Udělení milosti se zamítá

"Ocelová mříž s katrem uprostřed nekonečné chodby, na jejímž konci je přezářené okno z neprůhledného drátěného skla, je ostrá jako grafika holých větví na vymrzlém zimním nebi. Pruh světla se leskne na dlaždicích. Z bočního schodiště se vynoří první postavy. Pozadí světelného obdélníku je mění v přízračné siluety. K rozpoznání jsou uniformy dozorců podle čepic a občasného lesku na výložkách; ostatní na sobě mají tmavé obleky, jako by nastupovali na prázdný parket na maturitním plese."
Honza Steiner, mladík z poněkud asociální rodiny, jejíž situaci navíc v 50. letech zkomplikuje otcův útěk za "kopečky", při němž zastřelí pohraničníka, se dostává na samý okraj společnosti a vede dlouhou, nevyhlášenou a pravidly zrovna neoplývající válku s důstojníkem VB Charvátem.
"Střelce, kteří jsou vůči Steinerovi nejlépe postaveni, od něj oddělují děti; jinak by byl už po pár krocích jako řešeto. I tak ho jedna kulka trefí do levého ramene. Ale to už je v průchodu a před sebou má okno do dvora. Proskočí ho - nevnímá skleněné střepiny, o které si pořezal ruce a tvář. Charvát je proti příslušníkům zásahové jednotky v podobné výhodě jako Steiner - dobře zná systém dvorků a průchodů. Obíhá blok a vrazí do vrat. Steiner běží přímo proti němu. Kdyby měl Charvát chladnější hlavu, kryl by se a počkal by, až mu Steiner naběhne blíž. Ale místo toho po něm v afektu vystřílí celý zásobník. Steiner drží v běhu kulovnici podél těla jako štafetový kolík a bez míření zmáčkne kohoutek ve chvíli, kdy Charvát vráží do pažby druhý zásobník. Trochu sebou trhne a pohyb už nedokončí."
Konflikt vrcholí na začátku 70. let zinscenovaným honem na mladého muže, ten nešťastně zastřelí svého úhlavního nepřítele a je za to odsouzen k trestu smrti. Svůj předem ztracený boj proti společnosti a jejímu konkrétnímu představiteli vede úplně sám. Mezitím ho totiž opustili všichni - rodina, přátelé i kumpáni. Všichni, až na jednu nenápadnou dívku.
"Dozorce otevírá dveře. Místnost je bez oken s umělým osvětlením. Vidíme do ní pohledem z nosítek přes hlavy a ramena příslušníků SNB, soudkyně, advokáta, prokurátora. Po několika houpavých krocích nosičů zahlédneme oprátku, pevně ukotvenou na oku železné traverzy pod stropem. Prsty rukou, ozdobených na zápěstí pouty, na okamžik znehybní. Kovové propadliště se otevře. Do obrazu se vhoupnou nohy. Zdá se, jako by se křečovitě napínaly špičkami po pevné zemi, která je někde na dně nedohledné prázdnoty. Ale možná se to zdá jen advokátovi, protože Steinera znal i jinak než ze spisů."

Příběh o nejednoznačnosti černobílého vidění dobra a zla inspirovaný skutečnými událostmi z období 50. do začátku 70. let minulého století.

Honza Steiner nebyl žádný drsňák ani grázl. Byl to jen kluk, který měl smůlu, že se ocitl ve špatnou dobu na špatném místě. Na šikmou plochu se dostal shodou dějinných a nešťastných osudových náhod. Pocházel z poloněmecké rodiny, která nebyla po válce odsunuta, ale prožívala si v pohraničí stálá příkoří. Otec se prostřílel „za kopečky“ a synovi s usouženou matkou tak situaci ještě ztížil. „Výchovu“ Honzovi poskytly dětské domovy, pasťáky a nakonec kriminál. Vedl dlouhou, nevyhlášenou a pravidly právě neoplývající válku s důstojníkem VB.

Konflikt vyvrcholil zinscenovaným honem na mladého muže, který nešťastně zastřelil svého úhlavního nepřítele a byl za to odsouzen k trestu smrti….