fb  Sdílet
   Informace    Komentáře    Obsazení    Hodnocení    Videoukázka    Fotky    Podobné filmy    

83% 3926 hlasů
8.3 10 3926
dětem / animovaný, USA, , 103 min.
Toy Story 3
Kinopremiéra v ČR 17.6.2010 v SK 19.8.2010, DVD od 27.10.2010 Magicbox

Režie:
Herci: , , , , , více...

Ocenění: 2010, Oskar, Celovečerní animovaný film, Film
starNastavit upozornění

V TV televize dnes Disney Channel 20.30



Ukázka
02:12



Ve filmu Toy Story 3: Příběh hraček 3D se tvůrci milované série příběhů o hračkách "Toy Story" vrací do kouzelného světa nám dobře známých hraček. Chlapec Andy už vyrostl a chystá se na vysokou školu. Buzze, Woodyho a zbytek hraček tak čeká nejistá budoucnost. Toy Story 3: Příběh hraček 3D je zbrusu nová dobrodružná komedie, ve které se naši staří známí hrdinové dostanou do školky plné rozjívených dětí a batolat. Obzvláště nezkrotná batolata se už nemohou dočkat až dostanou tyhle "nové" hračky do svých malých, upatlaných ručiček. Přestože naše hrdiny čeká nejedna horká chvilka, dobře ví, že nesmí jeden druhého zradit a že se musí pohromadě. A k tomu všemu čeká panenku Barbie první osudové setkání s Kenem.
Uprav informace o filmu

Komentář k filmu Ve filmu TOY STORY 3: PŘÍBĚH HRAČEK se tvůrci milované série příběhů o hračkách „Toy Story“ vrací do kouzelného světa nám dobře známých hraček. Chlapec Andy už vyrostl a chystá se na vysokou školu. Buzze, Woodyho a zbytek hraček tak čeká nejistá budoucnost. TOY STORY 3: PŘÍBĚH HRAČEK je zbrusu nová dobrodružná komedie, ve které se naši staří známí hrdinové dostanou do školky plné rozjívených dětí a batolat. Obzvláště nezkrotná batolata se už nemohou dočkat, až dostanou tyhle „nové“ hračky do svých malých, upatlaných ručiček. Přestože naše hrdiny čeká nejedna horká chvilka, dobře ví, že nesmí jeden druhého zradit a že se musí pohromadě. A k tomu všemu čeká panenku Barbie první osudové setkání s Kenem.
Všechny komentáře k filmu 43+ Napiš komentář k filmu a získej DVD

Web: IMDB, Titulky, Oficiální stránka    Videotéka: přidat si do ní film

O filmu Toy Story 3: Příběh hraček

obrazek
Režisér Lee Unkrich prohlašuje, že tento snímek pokračuje v nejlepších tradicích Pixaru, podle kterých se snaží vytvořit dokonalou směsici zábavy a uvěřitelného příběhu. „Podstatou Toy Story 3 jsou změny,“ míní Unkrich. „Jde tu o vyrovnání se se změnami, které nás v životě potkávají. Postavy jsou postaveny před naprosto zásadní situace a je na nich, aby se s nimi vypořádaly. Woody a ostatní hračky se musejí vyrovnat s tím, že Andy už jim odrostl. Z Andyho se stává dospělý člověk a míří na vysokou školu. A Andyho matka se zase vypořádává s tím, že její syn dospívá a vydává se do světa. Film začíná v kritickém okamžiku v životech všech postav.“

„Série Toy Story byla vždycky postavena na nás samotných,“ komentuje vedoucí výroby John Lasseter, který režíroval první dva díly série. „V příbězích Woodyho a Buzze se odráží ohromná část osobnosti mojí, Andrew Stantona, Petea Doctera, Joea Ranfta a Leeho Unkriche, a třetí díl v tom podle mého názoru zdárně pokračuje. Já jsem se byl v jeho případě schopen velice dobře inspirovat pocity, které jsem prožíval, když můj vlastní syn odcházel na vysokou školu. Byla to pro mě i pro mou manželku velice emotivní chvíle. Pauza mezi Toy Story 2 a Toy Story 3 byla ideální k tomu, abychom Andyho nechali vyrůst.“

První film série Toy Story se zapsal nesmazatelným písmem do historie animovaného filmu. Stal se nejúspěšnějším snímkem roku 1995 a vydělal takřka 192 milionů dolarů v Americe a 362 milionů dolarů po světě. Byl třikrát nominovaný na Oscara v kategoriích Nejlepší původní scénář, Nejlepší původní soundtrack a Nejlepší původní píseň, a John Lasseter dostal za výjimečné vedení týmu společnosti Pixar, jehož výsledkem byla tvorba prvního celovečerního počítačově animovaného filmu, navíc ještě čestného Oscara. Šlo o první animovaný film v dějinách, který byl na Oscara nominovaný za scénář.

„Vzpomínám si, že když jsme pracovali na Toy Story, prohlásil Steve Jobs, že jde o naši Sněhurku a sedm trpaslíků,“ popisuje producentka Darla K. Anderson. „Říkali jsme si, že by bylo skvělé, kdyby měl náš film podobně zásadní dopad a stala se z něj taková klasika. O to jsme se tehdy snažili a snažíme se o to od té doby s každým našim dalším filmem.“

V roce 1999 mělo premiéru pokračování Toy Story 2, třetí celovečerní film společnosti Pixar, které se stalo prvním filmem, jež byl kdy zcela kompletně vytvořen, zpracován a promítán digitálně. Film překonal v úspěšnosti první díl a stal se prvním animovaným pokračováním, které kdy pokořilo původní snímek. Těšil se velkému úspěchu u kritiky i diváků a byl nominován na Oscara v kategorii Nejlepší původní píseň a ve dvou kategoriích na Zlatý globus, přičemž tuto cenu v kategorii Nejlepší komedie či muzikál také získal.

Při vytváření filmu Toy Story 3 povolal Pixar takřka shodný tým jako při předchozích dvou filmech. Společně s režisérem Leem Unkrichem se v něm objevili Lasseter, Andrew Stanton, Pete Docter, Darla K. Anderson, Bob Peterson a Jeff Pigeon.

Zcela zásadním úkolem pro tvůrčí tým bylo spojit všechny tři filmy do jediného celku. „Měli jsme z přípravných prací na námětu dobrý pocit,“ vypráví Unkrich, „protože ačkoliv byl velice náročný úkol přijít s námětem, který by byl důstojným společníkem předchozím dvěma filmům, šlo o stále stejný tvůrčí tým, který tyto filmy vyrobil. Dostali jsme nápad s Andyho odjezdem na vysokou školu. Také nás napadlo to, že by mohly hračky skončit ve školce a Buzz by se mohl přepnout do předváděcího režimu. Andrew napsal první verzi námětu a všichni jsme z ní byli nadšeni. Tehdy jsme s Michaelem Arndtem začali pracovat na základní podobě scénáře.“

Unkrich popisuje, že v jeho rodině se k podobné situaci, ke které ve filmu dochází, váže velice osobní příběh. „Kdysi dávno, než jsme ještě měli děti, jsme s manželkou bydleli v bytě v západním Hollywoodu a stěhovali se do Pasadeny,“ vzpomíná. „Byli jsme na to sami, všechno jsme si balili a odpadkové pytle nosili do kontejneru za domem. Mezi nimi byl i jeden obzvláště velký. Za několik týdnů, když jsme se zabydleli na novém místě, se mě manželka zeptala, zda nevím, kde jsou její plyšáci, které si schraňovala od samého dětství. Jakmile mi popsala, jak je zabalila - do velkého pytle - zmocnila se mě panika, protože jsem okamžitě naprosto přesně věděl, co se s nimi stalo. Já nebyl schopen pochopit, proč je balila do odpadkového pytle, ona zase, proč jsem se nepodíval, co v něm vlastně je. Dodnes mi nebyla schopna odpustit, že jsem vyhodil její plyšové hračky. Takže záběr v Toy Story 3, kdy Andyho matka odnáší velký pytel hraček před dům, je ztělesněním památky hraček mojí ženy a jistým drobným způsobem jim vzdává poctu a dokazuje, že jejich cesta na smetiště nebyla tak docela zbytečná.“

obrazek
„Tajemstvím těchto filmů je to, že se nesnaží opakovat stejné emoce či stejný příběh,“ pokračuje Lasseter. „Pouštíme se vždy do něčeho zcela odlišného, jen používáme stejné postavy a stejný svět. Jakmile hračky ožijí, mohou se zabývat zcela dospělými starostmi. Diváci jsou schopni si jejich zážitky promítnout do svých vlastních. Tento film je zcela odlišný emocionálně i hloubkou.“

Jedním z nejzábavnějších okamžiků filmu Toy Story 2 bylo představení Barbie, dost možná nejznámější a nejpopulárnější panenky v historii. V tomto díle její úloha ještě vzrůstá a setkává se s mužem svých snů, když ve školce Sunnyside potká Kena. Jako každá skutečná láska je i ta jejich naplněna strastmi, ale některé z nich jsou skutečně velice originální a netradiční.

„Nápad představit ve filmu Kena nám připadal naprosto výtečný z hlediska humoru,“ míní Unkrich. „Ken je v zásadě dívčí hračka a současně plní v zásadě pouze roli doplňku k samotné Barbie. Řekli jsme si, že by kvůli tomu patrně neměl příliš velké sebevědomí a snažili se toho v maximální míře využít.“

Hlavní animátor Bobby Podesta k tomu dodává: „Příjemné na práci s Barbie a Kenem je, že jsou zapsáni v podvědomí valné většiny diváků a toho můžete využít. Nemusíte nijak objasňovat, že se Barbie chová trochu jako panenka. Diváci to vědí. Vědí, jak se pohybují její končetiny. Když pláče, zakrývá si rukama oči tak, že to působí dost podivným dojmem, ale diváci vědí, že přesně takhle by se Barbie zachovala. Proto je to legrační. Totéž se týká i Kena.“

„Ken je skvělý,“ soudí Michael Keaton, který postavu Kena namluvil v původním znění. „Mám ho moc rád. Ačkoliv s ním všichni jednají jako s holčičí hračkou či doplňkem k Barbie, on takový ve skutečnosti není. Má ale ohromnou spoustu oblečení. A je do Barbie celý blázen. Rozhodně jde o lásku na první pohled.“

Slavná broadwayská herečka Jodi Benson, která dabovala v originální verzi postavu Barbie, má ke „své“ postavě podobný vztah. „Barbie je dle mého názoru ohromně zábavná postava a tentokrát se v její plastové kůži cítím ještě příjemněji než minule. Líbí se mi, že je v tomto díle propracovanější. Všeobecně se lidé domnívají, že by Barbie nebyla příliš inteligentní, ale my jsme chtěli ukázat, že je ve skutečnosti poměrně chytrá a je schopna využít všech svých vlastností a schopností k tomu, aby udělala to, co je správné. Má ráda lidi, je věrná kamarádka a je na ní naprosto spolehnutí. A pokud jde o její přátele, rozhodně si s ní nechcete zahrávat.“

Ve světě počítačové animace a technologie došlo za posledních 11 let, které uběhly od premiéry Toy Story 2, k obrovským pokrokům, a k ještě větším od premiéry filmu prvního. „Museli jsme zachovat styl našeho filmového světa, ale současně ho nějak oživit, aby byl stále zábavný,“ říká producentka Darla K. Anderson. „Postavy musely stále působit tak, jako v minulosti, ale využívat moderní možnosti.“

Pro režiséra Lee Unkriche a animátory Bobbyho Podestu a Michaela Venturiniho, společně se zbytkem animačního týmu filmu, bylo hlavním úkolem využít nejnovějších nástrojů a pokroků, které mají k dispozici, ale současně zajistit, aby Buzz, Woody a všichni ostatní stále působili dojmem, že pocházejí ze stejného světa jako v předchozích filmech.

„Všechny klasické postavy série Toy Story se musely pohybovat tak, jak tomu bylo v předchozích filmech série,“ vysvětluje Unkrich. „Ale animátoři si již zvykli na používání mnohem náročnějších modelů, než které jsme měli tehdy k dispozici. Například v případě lidských hrdinů filmu Ratatouille měli k dispozici exponenciálně větší množství nástrojů a byli schopni vytvořit velice precizní a jemnou animaci. Museli jsme být velice opatrní, abychom v případě Toy Story nepozměnili chování postav natolik, že by to už nebyli Woody a Buzz. Chtěli jsme je takové, jaké si je pamatujeme. Jde zkrátka o to uvědomit si omezení, jaká jsme tehdy měli, a pracovat v rámci těchto mezí.“

„Byl jsem na tomto filmu hlavním animátorem a připadal jsem si jako archeolog,“ vybavuje si Podesta. „Musel jsem odhalit spoustu relikvií, které mi objasnily, jak ta prastará civilizace fungovala a proč původní animátoři dělali některé věci tak, jak je dělali. Dívali jsme se věcem pod pokličku, abychom pochopili, proč se tehdy postavy chovaly specifickým způsobem, a to aplikovali na dnešní takřka neomezené možnosti.“

„Celá řada našich filmů je tak úspěšná právě proto, že jsme do nich zakomponovali emocionální náboj, se kterým se diváci mohou ztotožnit,“ popisuje Venturini. „Jde o tenkou hranici mezi tím, když divákovi nenápadně podsunete nějaký nápad či pocit, a kdy ho necháte, aby si do dané situace promítl vlastní zážitky a zkušenosti. Tehdy je to pro diváka skutečně velmi emocionální zážitek a myslím, že naše filmy na diváky působí o něco více než jiné právě proto, že s divákem navážeme právě takovýto vztah.“

Mazel, první zásadní postava filmů od Pixaru, která je plyšová, byl pro technický tým a animátory zcela novou výzvou. „Nikdy jsme se v minulosti o plyšovou hračku nepokoušeli,“ konstatuje výtvarník Bob Pauley. „Plastové hračky se dělají poměrně snadno a nejsou příliš technicky náročné. S využitím současných nástrojů jsme dokázali stvořit úžasný plyš. Vlastně jsme si na základě našich návrhů Mazla nechali vytvořit několik skutečných hraček. Studovali jsme, jakým způsobem plyšová hračka reaguje na vnější síly, jak se plyš chová při pohybech a jak se celé tělo hračky deformuje. Studovali jsme chování tohoto materiálu a pozorovali i to, jak se celá hračka chová a pohybuje. Nosili jsme si do práce vlastní plyšové hračky a všímali si toho, že všechny mají poměrně výrazné záhyby a odřeniny v přibližně stejných místech. Z toho postupem času vznikl zcela samostatný projekt - jak na našem medvídkovi zobrazit opotřebování.“

„Animátor David DeVan a animátor postav Sajan Skaria museli přijít na to, jak by se chovala vycpávka hračky a jak zajistit, aby Mazel skutečně působil jako plyšová hračka,“ říká Podesta. „Museli vymyslet postavu, která v podstatě působí dojmem, že nemá žádné kosti. Zařídili to tak, že jakmile se pohybuje, objevují se na něm nakrčeniny a záhyby, takže věříte tomu, že jde o plyšového medvěda.“

<>Obrázek nenalezen<> „Nemáte příliš mnoho záchytných bodů,“ doplňuje DeVan. „Všechno je určeno jen tím, jak je hračka sešitá a čím je vycpaná. Pohyb rukou se musí projevovat až na břiše a pohyb nohou má zase vliv na hruď. Všechno musí působit na všechno ostatní, protože je to jen několik sešitých a vycpaných kusů látky. Když se pohybujete, přemísťuje se i jeho výplň.“

Co se lidských postav týče, čelil Pixar podobně náročnému úkolu zakomponovat do filmu nejnovější pokroky posledního desetiletí takovým způsobem, aby stále působily dojmem, že jde o svět filmů Toy Story. „Lee chtěl, aby mezi hračkami a lidmi byl větší kontrast než v předchozích dílech,“ vzpomíná animátor Rob Russ. „V prvních dvou dílech je do jisté míry těžké od sebe vizuálně odlišit hračky a lidi, a dokonce i co se pohybů týče, protože jsme nebyli schopni vytvořit lidi natolik odlišně. Naším cílem v tomto filmu bylo zajistit, aby lidé vypadali jako skuteční lidé tak moc, jak bychom chtěli. Otázka byla, nakolik se uchýlit ke karikatuře.“

Celá řada animátorů se při tvorbě lidí pro náš film inspirovala vlastními batolaty a teenagery. „Mám syna, který je zhruba stejně starý jako Bonnie,“ říká Russ, „takže jsem se dokázal hodně inspirovat tím, že jsem sledoval jeho chůzi a všímal si drobných gest. Děti v tomhle věku dělají rukama bezdůvodně velice komplikované věci. Ruce se jim jen hemží. Cosi se jim honí hlavou a ruce na to zkrátka aktivně reagují.“

Toy Story 3 pozvedá úroveň 3D filmů a využívá těchto nejnovějších technologií k tomu, aby příběhu dodal hloubku a rozměr. Pro tento film tým Pixaru zdokonalil a vyzkoušel poslední pokroky v 3D technologiích, aby svůj příběh mohl vyprávět vizuálně velmi dynamickým způsobem. Režisér Lee Unkrich říká, že ačkoliv 3D rozhodně posouvá hranice filmových zážitků, Pixar do svých filmů zakomponovává hloubku už od samých počátků.

„Způsob, jakým pracujeme, využívá 3D jako okno do našeho světa, takže diváci vše vnímají s patřičnou hloubkou,“ míní Unkrich. „Toy Story a Toy Story 2 jsme znovu vyrenderovali v 3D a ačkoliv žádný z těchto filmů nebyl vytvořen se záměrem prezentace ve 3D, přesto na nás tak působily. To je zčásti proto, že jsme v našich 2D scénách i tak pracovali s hloubkou. V případě Toy Story 3 jsme si kladli za cíl vyprávět ten nejlepší příběh, jakého jsme byli schopni, a současně ho zobrazovat prostřednictvím co nejdynamičtější akce.“

„V případě Toy Story 3 jsme se potýkali se zajímavým problémem,“ pokračuje Unkrich, „protože nástroje a technologie od předešlého dílu poměrně pokročily. Kromě toho se výrazným způsobem zvýšila úroveň talentu umělců ve studiu. Filmy, které točíme v současné době, jsou skutečně úžasné. Nechtěl jsem, aby Toy Story 3 působilo dojmem, že jde o zcela jiný svět - stále jde o film ze světa Toy Story - ale rozhodně jsem chtěl využít technologických možností a uměleckých prostředků, které máme v současné době k dispozici. Věřím, že se nám podařilo vytvořit film, který zapadá do celkového ladění předchozích filmů, ale přesto vypadá v mnoha ohledech nesrovnatelně lépe.“

„Od začátky jsem věděl, že svět v počítači je plně trojrozměrný,“ vysvětluje John Lasseter. „A zdálo se mi, že jde o něco, co by se velice líbilo samotnému Waltu Disneymu, protože se vždy snažil o to, aby jeho filmy měly větší animační hloubku. A se současnými 3D technologiemi jsme schopni divákům nabídnout nevšední zážitek. Zdá se nám, že jsme filmy vždy připravovali ve 3D, jen je do této chvíle diváci v takové podobě nemohli spatřit. Vloni jsme uvedli do kin 3D verze původních dvou filmů a působily tak, jako by pro 3D byly od začátku nachystány. S ohledem na Leeovu dynamiku a akčnost a jeho zkušenosti s hraným filmem je Toy Story 3 našim zatím nejpůsobivějším 3D filmem.“

Jednou z věcí, díky kterým je Toy Story 3 ve 3D tak zábavné, je skutečnost, že se film odehrává ve světě, který vnímáme měřítkem hraček, nikoliv lidí. „Jsme ve světě, kde jsou běžné předměty jako stoly, židle či auta skutečně obrovské,“ popisuje Unkrich. „3D nám pomáhá tento zdůraznit iluzi toho, že se skutečně ocitáme ve světě hraček.“

Dohled nad 3D podobou filmu měl odborník na stereoskopické technologie Bob Whitehill. „Při práci na převodu předchozích dvou dílů série do 3D jsme skutečně objevili vlastní vizuální 3D prostředky,“ říká Whitehill. „Naučili jsme se, že 3D z velké části závisí na správném rozdělení obrazů pro pravé a levé oko. A protože jsme ve světě hraček, je tento rozdíl poměrně malý. A protože ho chceme vnímat očima hraček, naučili jsme se, jak vzdálenost mezi oběma kamerami - pro levé a pravé oko - nastavit podle rozměrů Woodyho. Když jsme začali pracovat na Toy Story 3, bylo pro nás velmi snadné to zopakovat. Například ve filmu Vzhůru do oblak jsme od sebe měli obě kamery vzdálené zhruba 6 centimetrů, zatímco v Toy Story pouze asi 7,5 milimetru. To mělo za následek velmi odlišný pohled na svět a zdůraznění toho, že jde o hračky.“

„Jako filmová společnost se stále snažíme o to, abychom divákovi zprostředkovávali co nejlepší příběh,“ pokračuje Whitehill. „Lee se svým týmem vytváří dojem, že jsme 3D géniové, protože nám poskytují úžasné obrazy, se kterými můžeme pracovat. 3D tu působí velice přirozeně a skutečně. V případě Toy Story 3 jsme se s 3D týmem pokoušeli posunout některé věci ještě kousek dál, ale ne natolik, aby to bylo pro diváka opravdu rozpoznatelné. Máme tu větší hloubku, ale přistupujeme k tomu tak, že to působí přirozeně a uměřeně. Když tenhle film vidím ve 3D, působí na mě více bezprostředně.“

Whitehill trvá na tom, že jednou z jeho nejoblíbenějších složek Toy Story 3 je osvětlení. „Je prostě úžasné,“ říká. „A jeho forma a rozptyl světla v různých scénách tomu jen napomáhají. Tolik záběrů je tak skvěle komponovaných z pohledu kamery, osvětlení a popředí, že skutečně máte dojem, že se plynule procházíte světem filmu. Je to skoro jako tanec. Ve 3D to vše působí velice hmatatelně a reálně.“

„Doufám zkrátka, že až budou diváci opouštět kino,“ shrnuje Whitehill, „budou si říkat, jak úžasný zážitek mají právě za sebou - mohli se smát, plakat, bát se i dojímat. A možná si při nastupování do auta řeknou i něco jako 'A co teprve to úžasné 3D!'“.

Uvedením snímku Toy Story před patnácti lety Pixar Animation Studios otevřeli brány do nového světa animovaných celovečerních filmů nejen svým legendárním užitím počítačů, ale také tím, že do animovaného filmu přišli s klasickými filmovými technikami. Pod vedením Johna Lassetera a s nováčkem Lee Unkrichem za střihačským stolem se film z roku 1995 stal velmi úspěšným i díky svému brilantnímu přístupu k vyprávění a filmové sofistikovanosti. V průběhu následujících devíti filmů společnost Pixar dále posouvala hranice této formy umění. V případě Toy Story 3 se Unkrich ujímá hlavního vedení a coby režisér film posouvá vzrušujícími novými směry.

<>Obrázek nenalezen<> „V případě Toy Story jsme novátorsky využívali tradičních filmových prostředků, abychom s jejich pomocí vytvořili animovaný film,“ říká Unkrich. „A teď to dělají všichni. Při návrhu kamer a samozřejmě při střihu prvního a druhého dílu jsem postupoval velice konkrétně. Takže je třeba i třetí film zpracovat jistým specifickým způsobem. Jako v případě ostatních technologií, které byly při tvorbě tohoto filmu použity, jsme se i v této oblasti potýkali s pokroky, které mezitím v těchto oblastech proběhly. Když se podíváte na první Toy Story, jde o poměrně primitivní film. Nakonec, jednalo se o první počítačově animovaný film a od té doby jsme velice pokročili, co se týče používání hloubky ostrosti či náročnosti osvětlení.“

„Osvětlení je úžasné a stínování a textury jsou mnohem pokročilejší,“ pokračuje Unkrich. „Při střihu je pro mě vždycky zásadní to, jak co nejlépe vyprávět daný příběh. Po stylistické stránce jsme chtěli, aby se tento film velice podobal svým dvěma předchůdcům. Obecně pro nás bylo důležité, aby náš svět působil uvěřitelně, zejména proto, že vyprávíme příběh, který je zasazen do lidského světa, ale vnímáme ho z pohledu hraček.“

Jako kameraman se specializací na optickou složku kamery a záběry spolupracoval s Unkrichem velice těsně Jeremy Lasky. „Snažili jsme se, aby naše kamery odpovídaly tomu, na co jsou lidé ve filmech zvyklí,“ míní Lasky. „Nejde o videohru. Jde tu o příběh a je třeba, aby vše působilo skutečně. Musíte mít dojem, že jste se ocitli přímo ve světě našeho filmu a že to dává smysl. Musíte se soustředit na příběh a ne na to, co dělá kamera. Chcete, aby se divák plně ztotožnil s postavami a jejich pocity.“

„Naše kamery jsou výrazně elegantnější a realističtější, co se týče jejich pohybu, takže toho nyní při kompozici jistých scén můžeme plně využít,“ pokračuje Lasky. „Záběry z ručních kamer zvládáme lépe než kdy předtím a hloubka ostrosti je také výrazně propracovanější. Používáme ji více než v předchozích dvou filmech, ale stále se držíme mírně zpátky, abychom zachovali jednotnou podobu všech tří filmů.“

Součástí práce výtvarníka Boba Pauleyho za posledních 15 let u společnosti Pixar bylo také hrát si s hračkami a zjistit, jak fungují, proč pípají či mluví. Pauley, autor původního návrhu postavy Buzze Rakeťáka pro film Toy Story: Příběh hraček, byl vedoucím výtvarného týmu snímku Toy Story 3, zodpovědného za podobu lidských hrdinů filmu i těch ze světa hraček, a vytvořil styl a vzhled kulis a rekvizit.

„Tomuto filmu předcházela obrovská spousta příprav, včetně toho, že jsme navštívili spoustu obchodů s hračkami a také mateřských škol,“ vybavuje si Pauley. „Stejně tak jsme navštívili Alcatraz, abychom získali představu o životě ve vězení. Dokonce jsme navštívili i obří smetiště s gigantickou spalovnou, abychom se inspirovali pro napínavé finále celého filmu. Tvůrci Ratatouille navštívili Paříž a jedli v nejlepších francouzských restauracích a autoři Vzhůru do oblak lezli na hory tepui ve Venezuele. Když jsme se z našich cest vrátili domů my, museli jsme okamžitě do sprchy.“

„V případě filmů série Toy Story jsme se od počátky snažili vytvořit svět, který je uvěřitelný, ale nikoliv skutečný,“ pokračuje. „Nesnažíme se duplikovat svět, ve kterém žijeme. Náš svět působí trochu groteskním dojmem. Pokoušíme se ho nějak ozvláštnit. Inspirujeme se fotografiemi, ale nic nekopírujeme. Dokonce i když se podíváte na věci jako vypínače, nejsou tak docela realistické. Snažíme se vytvářet objekty, které jsou na pohled příjemné, ale přitom působí stylem animovaných filmů. Povrchy nejsou skutečné, ale snažíme se o co nejvěrnější zobrazení materiálů, ze kterých jsou vyrobené. Od samého začátku John [Lasseter] trval na tom, abychom se všichni drželi věrných materiálů, ze kterých stavíme náš svět.“

Co se týče lidských postav, představoval jeden z největších problémů filmu samotný Andy. Diváci s touto postavou vyrostli a tvůrcům filmu bylo naprosto jasné, jak je pro ně důležitá. „Po stránce návrhu jsme museli pochopit, kým Andy je, jak vyrůstal a jak by vypadal jako teenager,“ říká Pauley. „Rozvěsili jsme si po pracovnách všechny jeho původní obrázky a studovali jsme také loutku, kterou jsme tehdy vytvořili a kterou stále máme. Dívali jsme se na obrázky a referenční fotografie, ale nejvíc nám bezpochyby pomohly fotografie Johnovy rodiny, které nám pro tyto účely poskytl.“

„Snažili jsme se zjistit, jak by Andy vypadal v sedmnácti letech, když vyráží na vysokou,“ vzpomíná Lasseter. „A moje žena doma objevila zarámované školní fotografie našich dětí. V průběhu let v rámečku měnila jejich fotografie od předškolního věku až po maturitu. A je prostě fascinující sledovat jejich růst a vývoj. Byly pro nás velice cenné, co se Andyho vzhledu a snahy ujasnit si, jak by asi jako teenager vypadal, týče.“

Inovace se pro film Toy Story 3 dočkal také Andyho pokoj, kde se odehrávaly jedny z nejpozoruhodnějších a nejnápaditějších dětských her v historii. „Andyho pokoj se v průběhu všech tří filmů měnil poměrně zásadně,“ říká Pauley. „V prvním filmu byly na zdech obláčky. Ve druhém tam byly hvězdičky. Teď už je ale takřka dospělý, takže jsou zmíněné hvězdičky překryté plakáty a dalšími prvky světa dospělých. Na jedné ze stěn je nástěnka s kupóny do Pizza Planet a informacemi o táboře s kovbojskou tématikou. Snažili jsme se jeho osobnost definovat prostřednictvím podobných zmínek a útržků.“

<>Obrázek nenalezen<> Jedním z nejvýraznějších prvků filmů série Toy Story byla nezapomenutelná hudba a inovativní práce s písněmi. Velkou část zásluh na tom má dlouholetý spolupracovník společnosti Pixar, oscarový skladatel Randy Newman. Newman složil a nazpíval zásadní skladbu You've Got a Friend in Me (která byla, stejně jako celý soundtrack, nominována na Oscara) pro první film (společně s několika dalšími), a složil soundtrack a působivou baladu When She Loved Me pro film Toy Story 2 (která byla opět nominována na Oscara a pro film ji nazpívala Sarah McLachlan). Snímek Toy Story 3 opět přichází s něčím novým, a sice s upravenou verzí You've Got a Friend in Me ve španělském stylu od světově proslulé skupiny Gipsy Kings.

Působivá flamenco verze You've Got a Friend in Me byla skupinou Gipsy Kings nahrána v Londýně v legendárních Abbey Road Studios. Španělská verze této skladby je ideálním podkreslením latinskoamerického tanečního čísla Buzze a Jessie, jehož choreografii vypracovali Cheryl Burke a Tony Dovolani z velice populárního pořadu stanice ABC Dancing with the Stars.

„Cheryl a Toni jsou oba velcí fanoušci Pixaru a z možnosti vytvořit choreografii pro tanec v jednom z našich filmů byli doslova unešeni,“ popisuje producentka Darla K. Anderson. „Strávili spoustu času přemýšlením nad figurami, které v minulosti nikdy nezkoušeli. Oba jsou mistři světa a vymysleli pozoruhodné věci, o které se do této chvíle nikdy ani nepokoušeli.“

Kromě cover verze jeho slavné písně předkládá divákům Newman také tradičně pozoruhodný soundtrack a navíc pro film složil zcela zásadní píseň We Belong Together. „Když jsem pracoval na prvním Toy Story, věděl jsem, že jde o nejlepší film, na jakém jsem kdy pracoval,“ říká Newman. „A to platilo v případě všech filmů společnosti Pixar. Točí opravdu skvělé filmy a nenapadá mě nikdo jiný, kdo bez přerušení vydal deset hitových snímků v řadě. Je to zcela ojedinělé. Pixar si veškerý úspěch zaslouží, protože zkrátka v průměru točí lepší filmy než kdokoliv jiný.“

Jako v případě každého jiného filmu je i tady Newmanovým úkolem pomoci tvůrcům filmu při zprostředkování příběhu. „Když jsem původně napsal You've Got a Friend in Me,“ vzpomíná Newman, „v zásadě jsem jen zdůraznil to, co podle nich bylo základní myšlenkou filmu. Je o hodnotě přátelství a zejména o výjimečnosti vztahu mezi Andym a Woodym. A ve filmu Toy Story 3 zjišťují, co se stane, když tohle přátelství končí. Něco takového už naznačila Jessie v Toy Story 2. Texty písní jsou specifickým útvarem - musíte je zahušťovat. To, co chcete sdělit, je třeba sdělit ve velice krátkém čase.“

„Napsat soundtrack pro takovýto animovaný film vyžaduje větší nasazení než skládání pro hrané filmy,“ dodává Newman. „Je v něm více hudby. Když postavy běží, musíte běžet s nimi. Lidé z Pixaru jsou skvělí a je mi ctí, že jsem se na těchto filmech mohl podílet.“

„Máme s Randym spousty zážitků a skvělé zkušenosti, takže jsme byli nadšeni, když jsme mohli slyšet novou hudbu pro svět filmů Toy Story,“ poznamenává Unkrich. „Ostatně, šlo o první nové motivy pro Toy Story po jedenácti letech. V případě Toy Story 3 Randy upravil některé již existující motivy, ale současně napsal množství úžasné nové hudby. Novou postavu Mazla prezentujeme jako jižanského gentlemana s neworleanským přízvukem. Randy pro něj napsal motivy, které silně využívají akordeonu a harmoniky a skvěle doplňují jeho osobnost.“

Tvůrci filmu společně s Newmanem navázali velice vzájemný a společný tvůrčí proces, který ve výsledku vedl k velice památným výsledkům. „Randyho soundtrack je velice plný a má v sobě atmosféru dramatičnosti, která velice dobře podtrhává temnější a emotivnější chvíle filmu,“ pochvaluje si Unkrich. „Skvěle se s ním spolupracuje. Obvykle si sedneme a celý film si pustíme, přičemž rozebíráme scénu za scénou. Pouštíme si provizorní hudbu, kterou jsem k němu přimíchal já a povídáme si o tom, proč jsem použil právě takovou. Randy má samozřejmě vlastní nápady na to, jak zařídit, aby jisté scény vyzněly co nejlépe. Bavíme se o tom, kde by hudba být měla a kde ne a jaká by měla být. A on se pak pustí do skládání.“

Newmanův soundtrack k Toy Story 3 je rozsáhlejší a pestřejší než ty k předchozím dílům série. Ať už jde o klasickou westernovou hudbu, která doprovází úvodní scény filmu, či o dramatickou hudbu k akcí nabitému závěru nebo novou závěrečnou píseň We Belong Together, byl skladatel schopen prozkoumat celou řadu odlišných směrů. „Jedním z klíčových prvků filmů série Toy Story je to, že jsme v nich měli písně,“ prohlašuje Unkrich. „Jde o součást její podoby. V případě Toy Story 3 jsme chtěli, aby diváci z kina odcházeli s veselou náladou, takže jsme Randyho požádali o novou závěrečnou skladbu. We Belong Together se dotýká hned několika prvků, které se ve filmu objevují. Je o změnách, o tom, jak pokračovat kupředu a co skutečně obnáší, když s někým žijete - zda s ním musíte být v přímém kontaktu, aby pouto mezi vámi přetrvalo. Bylo pro mě také velice důležité, aby píseň nazpíval sám Randy, protože jeho hlas je naprosto neoddělitelnou součástí DNA série Toy Story. A Randy jako obvykle odvedl naprosto skvělou práci.“

Podobné filmy

Tlapková patrola I (7, 8)
(PAW Patrol I) Ryder vede psí smečku záchranářů známou jako Tlapková patrola. Společně pln...
dnes 05.55
NAHRAT
ZDARMA
Nova
Ava Riko Teo
Oranžová žirafa, modrý medvěd a žlutý králík vás zvou na tvořivou cestu za dobrodružstvím....
dnes 06.25
NAHRAT
ZDARMA
ČT2
Gormiti (21)
Volný pád Gormiti žijí na vzdáleném ostrově Gorm. Jejich úkolem je ochránit ho před vším ...
dnes 06.30
NAHRAT
ZDARMA
Prima
Podobné filmy
Jestli se ti nelíbí naše nabídka podobných pořadů napiš nám.

logo horoskopy
logo humor
logo studentka
logo nejhry
logo najdemese
logo sms
logo tvp
hledat filmy, osoby, kapely, kulturní akce... Filmy, osoby, kapely, kulturní akce...
hledat filmy, osoby, kapely, kulturní akce...
    Přihlášení
    Registrace


    Neděle 16. 6. 2019 Svátek má Zbyněk
    Vyhrávej v casino.cz nebo na vyherni-automaty.cz   Prodávej s Plať-Mobilem.cz