Útěk do divočiny

Každý by někdy nejraději se vším praštil, opustili šeď města či továrny a s batohem na zádech vyrazil do lůna neposkvrněné přírody. Režisérská novinka Seana Penna nás tam zavede spolu se skutečným příběhem Chrise McCandlesse, alias Alexandera Supertrampa.  
 
Chris McCandless (Emile Hirsch) byl vždy tak trochu samorost, který si s postupem věku čím dál více uvědomoval prázdnotu materialismu americké společnosti. I proto se po své promoci roku 1990 rozhodl věnovat peníze našetřené na další studium (24 tisíc dolarů) charitě a utéct do míst opravdové čistoty – do přírody. Během dvou let toulání po Státech potkával Chris spoustu postav a zažil události, které formovaly jeho osobnost. Jedno však zůstalo stejné – sen o velké výpravě na Aljašku, kde by mladík v odloučení od civilizace hledal duchovní naplnění.  
 
Sean Penn, původním povoláním herec v takových hitech jako „21 gramů“, „Jmenuji se Sam“, „Mrtvý muž přichází“, nebo „Tajemná řeka“ si vede celkem dobře i jako režisér. Jmenujme například drama „Vyvrhel“, nebo účast na projektu „11'09''01“. Loni se nechal bývalý manžel Madonny strhnout biografickou knihou „Into the wild“ Jona Krakauera, a rozhodl se ji převést na filmové plátno. Výsledkem je stejnojmenný dvouapůlhodinový epos, který Pennovu režisérskou laťku posunuje zase o něco výš.  
 
Zmíněná délka snímku se možná může zdát na první pohled jako negativum, ale ořezat příběh poutníka, který na počátku 90. let vyměnil život ve městě za samotu uprostřed divočiny, by bylo na škodu. Ano, některé zpomalené záběry působí místy trochu nadbytečně, ale při několikátém shlédnutí dají těmto momentům zvláštní sílu. Navíc děj pěkně plyne, retrospektiva neruší a působí uceleně, a dlouhé záběry popisující cestování, či přírodu skvěle vyplňuje příjemná hudba z dílny Eddieho Veddera, známějšího jako leadera grunge legendy Pearl Jam. U „Útěku do divočiny“ ovšem hudební stopa nefunguje pouze jako „zvýrazňovač emocí“, nýbrž je povýšena na další vyprávěcí prvek, který prostřednictvím Vedderových osobitých textů dokresluje celkovou atmosféru hledání sama sebe, duchovní čistoty a svobody.  
 
Dobrý námět, velmi citlivě napsaný a uchopený scénář (takhle dobře zvládnutý konec se jen tak nevidí), kameru a hudbu doplňuje skvělé herecké obsazení, ze kterého (pochopitelně) vystupuje především Emile Hirsch, který jako by se pro roli Alexandera Supertrampa narodil. Samozřejmě lze jen těžko posoudit, nakolik se jeho Chris McCandless liší od toho pravého (ačkoliv tvůrci velmi úzce spolupracovali s pozůstalou rodinou), ale je nutno přiznat, že Hirschovi se rozhodně dá věřit. Z vedlejších postav uvízne v paměti nejvíce skvělý Hal Holbrook jako Ron Franz (právem nominovaný na Oskara za „nejlepší mužský výkon ve vedlejší roli“), roztomilá Kristen Stewart v roli mladičké Tracy Tatro, a dvojice postarších hippíků v podání Catherine Kelner (Jan Burres) a Briana Dierkera (Rainey). Kromě nich se však ve filmu objeví i lidé, kteří byli přímou součástí příběhu a před více než patnácti lety se setkali s pravým McCandlessem (např. muž, který odváží mladého dobrodruha na Aljašku). A aby reality nebylo málo, část oblečení, ve kterém Emile Hirsch vystupuje (aniž by se v jediné scéně nechal zastupovat kaskadérem), prý doopravdy patřilo původnímu Alexanderu Supertrampovi.  
 
„Útěk do divočiny“ je filmem, který svým zasněným samotářstvím učaruje romantikům, a nadchne milovníky Kerouaca, Londona, Thoreaua a nespoutané přírody. Pokud patříte mezi ně, budete opouštět kino s pocitem akutní potřeby vypadnout někam pryč a v nejbližší době si film seženete na DVD, abyste v něm při každém shlédnutí objevili něco nového. Vy ostatní strávíte dvě a půl hodiny sledováním pěkně udělaného filmu, u kterého vás možná budou některé scény trochu zdržovat, ale který vás nakonec přece jenom dostane. Na viděnou v „divočině“!