fb  Sdílet
   Informace    Komentáře    Obsazení    Hodnocení    Fotky    

59% 136 hlasů
5.9 10 136
drama / romantický / válečný, Kanada, , 103 min., od 15 let
Bitter Harvest
Kinopremiéra v ČR 15.6.2017 s titulky

Film v kinech
kina  
OstravaMinikino 17:00
PrahaLetní kino Regina 21:30
TáborSvět 20:00
MostKosmos 19:00
DěčínSněžník 20:00
HodonínSvět 17:30


Režie:
Herci: , , , , , více...




Trpká sklizeň je silným příběhem lásky, cti, vzpoury a přežití, inspirovaný jednou z nejvíce přehlížených tragédií 20. století. Vypráví osudy dvou mladých milenců, vtažených do pustošícího řádění Josefa Stalina a jeho genocidní politiky namířené proti Ukrajině ve třicátých letech minulého století. Zatímco Stalin upevňuje ambice komunistů v Kremlu, mladý umělec Jurij se snaží přežít hladovění, věznění a mučení, aby svou dětskou lásku Natálku zachránil před hladomorem, programem na vyhladovění obyvatelstva, který nakonec zabil miliony Ukrajinců. Na pozadí těchto tragických událostí uniká Jurij ze sovětské věznice a přidává se k protibolševickému hnutí odporu. Tam bojuje za znovushledání s Natálkou a zároveň za svobodnou Ukrajinu.
Uprav informace o filmu

+ Napiš komentář k filmu a získej DVD

Web: IMDB    Videotéka: přidat si do ní film

O filmu Trpká úroda

obrazek
O produkci

Jde o první scénář Richarda Bachynsky-Hoovera, který dosud vedl poklidný život herce televizních a filmových rolí. Ale jeho kanadská kariéra zaznamenala dramaticky obrat poté, co navštívil domov svých předků na Ukrajině. Inspirován touto cestou se Bachynsky-Hoover stal přímo posedlým touhou vypovědět příběh Stalinova hladomoru, politiky násilného vyhladovění, která decimovala obyvatele Ukrajiny počátkem 30. let. Než napsal první nástin scénáře Trpké úrody, strávil několik let studiem polských, ruských a ukrajinských historických knih.

V roce 2011 se Bachynsky-Hoover obrátil na torontského finančníka Iana Ihnatowycze s první verzí scénáře. "Často se setkávám se zajímavými nápady," říká Ihnatowycz, který je v Kanadě známý svými četnými filantropickými aktivitami. "Richard mi poslal svůj scénář, a ten ve mně vzbudil skutečný zájem. Nikdy předtím jsem žádný scénář nečetl, a tak jsem se snažil představit si, jak by to vypadalo na velkém plátně."

Ihnatowycz, jehož rodina uprchla z Ukrajiny koncem 40. let, si udělal pár rešerší. "Zjistil jsem, že o Ukrajinském hladomoru bylo natočeno pár dokumentů a několik zajímavých filmů v ukrajinštině, ale neexistoval žádný film v angličtině," říká. "Ta možnost mě zaujala a pochopil jsem, jak je důležité představit příběh této hrozné hladomorové genocidy mnohem širšímu globálnímu publiku. Chtěl jsem to zobrazit způsobem, který se dotkne lidských citů, aby publikum skutečně pocítilo, co se tehdy na Ukrajině stalo."

"Richard se pokoušel přesvědčit k financování snímku pár lidí z filmového průmyslu, ale neúspěšně," pokračuje Ihnatowycz. "Dospěl jsem k závěru, že ten film je příliš důležitý na to, aby nebyl natočen. Tak jsem se rozhodl, že se stanu výhradním financovatelem, že budu celý film financovat sám. Uvědomoval jsem si, že scénář je třeba více propracovat a zapojit tým skutečných profesionálů, a proto jsme kontaktovali George Mendeluka."

Mendeluk, stejně jako Hoover a Ihnatowycz, vyrostl v Ontariu. Jeho ukrajinští rodiče emigrovali z Evropy ve 40. letech. Hoover a Mendeluk měli společnou další věc: Hoover hrál menší roli ve filmu Men of Means z roku 1999, který Mendeluk režíroval. "Když mě po letech kontaktoval a ukázal mi svůj scénář o hladomoru, byl jsem rád, že se toho projektu můžu zúčastnit."

Historické aspekty příběhu rezonovaly u Mendeluka osobně. Jeho ukrajinská matka přežila stalinskou politiku vyhladovění na začátku 30. let. Předtím, než se v Německu setkala se svým manželem, a poté i s malým Georgem odletěli do Kanady. Jejich zkušenosti inspirovaly Mendeluka, aby společně s Hooverem Trpkou úrodu přepsal. Zdůraznili význam smyšleného milostného příběhu mladého umělce a jeho ženy. "Příběh je rozdělen do tří částí," říká. "Hlavní téma, které jsem rozvinul nejvíce, je cesta mladého venkovského chlapce, přeměna umělce v bojovníka."

V létě roku 2013 se Mendeluk obrátil na ostříleného producenta Chada Baragera, aby se k projektu připojil. "Sháněl někoho, kdo je zvyklý dělat kvalitní filmy s nízkým rozpočtem," říká Barager, který se původně zdráhal natáčet na Ukrajině. "Nikdy jsem tam nebyl a moc jsem o ní nevěděl, kromě toho, že byla součástí bývalého Sovětského svazu a že tam, v Černobylu, došlo k jaderné katastrofě. Ale ten příběh mě lákal. A jak se ukázalo, tu zemi jsem si zamiloval a nakonec jsem v Kyjevě potkal i svou ženu, Ukrajinku.

obrazek
Hlavní mužská role

Aby zajistil přijetí filmu, Mendeluk obsadil do role Jurije britského herce Maxe Ironse. Jurij je mladý venkovan, který odjíždí do Kyjeva studovat umění, stane se politickým vězněm a pak riskuje všechno, aby se opět setkal se svou ženou. "Mým archetypem pro tuto roli byl Omar Sharif," říká Mendeluk. "Potřeboval jsem někoho, kdo zahraje romantickou hlavní roli tak, že ve svém výkonu emocionálně nechá kus sebe sama."

Max Irons se dychtivě chopil příležitosti podílet se na filmu, který líčí hrůzy Ukrajinského hladomoru. "O jiných hrůzných historických událostech toho víme hodně, ale o této kapitole ukrajinských dějin, která postihla desítky milionů lidí, se často nemluví. Když jsem se setkal s Georgem, viděl jsem jeho vášnivé zaujetí vyprávět tento příběh. A bylo mi jasné, že toto zaujetí a nasazení je nakažlivé."

Při přípravě na tuto roli Irons studoval ukrajinskou historii a dokonce navštěvoval kurzy kreslení, aby na plátně přesvědčivěji napodoboval práci své postavy. "Zajímaly mne zkoušky, kterým Jurij čelil, i to, jak se s nepřízní osudu vyrovnal." říká mladý herec. "Jurij se vydává na neuvěřitelnou cestu a zakouší utrpení na Ukrajině, které mělo různé podoby. A právě to mě zajímalo: vyprávět tyto jedinečné příběhy, které se staly tolika lidem, a prozkoumat toto časové období."

Podle Medeluka, kombinace klasického školení a citová hloubka umožnily Ironsovi dokonale se sžít s postavou. "Milostný příběh Jurije a Natálky značně ovlivnily Stalinovy činy a my jsme potřebovali herce, který to může ukázat. Max je výjimečný, protože je školený herec a přitom je ochotný ponořit se do hlubin své vlastní duše a ukázat ji na plátně. Jsem přesvědčen, že všichni velcí herci mají tajemství, která nám odhalují prostřednictvím svých postav. Nemusím vědět, co je to za tajemství, ale myslím si, že Max nějaké má, protože ten náznak tajemství přenáší na plátno a vtahuje obecenstvo do děje."

obrazek
Odhodlaná hrdinka

Po úspěšném účinkování ve filmovém muzikálu Bídníci z roku 2012 anglickou zpěvačku a herečku Samanthu Barksovou zaujala výzva, kterou představovala postava Natálky. "Hrát někoho, jako je Natálka, je sen každé herečky, protože ta postava zažívá vrcholy i pády," říká Barks. "Sledujeme ji v extrémních situacích. Zamiluje se, provdá, a pak je od svého milence násilně odtržena a je zneužita ruským důstojníkem. Když jsem četla scénář a viděla, že Natálka všechny ty hrozné věci přežila, byla jsem velmi dojatá. Věděla jsem, že to bude opravdová smršť pocitů."

Když Mendeluk viděl výkon Samanthy Barksové v roli zapálené revolucionářky Eponine v Bídnících, vycítil v šestadvacetileté herečce sílu, která dokonale odpovídala těžce zkoušené hrdince v Trpké úrodě. "Jako mnoho mladých lidí, ani Samantha nic o Ukrajinském hladomoru nevěděla, ale ponořila se do své postavy a odvedla skvělou práci," říká. "Samantha a Max vytvořili z Trpké úrody skutečně epický příběh lásky."

Max Irons byl ohromen, jak jeho partnerka ztělesnila Jurijovu těžce zkoušenou manželku. "Samantha je neuvěřitelně zapálená herečka," říká. "Natálka prochází stejnou citově traumatizující cestou jako Jurij. Vyjádření takových emocí vyžaduje herečku jistého formátu. A Samantha to všechno dokázala. Byla úžasná."

Samantha Barksová před natáčením Maxe Ironse neznala, ale brzy mezi oběma hlavními představiteli vznikla úžasná chemie. "Hned první den natáčení jsme měli s Maxem erotickou scénu a to jsme se před tím nikdy nesetkali," vzpomíná. "Než se kamery rozjely, společně jsme se smáli, protože to je samozřejmě zvláštní situace: První den natáčení, jsme v lese, nemáme na sobě šaty... milostná scéna, skvělý! Vzpomínám si, že jsem si říkala, že to bude buď strašné, nebo dobré. Řekla bych, že to bylo nakonec skvělé."

Jako většina filmů, ani Trpká úroda nebyla natáčena časově posloupně, takže si Samantha musela pamatovat vývoj bouřlivých citů své postavy. "S tím se musíte vypořádat ve své hlavě a připravit se na to, že ve spoustě těch scén budete mít zatmění mysli. Před každou scénou jsem se musela dobře připravit, srovnat si všechno v hlavě, abych postavu zahrála s tou správnou emocí."

Samantha Barksová říká, že jí otřásla zkušenost z natáčení v historicky věrných kulisách, na které dohlíželi výtvarníci Martin Hitchcock a Vladimir Radlinski. "Když jsme natáčeli scénu, ve které Tamer jako Sergej přijede do vesnice a střílí lidi, dozvěděla jsem se, že nákladní auta použitá při natáčení byla původní, ta, která se používala na odvoz mrtvých v 30. letech. Lucy Brown, která hraje Olenu, i mně z toho naskočila husí kůže, když jsme si uvědomily, že tohle se opravdu stalo. Bere vás to u srdce a nemůžete se ubránit dojetí."

Herečka byla šťastná, že se podílela na filmu, který vypovídá o této málo zmiňované hrůzné kapitole evropských dějin. "Jedna z věcí, které mě na scénáři zaujaly nejvíce, bylo, že tato obrovská tragédie, která se stala na Ukrajině, není mimo Ukrajinu známá," říká. "Lidé by se měli o Ukrajinském hladomoru dozvědět."

obrazek
Jiný druh padoucha

Ve Velké Británii je oceňován za filmová ztvárnění padouchů ve filmech jako Batman začíná, Východní přísliby nebo v seriálu HBO Hra o trůny jako Khal Forzho. Tamer Hassan se chopil příležitosti zahrát si jiný typ padoucha v Trpké úrodě. Postavu bolševického velitele Sergeje pojímá jako surovce s vlastními zvrácenými hodnotami. "Sergej je asi nejhorší filmový padouch, kterého jsem kdy hrál," vysvětluje Hassan. "Ale je to voják a věří, že to, co dělá, je správné, i když svou práci vykonává nelítostně. Byla to úžasná role. Sergej má v průběhu filmu pět nebo šest poloh, od necitelného vraždícího stroje po muže, který přikrývá malé dítě. Možná byl Sergej jako dítě zneužíván. Nosí v sobě něco, s čím se nedokáže vyrovnat, co ho dohání k těm hrozným činům."

Mendeluk oceňoval Hassanovu snahu hlouběji se vcítit do nemilosrdného Stalinova velitele. "Líbí se mi Tamerova zdrženlivá síla," říká. "Při obsazování role jsem měl na mysli jiný typ, ale Tamer mě přesvědčil, že tuhle krutou Stalinovu loutku dokáže zahrát. V našem příběhu se projevil jako skutečný padouch, kterého Stalin vodí jako loutku."

Hassan není Rus, ale jeho etnický původ byl pro Mendeluka výhodou, protože chtěl ukázat širokou škálu národností v sovětské říši. "Tamer je tureckého původu, což mi pro tu postavu vyhovovalo," vysvětluje Mendeluk. "Nechtěl jsem, aby Sergeje hrál stereotypní ruský herec. Chtěl jsem někoho, kdo dokáže zosobnit etnickou různorodost sovětského státu, což bylo kromě Ukrajinců například obyvatelstvo z oblastí jako je Čečna nebo Gruzie."

obrazek
Ikonický Terence Stamp

"Role Ivana, hrdého patriarchy nuceného bojovat s bolševickými útočníky, vyžaduje neobyčejně charismatického herce," říká Mendeluk. Takového muže režisér našel v britském hereckém veteránovi Terenci Stampovi. "Je to legenda," říká Mendeluk. Poprvé jsem ho viděl ve Sběrateli, to jsem byl ještě mladý, a jeho výkon na mě mimořádně zapůsobil. V současné době je z něj ikona. Terence byl jako archetypální děd v Trpké úrodě naprosto skvělý.

Max Irons si vychutnával každou chvíli natáčení s mužem, který ztělesnil jeho dědečka. "Terence Stamp je jedním z nejzajímavějších a nejinspirativnějších lidí, se kterými jsem se kdy setkal, a samozřejmě je neuvěřitelný herec," říká Irons. "Všem nám připomínal, že ponořit se do postavy a domýšlet každou akci je to základní, co jako herec potřebujete."

Při natáčení udělal na Mendeluka obrovský dojem Stampův zdrženlivý přístup k roli. "Je to velmi úsporný herec," vysvětluje Mendeluk. "Terence nerad říká nebo dělá víc, než daná scéna vyžaduje. Ale když pak něco udělá, je to skutečně pozoruhodné."

Režisér si živě vzpomíná na jednu domácí scénu, ve které Stampův Ivan pozoruje Natálku, jak se líčí, než se vydá získat pro rodinu jídlo jako prostitutka. "Terence tam měl několik vět dialogu, ale řekl mi: 'Já jsem tady ve vedlejší roli, nech mě říct jen jedno slovo'," vybavuje si Mendeluk. "A tak Terence řekl jenom 'Natáličko', což je zdrobnělina jména Natálka. Byl to velmi jemný, něžný způsob jak říct: 'Prosím, nedělej to.' Terence chápe, že někdy je důležitější nechat diváky, aby si sami věci spojili, než všechno doslovně vysvětlovat."

obrazek
Ukrajina v Ukrajině

Trpká úroda mohla být bez problémů natáčena v Kanadě, kde jsou prérie velmi podobné obilným polím na Ukrajině. Ale tvůrci považovali za důležité natáčet na polích, ve vsích a ve městech země, kde se hrůzy hladomoru skutečně odehrávaly, jak vysvětluje Ihnatowycz.

Produkční společnost Radioaktive Film z Kyjeva koordinovala pro Trpkou úrodu logistiku, shromáždila tým místních profesionálů, který doplňoval anglo-americké herce a štáb. "Největším problémem bylo, že místní štáb nikdy nepracoval na tak velké produkci," říká producent Chad Barager. "Měli jsme 50 natáčecích dnů s 20 dny pro druhý štáb a dalších pár dnů pro třetí štáb. Měli jsme spoustu koní, o které bylo třeba pečovat, kaskadéry, hasiče, střelce a speciální efekty. Některé dny jsme měli až 300 komparsistů v různých štábech. A to nemluvím o jazykových bariérách, teplotách pod nulou a závějích sněhu."

Opětovné zinscenování této rozsáhlé historické tragédie přímo na místě, kde se odehrála, byl pro členy ukrajinské produkce silný zážitek. "Pro natáčení filmu byl samozřejmě zapotřebí rozsáhlý tým lidí a mnozí z nich žijí na Ukrajině," říká Ihnatowycz. "Prakticky všichni Ukrajinci, kteří na filmu pracovali, měli v rodině někoho, kdo hladomor zažil. Bylo to velmi dojemné, protože jsme často natáčeli události podobné těm, o kterých slyšeli od rodičů nebo prarodičů. Tento film byl pro ně hrozně důležitý a my jsme cítili zaujetí každého z nich."

Pro natáčení vesnických scén získali Mendeluk a jeho štáb povolení natáčet v Muzeu lidové architektury a života Ukrajiny v Pyrohivu, několik mil od Kyjeva, kde na ploše 1,5 čtverečního kilometru vidíte různá období ukrajinských dějin. "Bylo pro nás velmi důležité mít věrohodné dekorace, proto jsem chtěl natáčet v autentických vesnických chalupách," říká režisér. "A v muzeu jsme našli chalupy, které byly 100 až 150 let staré."

Mendeluk spolupracoval s ukrajinskými kostýmními výtvarnicemi na vytvoření lidových krojů a vojenských uniforem, které ve filmu vidíme. "Některé z kostýmů našich herců pocházejí z období, ve kterém se náš příběh odehrává, z 20. a 30. let," říká Mendeluk. "Člověka až mrazilo, když viděl herce, oblečené jako armádní důstojníci a tajní policisté s jejich autentickými odznaky, jak přijíždějí na koních. Bylo to děsivé. Při takovém připomínání historie byla spousta scén tak dojemných, že kompars, kameroví technici, všichni měli v očích slzy."

Režisér si byl také vědom toho, že je důležité zachytit tradiční způsob sklizně obilí ve scénách žní. "V srpnu, ještě předtím, než bylo natáčení definitivně schváleno, jsem řekl, jeďme tam a natočme to, ať už budeme film dělat nebo ne." Mendeluk odjel na ukrajinský venkov a během dvou dní ty scény natočil.

"Využili jsme místní herce k tomu, aby sklízeli obilí a zpívali lidové písně. Tato hudba je fascinující směs pohanské a křesťanské tradice a my jsme chtěli zaznamenat tuto část ukrajinské kultury, protože v současné době téměř vymizela."

Když se tvůrci v říjnu na Ukrajinu vrátili s celým štábem a herci, natáčeli v nejrůznějších historických lokacích, včetně vězení, kde byl držen Jurij. "Je to skutečný žalář, i když se dnes už nevyužívá," říká hlavní kameraman Doug Milsome. "Byl v podzemí a celá oblast zůstala v původním stavu, jako když tam Ukrajinci byli vězněni, týráni a ve velkém měřítku popravováni"

Max Irons sice studoval bohatou ukrajinskou kulturu ještě před odjezdem na natáčení, ale říká, že když měl ten zážitek z první ruky, pocítil hluboké spojení s tou zemí a jejím lidem. "Ukrajina je úžasně krásné, romantické místo." říká. "Cítím odhodlání ukrajinského lidu povznést se nad tragické události z minulosti. Tento postoj zřetelně vidíte na každém kroku. Měli jsme ukrajinský štáb, který nikdy dřív nenatáčel celovečerní film. První den tam byla cítit jazyková bariéra, ale ke konci natáčení už vše dokonale zvládali a odvedli skvělou práci."

Jako by tomu chtěl osud, filmaři natáčeli Trpkou úrodu, příběh o sovětském útlaku, těsně před tím, než se obyvatelé Ukrajiny vzbouřili proti Moskvou podporovanému prezidentovi Viktoru Janukovičovi. "Museli jsme být velmi opatrní, protože Janukovič byl jedním z těch, kteří popírali, že k hladomoru vůbec došlo," vysvětluje Ihnatowycz. "O obsahu filmu Trpká úroda jsme nemluvili. Obávali jsme se, že by úřady mohly natáčení zastavit dříve, než film dokončíme." Nejdůležitější scény Trpké úrody byly dotočeny pouhé tři dny před tím, než občané Ukrajiny zahájili v ulicích Kyjeva 21. listopadu 2013 vlnu protestů, známou jako Euromaidan.

V lednu 2014 se tvůrci na Ukrajinu vrátili na tři dodatečné natáčecí dny. "Bylo to uprostřed revoluce," vzpomíná producent Barager. "Z bezpečnostních důvodů jsme museli herce a štáb zavřít v hotelu, který byl kilometr od místa nepokojů." Avšak někteří členové týmu Trpké úrody zákazu neuposlechli a vydali se na kyjevské Náměstí nezávislosti, kde se protesty odehrávaly. "Byli přímými svědky skutečné revoluce." Filmové scény pod vodou byly natáčeny ve studiích Shepperton v Anglii.

obrazek
Dědictví vzdoru žije dál

Umělecké ztvárnění stalinistické genocidy, ke které došlo před necelými 80 lety na Ukrajině, Trpká úroda, připomíná málo známou hrůznou kapitolu historie, která je jedinečná a zároveň univerzální. "Natočili jsme ten film, protože jsme s Ianem chtěli, aby lidé pochopili, že tento hladomor, Ukrajinský hladomor, byl nejvíce utajovaným tajemstvím 20. století," vysvětluje Mendeluk. "Ale zároveň je důležité dotknout se obecnějších témat. Nechtěl jsem, aby lidé z filmu odcházeli v depresi. Chtěl jsem, aby lidé viděli, že existují cesty, jak nad takovými hrůzami zvítězit. Jednou z nich je umění. A také láska."

Producent Ihnatowycz věří, že jeho s vášní vytvářený projekt přiblíží publiku utrpení, kterému museli čelit jeho předkové. "Lidé, kteří nebyli Ukrajinci a viděli Trpkou úrodu, mi říkali: 'Páni, netušil jsem, že se tohle stalo. V učebnicích dějepisu to není, ve škole jsme se o tom neučili'," poznamenává. "Ale rozhodně to není politický film. Necháváme na divácích, aby si sami učinili závěry. A současně věřím, že tento příběh přispěje k širšímu chápání toho, co se dnes ve světě děje."

Přes všechny bezútěšné spodní tóny Trpká úroda přináší poselství naděje. "Spolu s Georgem jsme chtěli vyjádřit myšlenku, že bez ohledu na to, jak hrozné věci se dějí, lidského ducha nelze nikdy zlomit," říká Ihnatowycz. "Nemůžete vyhladit lásku. Tento duch žije v ukrajinském národě dodnes, bez ohledu na hrůzy, které prožil."


logo horoskopy
logo humor
logo studentka
logo nejhry
logo najdemese
logo sms
logo tvp
hledat filmy, osoby, kapely, kulturní akce... Filmy, osoby, kapely, kulturní akce...
hledat filmy, osoby, kapely, kulturní akce...
    Přihlášení
    Registrace


    Neděle 25. 6. 2017 Svátek má Ivan
    Vyhrávej v casino.cz nebo na vyherni-automaty.cz   Prodávej s Plať-Mobilem.cz