Underworld 3 - Vzpoura Lycanů

Když měl v roce 2003 premiéru film Underworld, získal si svým poutavým příběhem o staletí dlouhé válce mezi dvěma rasami nesmrtelných diváky po celém světě. Nemilosrdní upíři a divocí vlkodlaci se vrátili v pokračování Underworld: Evolution.

Nyní se příběh vrací v čase o téměř tisíc let na samotný počátek velkolepého konfliktu, který se zrodil v hlavách dlouholetých přátel Lena Wisemana a Kevina Greviouxe. Film Underworld: Vzpoura Lycanů nám odhaluje příčiny tohoto odvěkého střetu. Wiseman, který předchozí dva díly režíroval, se nyní ujal role producenta, zatímco Grevioux si už potřetí zahraje lycanského bojovníka Razea. „V jádru filmů série Underworld stál tento historický konflikt od samého počátku,“ říká Wiseman. „V minulosti už jsme viděli náznaky toho, jak to všechno začalo. Teď to konečně uvidíme kompletní.“

Dvojice autorů si složitou mytologii světa upírů a vlkodlaků vypracovala ještě před natáčením prvního filmu série. „Od začátku jsme s Kevinem zamýšleli trilogii,“ vysvětluje Wiseman, který je nyní velice žádaným režisérem. „Rozhodli jsme se, že příběh začneme vyprávět odprostředka, a je skvělé teď konečně chystat prequel, o kterém jsme se bavili před tak dlouhou dobou.“

„Podstatnou součástí série Underworld je skutečnost, že současnost ovlivňují události posledních osmi stovek let,“ vysvětluje producent Richard Wright. „V prvním filmu se příběhem v pozadí zabývají celé dlouhé sekvence. A ve druhém je celá osmiminutová návštěva Tannisova doupěte pohledem do minulosti.“

Underworld: Vzpoura Lycanů prozkoumává zakázaný vztah, který stál na počátku celého konfliktu. Lucian je prvním z Lycanů, schopný libovolně měnit podobu z lidské na vlkodlačí a naopak. Sonja je elitní skupiny upírských bojovníků a dcerou Viktora, mocného upířího vládce. „Jejich vztah je vlastně přímým důvodem vzpoury Lycanů proti upírům,“ vysvětluje Grevioux. „Všechno se točí kolem skutečnosti, že se Sonja s Lucianem milují. Ačkoliv je Sonja Viktorovou dcerou, nedokáže ovlivnit pouto, které mezi ní a Lucianem vznikne. Už to samo o sobě tenhle díl odlišuje od předchozích dvou.“

Poprvé v historii série předal Wiseman režisérské křeslo někomu jinému. Za jeho následovníka byl zvolen Patrick Tatopoulos, autor nestvůr z prvního filmu a výtvarník druhého. Ačkoliv Wiseman říká, že s radostí předal žezlo někomu jinému, kdo je s celou sérií od začátku spjat, připouští, že vidět v roli režiséra někoho jiného bylo zpočátku zvláštní.

Tatopoulos soudí, že to, že jeho režijním debutem je právě Underworld: Vzpoura Lycanů, má jistou logiku. Jde o první film, vyprávěný především z pohledu Luciana. „Vytvořil jsem vlkodlaky v prvním a druhém dílu,“ říká režisér. „Takže si myslím, že to, že tenhle příběh vidíme právě z jejich pohledu, pro mne bylo výhodou. V minulosti jsme je už viděli, ale nikdy jich nebylo k vidění příliš mnoho. Tentokrát jde o válku a jsou jich v ní celé hordy. Tenhle film přináší nový pohled a to mi pomohlo ho od předchozích dvou odlišit.“

Tvůrci Underworld: Vzpoura Lycanů byli nadšeni z toho, že se jim podařilo znovu zajistit herce, kteří ztvárnili jedny z nejvýraznějších postav celé série, a mezi kterými je celá řada významných a velice vytížených britských herců. „Netušil jsem, že to vůbec bude reálné,“ přiznává Wiseman. „Byl jsem nadšený, že se nám jich podařilo zajistit tolik.“

Scénář vysvětluje staletí nepřátelství mezi Lucianem a Viktorem a i přes to, že tyto postavy už dobře známe, dokáže diváka často překvapit. „Bylo velice zajímavé oživit ty postavy v kontextu prequelu,“ míní Wright.

Sheen, nominovaný na cenu BAFTA za svůj výkon ve filmu Královna s Helen Mirren, se v roli Luciana objevil ve všech třech dílech a ze zdánlivě záporné postavy se během nich mění v hrdinu. Michael k roli přistupuje s velkým nadšením,“ soudí Tatopoulos. „Nic mu neunikne a každý detail jeho postavy je dokonalý.“

Jeho kolega Bill Nighy souhlasí. „Michael je jedním z těch výjimečných herců, kteří zahrají skvěle naprosto jakoukoliv roli. Nikdo v historii filmu ještě nezahrál vlkodlaka tak dokonale a působivě jako Michael Sheen. Tím si jsem naprosto jistý.“

Poté, co si tuto postavu zahrál už ve dvou předchozích filmech, se nyní může zaměřit na její další stránky. „Jednou z věcí, která mě hodně zajímala, byl jeho vztah ke zvířeti, které se v něm ukrývá,“ přiznává. „Viktor Luciana jako mladíka využil k tomu, aby stvořil další Lycany. Luciana tato zkušenost natolik zasáhla, že své vnitřní zvíře nenáviděl a dokonce až do chvíle, kdy náš příběh začíná, trávil život zabíjením vlkodlaků.“

Film odhaluje také novou tvář Viktora, vůdce upírů, který hraje klíčovou roli v předchozích filmech. „Dozvíme se tu, proč je Viktor v prvním díle takový, jaký je,“ prozrazuje Wiseman. „Bill k Viktorovi přistoupil trochu jinak než dříve a pojal tu postavu trochu jinak, než jak jsem si ji původně představoval. Dodal jí určitý charakter.“

Tatopoulos si Nighyho změny na postavě velice chválí. „Nikdy nevíte, co vás v dalším okamžiku čeká, ale očekáváte prakticky cokoliv,“ míní. „Bill dokáže ve vteřině přejít od úsměvu k tomu svému příšernému šklebu. Vytvořil postavu, která je naprosto nevyzpytatelná. Je docela strašidelný a hodně zajímavý.“

Nighy je jedním z nejváženějších britských herců a postavě upířího vládce věnuje stejnou péči jako kterékoliv ze svých mnoha divadelních rolí. „Upíři jsou úžasní, protože to prostě jsou upíři,“ říká Nighy. „Protože jsem jejich vládcem, mám šanci jak cenit zuby a šklebit se, tak se i užírat pochybnostmi. Některé z věcí, které dělá, se mu příliš nezamlouvají. Tvůrci se ve vás snaží vzbudit dojem, že je víceméně normální, ale má s určitými emocemi problémy. Mluvíme tu o muži, který pije krev svojí dcery a pak ji nechá upálit.“

Viktor je v tomto díle poměrně mladý, což znamenalo, že Nighy strávil mnohem méně času v maskérském křesle. „V případě prvního dílu jsem musel strávit šest hodin aplikací makeupu, protože jsem spal stovky let a byl jsem, takříkajíc, vyschlý,“ vzpomíná. „Také jsem tu měl šanci nosit sametovou sukni. Něco takového se mi nepoštěstí příliš často a je to osvobozující a docela zábavné. Jsem zčásti Skot, takže v podstatě můžu legitimně nosit kilt. Ne, že bych to tedy dělal kdovíjak často.“

Velice výrazně se na předchozích dvou dílech série podepsala herečka Kate Beckinsale. Rhona Mitra se nejprve zdráhala zaujmout místo hlavní ženské role v sérii, která je tak úzce spjata s „další britskou černovlasou herečkou,“ jak sama říká. „Jakmile jsem zjistila, že jde o prequel a úplně jinou postavu, věděla jsem ale, že je tu prostor pro můj vlastní výraz.“

Tvůrci filmu si pochvalují to, jak byla Mitra schopna vyjádřit protiklady v Sonjině povaze. „Bylo velice těžké najít někoho, kdo bude působit dostatečně drsně na to, aby mohl být upířím bojovníkem, a současně vzbuzoval i dojem zranitelnosti,“ soudí Wiseman. „Myslím, že je velice těžké zvládnout to tak dobře jako Rhona.“

Její postava Tatopoulosovi v mnohém připomíná Selene Kate Beckinsale. „Sonja je podle mého jakýmsi archetypem Selene,“ soudí. „Sonja je bojovnice, ale má v sobě i něco velice křehkého. Je rozhodně silnou bojovnicí, ale velmi intenzivně vše prožívá i po stránce emocí. A může být i velice citlivá.“

Role upířího zabijáka je pro Mitru zcela novou zkušeností. „Jde o naprosto něco jiného než v případě kterékoliv z mých předchozích rolí,“ říká. „Je neuvěřitelně silná. Sonja je poměrně citlivá žena, která v sobě spojuje jak schopnosti bojovnice, tak i ohromnou ženskost. Je to poměrně svůdné a lákavé.“

Ačkoliv je v sérii nováčkem, prohlašuje, že se díky svým kolegům při natáčení cítila naprosto přirozeně. „Nikdy předtím jsem s Billem nebo Michaelem nenatáčela. Bill je něco jako rocková hvězda. Do světa upírů dokonale zapadá. A Michael se na svou roli připravoval naprosto vzorově. Lidé obvykle říkají, jaká to byla pocta, že s někým takovým mohli pracovat, ale ono je to naprosto přesné.“

Když Kevin Grevioux vymýšlel složitý svět série Underworld, nezapomněl si napsat roli i pro sebe: roli Lucianova pobočníka Razea. V tomto díle dostal možnost prozkoumat původ této postavy. „Tentokrát se konečně dozvíme, jak se z něj stal Lycan a proč má s Lucianem tak specifický vztah,“ říká Grevioux. „Lucian Razeovi důvěřoval, byl to mocný člověk, a Lucian ho toužil mít ve své lycanské rodině.“

Steven Mackintosh si znovu zahrál Tannise, upířího archiváře. „Nešlo o novou postavu,“ vysvětluje. „Ale je tu rozdíl. Tannis, kterého jsme už viděli, je jiný. Když ho v Evolution poznáme, dost dlouhou dobu se ukrýval a žije tak trochu prostopášně. Rád říkám, že je to takový Hugh Hefner upířího světa.“

Herci si na nového režiséra rychle zvykli. „Patrick byl báječný, do egoisty má na míle daleko,“ soudí Sheen. „A bylo skvělé pozorovat ho při tom, když má příležitost udělat si celý film skutečně podle sebe. A samozřejmě přispěl i svým úžasným vizuálním citem. Ten film vypadá prostě skvěle.“

I ostřílený veterán Nighy má pro Tatopoulose jen slova chvály. „Nemohu ho dostatečně vynachválit - byl naprosto skvělý,“ míní. „Zhruba v polovině prvního dne už mi vůbec nepřišlo na mysl, že jde o debutujícího režiséra. Byl fantastický a neuvěřitelně zdvořilý. Je okouzlující, bystrý a inteligentní. A to, že jde původně o výtvarníka a autora speciálních efektů se tu výtečně hodilo.“

„Skvělé bylo, jak si se svým štábem dokonale rozuměl,“shrnuje Mitra. „Proto při natáčení vládla dobrá nálada. Každý tu byl respektován. Myslím, že je jasně patrná jeho skromnost a schopnost poslouchat, co by lidé chtěli a co potřebují.“

Filmy série Underworld se od počátku proslavily svou stylistickou výtvarnou stránkou, definovanou od kostýmů a kulis až po kameru. Ve filmu Underworld: Vzpoura Lycanů tvůrci na ověřený styl navázali, ale zahrnuli do něj samozřejmě i řadu inovací.

Ačkoliv bylo původně pro natáčení zvažováno Rumunsko, země původu upírů, nakonec se tvůrci rozhodli natáčet na Novém Zélandu, v zemi s velice kvalitní filmařskou infrastrukturou, za což vděčí trilogii Pán prstenů a dalším filmům. Nový Zéland byl se svými dechberoucími lokacemi dokonalý. „Moje první reakce byla ta, že Zéland bude hezký až příliš,“ říká Tatopoulos. „Je příliš fotogenický, příliš zelený. Nikdy bychom tam nemohli natočit nic ponurého. Ale během naší první cesty tam jsme při hledání použitelných lokací objevili Woodhill Forest, který vypadá jako mrtvý les. Když jsem ho viděl, bylo mi jasné, že to bude perfektní.“

Kameraman Ross Emery se místo klasického, desaturovaného a namodralého vzhledu předchozích dvou filmů rozhodl pro jisté změny. Protože se děj odehrává v dávné minulosti, obohatil namodralou paletu o hnědočervené tóny, které filmu dodávají historickou podobu. „První díly se odehrávaly ve velice moderním světě, osvětleném například zářivkami, ale tentokrát tu máme svíčky, louče a měsíční svit,“míní Emery. „Výsledkem jsou mnohem teplejší barvy. Hodně jsme uplatnili žlutou a hnědočervenou, a pro zdůraznění mechů a lišejníků jsme v jistých lokacích znatelně zdůraznili i zelenou.“

Příběh se také poprvé přesouvá i na denní světlo. To je podle producenta Wrighta klíčovým bodem vyprávění. „Lucianova postava se v rámci tohoto filmu hodně rozvíjí, a jedním z klíčových okamžiků je, když se mu konečně podaří uprchnout z hradu a z područí noci. Když se ocitne na zelené louce pod modrým nebem, jde o důležitý moment. Najednou do světa filmů Underworld vstupuje barva.“

Underworld: Vzpoura Lycanů je prvním dílem série, který byl točen digitálně ve vysokém rozlišení. „V případě takovéhoto filmu funguje HD na jedničku,“ svěřuje se Emery. „Jde o velice tmavý film, protože upíři vycházejí jen v noci. Za celou dobu natáčení jsme v exteriérech točili jen dva týdny. Pro takové podmínky je HD jako stvořené.“

HD také Emerymu umožnilo upravovat rychlost bojových sekvencí a vylepšit podobu vlkodlaků. „Zjistili jsme, že když vlkodlaky natáčíme se 45° závěrkou, působí mnohem děsivěji a nebezpečněji. Vypadají, že mají prudší pohyby a jsou agresivnější.“

„Mám HD moc rád, protože už při natáčení vidíte, jak film bude ve finále vypadat,“ říká Emery. „Nemusíte si představovat, jak asi bude vypadat, až projde všemi těmi procesy zpracování. V případě vizuálně orientovaného režiséra, jakým Patrick je, to je nenahraditelné, protože na monitorech přesně vidí, jak bude film vypadat na plátně. Všem ve štábu to obrovsky pomohlo.“

Výtvarník Dan Hennah je oscarovým uměleckým vedoucím filmů Pán prstenů. „Jednou z výhod tohohle projektu byla spolupráce s režisérem, který má opravdu velmi jasnou představu o vizuální podobě filmu,“ svěřuje se. „Protože má zkušenosti s výtvarnou stránkou natáčení a návrhem nestvůr, ví naprosto přesně, co chce, a to vždycky hodně pomůže.“

Tatopoulos chtěl, aby hlavní kulisy hradu tvořila masivní stavba z kamene, která se nad lidmi pod ní zlověstně tyčí. Ačkoliv budova samotná byla vytvořena s pomocí počítačové grafiky, hradní nádvoří a průčelí hradu, tedy místa, kde se odehrává většina děje, byly postaveny i v reálu. Stavba trvala osm týdnů a podílel se na ní tým stovek tesařů, malířů a štukatérů.

„V podstatě jde o podzemní stavbu,“ prozrazuje Hennah. „Myšlenka byla taková, že si upíři zabrali starý hrad nebo klášter, vytesaný ve skále, a přetvořili si ho ke svým potřebám.“ Hennahovým mistrovským dílem je krypta, působivá kruhová místnost, která byla natřena tak, aby její povrch simuloval spletitou změť zlaté, žluté, zelená a červené barvy. „Pokud kulisy správně nenatřete, nebudou uvěřitelné,“ konstatuje Tatopoulos. „Ty naše byly velice kvalitní.“

V každém z dílů série hrály klíčovou roli i kostýmy. Pro tento nový díl navrhli kostyméři zcela nový styl kostýmů. Tvůrci požadovali, aby Sonja nosila něco, co bude vhodné a praktické pro bojovnici během natáčení bojových scén a současně to bude sexy. Wendy Partridge, která navrhovala kostýmy pro předchozí dva díly, přišla s kostýmem, který se skládal z vysokých bot do půli stehen, koženého korzetu a kroužkové zbroje.

„Nevím, jestli už někdy diváci něco takového viděli,“ zamýšlí se Mitra. „Co se kostýmů týče, jde o zcela novou úroveň. Nechápu, jak může nějaký kostým vypadat současně tak mužně i odvážně. Oblékání se do něj bylo peklo, ale myslím, že to za to stálo, protože pokaždé, když jsem v něm vyšla z přívěsu, jsem cítila, že jsem se tou postavou opravdu stala.“

Pro zbylé herce navrhla kostýmy Jane Holland. Ta soudí, že spolupráce s Tatopoulosem pro ni byla jedním z nejpříjemnějších zážitků kariéry. „Má ohromně silný cit pro vizuální složku,“ žasne. „Byl schopen velice přesně vyjádřit, co si představuje, a krom toho pěkně a rychle kreslí. Očividně měl poměrně jasnou představu, jak by to mělo vypadat, ale byl přístupný našim názorům.“

Po konzultacích s Tatopoulosem navrhla Holland styl, který v sobě kombinoval odkazy na středověký způsob oblékání s čistou fantazií. Pro členy upíří rady navrhla bohaté a dekadentní kostýmy z látek, jakými je samet, zatímco zotročení Lycané nosili potrhané kožené oděvy a lidé na sobě obvykle měli oděvy z pytloviny. „Kostýmy vám v mnohém pomáhají,“vysvětluje. „Když přijdete na plac a vidíte ty kobky a chodby a pochodně, je to úžasné. Svůj kostým popisuji jako kombinaci Richarda Lvího srdce a Black Sabbath, což je myslím dost výstižné. Je sice středověký, ale má v sobě vnitřní rock'n'roll.

Ve filmu je celá řada intenzivních a působivých akčních scén, mimo jiné i duel mezi dvěma mocnými upíry, krvavou potyčku upírů s vlkodlaky a obrovskou finální bitvu mezi Lycany a upíry, jejímž vyústěním je duel Viktora a Luciana.

Aby herce na náročné scény připravil, trénoval Allan Poppleton s herci několik týdnů všechny souboje. Michael Sheen strávil přípravami řadu týdnů. „Baví mě šerm a takové věci, takže mi tenhle film poskytl příležitost si je vyzkoušet. Vždycky jsem se při hraní spoléhal na fyzickou stránku věci a snažím se toho do postavy vložit co nejvíce.“

Souboj mezi Viktorem a Sonjou byl natáčen na hradním nádvoří za asistence stroje na výrobu deště. „Prakticky celý týden jsme strávili tím, že jsme na sebe v dešti a s kontaktními čočkami mávali,“ vzpomíná Mitra. „pokaždé, když jste vzhlédli, vám natekla voda do očí a kontaktní čočky pak sklouzávaly.“ „S mým kostýmem to bylo v dešti komplikované,“ dodává. „Ta kroužková zbroj byla jako struhadlo. Byla jsem úplně promoklá a vypadala jako zmoklá krysa, ale přesto jsem měla ve filmu působit velkolepým a sexy dojmem.“

Podle Tatopoulose je finální scéna podobná klasickému souboji na život a na smrt. Protože Tatopoulos pochází ze světa rekvizit a efektů, snažil se v maximální míře využívat animatroniku posílenou počítačovou grafiku. „Bylo to náročné,“ vzpomíná režisér. „Museli jsme vytvořit dojem skutečné bitvy, přestože jsme měli jen čtyři Lycany a čtyři vlkodlaky.Jenom dva z nich byli pohybliví a mohli se tedy v záběrech pohybovat.“

„Zjistil jsem, že nezřídka přímo dávám jasně najevo, co chci,“ vysvětluje. „Mám ve velké oblibě mechanické triky, ale musíte nechat prostor i počítačové grafice, která je svým způsobem přizpůsobivější. Myslím, že se nám povedlo najít dokonalou rovnováhu.“