Umírající zvíře

Uznávaná španělská režisérka Isabel Coixet se jako první odvážila přenést na plátno slavný, kontroverzní román držitele Pulitzerovy ceny Philipa Rotha Umírající zvíře. Ve stejnojmenném filmu se soustředila především na vnitřní život hlavních postav. Hlavním tématem je intimní, mimořádně vášnivý vztah mezi výjimečnou mladou ženou Consuelou a univerzitním profesoferem Davidem Kepeshem. Vztah je vylíčen bez toho, aby dělal nějaké závěry a soudy a aniž by se stavěl na něčí stranu. Co může být zjednodušeně považováno za ryze mužské svádění a jeho následky, se vyvine v důkladné zkoumání síly lásky a jejích vlivů na oba zúčastněné.

“Jsem ve fázi života, kdy se snažím porozumět lidem, respektive mužům,” říká Coixet. “V Umírajícím zvířeti se David Kepesh pomocí sexu pokouší utéci před vším, nakonec ale díky sexu nalezne lásku. Podle mne je to velmi dojemné.” V klíčových situacích je podle režisérky statečnější méně zkušená Consuela: “Ona je ta silnější. Ví, co chce a nebojí si o to říct.”

Na první pohled se zdá, že sebejistý profesor Kepesh zná všechno. Tváří v tvář sžírající vášni ale zjišťuje, že se má ještě hodně co učit. V první scéně filmu ho poznáváme ve skvělé formě, kdy v televizní show představuje svou novou, provokativní knihu o skrytých kořenech amerického požitkářství. Otevřený advokát “sexuálního štěstí” připomíná kořeny zapuštěné v neznámém koloniálním městečku Merrymount, založeném rebelem Thomasem Mortonem. Toto útočiště rebelů, outsiderů a volnomyšlenkářů rychle zaniklo. Jak říká Kepesh: “Puritáni jej zničili.” Až v šedesátých letech, v dekádě, kdy profesor dospěl, se jim podařilo v Americe znovu vzkřísit myšlenku svobody. Ironický, výmluvný a laškovný Kepesh sám sebe popisuje jako hrdého pokračovatele těchto pionýrských rebelů. Přesto, při vypořádávání se s “živočišnými aspekty lidské komedie,” dokonce i celoživotní rebel dodržuje všeobecná pravidla. Když jsou porušena ta základní, platí za to vysokou cenu. Jak ale Kepesh postupně zjistí, na oplátku je za to možné získat hlubokou a trvalou odměnu.

Co se stane s mužem jako je Kepesh — notorickým, mimořádně schopným svůdcem, který zbožňuje ženy, ale nikdy si je nepustí příliš k tělu — když se setká tváří v tvář s výjimečnou Consuelou Castillo? Žena s havraními vlasy, jejíž nadpozemská krása profesora ohromuje a ochromuje zároveň, dcera konzervativních kubánských imigrantů ukrývající v sobě opojnou kombinaci cudnosti a vulgarity. Žena, která se nikdy nenechá využít.

Ačkoliv Consuela v životě zažívá těžké zvraty, Pénelope Cruz naznačuje, jak si její postava jde za svým a jak udržuje kontrolu nad vztahem s Kepeshem. “On není útočník a ona není oběť. Ona ví, proč chce s tímto mužem být.” Jejich vztah se prohlubuje, rozpadá a znovu vzniká a přitom se Kepesh i Consuela musí vyrovnávat s následky vášně, bolestivou ztrátou a možnou láskou.

Režisérka Coixet udělala z důvěrného příběhu dvou lidí strhující podívanou a smyslné filmové drama. Scénář napsal Nicholas Meyer.

Ben Kingsley, vnesl do ztvárnění navenek sebejistého muže, který je uvnitř osamocený a utrápený, mimořádnou preciznost, herecké umění a neočekávaný chuť do života. Pénelope Cruz popisuje spolupráci s ním jako “úžasné dobrodružství, které je návykové… - stejně jako dobrá horská dráha.” Kingsley své postavě propůjčuje opravdovost a zranitelnost. Režisérka Coixet jako příklad zmiňuje jednu scénu: “Ben Kingsley má nejkrásnější oči, jaké jsem kdy viděla. V jedné scéně jde k Pénelope se skleničkami s koňakem. Když jsem ho za kamerou viděla, říkala jsem si: ‘Tak tohle jsou opravdu hladové oči… úplně ji hltal.’” Pak se ho režisérka ptala, na co při té scéně myslel a on odpověděl: “Na svoji smrt.”

Kepesh je sužován vědomím, že v sexuálních bojích už nebude vzhledem ke svému věku dlouho silným soupeřem, a snaží se proto zachovat si odstup. Když se ale setká s neobvyklou kombinací smyslnosti a odměřenosti, kterou v sobě Conseula má, objeví v sobě dosud neznámé pocity. Kepesh popisuje její elegantní strohost takto: “Ví, že je krásná, ale ještě si není jistá, co s tou krásou dělat.” Zcela omámený Kepesh považuje Consuelino tělo za “mimořádné umělecké dílo.”

Pénelope Cruz si postavou Consuely splnila přání, které v sobě nosila pět let od doby, kdy jí producent Tom Rosenberg dal přečíst knížku, jež se stala předlohou k tomuto filmu. Postava Consuely pro ni byla jednou z nejtěžších postav v kariéře. Ztvárňujíc mimořádnou ženu, která v muži vyvolá posedlost, jež změní celý jeho život, Pénelope Cruz čerpala z práce s režisérem Pedrem Almodovarem a hlavně ze svého vzrušujícího výkonu v kritiky vychvalovaném italském snímku Nehýbej se. Herečka vyzdvihuje Consueliny protiklady: “Consuelu nemůžete nikam zaškatulkovat. Ukrývá v sobě tolik různých žen, ale pořád zůstává sama sebou - upřímná, složitá, divoká a nepředvídatelná.”

Scénárista Nicholas Meyer popisuje Consuelu jako “mimořádnou kráskou, kvůli které se vám zastaví srdce, a která připíchne profesora Kepeshe ke zdi jako motýlka. Je velmi zranitelná, což Kepesh nevidí, protože se na ni ve skutečnosti vůbec nedívá. Nevidí to do chvíle, kdy už je pozdě.” Režisérka Coixet - stejně jako Pénelope Cruz původem ze Španělska - natočila sexuální scény s velkým citem. Scény fungují, mají stejné kouzlo jako v knize.

Básník George O’Hearn vidí, že jeho nejlepší přítel Kepesh je ohrožen závislostí na Consuele a radí mu, aby “si užíval sex jen kvůli sexu”. Varuje Kepeshe, že “krásné ženy jsou nepřístupné. Nikdo nevidí, jaké jsou ve skutečnosti. Jsme tak okouzleni jejich zevnějškem, že vůbec nepřemýšlíme, jaké jsou uvnitř.” Tato myšlenka je ve filmu vyjádřena scénou, kdy Kepesh fotografuje Consuelu na pláži. Fotografování je důležitým prvkem filmu, zobrazuje souvislost mezi vnějším vzhledem a vnitřní skutečností, mezi tím, kdo fotografuje a kdo je fotografován. Nejdůležitější konverzace mezi milenci totiž probíhá mlčky...

Od roku 1969, kdy vyšel skandální bestseller Portnoyův komplex, je jeho autor Phillip Roth chválen a kritizován zároveň za žhavé, často pobuřující popisy toho, jak sexuální touha ovládá životy amerických mužů. Vytvořením Consuely se tento provokativní autor dostal k tématu, co, respektive kdo, se může skrývat za bezchybným zevnějškem.

V Umírajícím zvířeti jsou ženy ty upřímnější. Jednou z nich je Carolyn v podání Patricie Clarkson. Úspěšná byznysmenka udržuje s profesorem Kepeshem už dvacet let silný, nekomplikovaný sexuální vztah. Carolyn, stejně jako Consuela, byla kdysi profesorova studentka a mladá milenka, se ve filmu představí v ložnicové scéně, kterou režisérka Coixet nazvala “nádherný striptýz ženy čtyřicátnice.” Carolyn je složitá postava, velmi úspěšná v profesním životě, ale v tom soukromém komplikovaná; když si uvědomí, že Consuelin vliv na Kepeshe je mnohem větší než kdy býval její, pochopí, že jeho nová milostná aféra znamená nevyhnutelný konec jejich přátelství. Je tím hluboce zasažena, ani konec neperspektivního vztahu ji nepřináší úlevu.

Dennis Hopper propůjčuje postavě skvělého, ale samolibého básníka George O’Hearna svůj vtip a profesionalitu. George varuje přítele Kepeshe, aby rozlišoval mezi nesvazujícím sexuálním dobrodružstvím a partnerským vztahem ve skutečném životě. Sám je sebevědomým švihákem, který má svůj život pevně pod kontrolou. Když je ale potřeba podržet přítele v nelehké situaci, otevře své srdce doširoka s udivující bezprostředností a chápavostí. O důvěrných scénách s Benem Kingsleym Hopper vtipkuje: “Je to setkání Modrého sametu se Sexy bestií nebo ještě lépe setkání Franka Bootha s Gandhim.” Na adresu Kingsleyho říká, že pracovat s tak čestným člověkem je mimořádná pocta.

Scény mezi Kingsleym a Hopperem se můžou na první pohled zdát cynické a samolibé, ale postupně získají nový rozměr. Rozmarné, desítky let dokolečka omílané vtípky těchto dvou mužů dostanou vážný, alarmující význam. Georgův osud pro Kepeshe představuje lekci a varování zároveň. George, obscénní a samolibý muž, je osudem sražen k zemi a nakonec se opětovně dává dohromady se svojí dlouhodobě nemocnou ženou, kterou hraje Deborah Harry, známá především jako zpěvačka skupiny Blondie. Nakonec se tak domýšlivý George chová úplně jinak, než vždy radil ostatním.

Kennyho Kepeshe, profesorova dospělého syna, jenž otcovy nevěry tvrdě odsuzuje, hraje Peter Sarsgaard. Plný hnusu a opovržení se Kenny jasně staví proti svému otci a ačkoliv se stane uznávaným lékařem, odpor vůči němu nedokáže potlačit.

Přese všechno něco v Kennyho srdci způsobí, že sám zničí své vlastní manželství a svěří se s tím svému otci. Sarsgaard vidí problém své postavy v tom, že se snaží otci vyrovnat. Nechce ho obviňovat, co dělal špatně, chce mu jen říct, že je stejně zajímavý a dobrý jako on.

Consuela se pro Davida Kepeshe stane posedlostí, žárlivost se stane jeho stálým společníkem. Profesor je přesvědčen, že mu Consuelu ukradne jiný, mladší muž, protože on by to jako mladý taky udělal. Neumí si život bez ní představit a už dopředu se děsí toho, co jednou přijde - jeho sestup a její odchod. Je tak sžírán představami, že se jí pořád vyptává na její ex-přítele a neustále ji podezřívá z nevěry.

Sám mistr v manipulaci, rázem se ocitá v zajetí vlastní fantazie. Vidí se jako starce s mladou krásnou ženou po svém boku. A tuto představu nenávidí. Když ho Consuela pozve na rodinnou oslavu na počest její promoce, Kepesh předstírá, že má rozbité auto, jen aby nemusel přijít. Čím dál tím víc se Kepesh chová jako blázen, pronásleduje Consuelu na každém kroku a ona proto jejich vztah ukončí. Zničený Kepesh se upne na svoji práci, ale její nepřítomnost ho přivádí víc a víc k šílenství.

O dva roky později zazvoní u Kepeshe telefon. Ten samý večer k němu přichází Consuela s naléhavou prosbou, že s ním musí okamžitě mluvit. Zprávy, které mu řekne, obrátí celý svět naruby. Muž, který vždy dokázal hrdě odejít, teď stojí tváří v tvář fatální volbě. Risk, že přijde o touhu a smyslnost se ukáže nicotný ve srovnání se ztrátou lásky.