěm (1994), díky němuž získal cenu Pasinetti na MFF v Benátkách, a kterého známe i z amerických filmů Memento (1996), Svatý, Stigmata (1999) nebo M:I-2 (2000). Mezi herci, kteří dotvářejí exotický kolorit vyprávění a zároveň přispívají s jeho psychologické hloubce, vyniká hongkongský rodák Tzi Ma, který ztvárnil roli Fowlerova sympatického kolegy Hinha a kterého známe např. z filmů Robocop 2 (1990), Rozpoutané peklo (1997), Rudý labyrint (1997) nebo Křižovatka smrti (1998). Rolí Joea Tunneyho a Billa Grangera - "cizinců v cizí zemi", kteří se pokoušejí obhájit své zájmy v nepokoji zmítaném Saigonu -, se ujali Robert Stanton a Holmes Osborne. Pro režiséra Phillipa Noyce byl maximálně důležitý i tým spolupracovníků, o které se mohl během natáčení a náročné postprodukce opřít: patří mezi ně jeho krajan, kameraman Christopher Doyle, kterého do mezinárodního povědomí včlenila úspěšná spolupráce s režisérem Wong Kar-waiem, za jehož milostné drama In the Mood For Love - Stvořeni pro lásku (2000) získal řadu ocenění (mj. cenu za kameru na MFF v Cannes či Cenu newyorských filmových kritiků). Na svém kontě má však Doyle i pečlivou evokaci obrazu v remakeu Hitchcockova Psycha (1998). S kameramanem úzce spolupracoval další Australan - střihač John Scott (Roxanne - 1987, Sexy bestie - 2000), který získal v roce 1978 cenu cenu Australian Film Institute za Noyceův film Newsfront. On i Doyle s Noycem znovu spolupracovali i na dramatu Rabbit-Proff Fence (2002), stejně jako výtvarník Roger Ford (ceny Australian Film Institute za Flirting - 1991, a za Děti revoluce - 1996) nominovaný na Oscara za komedii Babe: Prasátko ve městě - 1995), kde poprvé spolupracoval s kostýmní výtvarnicí Normou Moriceauovou (Šílený Max 3 - 1985, oba díly Krokodýla Dundeeho - 1986, 1988, Vysoká hra patriotů - 1992, Útěk z Absolomu - 1994). Ta své zkušenosti před Tichým Američanem uplatnila mimo jiné už v Noyceově thrilleru Úplné bezvětří (1989). Retro-atmosféru vyprávění dotváří australský hudební skladatel Craig Armstrong, jehož proslavila spolupráce s Bazem Luhrmannem (Romeo a Julie - 1996, Moulin Rouge - 2001 - Zlatý glóbus, cena BAFTA, cena Australian Film Institute) a který se už podílel na Noyceově krimi Sběratel kostí (1999).