Představa chlapce, který je odmala vychováván zlým pánem jako bojový pes, je mrazivá. Svět špinavých obchodů „majitele“ a pořádání bojů na život a na smrt je vylíčen v těch nejošklivějších skotských barvách. Naproti tomu laskavost slepého ladiče pian a jeho dcery nezná mezí. Danny je pak v příběhu jedinou postavou, která nemá jen kladnou či pouze zlou stránku osobnosti.  
 
Zavraždil na páníčkův popud po sundání obojku již nejednoho protivníka, avšak v nitru duše skrývá potlačenou touhu po mírumilovném životě a rodině, jako většina lidí. Taková černobílost rozdání karet je zbytečně naivní a hlavně předurčuje jasně vývoj děje, aniž by se využilo nápaditěji oné nevšední myšlenky lidského psa.  
 
Kostra příběhu je pak obalená spoustou středně brutálních kontaktních soubojů, které jsou kompenzovány dojemnějším sbližováním a polidšťováním Dannyho. To je však bohužel vše. Žádný humor, žádná pořádná filmová hudba, kterou by si mohl divák pobrukovat ještě dny.  
 
Verdikt: Není to zlé, ale potenciál myšlenky využit nebyl.

Podle scénáře Luca Bessona a v režii Louise Leteriera vzniklo akční drama, při němž si přijdou na své ti, které baví kung-fu bojůvky, ale pozor, ne úplní nadšenci, protože film má dvě vyprávěcí roviny a ta bojová je jen jedna z nich. Utržený z řetězu vypráví příběh chlapce Dannyho, který byl vychován a žije jako pes pod bičem novodobého lichváře Barta: Danny skvěle ovládá bojová umění (na otázky typu kde a jak se tomu naučil rychle zapomeňte, zkrátka to umí a hotovo...), čehož Bart využívá jako stoprocentního prostředku ochrany své maličkosti. Drama se stupňuje ve chvíli, kdy je Danny postaven do ringu, kde se střetává s rozčilenými bojovníky, kde boj nemá žádná pravidla a kde porážka znamená smrt. Tady uzavírá bohatá a zvrhlá smetánka sázky a povzbuzuje své favoritky k zabití toho druhého. Náhoda však svede dohromady Dannyho se slepým ladičem pian a zdánlivě retardovaný hrdina vstupuje do světa, kde nemusí nosit obojek svého pána a kde život probíhá podle jiných pravidel, než dosud znal.  
 
Leterrier se pokusil film postavil na kontrastu dvou světů, z nichž jeden je extremně krutý a druhý extrémně ideální. K tomu se využívá především rozdílné škály barev, kdy prostor Dannyho klece a vůbec celého domu, v němž s Bartem žije, je zabarven do modrošeda, přičemž ocelově chladné barvy navíc doprovází rychlý střih. Naopak z prostoru Samova domu se line jemně červená a oranžová barva, teplé odstíny žluté apod., což vnáší do doposud akčního filmu prvky melodramatu. S barvou se mění i střih, tentokrát se setkáme s delšími záběry, jež nám umožňují z větší blízkosti nahlédnout do tváří herců a všímat si tak i jejich emocí. oba světy se samozřejmě protnou, a to v závěrečné scéně, kdy vrcholí jak zápas fyzický, tak morální, což ještě více dává vyniknout protikladům, které zatím promlouvaly ve formě barevné odlišnosti. Ke cti režiséra i scenáristy je třeba přičíst, že to s moralizováním o světě fyzického násilí zas až tak nepřehnali, ale jisté rozpačitosti se nelze ubránit. je jasné, že celému autorskému týmu šlo především o zábavu a zhruba v tomto duchu bychom ve filmu i něco málo našli. Mimoto se však divák musí vypořádat se značnými mezerami ve vypravování (již zmíněný nejasný původ Dannyho schopností, udivující je neexistence policie, přestože se potyčky odehrávají ve veřejném prostoru apod.), s obehranými zápletkami typu ztracená a znovunalezená paměť, ale dosti problematická je i příchuť dojemného neřkuli sentimentálního konce.