fb  Sdílet
   Informace    Recenze    Komentáře    Obsazení    Hodnocení    Videoukázka    Fotky    

63% 1799 hlasů
6.3 10 1799
USA/Kanada, , 118 min., od 12 let
Kinopremiéra v ČR 16.8.2012 v SK 9.8.2012, DVD a Blu-Ray od 5.12.2012 Bontonfilm

Režie:
Herci: , , , , , více...

Ukázka
02:19



Je to skutečnost nebo recall?
Total Recall je akční thriller o realitě a vzpomínkách opět inspirovaný známou povídkou
Uprav informace o filmu

Komentář k filmu Na film som sa dosť tešil, pretože pôvodný Total Recall je skvelý a takisto casting sa mi páčil. No nakoniec to dosť zaostalo za pôvodným filmom. Stále sa mi to páčilo ale je to iba lepší priemer a to po všetkých stránkach... Hodnotenie: 6.6/10
Všechny komentáře k filmu 46+ Napiš komentář k filmu a získej DVD

Web: IMDB, Titulky, Oficiální stránka    Videotéka: přidat si do ní film
V TV televize pá. 10.10. Polsat Film 23.10 (znakový jazyk), so. 11.10. Polsat Film 21.00 (znakový jazyk)
Polsat Film 23.10 (znakový jazyk)
Polsat Film 21.00 (znakový jazyk)


do mých oblíbených tv pořadů
Nastavení upozornění



Recenze

Je rozumné natočit znovu film, který patřil před dvěmi desetiletími považován za výbornou sci-fi pecku, kterou tlačil dopředu nezlomný Arnie Schwarzenegger? Producenti si myslí, že ano. Co na to diváci…?    Nejdříve trochu historie. V roce 1990 vnikl do kin stejnojmenný film, který natočil uznávaný a trochu šílený režisér Paul Verhoeven (Robocop, Základní instinkt, Hvězdná pěchota). Ten se nebál kontroverze, krve a dokázal do svých filmů vložit tolik potřebný nadhled. Původní verze zkultovněla, i když tehdejší triky už poněkud zastaraly a Arnie nikdy nebyl herec, který by obstál na divadle. Má ale jiné přednosti;).    Tovární dělník Quaid (Colin Farrell) má překrásnou manželku (Kate Beckinsaleová), kterou hluboce miluje, rutinní práce ho však neuvěřitelně ubíjí, rozhodne se proto využít služby společnosti Recall. Ta svým klientům nabízí možnost udělat si výlet dle svých představ, vše pouze v jejich fantazii. Mohou být atletem, politikem, tajným agentem. Jednoduše ký... Celá recenze
moviefan, 6 z 10

Popis filmu Total Recall

Dicka. Vítejte v Rekall, ve společnosti, která změní vaše sny ve skutečné vzpomínky. Pro dělníka Douglase Quaida, ačkoli má krásnou ženu, kterou miluje, je výlet skrz jeho mysl perfektní dovolenou


O filmu

obrazek
Cesta nové podoby snímku Total Recall se začala v roce 2008, kdy si producent Toby Jaffe prohlížel v knihkupectví oddělení sci-fi literatury. „Díval jsem se na všechny ty knížky, které jsem četl jako chlapec, a nakonec jsem si koupil antologii Philipa K. Dicka a přečetl si v ní povídku Zapamatujeme si to za vás se slevou,“ vzpomíná. „Pamatoval jsem si, že to byla skvělá povídka o splněných snech.“

Dickův příběh už byl samozřejmě pro filmová plátna jednou adaptován v roce 1990, taktéž pod názvem Total Recall. Jaffe začal uvažovat o možnosti nového zpracování jejího příběhu a zmínil svůj nápad Moritzovi, který si povídku přečetl a znovu se podíval na film z roku 1990.

„Měl jsem pocit, že bychom mohli natočit novou verzi původního příběhu,“ vysvětluje Moritz. „Tím, že ji natočíme po svém, bychom se dle mého názoru mohli na její postavy a příběh podívat zcela jinak. Připadalo nám to jako zajímavý a originální nápad.“

Důvodem k tomu je, že Dickova povídka je i nyní stejně originální jako v šedesátých letech, kdy byla poprvé vydána. „Na celém příběhu je geniální ten nápad, že byste někomu mohli do hlavy implantovat vzpomínky a když by se dotyčný probudil, měl by pocit, že dané události skutečně prožil,“ popisuje Jaffe. Tato zápletka podněcuje základní otázky: co je to vlastně paměť? Jak víme, co se v minulosti doopravdy událo?

„Koncept společnosti Rekall, jak ji Philip K. Dick ve své povídce stvořil, je právě tím důvodem, proč jsem toužil po režírování tohoto filmu,“ říká Len Wiseman, který je známý především režií prvních dvou filmů ze série Underworld a také Smrtonosná past 4.0. Wiseman má ale také zkušenosti s výtvarnou stránkou výroby filmů, protože se jako člen výtvarného týmu podílel na nákladných sci-fi filmech jako Den nezávislosti nebo Hvězdná brána. Jeho záměrem bylo proniknout hlouběji do nitra hlavního hrdiny a vytvořit film na pomezí psychologického thrilleru a akčního snímku, který se shodou okolností odehrává v budoucnosti.

„Měli jsme to štěstí, že po téhle možnosti toužil, a naše spolupráce se tak v podstatě rozjela velice rychle,“ říká Moritz. Středem dění ve filmu tentokrát není Mars, ale Země budoucnosti, ovládaná dvěma státy - Spojenou britskou federací a Kolonií. „Na Zemi může hlavní hrdina zažít zcela nečekané věci,“ míní Wiseman.

„Když jsme si připomněli, že Philip K. Dick neposlal své hrdiny na Mars, otevřely se nám další možnosti,“ soudí Jaffe. „Jakmile jsme mohli postavy ponechat na Zemi, tak jako Dick, nemuseli jsme se omezovat lokacemi, dobou ani způsobem, jak a proč se dostat na jinou planetu.“ Do ústřední postavy Quaida Wiseman obsadil Colina Farrella. „Bylo pro nás velice důležité, aby Quaid byl jen naprosto obyčejný člověk,“ popisuje Jaffe. „Colin je v tomhle ohledu úžasný. Působí na plátně jako někdo, kdo je vám velice sympatický a současně působí uvěřitelně, jako někdo, kdo by skutečně mohl pracovat v továrně.“

„Jedná se o obvyklý příběh - jde o muže, který má dojem, že nežije život, jaký by žít měl - o muže, který je s řadou věcí ve svém životě nespokojený,“ říká Farrell. „Ale dostane se mu velice šokující lekce, protože zjistí, že skutečně nežije život, který by žít měl. Quaid nemá nejmenší tušení, kým vlastně je, pouze na jakési základní úrovni. Celý film se snaží přijít na to, co je vlastně skutečný Quaid zač.“

obrazek
„Opravdu jsem toužil po intenzivním náhledu do Quaidových zážitků,“ vysvětluje Wiseman. „Představte si to: probudíte se, žijete si svým životem a připadáte si jako dobrý člověk...a najednou vám všichni kolem začnou říkat, že jste padouch. Co uděláte?“

S ohledem na tyto skutečnosti Farrell ke své roli přistupoval jako k souboji mezi emocemi a intelektem a snažil se tuto rovnováhu udržet. „Jde o otázky identity, ega a super-ega - je docela zábavné zabývat se trochu psychologičtějšími otázkami,“ prohlašuje.

V rámci práce na své postavě vykonal Farrell některé poměrně neobvyklé věci - například přespal v kulisách Quaidova bytu. „Chtěl jsem zkrátka jen zjistit, jaké to je, prožít v těch prostorách večer a pak se tam ráno zase probudit,“ popisuje. „Bylo to kupodivu velice příjemné.“

„Colin se do své postavy opravdu ponořil,“ říká Moritz. „Objevuje se v takřka každé scéně. Celou řadu natáčecích dní postával někde v dešti, promoklý na kost, a přesto se po natáčení pravidelně vydával na jógu nebo do posilovny.“

Tvůrci filmu poté stáli před úlohou obsadit dvě zásadní ženské role: Lori a Melinu. Pro roli Quaidovy ženy Lori, zdánlivě milující manželky, z níž se vyklube nemilosrdný zabiják, si tvůrci filmu vybrali Kate Beckinsale, která je již sedm let manželkou Lena Wisemana. Oba v minulosti spolupracovali na filmech série Underworld.

Beckinsale prohlašuje, že ji na tomto filmu přitahovala právě dvojznačnost její postavy. „Ještě nikdy jsem nehrála padoucha. Vždycky jsem stála na straně pravdy a spravedlnosti,“ popisuje. „Ale háček je v tom, že moje postava se domnívá, že stojí na straně pravdy a spravedlnosti. To je na tomhle filmu právě zajímavé - nikdy nevíte, která strana má vlastně pravdu. Kromě toho má Lori jisté maniakální sklony - není tak docela pod kontrolou a to je pro herce vždy velice zábavné.“

Scénář původně požadoval blondýnu, ale Wiseman se domníval, že by bylo lepší obsadit do role herečku, která připomíná Melinu, Quaidovu skutečnou lásku. „Napadlo mě sehnat mu falešnou manželku, která se podobá jeho skutečné lásce,“ vysvětluje. „Pokud se mu do jisté míry vracejí vzpomínky, dává smysl, ale se chovala a vypadala podobně.“

Pro roli Meliny potřebovali tvůrci filmu herečku, která se dokáže vypořádat s fyzicky náročnou rolí. Melina se nejprve objevuje v Quaidových nočních můrách, ale později, ve skutečnosti, se mu snaží pomoci znovu objevit jeho předchozí život. „Je takovou jeho GPS navigací - vede ho domů,“ poznamenává Farrell.

Wiseman s touto rolí oslovil Jessicu Biel. Biel na filmu přitahoval jeho námět. „Naplno se tu zabýváme prvky, které jsou podstatou Dickova příběhu: otázek identity, vztahů,“ popisuje Biel. „Nepamatuje si ji...nepamatuje si, že se navzájem milovali, že je mezi nimi vášnivé pouto. To mi připadalo zajímavé.“

Farrell vzpomíná na několik nočních hovorů s Biel a Wisemanem. „Měli jsme k našim postavám neuvěřitelné množství otázek,“ popisuje. „S Jessicou se o těchto věcech skvěle hovořilo při čekání na další záběr a velice často jsme se společně s Lenem po natáčení sešli a diskutovali. Jednou večer jsme se vydali k Lenovi do hotelu a strávili tam spoustu času diskusí o dialozích a nápadech,“ říká Farrell.

Biel se zamlouval také její filmový vztah s Farrellem. „Colin je jedním z důvodů, proč bylo tohle natáčení tak příjemné,“ svěřuje se. „Sledovat ho při práci je velice inspirující. Jeho výkon v sobě má spoustu nuancí a je velice komplexní.“

„Ženské role v tomto filmu vyžadovaly ženy, které nejsou jen pohledné a atraktivní, ale které se dokáží vypořádat i s fyzicky náročnými scénami,“ říká Moritz. „A Jessica Biel umí bojovat jako dračice a Kate Beckinsale by se pravděpodobně s dračicí dokázala vypořádat. Takže volba těchhle dvou hereček byla pro scény v našem filmu naprosto dokonalá a byly v nich úžasné.“

Pro roli nemilosrdného Cohaagena, kancléře Spojené britské federace, si tvůrci filmu přizvali Bryana Cranstona, který získal tři ceny Emmy po sobě a byl třikrát nominován na Zlatý globus za svůj výkon v televizním seriálu Perníkový táta.

„Bryan na plátně působí velice soustředěně, umí se vyjadřovat a má v sobě cosi, co vám naznačuje, že byste si ho neměli rozházet,“ míní Jaffe. „Právě proto je tak žádaný.“ Cranston vysvětluje, že svou postavu rozhodně nevnímal jako klasického padoucha. „Cohaagenova postava mě zaujala, protože jsem chtěl divákům ukázat člověka, který v sobě má neodolatelnou touhu mít vše pod dokonalou kontrolou,“ objasňuje. „Současně si ale velice váží postavy Colina Farrella a já ho chtěl zahrát hodně otcovsky, jako by pro něj byl Quaid vzpurný teenager, který se jen dožaduje pozornosti.“

obrazek
Úspěšný britský herec Bill Nighy se představuje v roli Matthiase, vůdce povstalců. Nighy, který s Wisemanem spolupracoval na všech čtyřech filmech série Underworld, prohlašuje, že právě osoba režiséra ho k Total Recall prvotně přivedla.

„Mám ho moc rád,“ tvrdí Nighy. „Vždycky točí skvělé filmy a jeho Smrtonosná past se mi moc líbila. Ale pak jsem si přečetl scénář tohohle filmu a vyrazil mi dech. Četl jsem spoustu sci-fi a líbily se mi nápady, které tu uplatňoval.“

K natáčení samotnému Wiseman přistupoval s prostou filozofií - vybudovat skutečné kulisy, kdykoliv to jen bude možné. „Samozřejmě se v našem filmu objevuje spousta počítačové grafiky, protože některé věci prostě není možné jiným způsobem vytvořit,“ podotýká. „Nicméně pokud lze zařídit, aby to působilo reálně, pak se o to snažím. Moc rád stavím a kreslím, tvořím a natáčím.“

„Chtěl vše vytvořit co nejreálnější, protože se domnívá, že to lépe vypadá,“ popisuje producent Toby Jaffe. „Je přesvědčen, že herci podávají lepší výkony, pokud visí na skutečném hmatatelném automobilu a nikoliv na kvádru ve studiu. Takže nám šlo od samého počátku o to, abychom postavili skutečné verze našich futuristických vozů a natáčeli na skutečných lokacích.“

Wiseman se s výtvarnou stránkou filmu obrátil na svého přítele a kolegu Patricka Tatopoulose, který režíroval snímek Underworld: Vzpoura lycanů. Tatopoulos věděl, že se jedná o projekt, který si nemůže nechat ujít. „Především ho režíroval Len,“ zdůrazňuje. „Za druhé měl velice zajímavý scénář. Například se mi líbil nápad na onen gigantický výtah, který vede napříč zeměkoulí - to je z mého pohledu ještě lepší než se vydat na Mars.“

Tatopoulos s Wisemanem spolupracovali už tolikrát, že se výtvarník filmu cítil při práci jako doma. Podle něj má jejich spolupráce takřka nadpřirozené aspekty. „Pracovali jsme spolu na více filmech a známe se řadu let, takže vždy vnímáme věci velice podobně,“ směje se. „Například se otočím, abych někomu ze štábu řekl, že by to a to mělo být podle mého názoru nějak jinak, a o dvě sekundy později se objeví Len se stejnou poznámkou. V tomhle ohledu uvažujeme velice podobně.“

Wiseman s ním souhlasí. „Pustí se do práce na nějakém nápadu a já vím, že se mi bude výsledek zamlouvat,“ prohlašuje. „Traduje se tu v legraci jistá věc - kterou jsme už ale vyzkoušeli i v praxi - totiž že za ním kulisáci přijdou s 35 různými možnostmi, jak něco udělat, a on si z toho vybere dvě. A když s nimi přijdou za mnou, vyberu si naprosto stejné.“

V případě Total Recall bylo základním konceptem sdělit divákovi, že se film odehrává v daleké budoucnosti - ale ne v tak daleké, aby byla k nepoznání. Naopak se jasně jedná o svět, který by mohl vzniknout z toho našeho. „Snažili jsme se to příliš nepřehánět,“ říká rekvizitář Deryck Blake. „Takže pokud se podíváte na spoustu našich kulis a rekvizit, snažíme se vycházet z toho, co máme k dispozici dnes a příliš nepopouštět uzdu fantazii.“

Jessica Biel říká, že možnost natáčet v reálných kulisách měla zásadní vliv na její výkon. „Pokud jsou kulisy dobře udělané a jsou tak realistické, že působí skutečně, pak se stávají další postavou filmu,“ poznamenává. „Stává se z nich vaše realita a pak stačí vejít mezi kulisy a přenesete se tam, kam je potřeba. Po emocionální i fyzické stránce je to velice důležité.“

Tatopoulos je nejvíce hrdý na svou práci na Zeměpádu - obřím výtahu, který vede středem Země a spojuje Spojenou britskou federaci si Kolonií - protože se jedná o něco, co jsme dosud na plátnech ještě neviděli. „Nikdy jsem nic podobného v žádném filmu neviděl - obří výtah, který prochází napříč celou zeměkoulí,“ vysvětluje. „To mi umožnilo přijít s velice svěžími a novými nápady. V podstatě je základem návrh letounu Boeing 747, takže je divákům výtah povědomý a působí realisticky. Pokud se díváte na film, potřebujete, abyste si k jeho prostředí mohli vytvořit nějaký vztah - nejde jen o to sledovat film.“

Jaffe byl ohromen, když finální dílo spatřil. „Pamatuju si, že jsem četl scénář a žasl nad tím, že se v něm vyskytuje výtah, procházející napříč Zemí a přemítal, jak to jen natočíme,“ vzpomíná Jaffe. „Jakmile se ale do práce pustili Len s Patrickem, začalo to vše vypadat reálněji. Ale teprve když jsme vstoupili mezi ty úžasné kulisy jsme pochopili, jak ohromující dílo jsme vytvořili. Jsou prostě úžasní.“

Jedněmi z nejnáročnějších lokací byly ty v Kolonii, zejména nábřežní čtvrt, která musela být zpracována velice strategicky. „Má velikost obvyklého města,“ popisuje Tatopoulos. „Takže jsme museli navrhnout kulisy, které režisérovi umožní natáčení z různých úhlů, které současně nebudou působit dojmem, že jsme stále ve stejné ulici.“

obrazek
„Vybudovali jsme kulisy ve tvaru písmene U a rozdělili je na výseče jako koláč a jednotlivé sekce vytvořili tak, aby působily jako odlišné části města,“ vysvětluje Wiseman. Farrell prohlašuje, že na něj kulisy Kolonie udělaly velký dojem. „Jde o jedny z nejpozoruhodnějších kulis, jaké jsem kdy při natáčení viděl,“ obdivuje. „Jsou prostě úžasné. Můžete zajít k libovolnému předmětu kdesi v pozadí záběru a když si ho prohlédnete, bude vypadat naprosto realisticky. Myslím, že taková pečlivost se vyplácí - dodá kulisám jistou atmosféru, energii, která tím vším prostupuje. Film pak zkrátka působí reálněji.“

Velká část práce štábu spočívala ve vytváření iluze dvou odlišných a specifických světů: naškrobené a sterilní Federace, která kontrastuje s drsnější Kolonií. Pro kameramana Paula Camerona to znamenalo vytvořit specifické osvětlení, které bude oba národy charakterizovat. „UFB je osvětlena studenějším světlem - slunce tam sice svítí, ale nikdy to není přímé sluneční světlo. Působí měkčím dojmem,“ vysvětluje. „Naproti tomu Kolonii definují spíše příjemnější okrové nebo zelené odstíny. Kromě toho jsme svět později doplnili umělou mlhou.“

Aby se oba světy ještě výrazněji odlišily, přišel Wiseman s nápadem, že v Kolonii neustále prší, což podle Tatopoulose dodává kulisám na věrohodnosti. Nakonec, kulisy jsou jen kulisy - fiktivní svět z materiálů, namalovaných tak, aby připomínaly kov nebo beton. Aby tato fikce fungovala, je občas třeba doplnit ji o něco skutečného - a v případě Kolonie se jednalo právě o déšť. „Dodává našemu světu na reálnosti,“ míní Tatopoulos. „Voda stéká na zem a vytváří kaluže, herci do nich šlapou a najednou máte dojem, že nejste mezi kulisami, ale ve skutečném světě.“

Dokonce i v případě vizuálních efektů - například při létající automobily - Wiseman kombinoval reálné předměty s virtuálními tak často, jak to jen bylo možné. „Skutečně jsme ty automobily postavili a připevnili je na závodní auta. Herci sedí nahoře a dole se ukrývá řidič,“ vysvětluje Jaffe. „Líbilo se mi to víc, než když herci sedí ve skořepině před zeleným plátnem. Vidíte, jak vše vibruje a herci na své okolí mohou věrohodně reagovat.“

„Točili jsme honičku dvou aut plnou nárazů a přiznávám, že jsem tehdy nebyl zrovna za hrdinu,“ směje se Farrell. „Ale jsem rád, že se to natáčelo právě takhle. Byla to ohromná zábava a měli jsme tak šanci natočit některé velice věrohodné reakce. Rozhodně to poskytuje úroveň reálnosti, která by se žádnou postprodukcí nedala doplnit.“

Kdykoliv to bylo možné, točili herci své kaskadérské scény sami. „Doslova každý den někde visíme hlavou dolů na provazech, neustále do něčeho vrážíme, létáme nahoru a dolů, někdo s námi někam smýká a do toho ještě střílíme z pistolí - to bylo opravdu skvělé,“ svěřuje se Biel.

Bryan Cranston také natáčel řadu svých kaskadérských scén, což pro něj byl zcela nový zážitek. „Boj před kamerami je jako taneční vystoupení,“ podotýká. „Musíte přesně vědět, co se v dalším okamžiku stane, jinak to nebude fungovat. Myslím, že jsem Colina šlápl asi jenom dvakrát.“

Zejména Farrell spolupracoval velice těsně s vedoucím kaskadérů Andy Gillem a koordinátorem bojových scén Jeffem Imadou. „Když s nimi máte spolupracovat, dostane se vám důkladného proškolení,“ říká. „Naučíte se věci, které byste se nikdy nepotřebovali učit, kdybyste dělali nějakou jinou práci.“

Jednou z nejnáročnějších scén byla hned první bojová sekvence mezi Quaidem a policií v sídle společnosti Rekall, kdy Quaid poprvé zjišťuje, že možná není tím, za koho se považuje, a že má schopnosti, o kterých sám nevěděl.

„Z pohledu postavy jsem chtěl, aby celá sekvence působila dojmem, že nemá čas se ani pořádně nadechnout,“ vysvětluje Wiseman. „Chtěl jsem, aby na tom diváci byli stejně.“ Ale natáčení takové rychlé a nepřerušované bojové scény znamenalo pro všechny zúčastněné nutnost vydat ze sebe maximum. Kaskadérský tým musel Farrella vycvičit a naučit ho choreografii celé sekvence, na které se podílelo několik pohybujících se kamer. Wiseman se spoléhal na špičkový systém Doggicam (kombinace speciálních kolejnic a vysokorychlostní kamery, obvykle používaná pro natáčení akčních automobilových honiček), ale scéna vyžadovala tři různé a na sebe navazující varianty uplatnění Doggicamu, což nemělo zatím ve filmovém světě obdoby.

„Počítače nám umožnily dokonale napojit jednotlivé záběry tak, aby působily dojmem jediného nepřerušeného záběru,“ vysvětluje Gill. Kamery se pohybovaly rychlostí mezi 4,5 a 6 metrů za sekundu a všechny byly synchronizovány, takže akce probíhá velice svižně. „Máme tu devět kaskadérů, mezi nimi stojí Colin, a všichni se musejí pohnout v přesně správný okamžik, jinak se kompletně rozpadne synchronizace celé scény,“ vysvětluje vedoucí výroby Ric Kidney. „Zkoušky trvaly asi měsíc.“

obrazek
Tvorbou vizuálních efektů pro film byl pověřen odborník na vizuální efekty Peter Chiang, společně se svými kolegy Adrianem de Wetem a Grahamem Jackem. Většinu ze zhruba 1600 - 1700 záběrů s vizuálními efekty vytvořila společnost Double Negative.

Wiseman se sice snažil v maximální míře uplatnit reálné efekty a kulisy, ale i tak bylo od samého počátku jasné, že tento film bude jakožto thriller z budoucnosti vyžadovat množství vizuálních efektů - ať už se mělo jednat o „rozšíření“ kulis, které vytvářejí svět Total Recall, rozsáhlé honičky létajících aut či členy ochranky kancléře Cohaagena.

De Wet říká, že ho vůbec nepřekvapilo Wisemanovo rozhodnutí natáčet v maximální možné míře za pomoci skutečných kulis a rekvizit a že mu naopak udělalo radost. „Je skvělé mít už na začátku k dispozici něco hmatatelného, z čeho můžete vycházet,“ míní. „Bez ohledu na to, jak dobře zvládáte počítačovou grafiku, mít reálné základy je ohromně důležité. Film musel působit přesvědčivě.“

„Lenova vize byla naprosto správná,“ soudí Chiang. „Chtěl, aby herci mohli v maximální možné míře se svým okolním světem interagovat, aby měl představu, jak bude vypadat finální záběr. A pro nás to byla také velká výhoda. Pečlivě analyzujeme všechny detaily v natočeném materiálu a jimi se pak při dalším rozhodování o postupu řídíme - při rozhodování o tom, jak scénu osvětlíme, jak přistoupíme k rozšíření kulis nebo které objekty do záběru umístíme. Opravdu nám to pomohlo snadno pochopit, co se Lenovi líbí, takže jsme to mohli využít a zařídit, aby do sebe vše mnohem lépe zapadalo.“

Jack také podotýká, že při reálném natáčení často dochází ke „šťastným náhodám“. „Snažíme se vizuální efekty vytvářet tak, aby působily přirozeně - například možná kamera nezaznamenala akční záběr zcela dokonale, a díky tomu pak nepůsobí tak sterilně. Jedním z příkladů je například automobilová honička, při které dojde k demolici jednoho z vozů. Původně jsme ji natočili v reálu, ale museli jsme celý záběr takřka kompletně předělat digitálně, protože jsme museli zařídit, aby automobil vypadal futurističtěji. Mohli jsme se při vytváření efektů řídit skutečnými záběry, takže teď můžete vidět například to, jak vzadu v autě poletuje uvolněné zadní plato. To je něco, co by nás možná vůbec nenapadlo, kdybychom vše dělali pouze digitálně.“

Stejně jako v případě ostatních tvůrčích týmů byl i v případě specialistů na vizuální efekty hlavním úkolem zdůraznit rozdíl mezi dvěma odlišnými světy. „Bylo pro nás klíčové, aby divák příběh chápal - musí uvěřit, že se právě nachází ve Federaci, když se tam zrovna nachází, a naopak že je v Kolonii v záběrech z Kolonie,“ popisuje Wet.

„Vlastně jsme pro Federaci a Kolonii vytvořili dva oddělené týmy,“ říká Jack. „Každý pracoval s vlastní metodikou, což nám také pomohlo dodat prostředí ojedinělou atmosféru.“ „Vycházeli jsme z konceptů Patricka Tatopoulose pro UFB a Kolonii,“ objasňuje Chiang. „Když jsme začínali práci na UFB, měli jsme několik velice ilustrativních návrhů a jistý výběr strukturálních návrhů, ale prošli jsme si celý designérským procesem, abychom vše realizovali v trojrozměrné podobě. Začali jsme se věnovat budovám, které se Lenovi a Patrickovi líbily, a oni nám vybrali z fotografií Londýna jisté prvky neoklasické architektury a designu. Ale háček byl v tom, že náš neoklasický návrh musel vypadat jako z budoucnosti, takže ho Len obohatil o řadu hologramů a skla. UFB je tedy velice luxusní svět plný rozlehlých náměstí, spousty skla, množství fontán a lávek, mezi kterými se proplétají trasy magnetických vozů.“

Jakmile byla vytvořena architektura, využili pro návrh celého města výtvarníci počítač. „Mohli jsme vytvořit libovolný blok budov, poskládaný z jednotlivých základních prvků, a tyto bloky potom dále kombinovat. Místo toho, abychom vytvářeli mapu každé budovy, jsme použili řadu 3D bodů a poté vše s pomocí náhodného generátoru vygenerovali na základě Lenových pravidel a také vkusu. Pochopitelně by bylo příliš náročné vytvářet vše budovu po budově. Máme asi 20 různých základních prvků pro detaily, 40 pro střední vzdálenost a pak máme k dispozici kreslená pozadí pro vzdálené objekty a nekonečno. Mohli jsme přitom pracovat s veškerými detaily jako výtahy, sloupy veřejného osvětlení, dopravní značení či různé druhy asfaltu. Opravdu jsme budovali od samých základů město, které nám Len s Patrickem načrtli.“

obrazek
„Na opačném konci světa se nachází Kolonie,“ popisuje De Wet. „Je velice znečištěná, neustále je zde opar plný jedovatých zplodin, za všech okolností prší mírně kyselé deště. Má velice podzemní atmosféru se spoustou neonů.“ „Obvykle kulisy reprezentovaly jednu úroveň Kolonie,“ říká Jack. „My jsme vše potom rozšířili, abychom viděli úrovně další. Spodní úroveň Kolonie je obvykle tvořena vodou a my jsme vytvořili rozsáhlou vodní plochu, obklopenou charakteristickým prostředím. Míra rozšíření se zásadně lišila případ od případu - některé scény se víceméně odehrávaly v rámci kulis samotných, zatímco jiné se natáčely proti zelenému pozadí a byly zkompletovány až díky digitálnímu rozšíření. Většina byla někde na pomezí.“

„Při kompletování rozšířených kulis Kolonie jsme se opět inspirovali nádhernými kulisami, které Patrick Tatopoulos vytvořil,“ popisuje Chiang. „Ty sloužily jako odraziště pro další vrstvy prostředí či pro celou krajinu. Využívali jsme lodí a prvků, vytvořených fyzicky přímo při natáčení, analyzovali jejich detaily a pak z nich vytvářeli zcela nový svět. Vytvořili jsme dalších dvacet lodí či celou řadu budov.“

Nejnáročnější scénu z pohledu vizuálních efektů byla honička létajících automobilů. „Když jsem viděl previzualizaci, vyrazila mi dech. Byla tak ambiciozní. Odehrává se za bílého dne, takže se nic neukrývá ve tmě, což se mi zamlouvalo - chci vidět naprosto vše, syrovou realitu industriálního města. Vznikla postupně všechna potřebná prostředí - při průletu městem se vám otevíraly pozoruhodné výhledy. Bylo to současně velice krásné na pohled a velice děsivé, protože jsem věděl, že právě tohle budeme muset vytvořit.“

Podle De Weta jim Wiseman poskytl skvělý odrazový můstek tím, že nechal vyrobit tolik reálných kulis a rekvizit - včetně létajících aut samotných. „Potřebovali jsme vycházet z reálných věcí, zejména v případě osob v autech, které při zatáčení věrohodně reagují na síly, jež na ně působí,“ vysvětluje. „To se kupodivu velice těžko napodobuje, takže je důležité mít správnou předlohu.“

Chiang říká, že Wisemanův přístup filmu prospěl. „Když celá řada režisérů vytváří kompletně počítačový záběr, uvědomují si to a pak doplníte vizuální efekty a vypadá to skvěle. Ale když natáčíte akční scénu, jako například automobilovou honičku, režisér se obvykle snaží udržet tempo celé akce. Len dokázal věrohodně natočit kompletně vše. Požádal o doplnění rozmazaného pozadí a zakomponování akčních záběrů - celé prostředí vidíte jen ve chvíli, kdy se auta blíží ke kameře, a pak kamera rychle někam švenkuje. Pozadí jsou tu pro akční scény druhořadá - snažili jsme se, aby naše práce nebyla příliš výrazná a vynikla tak reálná auta.“

Tým vizuálních efektů je také zodpovědný za Zeměpád - obří výtah, spojující UFB a Kolonii. Během vyvrcholení celého filmu dostojí Zeměpád svému jménu a je zničen. Chiang míní, že s ohledem na to, že o jeho zničení od počátku věděli, byla tato skutečnost pro jeho návrh naprosto klíčová - pokud měl být zničen způsobem, v jaký Wiseman doufal, pak musel být zkonstruován velice metodickým a sofistikovaným způsobem, který takovou destrukci umožnil. „Rozbíjení věcí je něco, čemu jsme se v Double Negative už poměrně intenzivně věnovali,“ prozrazuje Jack. „Využili jsme některé vlastní nástroje, určené k tomu, aby generovaly věrohodné destrukce v přesně specifikovaném sledu.“

Členové Cohaagenovy ochranky byli natočeni naživo s využitím obleků od Legacy Effects, ale podle Chianga Wiseman od počátku počítal s tím, že budou obsahovat prvky vizuálních efektů. „Chtěl, abychom v jejich těle vytvořili negativní prostor - abychom tam vytvořili písty a nahlédli do jejich interní stavby,“ vypráví Chiang. Nakonec bylo pro úspěšné splnění těchto požadavků třeba vytvořit jejich modely kompletně počítačové. „Celá řada z nich je vytvořena počítačovou grafikou, především v případech, kdy bylo příliš náročné upravit záběry, natočené se skutečnými herci. V jiných případech jsme tyto záběry mohli ponechat a nahradit například loket, koleno nebo další část těla.“


logo horoskopy
logo humor
logo studentka
logo nejhry
logo najdemese
logo sms
logo tvp
hledat filmy, osoby, kapely, kulturní akce... Filmy, osoby, kapely, kulturní akce...
hledat filmy, osoby, kapely, kulturní akce...
    Přihlášení
    Registrace


    Vzhledy:
    Vlastni
    Čtvrtek 2. 10. 2014 Svátek má Oliver a Olívie
    Vyhrávej v casino.cz   Ušetři na UkažSlevy.cz   Prodávej s Plať-Mobilem.cz