Transformers: Pomsta poražených

Vezměte autíčko, vymyslete, jak jej přeskládat v ozbrojeného robota, a úspěch je zaručen. Natočte o této hračce akční film pro mládež, a dostanete kasovní megatrhák. Zafunguje tato poučka i podruhé? V podstatě ano, diváci se jen pohrnou, ale výsledek zas až tolik nepotěší.  
 
Od prvního střetu Autobotů se zákeřnými Decepticony uběhly dva roky, během kterých se na Zemi změnilo mnohé. Sam (Shia LaBeouf) dospěl a chystá se na univerzitu, zatímco Optimus Prime (Peter Cullen) a jeho družina spolu se speciálním týmem americké armády čistí planetu od zbytku Decepticonů. Zdánlivá idylka však má své trhliny – Samova přítelkyně Mikaeala (Megan Fox) si školu nemůže dovolit, a tak zbývá páru vztah na dálku, a navíc planetě opět hrozí zkáza. Sam totiž náhodou najde zbytek tajuplné materie, o kterou Decepticoni projevují enormní zájem již od prvního dílu. Vyplašeného mladíka tak začne stíhat nejen čerstvě osvobozený Megatron, ale i jeho Padlý pán s hordou robotů-zabijáků. Cesty za rozluštěním tajemství materie vedou přes celý svět, a spojí ústřední dvojici a věrného Autobota Bumblebeea se starým známým agentem Simmonsem (John Turturro), ale i celou řadou nových přátel a nepřátel.  
 
Transformers se vrací, a nesou si s sebou i typický syndrom „dvojek“ (dvakrát více všeho), který je zřejmě v Hollywoodu stále platnou a osvědčenou marketingovou strategií. Té je podřízen i scénář, ve kterém najdete především dvakrát tolik legrácek, jasně zaměřených na cílovou skupinu (matka pod vlivem marihuany, kopulující psi, pubertální lechtivé narážky u robotů, dvojice plechových „pitomců“), i když najde se pár gagů i pro trochu odrostlejší (BumbleBee, legrácky v dílně, či s paralyzérem, hrami ošlehané veterány pak potěší hláška z Duke Nukem). Samozřejmý dvojnásobek se týká i akce, honiček, a především nejrůznějších soubojů, které tvoří značnou část dvou a půl hodin filmu. Na děj tak nezbývá příliš mnoho místa, ač se mu scénáristé Kruger / Orci / Kurtzman snažili dát nějaký vývoj a dokonce i jistý druh mystiky. Nejedná se sice o převratné dílo, a z lásko/osudového konce zavání klišé na sto honů (to však k tomuto druhu blockbusterů tak nějak patří), ale s ohledem na diváka, kterému je film určen, příběh celkem funguje. Škoda, že na něj pro samou akci a souboje film nemá dostatek času.  
 
Totéž ale platí i pro na roboty - "Transformers: Pomsta poražených" sice představuje celou řadu nových charakterů na obou stranách barikády, ovšem nevěnuje jim přílišnou pozornost a tak plechoví hrdinové splývají v naprosto anonymní masu. Z ní se divák blíže seznámí jen s Optimem Primem, BumbleBeem, rozhádanými dvojčaty, stařečkem Jetfirem a hned dvěma hlavními záporáky, kteří se vzájemně velmi lehce spletou. Spousta robotů zkrátka jen přijde, předvede svou efektní transformaci a vrhne se do souboje/nechá se sešrotovat na maděru.  
 
Z předchozího tedy jasně vyplývá, že souboje jsou v podstatě alfou a omegou filmu, a tak není divu, že jim tvůrci věnovali i nejvíce úsilí. Akce se koupe v záplavách plamenů, barev, jisker a ohnivého pekla výbuchů (často zpomalených), a tak vůbec není problém ztratit přehled. Přesto se rvačkám sluší přiznat jistou působivost, zejména dobře se podařilo vykreslit olbřímí rozměry železných kolosů. To ale neznamená, že vnímavější divák občas neschytá nějakou tu facku do tváře logiky (mocný vítr stahuje několikatunová nákladní auta a busy, ale lidé se udrží). Animátoři se vyřádili i na hezkých sekvencích proměn robotů, záběru auta páraného ve dví, padajících vrtulníků, ve kterých vidíme posádku, či skvělý nápad se „špionážními kuličkami“, které navíc vypadají na pohled velmi pěkně. Ostatně, jak by ve filmu s takovým rozpočtem v rukou Michaela Baye a Lucasovými Industrial Light and Magic za zády mohlo něco vypadat špatně?  
 
Totéž platí i pro vysoce dynamickou kameru, která nešetří leteckými záběry, průlety klíčovými dírkami, nebo hlavu motajícími pohledy rotujícími kolem zamilované dvojice. Obrazy jsou doplňovány dobře zprodukovaným soundtrackem, na kterém najdete slavná jména kapel jako Green Day, nebo Linkin Park, jež se k "Transformers: Pomsta poražených" zkrátka hodí.  
 
A co živí herci? Pokud jste v prvním díle nepokrytě obdivovali krásnou Megan Fox, budete mít příležitost i nyní. Sice se na ní kamera tak „nepase“ jako v jedničce, přesto jí dává dostatek prostoru (ač je, upřímně řečeno, důležitost její postavy z hlediska příběhu vlastně celkem zanedbatelná). Kromě vzhledu však Fox pěkně zvládla roli i z hlediska hereckého, ačkoliv prim samozřejmě hraje vynikající Shia LaBeouf, následován Johnem Turturrem. Ve skutečnosti, pokud jste z puberty již trochu odrostli, nebo máte v oblibě i malinko náročnější filmy, je to právě tato herecká trojice a pár vizuálních pokroutek, které vám pomohou Bayovu novinku zvládnout.  
 
Pokračování příběhu o mimozemských robotech "Transformers: Pomsta poražených" si tedy ve výsledku ostudu neutrhne, ačkoliv je ve srovnání s předchozím dílem o něco slabší. Mezi hlavní negativa patří přílišný důraz na souboje, které po 150 minutách téměř nemají čím překvapit, a tak trochu nudí. Přesto není nejmenších pochybností, že kina budou praskat ve švech, mladší kluci budou s jiskřícíma očima žadonit rodiče o dalšího robota do sbírky, starší plánovat svatbu s Megan Fox, a skupinky teenagerů vzpomínat na ty "své" vtípky – a o to je v případě blockbusteru především, ne?