fb  Sdílet
   Informace    Komentáře    Obsazení    Hodnocení    Videoukázka    Fotky    Podobné filmy    

74% 2072 hlasů
7.4 10 2072
film / animovaný, dobrodružný, komedie, fantasy, USA, , 110 min.
Monsters University
Kinopremiéra v ČR a SK 20.6.2013, DVD a Blu-Ray od 6.11.2013 Magicbox

Režie:
Herci: , , , , , více...


Ukázka
02:18



Už od té doby, kdy byl Mike Wazowski jenom malé monstrum, snil o tom, že se stane úspěšnou příšerkou. A všichni přeci vědí, že ty nejlepší příšerky pocházejí z Univerzity pro příšerky. Ale hned během prvního semestru na univerzitě se začnou Mikeovy plány hroutit, když mu cestu zkříží příšerkovské eso James P. Sullivan, řečený Sulley, který je na strašení přirozený talent. Této dvojici se život na univerzitě i na koleji malinko vymkne kontrole a jejich soutěživost je dovede až k vyhazovu z elitního univerzitního strašícího programu. A aby to bylo ještě horší, Mike i Sulley si uvědomí, že budou muset spolupracovat, pokud budou chtít své průšvihy napravit.
Uprav informace o filmu

Komentář k filmu Je to o něco slabší než první díl, ale pořád paráda a příjemná podívaná. Bohužel zatímco předchozí film byl u mě skoro za 5, tenhle prequel skončil skoro za 4.
Všechny komentáře k filmu 36+ Napiš komentář k filmu a získej DVD

Web: IMDB, Titulky, Oficiální stránka    Videotéka: přidat si do ní film

Popis filmu Univerzita pro příšerky

Ešte keď bol Mike Wazowski malým strašidielkom, sníval o tom, že sa jedného dňa stane skutočným a rešpektovaným strašidlom, uznávaným expertom vo firme Monsters, a.s., zásobujúcej svet strašidiel detským krikom. Mike vie, že najlepšie strašidlá vyštudovali univerzitu pre príšery Monsters University, a jeho voľba je jasná, aj keď sa nedá povedať, že by jeho zjav budil práve hrôzu. Ale hneď v prvom semestri dostanú jeho kariérne plány vážnu trhlinu. Jeho spolubývajúcim sa totiž stane James P. Sullivan, skutočný kanón a strašidelný talent od prírody. Neustála rivalita nekontrolovateľnej dvojice spôsobí, že napokon oboch z elitného študijného programu vyhodia. Ocitajú sa na najnižšom stupienku v hierarchii Univerzity, v spoločnosti príšeriek, čudesných aj na pomery sveta strašidiel. Čo je však horšie, radi by uviedli veci do poriadku, a tak hrozí, že obaja budú musieť začať spolupracovať.


O filmu Univerzita pro příšerky

obrazek
„Chtěli jsme, aby Univerzita pro příšerky byla Mikeovým příběhem,“ popisuje režisér Dan Scanlon. Scanlona od samého počátku přitahovala myšlenka objevování sama sebe. „To, že jsme příběh umístili do období, během kterého se Mike poprvé sám vydává do světa, nám umožnilo zaměřit se na jeho pouť sebeuvědomnění a zažít s ním legraci, krize i úspěchy, přátelství i objevy, které souvisí s dospíváním. Právě během těchto let, ať už jsme na vysoké škole nebo ne, se dozvídáme, kým doopravdy jsme. A nemusí se to nutně shodovat s tím, co jsme si představovali.“

„Mike je sebejistý a neústupný,“ říká producentka Kori Rae. „Ale zatímco on sám je spíše drobného vzrůstu, jeho sny jsou obrovské. Vůbec si nepřipouští, že by svého snu nemusel dosáhnout. Ale ne vždycky dostaneme to, co chceme, a platí to i pro celoživotní sny. Možná jde o nejtěžší životní lekci, které jsme nuceni čelit, ale jedná se o jakousi zkoušku dospělosti.“

Pete Docter, režisér filmu Příšerky s.r.o., hrál při práci na klíčových tématech filmu Univerzita pro příšerky významnou roli. „Jedním tématem, na které jsme se zaměřili velice záhy, byla skutečnost, že když se vám jedny dveře zavřou, jiné se otevřou,“ říká Docter. „Dveře byly po vizuální stránce pro první díl velice zásadním prvkem, takže tenhle nápad stál velice intenzivně v popředí. Uvědomili jsme si, že spousta filmů - zejména těch dětských - se snaží sdělovat, že pokud se dostatečně snažíte a věříte si, dokážete cokoliv. A to není špatné poselství, jenže nemusí být vždy pravdivé. Co si počnete, když se vám vaše sny zhroutí?“

„Vysoká škola je obdobím, kdy máme spousty optimismu a jsme sebevědomí v tom, že dokážeme změnit svět,“ miní Lasseter. „Máme sny a cíle. Jsme nezastavitelní. A pak se ozve realita a my začneme narážet na zavřené dveře. Teprve to, co uděláte, když před nějakými stanete - když se vám zhroutí sny - doopravdy definuje, kým jste.“

Scanlon je přesvědčený, že klíčem k vyřešení těchto záležitostí je často navázání přátelství. „Bez ohledu na to, jak usilovně se snažíme, to nejsme schopni zvládnout sami. Nikdo to nedokáže. Takže se obrátíme na druhé - a oni se obrací na nás - a skutečně začínáme pracovat na tom, kým budeme. Nejtěžší je dát dohromady ten správný tým.“

To ale, jak Mike zjišťuje, není vždy tak úplně snadné. James P. Sullivan, Mikeův úhlavní nepřítel, ze kterého se stane jeho společník, ještě není tím laskavým strašákem z Příšerek s.r.o.. Od okamžiku, kdy vstoupí na Univerzitu, je jasné, že si chce hlavně užívat. Jakožto přirozeně nadaný strašák usoudí, že se nemusí příliš snažit, aby uspěl. „Jeho nevzrušená povaha Mikeovi vážně leze na nervy,“ říká scenárista Daniel Gerson. „Mike šílí z toho, že Sulley nerespektuje šanci poctivě pracovat - respektive že někdy nechce pracovat vůbec.“

„A Sulley je naopak vzteky bez sebe ze skutečnosti, že ho ve strašení trumfuje malá umíněná zelená koule,“ dodává scenárista Robert L. Baird. „Začíná o sobě pochybovat, což jen posiluje soupeřivost, která mezi nimi panuje.“

„A když dojde k nevyhnutelnému konfliktu, není to vůbec hezké,“ říká Rae. „Z výuky strašení je vyhodí samotná děkanka. Jejich sny jsou v troskách. Ale řízením osudu jsou nuceni spolupracovat, aby vše napravili. Vztahy, které naváží se skupinou odpadlíků, a to, jak se coby osobnosti i přátelé vyvíjejí, je velice zábavné a dojemné a jde o příběh, který dokáže oslovit lidi v prakticky libovolném věku.“

Už od premiéry Příšerek s.r.o. v listopadu 2001 lidé z Pixaru věděli, že Mike, Sulley a svět příšerek osloví diváky po celém světě opravdu silně. Nápad vrátit je na plátna kin byl proto velice vítaný. Komplikovanější ale bylo, jak něco takového zařídit.

„Když v Pixaru tvoříme původní film, pak ve chvíli, kdy ho doděláme, známe jeho postavy dokonale - jsou pro nás jako přátelé, jako rodina, stávají se naší součástí,“ míní vedoucí výroby John Lasseter. „Vždycky je velice těžké loučit se s postavami, které jsou nám tak blízké. Je velice zábavné začít vymýšlet nové nápady, které můžete realizovat ve světě, jenž už dobře znáte, ale museli jsme přijít s příběhem, který bude stejně dobrý nebo lepší než originál.“

Nápad natočit prequel byl rozhodně lákavý. Tvůrci filmu si ale uvědomovali problémy, které s prequely souvisí. „Když nás to napadlo, řekli jsme si, že se podíváme na všechny zdařilé prequely, abychom je analyzovali a zjistili, čemu za svůj úspěch vděčí. A pak jsme si uvědomili, že nás žádný takový nenapadá,“ popisuje Baird.

„Jedním z hlavních problémů prequelu je to, že už z jeho samotné podstaty každý ví, jak celý příběh skončí,“ vysvětluje Scanlon. „Takže může být velice obtížné vytvořit dramatickou zápletku, protože už víme, jak kdo dopadne. Musíte se o postavách dozvědět něco nového - což se nám v Univerzitě podařilo. Museli jsme drama posouvat až k samotné hranici, u které hrozilo, že diváci změní na své staré známé názor, a současně zajistit, abychom na konci filmu zjistili, že jsou nám ve skutečnosti ještě mnohem bližší než dřív.“

Něco takového není jednoduché, ale podle Scanlona se jedná o velké dobrodružství. „Je to film z vysoké školy, příběh o dospívání, takže jsme chtěli, aby byl opravdu zábavný a zachycoval celý proces sebepoznávání. Rozhodně nám šlo o humor, ale současně o emocionální příběh, který diváka osloví. Nejdůležitějším pro nás je vyprávět příběh, u kterého se budou diváci cítit dobře. Možná někdo zrovna prožívá nějakou zásadní krizi nebo se mu zhroutily jeho sny. Taková osoba může z kina odejít s pocitem, že vše ještě není ztraceno - že se něco takového děje každému. Naše sny se možná občas mění, ale nejde o konec světa.“

obrazek
Ačkoliv měli v případě tvorby postav pro film Univerzita pro příšerky tvůrci filmu poměrně usnadněnou práci - tři klíčové postavy se vracely z předchozího filmu a svět, ve kterém žily, měl jasně definovaná pravidla - čekaly je přesto nelehké úkoly. „Museli jsme Mikea a Sulleyho vrátit v čase,“ říká režisér Dan Scanlon. „Museli jsme je udělat mladší - udělat z nich vysokoškoláky - jenže jak něco takového uděláte s příšerkami?“

Jak se ukázalo, je něco takového velice obtížné. Tvůrci filmu shromáždili fotografie známých herců s dlouhými kariérami, aby porovnali jejich podobu v různém věku. V případě Mikea se věnovali studiu žab a tomu, jak stárnou, aby zjistili, jak by mohl vypadat v mladší verzi. Poté Nierva, vedoucí tvorby postav Jason Deamer a několik dalších členů štábu své znalosti uplatnili a vytvořili mladší podoby Mikea a Sulleyho. „Udělali jsme je hubenější, zkrátili jsme jim rohu, odstranili vrásky, prozářili jim oči a celkově přidali na intenzitě barev,“ popisuje Deamer. „Provedli jsme několik drobných změn a těšilo nás, jak vypadal výsledek bok po boku jejich starších verzí. Přišlo nám, že celkový efekt byl ohromný. Ale nestačilo to - poněkud hubenější zelená koule s jedním okem byla stále pouze tím.“

Tým tedy starým známým postavám, které se ve filmu objevují, přidal něco, čemu se říká „vizuální pojistka“. V případě Mikea se jednalo o rovnátka. Sullley byl obdařen nezkrotitelnou kšticí vlasů, která odrážela jeho pohodový přístup k životu. Randall - ve filmu Univerzita pro příšerky jako Randy - má brýle, které tak trochu komplikují jeho zatím ještě ne tak pověstné mizení.

Dalším velkým dilematem pro tvůrce filmu byla technologie - konkrétně to, že jim nyní umožňuje věci, které při tvorbě Příšerek s.r.o. dělat nemohli. „V případě prvního problému jsme měli velké problémy se srstí,“ vzpomíná Nierva, který se na něm podílel. „V jedné scéně jsme mohli mít jednu chlupatou příšerku. Od té doby jsme ušli pěkný kus cesty a dnes můžeme mít chlupaté příšerky, kde se nám zachce. Takže jsme toho využili. Ale pak bylo na režisérovi Scanlonovi, aby to držel pod kontrolou, protože se svět nového filmu příliš odlišoval od světa filmu původního, takže některé příšerky o svou srst zase přišly.“

Podle Niervy se ve filmu Univerzita pro příšerky objevuje 500 postav - v průměru více než 25 v jediném záběru, což je více než dvojnásobek oproti předchozím filmům spolednosti Pixar. Tvůrci filmu většinu z více než 400 vedlejších postav vytvořili velice záhy, zatímco se příběhový tým zabýval detaily vysokoškolských dobrodružství Mikea a Sulleyho.

Celoživotním snem Mikea Wazowskiho je stát se strašákem ve společnosti Příšerky, s.r.o. - a je přesvědčený, že přesně ví, jak toho dosáhnout. Už od chvíle, kdy poprvé jako malá příšerka na vlastní oko spatřil Univerzitu pro příšerky, místo, kde probíhá nejlepší výuka strašení na světě, toužil po tom se na ni dostat. Nyní nastupuje do prvního ročníku coby nadějný student strašení, vyzná se v jeho bohaté historii, teorii a technikách, které potřebuje k tomu, aby svého cíle dosáhl, a v jeho zeleném jednookém těle se ukrývá více sebevědomí, nadšení, odhodlání a naděje než ve všech jeho spolužácích dohromady. Pak ale narazí na Jamese P. Sullivana - Sulleyho - a vše se zkomplikuje. „Předvádí nám dokonalou verzi komplexů, kterými obvykle trpí lidé menšího vzrůstu,“ říká Billy Crystal, který se vrací, aby Mikea v originále namluvil. „Co se týče Sulleyho, leží mu pěkně v žaludku - jde o velkou pohlednou příšerku, která je bez námahy vším, čím by se Mike chtěl stát.“

Problém je samozřejmě v tom, že Sulley své přirozené nadání ignoruje, zatímco Mike ze všech sil dře - a není mu to moc platné. „Tenhle film dokázal něco, co je poměrně vzácné,“ říká Scanlon. „Ukazuje nám někoho, kdo o něčem sní a touží po tom, jenže mu to nevyjde tak, jak očekával. Myslím, že to se stává občas každému, takže jsme opravdu chtěli, aby tenhle film ukázal, že někdy, když se do takové situace dostanete, na vás za rohem čeká něco lepšího. Nejde o konec světa. Mike Wazowski je pro takový příběh dokonalý.“

Co se strašení týče, má Sulley vrozený talent - jeho nadměrné rozměry, děsivý řev a skutečnost, že pochází z dlouhé linie úspěšných strašáků z něj dělají dokonalé adepta pro studium strašení na vyhlášené Univerzitě pro příšerky. „Všichni víme, kým se Sulley stane,“ říká Scanlon. „V Příšerkách s.r.o. je skromný, vstřícný a dospělý - užili jsme si legraci, když jsme ho srovnávali s tím, kým je v Univerzitě pro příšerky. Je to velice talentovaný strašák - je velký a je to sportovec. Má pro svou práci vrozené předpoklady a ví o tom. Trochu se předvádí a možná je i trochu arogantní.“

Randy Boggs si od života na vysoké škole mnohé sliboval. Pozoruhodná příšerka, podobající se ještěrce se spoustou nohou a rukou chce vystudovat strašení a vést aktivní společenský život plný zábavy, přátel a večírků. „Není to Randall, kterého známe z předchozího filmu,“ popisuje Steve Buscemi, který v angličtině tuto postavu opět namluvil. „Je poněkud nejistý a chce zapadnout mezi ostatní, takže se snaží vstoupit do toho nejzábavnějšího vysokoškolského klubu.“

obrazek
Diváci budou mít možnost zjistit, co je hlavním motivátorem Randyho soutěživosti - ale budoucí velestrašák společnosti Příšerky s.r.o. bude nejprve muset dostat pod kontrolu své nešťastné mizení, protože si není tak docela jistý, jak by se mohl stát dobrým strašákem, když ho nikdo nevidí.

Pokud hovoříme o vysokoškolských klubech, je třeba zmínit spolek Oozma Kappa, jehož členové se zrodili při jednom veselém obědě, který tvůrci filmu pořádali. „Chtěli jsme, aby každého z nich definovala nějaká charakteristika, odrážející to, čím procházejí Mike a Sulley,“ popisuje Scanlon.

Zaběhlý příšerák Don Carlton ze Středozápadu je neveselou ekonomickou situací donucen vrátit se do školních lavic, aby se naučil nové dovednosti a vybudoval si kariéru strašáka. Jakožto jeden z „vyzrálých“ studentů Univerzity pro příšerky a zakládající člen klubu Oozma Kappa vkládá do veškerých svých aktivit kus poctivé dřiny a citu a stará se o to, aby jeho kolegové ze spolku pokud možno neztráceli hlavu, nebo ji alespoň zase co nejdříve nalezli, a aby se vždy všemi svými mozky soustředili na úkol, který je právě potřeba vykonat.

Scott Hňoumal dává slovu „nenápadný“ docela nový význam. Jakožto student druhého ročníku, jehož sny o tom stát se strašákem byly zadupány do země v průběhu prvního ročníku, je „Hňahňa“ stále užaslý tulák - malý, roztomilý, naivní a tichý - který, což nikoho nepřekvapí, stále žije se svou milující matkou. Ale s trochou pomoci od bratrů z Oozma Kappa si začíná uvědomovat, že by se mohl stát něčím víc, než pouhou stydlivou příšerkou v koutě.

Art, dokonalé ztělesnění volnomyšlenkáře, je tajemnou příšerkou s pochybným pozadím. Jakožto jednoznačně nejpodivnější člen klubu Oozma Kappa ční Art vysoko nad své soupeře - někdy doslova - svou ojedinělou zručností a netradičním přístupem. Nic není tak děsivého jako nepředvídatelnost, obzvláště v takovémto chlupatém balení, prostoupeném zlem.

Když je řeč o Terrim a Terrym, jen těžko odoláte nutkání položit si otázku, zda skutečně víc hlav víc ví. Tihle rozhádaní bratři mají jeden s druhým pramálo společného. Terri s „i“ je skutečný romantik, který je na všem bleskurychle schopen najít něco pozitivního, zatímco starší Terry s „y“ přistupuje k životu podstatně cyničtěji. Pokud se dokáží přestat dohadovat dost dlouho na to, aby byli schopni spolupracovat se svými bratry z klubu Oozma Kappa, mohli by být dokonce schopni dát hlavy dohromady - doslova - a zjistit, kde je v rámci výuky strašení na Univerzitě pro příšerky jejich skutečné místo.

Na opačném konci vysokoškolského spektra pak stojí Johnny Worthington - je to momentálně nejlepší student strašení na Univerzitě a je prezidentem nejprestižnějšího klubu na škole, Ryk Omega Ryk. Johnny pochází z dlouhé linie strašáků z Univerzity a má velký respekt k odkazu celé školy, k jejím tradicím a především k systémů, podle kterého je úroveň strašení posuzována. Možná se narodil v hedvábné peřince, ale rozhodně to není žádný maminčin mazánek.

obrazek
Režisér Dan Scanlon jako spousta dalších členů tvůrčího týmu vystudoval vysokou uměleckou školu. „Víceméně jsme neprošli klasickým vysokoškolským životem, co se kampusu týče - takže jsme se vydali na několik různých škol, abychom tam vstřebali atmosféru. A jen při pohledu na tamní studenty - mladé a nervózní - jsme byli povětšinou rádi, že už máme tuhle životní fázi za sebou. Ale současně jsme získali dojem, že je možné v podstatě cokoliv. Existuje taková spousta možností studia - viděli jsme v rámci jediné univerzity spousty různých škol, což nás rozhodně vybavilo spoustou nápadů o tom, jak by vysoká škola pro příšerky mohla vypadat.“

„Uvědomili jsme si, že vysoká škola je plná historie a tradic - zejména pokud jde o nějakou, která dosud funguje v budovách, kde byla založena,“ sděluje výtvarník Ricky Nierva. „Je to vidět ve způsobu, jakým byly budovy navrženy a jakým postaveny. Viděli jsme, jak se každá škola postupně vyvíjela - vedle velice starých budov stojí budovy poměrně nové. Zjistili jsme, že nejstarší a často také nejzdobenější budova byla obvykle tou, ve které celá škole vznikla. Obvykle je taková budova obklopena mohutnými a starými stromy a zbytek kampusu se rozprostírá kolem ní.“

Na základě svých pozorování proto tvůrci filmu stvořili školu strašení jako nejstarší budovu v Univerzitě včetně zmíněných košatých stromů a její okolí doplnili o spleť pěšinek, propojujících chodníky, a zabydleli ji nepřeberným množstvím příšerek. Dokonce si z jisté školy, kterou navštívili, vypůjčili jeden zvyk - studenti, kteří první den vstupují do školy strašení, se pro štěstí dotknou palce sochy.

Tvůrci filmu se ale nezajímali pouze o formální chod školy. Tým navštívil školy ve své blízkosti, včetně Stanfordu a UC Berkeley, aby nahlédl pod pokličku některým zábavnějším aspektům vysokoškolského života. „Některé ze škol působily mnohem otevřenějším dojmem - lidé si tu házeli na trávnících s frisbee a leželi na dekách. Moc nás bavily také návštěvy vysokoškolských klubů. Byly k nám velice vstřícné a daly nám velkou svobodu - pořídili jsme v nich spousty snímků.“

Někteří z členů týmu se zúčastnili také velké večerní akce na UC Berkeley před fotbalovým zápasem proti Stanfordu. Tento zážitek byl velice inspirující pro ztvárnění rivalit mezi Univerzitou pro příšerky a dalšími školami.

Pro vytvoření Univerzity ale bylo třeba vyrazit i na jiná místa, zejména v souvislosti s návrhem děkanky. Tvůrci filmu studovali můry a sovy, ale nakonec se inspirací stalo setkání s velice nepříjemným stvořením.

Owen Maercks z vivária East Bay byl pozván do sídla Pixar Animation Studios, aby zde předvedl amazonskou obří stonožku - Scolopendru Giganteu - která může dorůstat až třiceti centimetrů. „Bylo to neuvěřitelně odporné stvoření,“ popisuje Nierva. „Owen Maercks nám sdělil, že má běžně co do činění s velice jedovatými hady, ještěry a pavouky, ale s touhle stonožkou by si nezahrával. Měl dlouhé kožené rukavice a neustále nám vysvětloval, jak nebezpečná tahle stonožka je. Čím víc o tom mluvil, tím intenzivněji jsme si říkali, proč jsme jen něco takového nechali přinést do naší budovy. Je děsivá, protože je neuvěřitelně žravá. Říkal, že pokud by nás kousla, nezemřeli bychom, ale přáli bychom si, aby tomu tak bylo.“

„Ale bylo to pro nás velice inspirující,“ dodává Nierva. „Animátory to skutečně nadchlo. Pořídili jsme toho dne spoustu záběrů. Z bezpečné vzdálenosti.“ Svět Univerzity pro příšerky vyžaduje tvůrce filmu, aby se při návrhu samotného objektu zajímali o spoustu věcí. A na svém seznamu toho měli skutečně hodně - od obřích přednáškových sálů až po koleje. K tomu je třeba ještě přičíst samotnou společnost Příšerky s.r.o. - ve dvou různých časových obdobích.

První film položil jisté základní kameny, prohlašuje jeho režisér Pete Docter. „Přípravy na něj byly velice intenzivní. Uvědomili jsme si, že ozdoby jako květy nebo lístky by pro příšerky mnoho neznamenaly, jelikož preferují věci jako drápy, tesáky a zuby. Tým snímku Univerzita pro příšerky se od toho odrazil a celou tuto myšlenku dovedl ještě dál.“

Vytvoření samotné univerzity byl monumentální úkol. „Myslím, že když jsme se do toho pustili, neměli jsme žádnou jasnou představu, jak by škola měla vypadat,“ říká režisér Dan Scanlon. „Ale jak jsme studovali další a další podklady, zjišťovali jsme, že školy, které se nám zamlouvaly a zajímaly nás, jsou spíše rozsáhlejší. Nechtěli jsme, aby škola působila příliš stísněně.“

Podle uměleckého vedoucího pro kulisy Roberta Konda tvůrčí tým začal tam, kde před nějakými sedmi stovkami let vznikla samotná Univerzita - ve škole strašení. „Byla to jedna z prvních věcí, které jsme vytvořili, protože se jedná o centrální bod celé Univerzity.“ Na Konda udělala zejména dojem budova na Harvardu, která byla z obřích cihel s úžasným vzorem. „Celkově ta budova působila neuvěřitelně masivním dojmem. Byl to pro nás skvělý začátek, společně se spoustou prvků ruské architektury, protože se soustřeďovala na masivnost. Právě ta nám dodala skutečný pocit, že se nacházíme ve světě příšerek.“

obrazek
Škola strašení musela vyčnívat. „Chtěli jsme, aby vizuální důležitost celé budovy zdůrazňoval nějaký ikonický prvek,“ popisuje Kondo. „Takže jsme vybudovali kopuli a oblouk. A pozoruhodné jsou také vstupní dveře, velké, tmavé a těžké - ale v nich jsou ještě dveře menší, které nám naznačují, že příšerky se vyskytují v mnoha různých velikostech, a ty obří dveře tak naznačovaly, že možná v době, kdy vznikly, existovaly opravdu obří příšery.“

Při návrhu interiérů tvůrci filmu věděli, že se musejí vyrovnat úžasu, který vzbuzuje exteriér. Inspirací se nakonec stala samotná děkanka Univerzity. Podle Konda obsahovaly původní návrhy velice tmavé odstíny a tvůrci filmu se zaměřovali na spíše divadelní pojetí, které by vyhovovalo dramatickým scénám děkanky. Současně se ale snažili zachovat dojem, že se jedná o prostředí vysoké školy. „Byla to ohromná zábava,“ říká k tomu Nierva. „Chtěli jsme, aby vše působilo co nejzábavněji, protože vysoká škola může být zábavná. Svět příšerek nám poskytoval unikátní možnosti, jak se s tím vším vypořádat.“

Vysokoškolské koleje a život na nich jsou něčím, co si dokáže poměrně jasně představit skoro každý, bez ohledu na to, zda ho skutečně zažil, a právě tento pocit tvůrci filmu chtěli zachytit. „Chtěli jsme přitom, aby ti, co na vysoké skutečně byli, jasně poznávali věci, které zažili,“ říká Kondo. „Aby si říkali, že to vypadá přesně jako kolej, na které bydleli. Máme tu standardní postele, stoly, knihovničku a skříň. Zábava vychází z toho, co si do nich studenti dají.“

Diváci do Mikeova pokoje na koleji nahlédnou hned na začátku filmu, takže tvůrci filmu museli naprosto přesně vystihnout, co by do něj osmnáctiletá příšerka umístila. „Mike se zabývá jenom strašením,“ říká Kondo. „Chce se stát tím nejlepším studentem na světě, pilně se učit a skutečně dřít. Ale museli jsme tu mít také malého Mikeyho, jeho plyšáka z Příšerek s.r.o. Také povlečení působí dojmem, že ho má snad odjakživa. Jde zkrátka o to jeho osobnost dále obohatit, odhalit z ní něco víc. A samozřejmě má ze svého pokoje skvělý výhled na školu strašení - svůj cíl má stále na očích.“

Jednou ze zásadních lokací filmu Univerzita pro příšerky je také vysokoškolský klub, kde se Mike - a následně i Sulley - s jistými pochybnostmi. Tým tvůrců se vypravil na několik různých škol, aby zde nastudoval systém a prostředí vysokoškolských klubů a to, jak jsou v každé ze škol organizovány. „Snažili jsme se vytvářet budovy, které odrážejí to, jací lidé se v nich vyskytují,“ popisuje Nierva. „Například budova elitního ROR je jedním z největších sídel klubů na Univerzitě. Vypadá majestátně a my jsme ji zpříšerovatěli přidáním chapadel a bodců.“

Klub Oozma Kappa byl založený jako útočiště pro příšerky, které nezapadají nikam jinam. Navíc se v podstatě jedná o obyčejný rodinný dům. Při jeho tvorbě tedy výtvarníci popustili uzdu fantazii a vyplnili ho spíše tradičním nábytkem a na zdi rozvěsili rodinné portréty.

„Představovali jsme si klasický babičkovský dům,“ říká Kondo. „Do celého návrhu jsme vložili spoustu takových motivů, ale když se podíváte pořádně, zjistíte, že se opět jedná o příšerkovské variace na dané téma - něžné růžičky mají ostny a oční bulvy.“

Co se společnosti Příšerky s.r.o. týče, měl produkční tým štěstí v tom, že měl k dispozici návrhy z prvního filmu. „Přišlo nám skvělé využít možnosti původních návrhů Harleyho Jessupa a Boba Pauleyho,“ říká Ricky Nierva.

Ale při vytváření úvodní scény s mladým Mikem, která se odehrává nějakých dvacet let před prvním dílem, a pro následnou scénu o deset let později, kdy se zde nečekaně ocitnou členové klubu Oozma Kappa, museli tvůrci filmu celou továrnu upravit. „Nemohli jsme prostě jen použít původní kulisy,“ říká Nierva. „Technologie příliš pokročila. Museli jsme je od základů předělat - a současně při tom přijít na to, co udělat jinak, aby to odráželo rozdíly v době, kdy se daná scéna odehrává.“

Například bylo třeba upravit systém zobrazování úspěchů jednotlivých strašáků. „V původním filmu jsou tyto informace zobrazovány na velkém panelu, složeném z řady obrazovek,“ popisuje Nierva. „Takže jsme si říkali, že se možná původně jednalo o tabuli ve stylu starých železničních stanic. Myslím, že je to výborné - je to dostatečně odlišné, ale přesto se to stále dokonale pojí k původnímu filmu.“

„Zvažovali jsme také vývoj mobilních telefonů,“ pokračuje Nierva. „Na počátku to byly velké kufry, aby se z nich časem vyvinula drobná přenosná zařízení. Takže jsme zařídili, aby jednotky s dveřmi byly ve starších scénách větší a masivnější a odrážely tak technický pokrok.“

V roce 2001, kdy na plátnech kin Mike, Sulley a další postavy z filmu Příšerky s.r.o. debutovali, měla společnost Pixar velké problémy se zobrazováním srsti a látek, které vedly k několika zásadním technologickým průlomům. Chlupatý Sulley byl tehdy tak komplikovanou záležitostí a vyžadoval tolik strojového času při renderování filmu, že měli tvůrci filmu velice omezené možnosti, co se dalších příšerek týkalo. Ve filmu Univerzita pro příšerky techničtí kouzelníci z Pixaru znovu zvedají laťku, neboť se jim podařilo vyřešit několik nových problémů a vytvořit tak svůj zatím nejambicioznější film po stránce osvětlení, simulace a renderování. Chlupatých příšerek je v něm celá řada a zcela nový přístup k osvětlování dodává filmu novou atmosféru realismu.

Pro ilustraci mamutího nasazení, které si film vyžádal, je třeba říci, že jeho vyrenderování zabralo 100 milionů procesorových hodin, takže by v přepočtu na jediný počítač trvalo jeho vykreslení 10 tisíc let. Vykreslení jediného snímku (pokud by se vykresloval na jediném počítači) by zabralo zhruba 29 hodin. Renderovací farma Pixaru (síť počítačů, určených pro vykreslování) od tvorby snímku Rebelka zhruba zdvojnásobila svou kapacitu. Kromě toho má každý z počítačů 12 procesorů, aby bylo možné záběry efektivněji renderovat na více počítačích současně.

obrazek
Jedním z největších pokroků v rámci Univerzity pro příšerky bylo využití nového osvětlovacího procesu zvaného globální osvětlení, revolučního přístupu, který umožňoval filmu dodat pozoruhodný vizuální styl. Tento systém umožňuje tvůrcům filmu vytvářet plošné světelné zdroje - místo teoretických stovek zdrojů bodových - aby tak docílili realističtějších výsledků.

„Tvorba globálního osvětlení začala na popud tří velice talentovaných pracovníků, kteří na mě na začátku produkce požádali, zda by to mohli vyzkoušet,“ popisuje producentka Kori Rae. „Měl pouze šest měsíců na to, aby přišli s něčím, co by bylo možné názorně demonstrovat, a jim se to podařilo. Bylo to úžasné. Výsledné osvětlení mnohem lépe vyhovuje prostředí vysoké školy.“ Zmíněnými třemi pracovníky byli technický génius Bill Reeves (druhý zaměstnanec v dějinách Pixaru), Jean-Claude Kalache a Christophe Hery. S přípravami jim dále pomáhal Chris King, softwarový specialista Guido Quaroni a tým zkušených odborníků.

„Chtěli jsme nový přístup k osvětlování zkusit už řadu let,“ říká k tomu Reeves. „Podstatné je, že počítače jsou nyní rychlejší a my jsme zkušenější. Globální osvětlení znamená velkou změnu v přístupu. Je intuitivnější a přirozenější a umožňuje nám použít jen několik málo světel, abychom docílili skvělého výsledku. S jeho pomocí můžeme nasvítit scénu během jednoho či dvou dní, což je zásadní změna oproti předchozím dvěma či třem měsícům. Pro Pixar se jednoznačně jedná o revoluční krok. Museli jsme se naučit pracovat odlišně, ale výsledky jsou úžasné.“

Protože se Univerzita pro příšerky odehrává na vysoké škole, bylo třeba svět filmu zabydlet velkým množstvím studentů, učitelů a dalších příšerek. „Samotné množství a rozmanitost postav v tomto filmu pro nás bylo velkou výzvou,“ popisuje technický vedoucí Sanjay Bakshi. „Jde o film, který se odehrává na vysoké škole, takže jsme museli vytvořit spousty studentů, abychom navodili dojem, že na vysoké skutečně jsme - jen se muselo jednat o příšerky. Náš modelovací tým si musel poradit s velkou různorodostí postav, což při práci na původním filmu neplatilo. Chapadla a ruce příšerek v prvním filmu byla od těl zcela oddělená a animovala se zvlášť. My jsme tentokrát chtěli, aby vše působilo přirozeněji. Věděli jsme, že budeme potřebovat stovky postav, takže jsme vytvořili specifické druhy s danými charakteristikami. Poté jsme byli schopni vytvořit propracované systémy ovládání postav a upravovat jejich jednotlivé parametry tak, aby byl výsledek dostatečně rozmanitý.“

„Nakonec jsme vytvořili šest různých typů statistů na pozadí, kterým jsme různě měnili proporce a přidávali jim rohy, ostny, vlasy a další doplňky tak, aby působili různoroději.“ Tvorba davových scén byla dalším důležitým prvkem pro vyprávění příběhu a zdůraznění jeho uvěřitelnosti. „Po stránce davů se jedná o poměrně rozsáhlý film,“ říká JD Northrup, který byl za tyto scény zodpovědný. „V jedné scéně na stadionu se objevuje přes 5000 postav. V řadě scén se objevuje kolem 200-400 příšerek. Problémem je přitom hustota jejich umístění. V záběrech tu tak patrně máme více postav než ve kterémkoliv předchozím filmu Pixaru.“

Christine Waggoner, vedoucí simulačního týmu, pomáhala vytvářet Sulleyho realistický kožich už při práci na prvním filmu. Tentokrát jí technologický pokrok celou řadu věcí zjednodušil, ale současně se potýkala s novými problémy.

„V tomhle filmu se objevuje nesrovnatelně více chlupatých postav než kdy předtím,“ říká Waggoner. „V podstatě jsme v Příšerkách s.r.o. měli pouze jedinou hlavní chlupatou postavu, protože nás její vykreslování velice zatěžovalo. V případě Univerzity se jedná o 15-20 procent všech postaviček. Zobrazit vlasy a chlupy je mnohem snazší. Technologie výrazně pokročily a naše simulační možnosti s nimi drží krok. Náš grafický hardware umožňuje animátorům sledovat vlasy a chlupy už během samotné animace. Nevidí konečný výsledek, ale jsou schopni vizualizace důležitých prvků v takové rychlosti, že s nimi mohou interaktivně pracovat. Po umělecké stránce mohou lépe zhodnotit kompozici snímku a brát v úvahu objem chlupů.“

obrazek
Podle Waggoner si film vyžadoval další simulační průlom: kvalitní trávu. „Ukazuje se, že na našem krásném kampusu je celá řada travnatých ploch. Vytvořili jsme nástroj, který umožňuje postavám s trávou interakci takřka automaticky - dokonce v ní mohou zanechávat stopy. Máme k dispozici technologii, která nám umožňuje řešit problematiku toho, jaký vliv mají odlišné druhy příšerek - ať už mají ruce a nohy, chapadla, ocasy či se po ní plazí - na vegetaci.“

Je-li řeč o technologii, byl režisér Dan Scanlon výsledkem velice potěšen. „Vždycky mě udiví, čeho jsou naši technologičtí kouzelníci v Pixaru schopni. Technologie tvoří jádro našeho tvůrčího procesu - jde o základní kámen celého našeho studia - a umožňuje nám oživit i ty nejmenší detaily způsobem, který diváky pozoruhodně oslovuje.“

Film Univerzita pro příšerky představuje hudbu od uznávaného hudebního skladatele Randyho Newmana a Axwella a Sebastiana Ingrossa ze skupiny Swedish House Mafia. Tvůrci filmu také oslovili rockovou skupinu Mastodon z Atlanty, aby vzdala čest jedné z nových příšerek filmu.

„Chtěli jsme, aby film měl onu vysokoškolskou atmosféru,“ popisuje Scanlon, „a hudba tvoří její podstatnou součást. Soundtrack a přítomnost skvělých hudebníků jako Axwell, Sebastian Ingrosso a Mastodon nám pomáhají vytvořit pohodovou a zábavnou atmosféru života na vysokoé škole.“

Pro hudebního skladatele Randyho Newmana, držitele cen Oscar, Grammy a Emmy, se jedná o již sedmý film společností Disney-Pixar, ke kterému skládal hudbu. Za svou skladbu If I Didn't Have You k prvnímu snímku byl dokonce nominován na Oscara. Tento skladatel, nedávno uvedený do rockové síně slávy, složil pro filmu plnohodnotnou školní hymnu. „Pro její nahrávku jsme povolali tým Pixaru z Kanady,“ říká Scanlon. „Potřebovali jsme obří dav bláznivých studentů a kanadský tým se pro něco takového skvěle hodil - výsledek je dokonale neumělý. Respektive první nahrávka vyšla velice dobře - museli jsme jim připomenout, že se jedná o vysokoškoláky na sportovním zápasu, takže by to mělo být o něco méně dokonalé.“

Soundtrack, nahraný symfonickým orchestrem o 112 členech, obsahuje několik motivů včetně jednoho, hraného na akordeon, který pomáhá ilustrovat poněkud neutěšený status členů klubu Oozma Kappa, uvolněný motiv Sulleyho, a nadšený student strašení Mike je často doprovázen motivem na klarinet, který, jak Newman podotýká, se postupem času vyvíjí tak, jak se vyvíjí i sám Mike.

Když se Mike a Sulley ocitají na večírku vysokoškolského klubu, chtěli tvůrci filmu ukázat, že příšerky umí i tančit - ale nejprve potřebovali hudební doprovod. Proto oslovili Axwella a Sebastiana Ingrossa ze skupiny Swedish House Mafia, aby vytvořili skladbu Roar - která pochopitelně obsahuje elektronické rytmy, zjevně populární i mezi příšerkami. „Chtěli jsme, aby to bylo zábavné a funky, ale současně v tom bylo něco z příšerek samotných,“ říká Axwell.

„Je to velice zábavná píseň,“ přitaká Scanlon. „Vzpomínám si, jak jsem sledoval animátora při práci na téhle scéně. Zatímco ji vytvářel, jeho kolega - který se ani nepodílel na Univerzitě - si u ní podupával nohou do rytmu. Prostě si nemohl pomoci.“

Když tvůrci filmu stanuli před otázkou, co by příšerka mohla poslouchat ve svém volném čase, rozhodli se posunout laťku o něco výše. „V Univerzitě pro příšerky je výtečná chvilka, kdy jsme měli dojem, že by bylo legrační, kdyby zazněl nějaký opravdu velice intenzivní heavy metal. Mastodon pro nás byli jasnou volbou. Díky jejich hudbě se nám jedna z našich nových postaviček představí ve velice nečekaném světle.“ Pro použití ve filmu byla zvolena nahrávka skladby Island.

Podobné filmy

Byzantium
Věčný život ještě neznamená věčné štěstí. Irsko-britský koprodukční film (2012). Hrají: G....
dnes 23.25
ČT2
Hra o přežití
(Surviving the Game) Bezdomovec Ice-T přišel o dva nejlepší přátele, a proto přijal nabídk...
zítra 00.25
Nova Cinema
Znovu a jinak
(Young Adult) Charlize Theron je úspěšná autorka knih pro mládež, která žije ve velkém měs...
zítra 02.15
Nova Cinema
Podobné filmy
Jestli se ti nelíbí naše nabídka podobných pořadů napiš nám.

logo horoskopy
logo humor
logo studentka
logo nejhry
logo najdemese
logo sms
logo tvp
hledat filmy, osoby, kapely, kulturní akce... Filmy, osoby, kapely, kulturní akce...
hledat filmy, osoby, kapely, kulturní akce...
    Přihlášení
    Registrace


    Vzhledy:
    Vlastni
    Středa 7. 12. 2016 Svátek má Ambrož
    Vyhrávej v casino.cz nebo na vyherni-automaty.cz   Prodávej s Plať-Mobilem.cz