V dobré společnosti

Danu Foremanovi je 51 a žije si dobře - v podstatě. Reklamní oddělení týdenníku Sports America zrovna oslavilo svůj nejúspěšnější rok, a to především díky Danově milému, upřímnému a přátelskému obchodnímu stylu a pevné loajalitě, kterou ve firmě udržuje. Ze štěstí Dana nevytrhne ani nečekaná zpráva o manželčině těhotenství a přijetí Alex, jeho dcery, na proslulou (a patřičně drahou) Newyorskou univerzitu. Trochu se sice začíná obávat o stav rodinných financí, ale poradí si - jako vždy.

Carterovi Duryea je 26 a má pocit, že jeho život je bezmála dokonalý. Toto geniální dítě se snaží pouze o to, aby ovládlo mezinárodní konglomerát Globecom. Vedení už se o něm dokonce dovědělo, byl posunut o stupínek výš na žebříčku své kariéry: v jednom z posledních nákupů Globecomu, jednom z nejúspěšnějších časopisů Sports America má nyní na starosti oddělení reklamy. Bohužel, ve stejnou chvíli skončí i Carterovo sedmiměsíční manželství a kromě své akvarijní rybičky nemá nikoho, s kým by se mohl o svůj úspěch podělit. Ale ví, že je na dobré cestě, je úspěšný a ví, že si poradí.

Danova zoufalost ze ztráty místa je nic proti ponížení, které cítí, když si uvědomuje, že ho nahradil šestadvacetiletý Carter. Když se dozví o věku a (nulové) zkušenosti v oblasti reklamy svého šéfa, nechce zrovna dvakrát být Carterovou pomocnou rukou. Jenže vzhledem k situaci doma v tuhle chvíli potřebuje práci stejně nutně, jako ji potřebuje Carter. Z pracovních důvodů se pokusí alespoň trochu spojit, aby se jim podařilo naplnit ambice Globecomu snížit rozpočet ale zvýšit příjmy o 35 procent. Se svou snahou probít se až do vrcholového vedení Sports America si Carter moc přátel nenadělá. Je tak zaměřen na svůj cíl, že postrádá lidskou stránku obchodu, a proto často s podřízenými a Danem nevychází. Dan bere své kolegy jako členy rodiny, čemuž Carter nerozumí. Osamocená nová hlava oddělení dokonce svolá nedělní schůzi a pozve se na večeři k Formanovým, kde se seznámí s Alex a Alex porazí tátova šéfa v fotbale.

Jednoho dne osamocený reklamní businessman narazí na rovněž osamocenou studentku Newyorské univerzity v jedné manhattanské kavárně. Náhodné setkání osvěží pocity sympatií z prvního setkání na rodinné večeři. Románek, který v tu chvíli začne, se oba snaží před Danem utajit. Firemní filosofie neříká nic o případech, kdy spíte s mladou dcerou vašeho zaměstnance. Kdyby se o tom někdo dověděl, křehké příměří s Danem, dobrý vztah Alex a jejího otce i kariérní postup obou obchodníků ve Sports America by byly ohroženy.
Zkrátka Carterův i Danův život se trochu zkomplikoval.

Režiséra Paula Weitze evidentně přitahují témata překvapení v lidských životech, životní ironie a náhody. Spolu se svým bratrem se do těchto témat ponořil už při adaptaci předlohy Nicka Hornbyho About a Boy, nominované na Oskara.
K tématu, které ho vždycky přitahovalo, k netradičnímu vztahu otce a syna, který se objevil ve filmu About a Boy i ve filmu Prci, prci, prcičky (v jeho režijním debutu společně s Chrisem), se Paul Weitz vrací i ve filmu V dobré společnosti. I když za trochu jiných, zajímavých okolností.
Stále se měnící obchodní prostředí - spojování podniků ve velké firmy, rozpadající se internetové společnosti a globalizace podniků - skvěle posloužilo jako dokonale chaotický základ pro tento scénář.

Paul Weitz říká: "Když jsem se pouštěl do filmu V dobré společnosti, chtěl jsem jít ve stopách Billy Wildera, jako už jsem se o to pokoušel ve filmu Jak na věc About a Boy. About a Boy byl typicky anglický film, za to já jsem se teď chtěl podívat na něco typicky amerického a podívat se do jisté míry i na to, jak peníze ovlivňují lidské životy. Wilder dokázal vyrovnat cynismus a optimismus. Třeba ve filmech jako The Apartment - tam se mu podařilo skvěle popsat konflikt Amerického snu a ambicí v osobní kariéře, a jak je možné to skloubit a zůstat lidský. Tenhle trend je v současné společnosti stále přítomný." Weitz šest měsíců promýšlel společně se svým bratrem Chrisem (producentem filmu) základní myšlenku scénáře. Nakonec navrhl velmi lidský příběh nepravděpodobného vztahu dvou mužů, kterým do poklidného života zasáhne skutečnost, že už nejsou schopni zvládat svoje profese ani soukromý život. Přitom se Weitzovi skvěle podařilo vystihnout přítomný citový a ekonomický fenomén, který mnoho lidí tak dobře zná: ve dnešní společnosti, které vládnou nadnárodní podniky každý zná nebo má v rodině někoho, kdo byl kvůli společnosti nějak ponížen nebo svržen ze své původní pozice ... V tomto fenoménu si režisér našel materiál k natočení velice lidského příběhu.

Weitz říká: "Lidé mi vyprávěli příběhy svých kamarádů nebo známých, jak je v nejlepších letech při snižování stavů v práci někdo sesadil. V době, kdy si mysleli, že ve své kariéře dosáhnou vrcholu, začali tihle padesátníci hledat práci. Museli se pokusit naučit se něco nového. S tím vším mě napadlo natočit příběh jednapadesátiletého muže, který se snaží najít novou cestu životem, protože ho nahradil člověk, který by mohl být jeho syn. Musí se vyrovnat s takovou ponižující situací."

Příběh, který možná nezní příliš atraktivně - opatrné našlapování na novém firemním terénu, aby člověk nepřišel o svou práci - dokázal Weitz uchopit se sobě vlastním humorem, citlivým pro charakter postav. "Jako v Čechovovi: jakmile se v životě objeví něco opravdu vážného, každý normální člověk se s tím nejlépe vyrovnává humorem. Nevidím hranici mezi dramatem a komedií. Drama je jen trochu jiný druh komedie." Chris Weitz při natáčení cítil, že obvyklá dynamika práce s jeho bratrem se změnila: "Opravdu mu záleželo na tom, aby se příběh o snižování stavů a trendu velkých společností pohltit ty menší - s krutým dopadem na životy obyčejných lidí - zpracoval. Byl jsem pro něj především taková odrazná zeď pro jeho nápady, a podporoval jsem ho, zatímco psal scénář. Jsem vlastně docela rád, že jsem v tomhle procesu nebyl zcela zapojen, ušetřilo mi to spoustu stresu! Mohl jsem nechat spousty každodenních rozhodnutí na Paulovi."

Role Dana Foremana je Dennisi Quaidovi šitá na míru. Quaid do každé své role přináší sebejisté výkony i jemné citové detaily. Quaid byl první herec obsazený do tohoto filmu, kotva hereckého jádra filmu.
Weitz o Quaidovi říká: "Dennis stále hraje především hlavní role v akčních filmech, přesto rád přijal nabídku role Dana Foremana. Někteří herci by řekli, že je taková role ochudí. Já si ale myslím, že je dobře, že se v situaci, kdy má být odstrčen na vedlejší kolej, objeví člověk, který je relativně mladý a velice vitální. Je mnohem zajímavější sledovat, jak odšoupli takového muže. Jsem taky rád, že Dennisovi nevadilo, že bude hrát muže o rok staršího, než skutečně je. Každý den jsme mu museli vplétat do vlasů šediny. Asi jsem mu prostě měl přenechat pár těch svých ..."
Chris Weitz dodává: "Dennis už jen svou přítomností v tom filmu zosobnil americkou přímost."

Obsazení mladistvě vypadajícího atletického Quaida do role tělnatého prošedivělého padesátníka dá představivosti trochu zabrat. Ale s pomocí kadeřnice, která mu denně do vlasů vplétala šediny a kostymérky Molly Magginisové (As Good As it Gets) Quaid získal přesně takové vzezření, jaké bylo potřeba. "Ta postava není o moc starší, než jsem já, takže mě uklidnilo, že jim dá tolik práce ze mne udělat padesátníka," říká Quaid a směje se, "Jsem rád, že jsem ve věku, kdy si ho můžu zahrát. Tu roli mám moc rád." Quaida k filmu přitáhl Weitzův chytře napsaný vícevrstevný scénář: "Paul je jeden z nejtalentovanějších režisérů, co znám ... Málokdo dokáže takhle natočit komedii. Je to velmi lidské a intimní. Před několika lety jsem pracoval s Mikem Nicholsem (Postcard From the Edge, společně s Meryl Streepovou) a Quaid mi Mika připomíná."
"Také se mi líbilo, že Paul dokáže při natáčení vytvořit prostředí vzájemné spolupráce. Mnozí režiséři a spisovatelé opravdu lpějí na tom, co řeknou, zatímco s Paulem je to nekonečné objevování, pro nás i pro něj," dodává Quaid.

Weitz říká: "Dennis už hraje tak dlouho, že je naprosto přirozený herec a uvědomuje si každou drobnost. Věděl jsem, co na scéně dělá, ale při natáčení u něj nejsem blíž než na deset stop, takže při záběrech zblízka pořádně nevíte, co se tam děje. To až potom, když sedím ve střižně, si všimnu jak si s těmi detaily vyhrál. Patří mezi ty herce, kteří hrají naprosto nenuceně, a myslím, že hodně takových herců je zanedbáváno, protože to nevypadá, že by hráli do naprostého vyčerpání. Ve skutečnosti ale promýšlejí každý detail a jejich postava působí přirozeně."

Topher Grace i Scarlett Johanssonová souhlasí s Quaidovým názorem na režiséra. Vždycky jim pomáhal při improvizacích nebo přepracovávání dialogů: "Já jsem ve filmu ještě nováček, ale myslím, že základ je dobrá spolupráce s režisérem. Režisér zprostředkovává přenos informací. Nikdy jsem nepracoval s režisérem, který by si něco sám napsal, nebo adaptoval, a myslím, že je to určitě veliká výhoda. Paul je otevřený, i když má vlastní zcela jasnou představu, jak by to mělo vypadat. Skvěle se sním pracuje," říká Grace. Johanssonová říká: "Paul je jeden z nejinspirativnějších režisérů, se kterými jsem pracovala. Má rád improvizace a nové nápady. To nám hercům moc pomáhá. No a scénář, to je skvost, všechny postavy jsou do detailu promyšlené. Je jedno, jakou část příběhu zrovna vypráví, je to všechno velmi skutečné." Topher Grace asi nevíc proslul hlavní rolí v seriálu That ´70s Show. Opravdové slávy mezi filmaři se mu ale dostalo až ve filmu Stevena Soderbergha Traffic-nadvláda gangů, který získal nominaci na Oskara, a kde Graceova role právě upoutala i tvůrce filmu V dobré společnosti. To, jak Grace nasákl podstatou své role i se štiplavým humorem a přesným načasováním vtipů byl pro Weitze hlavní klíč při rozhodování koho obsadit do role úspěšného mladého vlastníka titulu MBA, jehož osobní život se sice rozpadá ale jehož čeká vysněné povýšení.

"Topher je na rozdíl od Dennise neuvěřitelně energický, což je ten hlavní protiklad obou postav. Po první zkoušce jsem udělal něco, co mohlo skončit katastrofou. Pročítali jsme si jednu scénu a já Topherovi říkám: ´Chtěl bych, abys měl nějaké výhrady k Dennisovi.´ A Topher povídá: ´Děláte si ze mě legraci?´, ´Ne, myslím to vážně,´ já na to. Říkal jsem si tenkrát, že když ve scénáři ten mladý neustále říká tomu staršímu, co má dělat, že by bylo zajímavé podívat se na to, co se stane s dynamikou herců v takové situaci.

Především jsem ale viděl, že Topher není vůbec hloupý. Řekl: ´Tohle nebudu dělat.´ A oba se tomu zasmáli. A Topher udělal dobře. Oba herci mě, jejich režisérovi, pomohli vyhnout se špatnému prvnímu kroku, který jsem málem udělal," vypravuje Paul Weitz.
"Hodně nám připomíná mladého Jacka Lemmona," říká Chris Weitz, "Takovým tím chlapeckým nadšením, se kterým se dokáže vyrovnat i s těmi nejcyničtějšími rolemi. Topher byl při obsazování herců jasný od začátku."

"Myslím, že když někdy něco zahraje opravdu dobře, že máme tendenci ho srovnávat s jeho rolí. Ani Topher ani Dennis nejsou takoví, jací jsou ve svých rolích. A přesto se oba v rolích tak dobře zabydleli. To myslím svědčí o jejich hereckých kvalitách. A spolu jsou před kamerou báječní," komentuje to Paul.

Grace, kterému natáčení vyplnilo pauzu v natáčení oblíbeného televizního seriálu, je vycházející filmová hvězda objevující se v různých rolích i typech filmů jako jsou: Rande s celebritou a P.S., kde si zahrál s Laurou Linneyovou. Grace ke každé roli přistupuje jako k nepřetržité lekci herectví a z tak úzké spolupráce s Dennisem Quaidem byl nadšen: "Moci po tři měsíce každý den pracovat s tak dokonalým hercem, jako je Quaid - to je ta nejlepší škola, jakou můžete dostat. Hodně jsem si všímal, co dělá, a myslím, že mě vůbec neokřikoval tak často, jak by měl," směje se Grace, "A to je fajn." Quaid byl zase ohromen schopností Grace vypořádat se s některými Weitzovými zdlouhavými a emocemi nabitými dialogy: "Topher má talent - vždycky mě překvapí herci, kteří začínali na situačních komediích. Umí rozehrát dialog. Nasaje ho do sebe, a když ho pustí ven, tak to zafunguje. Několika zásadním scénám s komplikovanými dialogy svou precizností hodně pomohl."

Role Alex, Danovy a Anniny starší dcery, která zaútočí a nečekaně se zaplete s mladým šéfem svého tatínka ihned upoutala pozornost Johanssonové. Bylo jí 19 a okamžitě si uvědomila podobnost, kterou s postavou sdílí. Rok strávila intenzívním hraním dramat a tak si řekla, že komedie - navíc taková, se kterou se tak dobře ztotožňuje - by byla příjemná pracovní změna.
"Postava Alex ve mě rezonovala," říká Johanssonová, "Jsme stejně staré a hodně toho, čím si prochází - stěhování a hledání toho, co by opravdu chtěla dělat - je něco, čím jsem si už před krátkou dobou sama prošla. Prostě mi sedla."

Režisér měl štěstí, protože s herečkou podepsal smlouvu dřív, než nastal "Boj o Scarlett" - po úspěchu, který si vysloužila svou rolí ve filmu Ztraceno v překladu a Dívka s perlou.
"Při obsazování herců jsme velice pečliví," říká Chris Weitz, "Zjistíme, koho potřebujeme, a pak hledáme záměrně tu představu. Jako bychom dávali dohromady baseballový tým. Hledáme jen ty nejlepší hráče, a Scarlett byla jednou z nich. Je neuvěřitelně přirozená a hltá všechno, co dělá. To jí taky přineslo ten úspěch."

Quaid, herec-veterán, už zažil pomíjivou přízeň médií, a jeho názor je náležitě ostrý: "Scarlett je skvělá herečka. Můžete být miláček médií, ale pokud nemáte co nabídnout, nedá se svítit. Ale ona určitě má co nabídnout." "Jsem moc rád, že jsem obsadil Scarlett, působí v té roli naprosto přirozeně," říká režisér, "Líbí se mi, že v příběhu problémy nevychází z nějakého špatného vztahu, ale naopak z toho, že si otec s dcerou velmi dobře rozumí a mají se rádi. Musí znovu definovat svůj vztah: Alex už není taťkova beruška, ale dospělá nezávislá žena."

Dalším důkazem, který zpečeťuje sílu Weitzova scénáře a jeho režijních schopností je hvězdné obsazení vedlejších rolí: Marg Helgenburgerová si zahrála Ann, Danovu těhotnou manželku (která ve stejné době točila televizní seriál CSI), David Paymer v roli optimistického zaměstnance reklamního oddělení Sports America Mortyho, Philip Baker Hall si zahrál vlastníka firmy na sportovní vybavení Eugena Kalba. Clark Gregg, si zahrál člena managenetu Globecom Steckla, Selma Blairová se ve filmu objevila v krátké roli Carterovy manželky Kimberly a Malcolm McDowell v roli záhadného a charismatického předsedy Globecomu Teddyho K.

Je zřejmé, že Helgenbergerová nedá na scénář, obsazení ani režiséra dopustit: "Je to dokonale propracovaný scénář, kde vedle sebe stojí Danův osobní a profesionální život. Paulův scénář je milý, legrační a bystrý. Přišel s velice americkým příběhem. Ale nesnaží se vám omlátit téma stárnutí o hlavu. Bere to z toho humorného konce, což je mnohem příjemnější způsob, jak se s takovým tématem vypořádat. Dennis je profesionál a zbytek herců jsou skvělí kolegové. Takovéhle projekty mě k filmu přitahují. Jdeme do toho celým svým, srdcem a duší."

Hlavní natáčení začalo v půlce března, točilo se v Los Angeles a okolí: v předměstské Pasadeně; točili se interiéry a exteriéry Foremanovic domu, točilo se v centru L.A. (to posloužilo jako skutečně městské pozadí do některých scén). Zvukové scény se natočily na neuvěřitelných 6000 čtverečních metrech, mezi které počítejme i mrakodrapové prostory redakce Sports America.

Wiliam Arnold a oddělení výpravy strávilo téměř tři měsíce načrtáváním, sestrojováním a oblékáním Sports America do moderního vyvýšeného skleněného hávu, s luxusním výhledem na panorama New Yorku.
Nejobtížnější pro Arnolda bylo z aktuálního prostředí nějak prakticky vytvořit dvě různé kanceláře redakce Sports America. Ve filmu společnost stáhne pod svá křídla větší firma a dojde k personálním změnám. To ovlivní i dosavadní pracovní prostředí. Díky přestrojení zdí a obrovských scén, a změnou panoramatu New Yorku, které se z oken nabízí, se snadno dosáhlo i tohoto efektu. Všechno práce architekta Davida Smithe.

Když se začalo natáčet, Chris Weitz se necítil dobře, když viděl, že většinu režijních rozhodnutí má v rukou jeho bratr: "Nikdo mě teď na scéně nebere úplně vážně," usmívá se Chris Weitz, "Připadám si jako manželka pro okrasu, která prochází kolem a lidé mají pocit, že by jí měly všechno vyprávět."
Chrise ale čeká režijní debut s filmem His Dark Materials: The Golden Compass a režijní práce svého bratra si váží: "Paul umí skvěle pracovat s herci. Přišel z divadelního prostředí a dokáže zcela pochopit, co herec dělá, když se na scéně objeví."

Producent Andrew Miano s Chrisem souhlasí: "Jedna z věcí, kterou mají herci při hraní rádi je, že si zároveň vyzkouší něco těžšího a trochu se třeba změní ... myslím si, že pro to herce přitahuje Paul. Dává jim šanci zazářit."
Weitz se svých divadelních kořenů ještě ale nevzdal. Nedávno se vrátil na newyorská divadelní prkna s černou komedií Ruleta, která měla premiéru v prestižním Ensemble Studio Theatre (jejímž členem je Weitz již od roku 1993) v únoru 2004 (když se chystal na natáčení filmu). Napsal a režíroval mnoho divadelních představení jako například Mango Tea nebo All For One, kde zazářila Callista Flockhartová a Liev Schreiber. Jeho poslední hra - Privilege - bude uvedena letos na jaře v Second Stage Theater.

Jeden z nejtěžších úkolů pro tři hlavní Weitzovy herce ve filmu byly fyzické (sporotovní) požadavky scénáře. Johanssonová se na svou roli talentované sportovkyně připravovala od ledna 2004 společně s tenisovým trenérem Nelsem Van Pattenem a obdivuhodně pokračovala v tréninku i během únavných show spojených s nominacemi, oceňováním a premiérami filmu Ztraceno v překladu a Dívka s perlou.
"Jsem holka z New Yorku a tenisovou raketu jsem nikdy nedržela v ruce. To je ale jedna z výhod tohohle povolání - dostanete příležitost vyzkoušet si nové věci, a díky Nelsovi jsem teď do tenisu blázen."

Quaid a Grace se také museli připravit na svá sportovní vystoupení, především na klíčovou basketbalovou scénu, kde tým reklamních agentů porazí management v přátelském utkání (kde management udělá přátelské gesto a vezme k sobě do týmu i zaměstnance jiných oddělení, například z oddělení dopravy).
Quaid, který už si dříve zahrál v několika sportovně laděných filmech, uznává, že v basketbalu není zrovna nejlepší. I Grace přiznává, že s těmito scénami musel bojovat: "Nejsem zrovna skvělý basketbalista ... trvalo dlouho, než se scéna podařila dobře natočit. Ale mám radost, že Dennis je ještě horší, než já - nemám tak špatný pocit," směje se Grace. Štáb natáčel osm týdnů v Los Angeles, a pak se přesunul na týden do New Yorku, aby mohl natočit jedinečné exteriéry manhattanské Madison Square Garden, Washington Square parku, Čínskou čtvrť, TriBeCa a Newyorskou univerzitu.

S blížícím se koncem natáčení - prošli jsme obdobím od Weitzových prvních úvah o scénáři až po poslední scénu natočenou v newyorské Madison Square Garden - už můžeme říct, že z tvrdé práce 35 různých oddělení s několika stovkami lidí na obou pobřežích vyvstala stejná filosofie, jako ve scénáři ve svých pracovních mantrách neustále opakují zaměstnanci Globecomu. Jak by řekl Teddy K: "Vzorová pracovní synergie".

Dennis Quaid
V každé roli, kterou ztvární, působí Dennis Quaid jako nejcharismatičtější herec, který existuje. Získal ocenění Newyorských filmových kritiků a Independent Spirit Award za nejlepšího herce ve vedlejší roli a byl nominován na Zlatý Globus a cenu Screen Actor´s Guild za citovou proměnu, kterou si prošel v roli uzavřeného homosexuála v New Yorku 50. let minulého století, v kritikou uznávaném filmu z roku 2002 Daleko od nebe.
Quaidův režijní debut byl televizní film TNT Everything That Rises, příběh muže z Wyomingu, který se snaží za každou cenu udržet tradici předávání půdy mladším generacím.
Quaid začal hrát, když chodil na střední školu a později vystudoval herectví na Houstonské univerzitě. Krátce po tom, co přišel do Hollywoodu získal roli dělníka ve filmu Breaking Away.

Scarlett Johanssonová
Po více než deseti letech práce dokázala herečka dvakrát nominovaná na Zlatý Globus a držitelka ceny BAFTA Scarlett Johanssonová, že je jedna z nejtalentovanějších mladých hollywoodských hereček. Byla nadšeně hodnocená, a za svou roli po boku Billa Murraye ve filmu Ztraceno v překladu získala na filmovém festivalu v Benátkách cenu za nejlepší herečku roku.
Když bylo Johanssonové 14 let, dostalo se jí světového uznání za roli Grace MacLeanové, mladé dívky traumatizované nehodou na koni, ve filmu Roberta Redforda Zaříkávač koní.
Johanssonová je rodačka z New Yorku a úplně poprvé si zahrála na Broadwayi v divadelní hře Sophistry, když jí bylo osm let. V současné době tráví svůj čas mezi New Yorkem a Los Angeles.

Topher Grace
Každý týden se objevoval na amerických televizních obrazovkách v seriálu That ´70s Show, který se nyní z obrazovek dostane na filmová plátna. Poprvé dal o sobě řádně vědět ve filmu Stevena Soderbergha, který získal nominaci na Oscara: Traffic - nadvláda gangů.
Začal hrát už v raném věku v různých školních představeních, včetně muzikálů a divadelních her. Po střední škole odjel studovat do Los Angeles a brzy - kupodivu bez předchozí zkušenosti ve filmovém průmyslu - získal svou první hlavní roli v The ´70s Show. V současné době žije v Los Angeles.