fb  Sdílet
   Informace    Recenze    Komentáře    Obsazení    Hodnocení    Videoukázka    Fotky    

83% 1956 hlasů
8.3 10 1956
animovaný / dobrodružný / drama / fantasy / komedie / rodinný, USA, , 94 min.
Inside Out
Kinopremiéra v ČR 23.7.2015 v SK 13.8.2015, DVD od 13.1.2016 a Blu-Ray od 18.11.2015 Magicbox

Film v kinech
kina  
HumpolecHumpolec 10:00
DubáLetní kino Dubá-Nedamov 21:30
Tišice - ChrástLetní 21:30
VrdyLetní 21:00
KyjovLetní 21:00
Nový KnínLetní 21:30
BrnoLetní kino na Špilberku 21:30
Frýdek-MístekLetní kino 21:00
PrůhoniceKinobus Průhonice 20:30
PardubiceLetní kino Pernštejn 21:30
PrahaKinobus Hloubětín 21:00
Český TěšínLetní kino 21:30
Mnichovo HradištěLetní kino Vostrov 21:30
PřerovLetní kino Hotel Jana 18:00


Režie: ,
Herci: , , , , , více...

Ocenění: 2015, Oskar, Celovečerní animovaný film


Ukázka


Víš kdo bydlí u Tebe v hlavě?
Období dospívání může být velice komplikované, a Riley, která je vytržena ze svého starého života na americkém Středozápadu poté, co se její otec musí kvůli novému zaměstnání přestěhovat do San Francisca, není žádnou výjimkou. Stejně jako my všichni, i Riley je ovládána svými emocemi - Radostí, Strachem, Hněvem, Znechucením a Smutkem. Emoce žijí v Řídícím centru, centrále uvnitř Rileyiny mysli, odkud jí pomáhají vypořádat se s nástrahami všedních dní. Jak se Riley se svými emocemi společně pokoušejí vyrovnat s problémy nových začátků v San Franciscu, propuká v Řídícím centru zmatek. Ačkoliv se Radost, Rileyina hlavní a nejdůležitější emoce, pokouší zachovat všem pozitivní myšlení, objevují se mezi jednotlivými emocemi neshody v tom, jak se co nejlépe vypořádat s novým městem, domovem a školou.
Uprav informace o filmu

Komentář k filmu Riley se musí kvůli novému zaměstnání svého otce přestěhovat do San Franciska. Nové prostředí moc nezvládá a má z toho docela pěkný zmatek v hlavě, o čemž nás přímo přesvědčují 5 jejích emocí. A situace se stále zhoršuje a je na emocích, aby Riley zachránily. Hodně netradiční animovaný film, kterému vévodí emoce a reálný svět je spíše jen doplňkem. Děti by tento film mohli ocenit a pro dospělé je to zajímavě pojatý animák.
Všechny komentáře k filmu 31+ Napiš komentář k filmu a získej DVD

Web: IMDB, Titulky, Oficiální stránka    Videotéka: přidat si do ní film

Recenze

Pixar nám v posledních letech servíruje poněkud slabší snímky, které jsou často jen pokračováními dříve úspěšných filmů. Po delší době se k nám však dostává počin, který má originální myšlenku a je opředen pozitivními ohlasy. Jedná se pouze o pozlátko nebo přichází od Pixaru konečně nová animovaná klasika?    Jak napovídá název snímku, děj se odehrává v hlavě děvčátka jménem Riley, která prožívá zásadní životní zvrat, kterým je stěhování do nového domova v San Franciscu.    V hlavě se jí hemží mnoho myšlenek, které zajišťují její základní emoce - radost, strach, hněv, znechucení a smutek. Ty však nejsou v tomto pojetí nějakými nekonkrétními pocity, ale jedná se o postavy, které ovlivňují veškerá její rozhodnutí. Ačkoliv se Radost jako hlavní emoce snaží vše řídit, brzy se jí situace vymkne z rukou a musí se vydat na dobrodružnou výpravu, jejímž cílem je obnovit dívčinu ztracenou emoční rovnováhu.    Myšlenka, podívat se na to co se skrývá za různými lidský... Celá recenze
moviefan, 6 z 10

O filmu V hlavě

obrazek
„Emoce jsou něco jako hlasy v naší hlavě,“ říká režisér Pete Docter. „Když jsme na tomto filmu začínali pracovat, rozhlédli jsme se kolem sebe - na naše děti, přátele či kolegy - a uvědomili si, že každý z nás má nějakou výchozí náladu. Všichni zažíváme období štěstí nebo smutku, ale někteří lidé jsou prostě šťastní nebo naštvaní skoro pořád. Riley patří mezi ty šťastnější děti. Takže Radost musela být první emocí, která se objeví, a má s Riley výjimečný vztah.“

„Radost má k dispozici 33 krásných sekund, během kterých je zcela osamocená,“ popisuje Amy Poehler, která Radost v původním znění namluvila. „Pak se Riley rozpláče a objeví se Smutek. Radost si uvědomuje, že se bude muset o Riley dělit se všemi ostatními city a emocemi.“

Když se Rileyina rodina přestěhuje do děsivého nového města, mají emoce plné ruce práce a nadšeně Riley pomáhají vyrovnat se s náročným přesunem. Ale když Radost a Smutek nedopatřením skončí v zapadlých zákoutích Rileyiny mysli - a vezmou s sebou některé zásadní Rileyiny vzpomínky - zůstane velení v překvapených rukou Strachu, Vzteku a Nechuti. „Zkuste si to představit,“ navrhuje vedoucí výroby John Lasseter. „Jedenáctileté dítě, které zůstane bez Radosti a Smutku - jen se Vztekem, Strachem a Nechutí. Připomíná vám to snad nějaké skutečné jedenáctileté dítě?“

Radost a Smutek jsou nuceni procházet neznámými místy - Dlouhodobou pamětí, Krajem představivosti, Abstraktním myšlením a Výrobnou snů - pokud se mají pokusit o návrat zpátky do Hlavního velitelství a k Riley. Po cestě potkávají nejrůznější postavy - od Zapomínačů, kteří mají na starosti třídění Rileyiných vzpomínek, až po Rileyina fiktivního přítele Bing Bonga, který hledá způsob, jak zařídit, aby si na něj Riley vzpomněla. „Když byla Riley malá a měla bujnou fantazii, byl jejím oblíbencem,“ říká Docter. „Ale v současnosti se podobá herci bez práce, který se zoufale pokouší o comeback.“

Snímek V hlavě, který je nabitý klasickým kouzlem společnosti Pixar, disponuje bohatou škálou postav, pozoruhodných momentů a humoru. „Našim cílem byla od samého počátku především legrace,“ říká producent Jonas Rivera. „Moje děti ten film viděly a pořád si povídají jenom o Vzteku. Podle nich je opravdu legrační. A pouť, na kterou se vydávají Radost a Smutek, je jedním velkým a úžasným dobrodružstvím.“

„Myslím, že dospěli - rodiče - budou celý film vnímat docela jinak,“ pokračuje Rivera. „Bude to pro ně stále zábavné, ale najdou v něm i jistou hloubku. O to se Walt Disney vždycky snažil.“

„Prostě se mi líbí, kolik citů se v tomhle filmu ukrývá,“ dodává Poehler. „Během pár minut vás rozpláče i rozesměje. A vypadá prostě nádherně. Je to svět, který je současně velice povědomý i úžasně kouzelný.“

Každý rodič, který se pokouší vychovávat dospívající dítě, stráví spoustu času přemýšlením o tom, co se asi jejich dítěti zrovna honí hlavou - a právě o tom přemýšlel i oscarový režisér Pete Docter, když sledoval svou vlastní dceru Ellie.

„Moje dcera namluvila mladou Ellie ve filmu Vzhůru do oblak - tu veselou a odvážnou dívku - a v té době se té postavě hodně podobala,“ říká Docter. „Ale když jsme začínali pracovat na filmu V hlavě, byla už Ellie starší - zhruba kolem jedenácti - a začala být hodně mlčenlivá a samotářská. Nutilo mě to k úvahám o tom, co se jí asi zrovna honí hlavou a proč k té změně došlo.“

Ale pak si Docter vzpomněl sám na sebe v jejím věku. „Je to velice náročné období,“ říká. „Bublina nevinného dětství praskne a vy máte pocit, že jste vtaženi do světa dospělých, ve kterém vás každý hodnotí a očekává se, že se budete chovat specifickým způsobem. Chcete být fajn, ale nemáte tušení, co to vlastně přesně obnáší.“

A tady přicházejí na řadu emoce. Od samého počátku se Docterovi líbila myšlenka podívat se do lidské mysli a předložit takový nápad fantazii nejednoho z tvůrců, který divákům už v minulosti umožnil cestu do města příšerek nebo později do Jižní Ameriky v létajícím domě, zavěšeném na balóncích. „Přišlo mi, že by to mohlo být zábavné,“ říká režisér. „Chtěl jsem prozkoumat abstraktno - nikoliv mozek jako takový, ale mysl. Podle mého názoru se to pro animovaný film skvěle hodilo. A pokud to měl být příběh o emocích a jeho autory měl být stejný tým, který předtím vytvořil film Vzhůru do oblak, musel být emocemi nabitý.“

Nápad ztvárnit emoce coby postavy tak dal následně vzniknout příběhu film V hlavě - Docterova dcera Ellie pak posloužila jako inspirace pro Riley, jedenáctiletou hokejistku ze Středozápadu, která žije převážně šťastným životem, dokud se její rodina nepřestěhuje do velkého a neznámého San Francisca. Její emoce - vedené energickou Radostí - se usilovně snaží Riley s náročnými změnami vyrovnat. Ale ačkoliv Rileyin život je důvodem, proč existují její emoce, podle tvůrců filmu V hlavě nejde ve skutečnosti o Rileyin příběh.

obrazek
„Je to velice osobní příběh o tom, co obnáší rodičovství,“ míní producent Jonas Rivera. „Jako rodič zažívám ohromnou spoustu dokonalých okamžiků, kdy si přeji, abych dokázal zastavit čas. Ale to by nebylo správné. Od toho tu nejsme. Našim úkolem je děti vést.“

„Jak naše děti stárnou, začínají nám chybět doby, kdy byly malé, seděly nám na klíně a objímaly se s námi,“ dodává Docter. „A ačkoliv všichni rodiče chtějí, aby se jejich děti vydaly poznávat svět - svým dětem jejich životy přeji a nechci pro ně nic víc než aby se ocitly tam, kde právě jsou - když skončí jejich dětství, je to tak trochu smutné a hořkosladké. To je klíčovým prvkem tohoto filmu.“

Tvůrci filmu proto pověřili Radost - která neustále poskakuje a září doslova optimismem - aby se ujala náročného úkolu vychovávání Riley - v přeneseném smyslu - společně s ostatními emocemi, které poskytují své vlastní ojedinělé názory. „Radost je z nich nejstarší - Riley se narodila šťastná,“ říká Rivera. „Ale stěhování přes polovinu kontinentu je velice náročná věc a Radost zjišťuje, že je jí velení svěřováno stále méně často, takříkajíc. Není ochotna Smutku dovolit, aby pokazil všechnu tu tvrdě odvedenou práci, kterou za ty roky vykonala.“

Pouť, na kterou se Radost společně se Smutkem vydává, je velice objevná. „Radost si uvědomuje, že i Smutek nakonec možná hraje v Rileyině životě svou roli,“ míní Docter. Podle něj je klíčem ke štěstí - nejen v tomto filmu - to, jak štěstí definujete. „Radost je schopna se učit a vyvíjet a přehodnocovat své názory na to, co je to štěstí,“ soudí. „Na začátku jde jenom o smích a zmrzlinu - a na tom není nic špatného. Ale život nám ukazuje, že jde ve skutečnosti o mnohem víc.“

„Když jsem film natáčel, uvědomil jsem si, že jsem šťastný díky rodině a blízkým přátelům,“ pokračuje. „Jistě, jsou to lidé, se kterými se společně dobře bavím, ale jsou to také lidé, na které jsem byl naštvaný, bál se o ně a sdílel s nimi smutek. Skutečné pouto mezi lidmi vzniká na základě této citové hloubky a komplexnosti.“

Filmoví tvůrci ze společnosti Pixar jsou vyhlášení tím, jak se na každý film připravují - ať už jde o to stát se odborníkem v oblasti automobilového designu pro potřeby snímku Auta, či putování po Skotsku v zájmu vytvoření ohromujících kulis filmu Rebelka. Tvůrci filmu V hlavě se toužili ponořit do studia myšlení, vzpomínek, lidských emocí a toho, jak se během dospívání vyvíjejí.

Aby lépe pochopili, jak lidská mysl funguje, navázali spolupráci s vědci, neurology, psychology a dalšími experty. Dr. Dacher Keltner, spoluředitel Greater Good Science Center, je profesorem psychologie na Kalifornské univerzitě v Berkeley, kde je vedoucím laboratoře sociálních interakcí. „Strávil jsem 25 let své kariéry studiem lidských emocí,“ prohlašuje. „Zajímá mě, jak své emoce vyjadřujeme prostřednictvím grimas, hlasu a hmatu.“

Mimo jiné pomohly tvůrcům filmu Keltnerovy zkušenosti s výběrem emocí, které se ve filmu objevují. „Názory vědců na to, kolik emocí dokážeme vnímat, se liší - od čtyř až po 27 podle toho, koho se na to zeptáte,“ říká Docter. „Dílo dr. Keltnera naznačuje, že je jich 21, včetně emocí jako nuda, pohrdání či stud. Co se postav týče, existuje celá řada možností. Bylo zábavné o tom přemýšlet. Nakonec jsme se rozhodli pro pětici emocí, které se objevují na prakticky všech vědeckých seznamech.“

Keltner také pomáhal definovat podobu světa mysli v tom ohledu, jakým způsobem spolu emoce spolupracují, aby Riley pomohly vyrovnat se se změnami v jejím životě. „Zrovna jsem hotový film viděl a skutečně mě ohromil,“ říká. „Myslím, že je velice těžké vyjádřit, jak emoce ve vaši hlavě ovlivňují vaše chování a to, jak svět kolem sebe vnímáte. Filmu se to ale podařilo překvapivě dobře. Líbí se mi to dynamické napětí mezi tím, co se odehrává uvnitř mysli protagonistky filmu a tím, co se děje ve vnějším světě.“

Tvůrci filmu studovali také období dospívání a to, jak by se dítě v podobném věku vyrovnávalo s traumatickými událostmi. „Všechno to vychází ze skutečnosti, že dospívá,“ říká režisér Ronnie Del Carmen. „Riley se mění a už se necítí šťastná - a není proto schopna empatie. Stává se z ní klasická protivná teenagerka.“

„Součástí dospívání je i ztráta,“ míní Keltner, který je otcem dvou dcer, jež obě svůj přechod k dospívání ve zdraví přečkaly. „Ztráta přátel, ztráta dětství - jsou důležité pro lidský vývoj. Způsob, jakým se film V hlavě chopil Rileyiných pocitů ztráty a toho, jak ji v tom její rodina podporuje, je velice působivý.“

Podle Keltnera nás film učí, jak se s různými událostmi smířit, což je také předmětem celé řady vědeckých studií. „Jsem přesvědčen o tom, že naše emoce oscilují,“ říká. „Nastávají chvíle, kdy je vaše mysl naplněna strachem - na sekundu nebo dvě - než dojde na vztek. Film nám to zobrazuje v podobě souboje o ovládací panel, který je podle mého názoru z vědecké stránky věrohodný. Ale klíčovým poučením je tu skutečnost, že se musíte se všemi svými emocemi smířit. Musíte si uvědomit, že jsou všechny součástí vaší normální, každodenní mysli, a že to je v pořádku.“

Ve filmu V hlavě se objevuje tým emocí, které pomáhají jedenáctileté Riley překonat znepokojivé změny, které ji potkaly. Ale v průběhu příprav na natáčení si nebyli tvůrci filmu jisti tím, které z emocí by měli ve filmu zobrazit. „Někteří psychologové prohlašují, že existuje až 27 různých emocí,“ říká režisér Pete Docter. „Pohrávali jsme si s nápadem doplnit Hrdost. Nebo Škodolibost, která se vyžívala v bolesti druhých. Ale začínalo jich být trochu moc. Nakonec jsme se rozhodli pro pět.“

Poté tvůrci filmu každou z emocí charakterizovali, určili jí v Rileyině mysli poslání, a prošli náročným procesem rozhodování o tom, jak by každá z nich měla správně vypadat. „Podoba a vzhled emocí musely divákům připomínat, že se jedná o ztělesnění pocitů,“ říká Docter. „Nejsou to malí lidé. Jsou to emoce. Jsou tvořeny energií - skládají se z tisíců částic, které připomínají energii. Chtěli jsme zobrazit, jak emoce působí - jaké mají tvary a barvy - a také jim vdechnout specifickou povahu.“

obrazek
Najít podobu emocí ale nebylo snadné. „Jde pravděpodobně o nejtěžší věc, kterou jsme museli v oddělení pro návrh postav kdy řešit,“ říká vedoucí tvorby postav Sajan Skaria. „Když jsme začínali, neměli jsme tušení, kterým směrem se vydat. Pete Docter řekl, že máme vytvořit něco, co jeho matka ještě neviděla. Nic víc. Nic konkrétnějšího jsme v počátcích k dispozici neměli.“ „Jak nás začínaly napadat některé velice pozoruhodné a zábavné návrhy,“ pokračuje Skaria, „museli jsme přijít na to, jak je realizovat. Museli jsme se ujistit, že máme k dispozici technologii, která by dokázala naše výtvory vykreslit.“

Co se Radosti a dalších emocí týče, byl výtvarný tým odhodlán věnovat jejich tvorbě maximum prostředků, technologií, fantazie i výzkumu. „Jde tu hlavně o emoce - jsou hlavními hvězdami,“ zdůrazňuje Docter. „Můžeme ovlivňovat to, jak se chováme, ale neovlivníme to, co cítíme.“

„Líbí se nám představa toho, že každý den musejí chodit do práce,“ říká producent Jonas Rivera. „Jedná se o zaměstnání a oni se v něm snaží být co nejlepší, protože jim na té dívce velice záleží. Klíčem je samozřejmě to, že každá z emocí má jiné poslání - a každé z těch poslání je stejně důležité.“

„Jednou z mých nejoblíbenějších vlastností animace je její expresivnost,“ říká Docter. „Můžete postavičku rozpohybovat způsoby, které sice nemusejí být reálné, ale dávají jasně najevo, jak se cítíte. V tomto filmu jsme byli schopni animaci pohybu rozvinout směry, kterými jsme se v jiných filmech dosud vůbec nevydali.“

Tony Fucile, který má na svém kontě práci na filmech jako Lví král či Aladdin, se na tomto snímku podílel jako animátor. Byl pověřen úkolem vnést do světa počítačové animace to nejlepší ze světa animace ruční. Fucile se zúčastňoval projekcí dílčích animací a velice často své poznámky zprostředkovával ve formě náčrtků přes tyto projekce, které bylo možno zaznamenat a poskytnout je animátorovi. „Spolupracoval jsem s animačním týmem, abychom trochu doladili pozice postaviček,“ říká Fucile. „Rád pozice a výrazy trochu zvýrazňuji - málokdy navrhnu, že by bylo lepší ubrat.“

„Všechny emoce jsou těmi nejstylizovanějšími kreslenými postavičkami, o jaké jsme se v celovečerním filmu tady v Pixaru kdy pokusili,“ říká hlavní animátor Victor Navone. „Jsou to postavy, které by ve skutečnosti bylo snazší nakreslit na papíře - ale ve třech rozměrech jsou velice náročné. Jsou to velmi výjimečné a ojedinělé postavy - prostě jsme se chtěli ujistit, že budou perfektní.“

Cílem Radosti vždycky bylo zajistit, aby byla Riley šťastná. „Jakmile se Riley narodí, objevila se Radost - byla první z jejích emocí,“ popisuje Docter. „Má k Riley velice výjimečný vztah a velice si ho cení.“

Podle Doctera byla Radost vybrána jako hlavní Rileyina emoce, protože Riley je typ člověka, který je přirozeně veselý - až na pár výjimečných okamžiků. Současně měli pocit, že to velice dobře zrcadlí představy rodičů o tom, jak by se měly jejich děti cítit. „Chceme, aby naše děti byly šťastné, užívaly si života a měly ze všeho radost,“ míní. „Ne vždycky to tak funguje a my se musíme přizpůsobovat - což je lekcí pro nás pro všechny, včetně Radosti.“

Radost má barvu slunce a je veselá, optimistická a odhodlaná se za všech okolností bavit. Vnímá komplikace v Rileyině životě jako příležitosti, a okamžiky, kdy Riley není kdovíjak veselá, jako nutná zdržení na cestě za něčím úžasným. Pokud je Riley šťastná, je šťastná i Radost.

Podle vedoucího animátora Shawna Krauseho pomohlo namluvení Amy Poehler v původním znění postavu dotáhnout k dokonalosti. „Pete Docter chtěl, aby Radost byla tak trochu rošťačka - nechtěli jsme, aby byla příliš sluníčková a nepůsobila svým optimismem spíš přihlouple. To, jak ji Amy namluvila, nám s tím hodně pomohlo.“

„Radost je energická, má ráda zábavu a je skoro až hyperaktivní,“ pokračuje Krause. „Je to šibal, ale ne zlomyslný. Šíří kolem sebe štěstí. Je to až nakažlivé - prostě si nedá pokoj.“ Albert Lozano, umělecký vedoucí postav, se inspiroval počátečními návrhy výtvarníka Ralpha Egglestona. „Ralphovy pastelky, kterými tyto návrhy kreslil, mi připomínaly bublinky. Radost je jako čerstvě otevřená láhev šampaňského - je prostě nezastavitelná. Často vytvářím koláže, takže jsem vzal obrázek prskavky, dodělal k němu obličej, ruce a nohy, a měl jsem hrubou představu, jak by Radost měla vypadat. Věděl jsem, že z ní musí nadšení přímo tryskat.“

„Radost je velice temperamentní,“ popisuje producent Jonas Rivera. „Je plná života a energie, což ovlivnilo naše rozhodování při vytváření fyzické podoby emocí. Usoudili jsme, že by měly být všechny tvořeny energií.“

Aby tuto energii mohli nějakým způsobem na plátně zobrazit, přizvali si tvůrci filmu na pomoc vedoucího týmu efektů Garyho Bruinse, aby společně se svým týmem tento problém vyřešil. „Pete chtěl, aby Radost byla tvořena částicemi, které v průběhu celého filmu září a vystřelují jí z pokožky,“ říká Bruins. „To znamenalo vytvořit efekt, který by se objevoval ve stovkách záběrů. Něco takového jsme nikdy nedělali.“

Jakožto hlavní hvězda celého příběhu se Radost nejen objevuje ve spoustě scén, ale provádí v nich také velké množství úkonů - chodí, běhá, živě gestikuluje. Tým pro tvorbu efektů musel přijít s řešením, které by takové škále situací vyhovovalo. „Byl jsem připravený to celé stopnout,“ přiznává Bruins. „Ale každý záběr, který jsme vyzkoušeli, vypadal velice dobře, a nám tak došlo, že jsme na dobré cestě.“

obrazek
Systém, který vytvořili a který využívá změn barev a průhlednosti pro ztvárnění pohybu částic, překonal jejich očekávání. „Skutečně podporoval myšlenku toho, že je Radost tak veselá, že zkrátka nadšením překypuje,“ míní Bruins. „Pak jsme vše ještě doplnili o vznášející se částice, které poněkud narušují její siluetu a zůstávají za ní jako stopa, kdykoliv někam jde nebo udělá prudký pohyb.“

Radost, jejíž oči jsou při animaci definovány přinejmenším dvojnásobným počtem parametrů než v případě kterékoliv předchozí animované postavičky společnosti Pixar, jsou také zdrojem světla a žlutomodře září. Podle technologického odborníka Billa Reevese bylo třeba vytvořit zcela nový systém, pomocí kterého bylo možno dosáhnout vzhledu, po jakém tvůrci filmu toužili. „Vyzkoušeli jsme tucty způsobů, jak tuto záři vytvořit, a nakonec jsme se rozhodli pro volumetrické řešení. Ale protože se objevuje v tak velkém množství scén, potřebovali jsme náš software překonfigurovat tak, aby vše dokázal spočítat.“

Hlavním úkolem Strachu je Riley ochraňovat a starat se o její bezpečí. Neustále vyhlíží potenciální katastrofy a tráví spoustu času odhadováním možných nebezpečí, úskalí a rizik, spojených s Rileyinými každodenními aktivitami. Existuje jen velice malé množství situací, které Strach nepovažuje za nebezpečné a potenciálně smrtící.

Podle tvůrce příběhu Joshe Cooleyho tvůrci filmu Strach vystihli prakticky okamžitě. „Byla to jedna z nejsnazších postav ve scénáři, protože jsme všichni alespoň chvíli během každého dne poháněni strachem,“ míní Cooley. „Neměli jsme nejmenší problémy představit si, jak by na danou situaci Strach reagoval: prostě by reagoval neúměrně.“

Tvůrci filmu vytáhlou fialovou postavu Strachu využili k celé řadě komediálních gagů. Výtvarník postav Chris Sasaki v případě jeho podoby vycházel z velice prostého nápadu. „Poměrně záhy mě napadlo: co kdyby byl prostě tvořen jen čárou s očima?“ říká. „Bylo to tak extrémní, jak jen bylo možné, a z tohoto jsme také vycházeli.“

Strach se postupem času poněkud změnil, aby ho bylo možné lépe animovat, ale jeho základní silueta je víceméně stejná. „Je jako unavený, vyděšený a napjatý nerv,“ soudí Docter. „Má poněkud nudlovitou siluetu s dlouhou hubenou páteří, která se dokáže různě protahovat a smršťovat a ohýbat,“ dodává Navone. „Jeho osobnost nám dovolovala využít širokou škálu výrazových prostředků. Je to strašpytel, ale přesto má v sobě jistou dávku grandióznosti. Představuje ve filmu komediální prvek.“

„Z hlavy mu trčí zakroucený vlas, schopný milionu různých pozic, které odpovídají Strachovu aktuálnímu rozpoložení,“ pokračuje Navone. „Můžeme s ním nakládat jako se psím ocasem: je-li smutný, visí vlas zplihle dolů, pokud ho něco bolí, vystřelí jako zasažený bleskem.“ „Pro mě to bude vždycky divný fialový chlápek s motýlkem,“ přiznává Bill Hader, který tuto postavu v původním znění namluvil. „Představuji si ho jako velice upjatého středního manažera, který se zoufale snaží plánovat všechno s předstihem na osm kroků. Aby Riley chránil, musí v každé situaci vše nadsazovat.“

„Na tomhle filmu je navíc úžasné, že dialogy, které mezi sebou emoce vedou, se velice podobají těm, které se vám běžně odehrávají v hlavě,“ pokračuje Hader. Vzteku velice intenzivně záleží na tom, aby s Riley bylo jednáno férově. Má prudkou povahu a má sklony často vybuchnout doslova, když věci nejdou podle plánů. Velice snadno reaguje přehnaně a není příliš ochoten se vypořádávat s životními problémy. „Od samého začátku jsem Vztek viděl jasně před sebou, ať už při psaní scénáře nebo při návrhu postav,“ říká Docter. „Věděl jsem, co si s ním počít a jak ho využít pro komediální scény.“

„Červená se zkrátka zdála tou správnou volbou,“ vysvětluje vedoucí výroby John Lasseter. „Každou chvíli vybuchne vztekem, takže jsme usoudili, že by bylo legrační, kdyby mu, když se opravdu rozpálí, začaly z hlavy šlehat plameny.“

„Se Vztekem nebyl nejmenší problém,“ říká Navone. „Jakmile jsme přišli s jeho krabicovitou siluetou a naštvaným obočím a očima, okamžitě jsme věděli, co je zač. Má krátké ruce a nohy a nemůže moc otáčet hlavou, protože víceméně nemá krk. Energii, kterou v sobě dusí, proto znázorňujeme tím, že se neustále chvěje a vrčí. Velice často vztekle pochoduje sem tam.“

Lewis Black, který je fanouškem veškeré tvorby společnosti Pixar, považuje šanci propůjčit v anglickém znění svůj hlas právě této postavě, za přelom ve své kariéře. „Věděl jsem od samého počátku, že to bude velice výjimečná role,“ říká. „Zapíšu se do povědomí diváků jako mrňavý červený chlápek, který věčně řve a hoří mu hlava.“

Podoba zmíněného ohně je podle Bruinse výsledkem počátečních testů, pomocí kterých tvůrci filmu ověřili, co bude a co nebude fungovat. „Začali jsme s klasickým, velice realistickým ohněm. Ale celá postavička je velice stylizovaná - je tvořena z částic. Žije v Hlavní velitelství, které je také velice stylizované a pestré. Realistický oheň do toho vůbec nezapadal. Takže jsme se rozhodli vydat jiným směrem.“

V odkazu na částice, kterými jsou emoce tvořeny, doplnil tým pro tvorbu efektů částečky i do Vztekových plamenů a propojil tak barvu postavy s barvou ohně. „Oheň samotný je silně stylizovaný,“ vysvětluje Bruins. „Neobsahuje tradiční detaily, které byste mohli spatřit ve skutečném ohni.“

Nechuť je velice umíněná, velmi upřímná a snaží se zabránit tomu, aby Riley nic neotrávilo - jak v doslovném smyslu, tak i v tom přeneseném. Velice bedlivě dohlíží na lidi, místa a věci, se kterými přichází Riley v kontakt - ať už jde o brokolici nebo o loňské módní styly. „Chce se ujistit, že lidé Riley neovlivní svým protivným chováním nebo špatným vkusem v oblékání, a také že se bude vyhýbat nevyzkoušeným kombinacím pokrmů,“ říká režisér Ronnie Del Carmen.

obrazek
Nechuť má ty nejlepší úmysly a odmítá ustoupit ze svých vysokých nároků. „Je velice umíněná a nijak to neskrývá, právě naopak,“ dodává Del Carmen. Tvůrci filmu usoudili, že pro Nechuť je ideální barvou zelená, což není jediným odkazem na zeleninu, na kterou při tvorbě Nechutě mysleli. „Její tvar připomíná brokolici,“ objasňuje Docter, který povolal svůj tým expertů na emoce, aby osobnost Nechutě dopilovali. „Vyzařuje z ní hořkost,“ dodává. „Když dáte malým dětem něco hořkého, zašklebí se a vypláznou jazyk, aby hořký pokrm vyplivla. To je základem Nechutě.“

Mindy Kalling, která ji namluvila, říká, že motivaci své postavy pochopila velice rychle. „Nechuť chce Riley zkrátka jen chránit,“ vysvětluje. „Chce ji uchránit před jakýmikoliv situacemi, které nejsou bezpečné či na úrovni.“

„Nechuť je pedantská a pohybuje se trochu upjatě,“ říká Krause. „Pokud se něco bude dít, bude u toho ona jako poslední. Je silná a sebejistá. Kdyby chodila na střední školu, byla by populární roztleskávačkou.“

„Její pohyby působí roztomile,“ dodává Navone. „Má pevnější držení těla a hodně se kýve v bocích. Nechuť je ze všech emocí jediná, u koho máte pocit, že se učil chodit s knížkami na hlavě.“

Žádné z emocí příliš nechápou, jaký úkol má vlastně Smutek. „Smutek vlastně svou roli sama zpochybňuje,“ říká Del Carmen. „K čemu je vlastně dobrá? Je to postava s nízkým sebevědomím, která touží pomáhat, ale musí čelit podezření, že Riley ve skutečnosti vůbec nepomáhá.“

„Nechce, aby byla Riley nešťastná, ale má současně dobré instinkty,“ doplňuje Rivera. „Vycítí, kdy by měla něco udělat, i když v tom bude sama.“ Tvůrci filmu měli Smutek rádi, i když je často smutná. „Smutek je nerozhodná a váhavá, ale současně velice milá a laskavá,“ říká Docter. „Miluje Riley a přeje jí jen to nejlepší.“ Povahově se Smutek v jistých ohledech podobá dítěti, a podle Krauseho k ní animační tým přistupoval mnohem uvolněněji než k ostatním emocím. „Je rozhodně více rezervovaná, letargická - není příliš aktivní. V případě Smutku je méně více.“

Modrá barva a silueta obrácené slzy k ní poměrně dobře jdou. A ačkoliv by Smutek byla velice ráda optimističtější a pomáhala Riley být šťastná, je pro ni velice těžké být pozitivní. Někdy se zdá, že tím nejlepším, co je možné udělat, je si prostě lehnout a vyplakat se. Bing Bong je Rileyin imaginární kamarád. Musíte mít na paměti, že když Riley byly tři roky, byla zvířata obrovským hitem. Bohužel je bez práce od té doby, co Riley byly čtyři, a zoufale se snaží neupadnout v zapomnění, zatímco Riley dospívá.

Bing Bongův hlas v originále poskytl Richard Kind. „Než se dětská mysl naplno vyvine, vymýšlí si celá řada dětí imaginární kamarády, se kterými si mohou povídat, pokud se cítí osaměle nebo jsou vyděšeni,“ vysvětluje Kind. „A působí velice skutečně - jsou to doopravdy kamarádi. Mají nějaké opodstatnění? Vůbec ne, ale imaginární kamarád může dítěti pomoci překonat problémy a když ho potřebuje, má ho vždy po ruce.“

Když Bing Bonga Radost se Smutkem potkají, už po Rileyině mysli nějakou dobu putuje. „Je z něj teď trochu bezdomovec,“ svěřuje se Kind. „Takže je více než nadšený z nečekané společnosti.“

Stejně jako všichni dobří imaginární kamarádi je i tenhle velice tvořivý. „Bing Bong je z cukrové vaty,“ říká Docter. „Má nugátové jádro, které ale víceméně nikdy nevidíme, a co se tvaru týče, je to zčásti kocour, zčásti slon a - dle jeho slov - zčásti delfín, což je trochu podivné. Je v podstatě kombinací toho všeho, co jsme jako děti měli rádi.“

Výtvarníci se při jeho tvorbě původně inspirovali imaginárním kamarádem samotného režiséra, který se podle Sasakiho alespoň částečně podoba slonovi. „Když jsem byl malý, zbožňoval jsem sušenky ve tvaru zvířat. Mohli jste vzít hlavu z jednoho a spojit ji s tělem z jiného. Něco na tom je. Od toho jsme pokročili k úvahám na téma 'Proč by nemohl mít kočičí vousy?' a 'Dáme mu psí uši a mývalí ocas'.“

„Na Bing Bongovi jsme se chtěli podílet všichni,“ říká Navone. „Je to ohromně zábavná postava. Jde o někoho, s kým bychom si všichni chtěli hrát. Chtěli jsme zachovat jeho dětskou přitažlivost.“

obrazek
Aby toho lépe dosáhli, inspirovali se při jeho animaci Oliverem Hardym, Jackie Gleason a Johnem Candym. „Na Bing Bongovi jsou klíčová jeho ústa,“ popisuje Navone. „Jsou občas opravdu velká a rty připomínají kusy lékořice. Je jako Art z Univerzity pro příšerky. Co se navržení systémů pro jeho animaci týče, bylo potřeba nic příliš nekomplikovat, a pak k tomu připojit Bing Bongovo tělo, a rázem to celé bylo ještě mnohem těžší.“

Rilery Andersenová je věčně šťastné dítě, přinejmenším do té chvíle, než oslaví své 11. narozeniny a její otec dostane místo na opačném konci země, takže se celá rodina musí přestěhovat do San Francisca. Zatímco se snaží sžít s novým domovem a novou školou, prožívá Riley zcela neznámou kombinaci emocí.

„Pokud se podíváte na své vlastní děti, přátele, rodinu, zdá se, že každý má nějakou výchozí povahu,“ míní Docter. „Někteří lidé jsou v jádru smutní nebo naštvaní - ale Riley je šťastná. Takže tahle velká změna může být v jejím věku velice zásadní.“

Podle Lozana se podoba Riley inspirovala její aktuální situací. „Je ve věku, kdy začíná výrazněji růst,“ popisuje. „Takže tak trochu nepasuje do svého těla. Je vytáhlá a tak trochu se klátí, působí to poněkud neohrabaně.“

Maminka by pro svou rodiny udělala cokoliv, takže když se přestěhují do San Francisca, dělá maximum pro to, aby jí pomohla přizpůsobit se tomuto pro ně neobvyklému novému světu. Lozano prohlašuje, že výtvarníci chtěli v jejím podobě zdůraznit jistou odhodlanost. „Věděli jsme, že se jedná o ženu, která by se zamilovala buď do brazilského pilota vrtulníku, nebo naopak do výstředního ajťáka. Chtěli jsme zdůraznit, že ačkoliv už žije poněkud usedlejším životem, své volnomyšlenkářství si stále zachovala.“

Diváci mají šanci nahlédnout také do maminčiny mysli a spatřit její vlastní emoce, které nosí stejné červené brýle jako ona. Tvůrci filmu pro ni také vytvořili speciální verzi Hlavního velitelství.

Hlas této postavě v původním znění propůjčila Diane Lane. „Jako matka to chápu. Když vychováváte vlastní děti, nevyhnutelně s nimi znovu prožíváte jisté situace ze svého vlastního dětství. Když vidíte, že se vaše děti s něčím potýkají, vzpomínáte si na to, jak jste čelili stejným problémům. Riley je jedináček, stejně jako moje dítě, takže mě to v mnoha ohledech velice oslovovalo.“

Tatínek je nadšencem pro rodinu, hokej a nová dobrodružství. Když tedy dostane šanci, vrhne se do ní po hlavě - i když to znamená, že se budou muset přestěhovat velice daleko. Je pravda, že má občas problémy pochopit, co si obě ženy v jeho životě myslí, ale z celého srdce je i tak miluje.

Emoce v tatínkově mysli mají - stejně jako on sám - sklony k jisté nepozornosti, zejména pokud se zrovna hraje hokej. Mají taky jeho charakteristický knír. Tento knír byl původně bradkou, ale tvůrci filmu chtěli zdůraznit, že otec do nového města tak docela nezapadá. „Chtěli jsme, aby ze svého okolí vyčnívali jako spíše konzervativní rodina, která se ocitla v San Franciscu,“ popisuje Sasaki a dodává, že lidé, které v San Franciscu ve filmu vidíme, jsou poměrně styloví. „Zcela jistě byste mezi nimi bez nejmenších problémů poznali rodinu z Minnesoty.“

Otce namluvil v originále Kyle MacLachlan, který je sám otcem šestiletého syna. „Jako rodič jsem se sám do této fáze ještě nedopracoval, mám ještě trochu času, než dospějeme do těchto počátečních fází dospívání,“ říká MacLachlan. „Ale bude zajímavé jimi procházet a snažit se během nich syna podporovat, možná na něj mít i trochu vliv v tom ohledu, jak si s nimi poradí. Jako rodič jednoznačně chcete, aby zůstali sami sebou, ale současně je toužíte i podporovat.“

Zapomínači mají na starosti - inu, zapomínání. Pracují v Dlouhodobé paměti, třídí Rileyiny vzpomínky a likvidují ty, které jsou podle nich nepodstatné - například jména většiny amerických prezidentů, která se učila na prvním stupni, nebo velkou část hry na klavír s výjimkou pár drobností.


logo horoskopy
logo humor
logo studentka
logo nejhry
logo najdemese
logo sms
logo tvp
hledat filmy, osoby, kapely, kulturní akce... Filmy, osoby, kapely, kulturní akce...
hledat filmy, osoby, kapely, kulturní akce...
    Přihlášení
    Registrace


    Vzhledy:
    Vlastni
    Neděle 26. 6. 2016 Svátek má Adriana
    Vyhrávej v casino.cz nebo na vyherni-automaty.cz   Prodávej s Plať-Mobilem.cz