fb  Sdílet
   Informace    Komentáře    Obsazení    Hodnocení    Videoukázka    Fotky    Podobné filmy    

73% 1511 hlasů
7.3 10 1511
film / drama, válečný, USA/Indie, , 146 min., od 12 let
War Horse
Kinopremiéra v ČR a SK 23.2.2012, DVD a Blu-Ray od 13.6.2012 Magicbox

Režie:
Herci: , , , , , více...

Ocenění: 2011, Nominace na Oskara, Film


Ukázka
01:57



Působivý příběh mladého chlapce jménem Albert a jeho milovaného koně Joeyho se odehrává na samém počátku první světové války.
Uprav informace o filmu

Komentář k filmu Z filmů Stevena Spielberga je tenhle rozhodně jeden z těch slabších. Jenomže má výbornou atmosféru, skvělou kameru a vynikající herce (hlavně v malých rolích) jako Cumberbatch, Thewlis nebo Hiddleston. Válka je tady zobrazená perfektně a celé je to opravdu o tom koni, lidi se u něj střídají každou chvilku a i tím je ten film tak nesmírně zajímavý. Občas to sice bylo trochu moc dlouhé, ale jinak je to docela fajn podívaná. A zajímavá je i v tom, že tam vlastně celou dobu hraje válka a akce (které tam i tak moc není), hraje jen vedlejší roli. Je to prostě zručně natočené drama o jednom zvířeti, které toho hodně prožilo. 75%.
Všechny komentáře k filmu 32+ Napiš komentář k filmu a získej DVD

Web: IMDB, Titulky, Oficiální stránka    Videotéka: přidat si do ní film

Popis filmu Válečný kůň

Joey je Albertovým otcem prodán britské jízdě a následně poslán na frontu, kde začíná jeho pozoruhodná pouť na pozadí velké války. Navzdory překážkám, kterým je na každém kroku nucen čelit, Joey ovlivňuje a mění životy všech, se kterými se na své pouti setká. Albert, který na svého přítele nedokáže zapomenout, opouští domov a vydává se na francouzská válečná pole, aby zde svého koně našel a přivedl ho zpátky domů.


O filmu

<>Obrázek nenalezen<> Příběh filmu War Horse poprvé vyšel jako román v roce 1982 a rychle se stal oblíbeným rodinným příběhem o lásce a loajálnosti, zbožňovaným dětmi i dospělými po celém světě. Posléze byl tento příběh adaptován do podoby fenomenálně úspěšné divadelní hry - a právě touto cestou se s ním Steven Spielberg setkal poprvé a zanechal na něm velký dojem.

Román je vyprávěný alegorickým stylem, který na čtenáře působí intenzitou své triviality. Hra, kterou Spielberg viděl v Londýně na popud své dlouholeté producentky Kathleen Kennedy (která se produkci Spielbergových filmů věnuje už čtyřicet let) byla po emocionální stránce velice působivá svým využitím obrovských, ale přesto strohých koňských figurín. Spielberg ale okamžitě pochopil, že pokud chce tento příběh převést na filmová plátna, musí se vydat cestou vlastní vizuální stylizace. A do práce se pustil doslova tryskem.

„Figuríny byly na jevišti velice působivé, ale věděl jsem, že pokud chceme celý příběh vyprávět ve filmu, musíme použít skutečné koně,“ říká. „Kniha se mi také moc líbila, ale je vyprávěna z Joeyho pohledu a dokonce slyšíte jeho myšlenky. Věděl jsem, že to není cesta, která by byla ve filmové podobě schůdná, ačkoliv mi umožnila pochopit, jak je důležité celý příběh vyprávět z různých pohledů.“

Spielberg se proto vydal po odlišné cestě a snímek pojal jako klasickou odyseu - mýtickou pouť, která vrhá mladého hrdinu do chřtánu nemilosrdného světa jen proto, aby se mohl s těžce nabytou moudrostí a svěžím pohledem na život zase vrátit. Jenomže tentokrát šlo o pohled zcela jiného živočišného druhu, mlčenlivého a přesto duchaplného, který sleduje lidstvo v těch nejhorších, ale inspirativních chvílích.

Po stránce struktury se film stal studií měnících se nálad, které ústí jedna ve druhou - drsná, téměř pohádková vesnice z Joeyho mládí je nahrazena šokem a adrenalinem moderního mechanizovaného bojiště, které je nahrazeno idylickou francouzskou farmou plnou venkovské radosti, aby se posléze znovu změnila v apokalypsu zákopové války a zoufalou, mlžnou atmosféru země nikoho. To vše přitom posiluje intenzivní vzpomínky na vesnici, ve které Joeyho pouť začala a kam se touží vrátit.

Joey a Albert jsou po dobu celkem čtyř nebezpečných roků hnáni odvahou a právě ta se stává námětem, tvořícím pevný základ celého film. „Myslím, že Válečný kůň toho má na téma odvahy hodně co říct - a o tom, jaké to je, dělat něco nejen pro vlastní prospěch, ale také v zájmu těch, které milujete. Tohle téma se ve filmu objevuje mnoha různými způsoby,“ podotýká Spielberg.

Ať už jsou hrdinové příběhu Britové, Francouzi či Němci, zajímala Spielberga základní lidskost, která je jejich hlavním motivátorem. Válečný kůň se nikdy, jak v průběhu děje Joey slouží různým osobám jako zdroj útěchy a přátelství, nesnaží označit někoho za nepřítele. „Tenhle film se nesnaží posuzovat, kdo je na straně dobra a kdo na straně zla,“ vysvětluje Spielberg. „Je o tom, jak jeho hrdinové navazují vztah s Joeym. Koně neznají politiku - zajímají se primárně o péči, kterou jim někdo věnuje. A to je velice důležitá věc, která příběhu z války dodává jeho lidskost.“

Dalším zdrojem fascinace bylo pro Spielberga tajemství mocného pouta člověka s přírodou. Sám žije ve společnosti koní a na vlastní kůži měl možnost zažít, jak se dokáží se svými lidskými společníky sžít. Teď toužil po tom odhalit koňské srdce na plátnech kin tak, jak to dosud nikdo neudělal - v celé jejich čisté, nezastřené laskavosti a vznešenosti.

obrazek
„Ve společnosti koní žiji už patnáct let a poznal jsem, jak expresivní stvoření to jsou,“ říká režisér. „Ale filmy se příliš nezabývají tím, jak se koně cítí. Například v Indiana Jonesovi jsem se soustředil na Indyho, nikoliv na jeho věrného koně. Ale v průběhu natáčení Válečného koně jsem žasl nad tím, kolik emocí koně dokázali vyjádřit. V divadelní hře to nebylo těžké, protože se jednalo o loutky, ale chtěl jsem podobného účinku docílit i na plátnech kin se skutečnými koňmi.“

Spoluautor scénáře Lee Hall se domnívá, že Spielberg byl pro tento snímek tím pravým. „Jedná se o příběh, ve kterém hlavní hrdina nemluví, a Steven má fascinující dar schopnosti vyprávět ty nejvelkolepější příběhy těmi nejprostšími postupy a zajistit, aby vám na hrdinech záleželo. Jeho dílo je prostoupeno postavami, které svými schopnostmi a činy daleko přesahují obyčejného člověka, které se od nás silně odlišují, ale kterým dokážeme otevřít svá srdce a ztotožnit se s nimi.“

Natáčením také prostupoval silný duch dějin. „Vnímali jste velkou úctu k tomu, že lidé takové věci skutečně prožili,“ popisuje Richard Curtis. „Po výtvarné stránce zde panovala velice silná integrita a myslím, že Steven chtěl, aby jeho vyprávění bylo tak upřímné a tak emocionální, jak jen to bylo možné, nesnažil se ho přikrášlovat, ale tvořil autentický zážitek, který ale nikdy zcela nezavrhoval naději na to, že by se Joey s Albertem mohli vrátit domů.“

Pětinásobný držitel Oscara, skladatel John Williams, jehož hudba je nedílnou součástí Spielbergových filmů už od roku 1974, k tomu dodává: „Nemyslím si, že by příběh Válečného koně dokázal s takovou precizností a intenzitou režírovat, točit a stříhat někdo jiný než Steven.“

Od svých skromných počátků se Válečný kůň stal součástí moderní kultury, příběhem z uplynulého století, který se vyjadřuje k dodnes platným tématům. Nejprve se představil v podobě oblíbené rodinné knihy, poté coby inovativní divadelní hra, která diváky ohromila, a nyní dochází k jeho přerodu pro zatím nejkonkrétnější médium.

Vše začalo díky spisovateli Michaelovi Morpurgovi, který odjakživa toužil po tom napsat příběh na pozadí velké války. První světová válka je dost možná nejméně zmiňovaným konfliktem dvacátého století, který za sebou zanechal natrvalo změněný svět a generaci, která ho musela znovu zbudovat z popela. Po dlouhou dobu hledal Morpurgo originální způsob, jak o válce psát. Ale teprve po setkání s válečným veteránem v jednom baru nalezl inspiraci - zapůsobilo na něj, jak vášnivě onen muž vyprávěl nikoliv o svých spolubojovnících, ale o neuvěřitelně hrdinných koních, se kterými sloužil.

Kniha, která na základě tohoto zážitku vznikla, byla poprvé vydána v roce 1982 jako příběh pro mládež a rychle si ji oblíbili čtenáři po celém světě. V roce 2007, kdy byla adaptována do podoby pozoruhodné divadelní hry v londýnském National Theatre, znovu uchvátila diváky a čtenáře svým pozoruhodným příběhem o přátelství člověka a zvířete, síle vytrvalosti a svým zobrazením naděje v lepší budoucnost, která s námi přetrvává i poté, co se vše zdá ztracené.

Hra oslovila také producentku Kathleen Kennedy, která se do Joeyho a jeho nezdolné touhy vrátit se domů po jejím zhlédnutí zamilovala. „Nemohla jsem ten příběh a emoce, které ve mě vyvolával, dostat z hlavy,“ vzpomíná.

Ihned si vzpomněla na Spielberga. Věděla, že měl dostatek tvůrčích prostředků k tomu, aby nalezl způsob, jak takový pozoruhodný příběh zprostředkovat filmovým divákům univerzálním a moderním způsobem. „Steven neměl zájem natočit válečný film,“ vysvětluje Kennedy. „Na Válečném koni se mu líbil vztah mezi chlapcem a koněm a jejich pouť. S Joeyovými prostými city se dokáže ztotožnit každý a výsledkem je, že se lidé nejsou schopni ubránit hlubokému zájmu o to, jak budou jeho osudy pokračovat, a prostřednictvím Joeyho zážitků měl Steven možnost ukázat dobro, které se ukrývá v lidech, bojujících ve válce na obou stranách.“

Když Spielberg projevil o projekt zájem, nemohl tomu Morpurgo takřka uvěřit. Zaujal ho unikátní směr, jakým se chtěl s filmem vydat, který byl pro filmové plátno tak ojedinělý, jako byla divadelní hra ve vztahu k původní podobě. „Se Stevenem došlo k neuvěřitelnému souznění myslí. Jsme oba vypravěči příběhů, kteří jsou fascinováni tím, jak mohou příběhy růst a expandovat. Steven ten příběh vyprávěl po svém, do větší hloubky a s větším záběrem,“ míní autor.

Londýnská producentka Revel Guest, který toužil natočit filmovou verzi Válečného koně už od chvíle, kdy měla premiéru divadelní hra, byl ze Spielbergova zájmu také nadšený. „Nenapadá mne nikdo, koho bych viděl na režisérské židli tohoto filmu raději než Stevena Spielberga,“ říká. „Miluje koně a také je to nejlepší režisér válečných filmů současnosti, takže jde o dokonalé spojení.“

obrazek
Tvůrci filmu poté upřeli svou pozornost na adaptaci románu samotného. Nejprve povolali britského scenáristu Lee Halla, který napsal triumfálního Billyho Elliota, a poté, aby film rozšířili o další vrstvy, oslovili jiného Brita, Richarda Curtise, který má na svém kontě filmy Čtyři svatby a jeden pohřeb a Notting Hill či televizní seriál Černá zmije, který se zčásti odehrává i v zákopech první světové války.

Curtis zmiňuje, že příběh je silně relevantní i v současném světě. „S ohledem na finanční recesi a hrozby terorismu je otázka toho, jak přežít v nebezpečném světě něčím, na co momentálně myslíme poměrně intenzivně.“

Aby tyto vazby vynikly, musel ale najít odpovědi na dvě složité otázky: jak zachovat Joeyho coby samotný střed celého příběhu, ačkoliv nemluví, a jak by bylo možné dokázat, aby se příběh soustředil na Joeyho pouť za znovushledáním, místo aby rozbředl ve špíně a zmatku válečného běsnění? „Válka musela představovat něco, o čem neustále víte, že je to přítomno, hrozbu, ale nikoliv centrální subjekt,“ míní Curtis. „Výzva spočívala v nalezení rovnováhy - nesnižování válečných hrůz, ale současně nepřebíjení dojemného příběhu o lidech, které spojuje jediný kůň.“

„Myslím, že někde v hlubinách Stevenovy mysli se navíc ukrývaly myšlenky, související s filmovou tradicí westernů,“ pokračuje. „Začínáte na krásné louce a najednou máte tušení, že zpoza kopce se blíží něco zlého,“ všímá si.

Když válečná temnota dorazí do Devonu, rozdělí následný zmatek Alberta a Joeyho, ale Spielberg s Curtisem probírali možnost jejich osudy nějakým způsobem spojit i přesto, že se každý vydá svou cestou. Prostředkem, jak toho docílit, se stala vlajka, kterou Albert Joeymu uváže k otěžím v den, kdy se spolu loučí.

Pro Spielberga se tento prostý objekt stal vizuálním spojovníkem. „Chtěl jsem najít způsob, jak všechny příběhové linie filmu propojit jednou společnou věcí, která bude jakousi sjednocující silou, a tím se stala otcova válečná vlajka,“ říká. „Joey si s sebou odnáší tuto upomínku na jejich společný vztah a ta pak společně s ním prochází až do samého konce jednotlivými úrovněmi vyprávění. Bylo pro mě velice důležité, abych měl nějaký podobný vizuální talisman k dispozici. Nejen, že spojuje Joeyho se všemi ostatními příběhy, ale současně spojuje chlapce s otcem a domovem.“

Co se obsazení rolí týkalo, byl Spielberg motivován čistě postavami samotnými. Pročesával Británii a hledal herce, kteří by ideálním způsobem dokázali vystihnout dané role, bez ohledu na to, zda se jednalo o herce známé či neznámé. „Steven má na svém kontě skvělé herecké objevy,“ podotýká Kathleen Kennedy, „a byl nadšený z příležitosti dát dohromady dokonalý herecký tým, kterou mu tento film nabízel.“

Klíčem ke Spielbergově vizi byla vysoká rozmanitost postav. „Válečný kůň není jenom příběhem chlapce a koně, je to také příběh celé řady rozličných lidí, se kterými se setkávají - a osud tomu chtěl, že se nám podařilo sestavit dohromady jeden z nejšťastnějších hereckých týmů, se kterým jsem kdy pracoval,“ poznamenává režisér. „Většina postav se nepotkává ve společných scénách, přesto máte pocit, že nějakým způsobem patří k sobě. Jsem velice hrdý na to, že se nám bylo ochotno věnovat tolik skvělých herců.“

Jednou z nejzásadnějších voleb bylo obsazení role Alberta, kterého láska ke koni, jenž jeho opilecký otec koupí, provede těžkými zkouškami války. Během intenzivního hledání zaujal tým jeden z mladých herců: Jeremy Irvine, dvacetiletý Brit, který podobně jako Albert pocházel z malé vesnice.

„Pro roli Alberta jsme nehledali někoho, kdo by měl na svém kontě velké množství věhlasných rolí v jiných filmech,“ říká Spielberg. „Chtěl jsem někoho nového. Joey byl naprosto neznámý, tak ať je jeho lidský společník neznámý také. Vzpomínám si, že Christian Bale byl druhým hercem, se kterým jsem se setkal při obsazování Říše slunce, a o několik měsíců později jsem se k němu nakonec vrátil. Totéž se přihodilo s Jeremym. Byli jsme právě přímo uprostřed castingových procesů, když jsme ho poprvé potkali. A od té doby jsme se snažili zjistit, jestli se mu někdo vyrovná. Po několika dalších měsících hledání nám bylo jasné, že se do této role hodí nejlépe.“

Irvine, fanoušek literární předlohy od svých deseti let, kdy mu ji předčítala matka, vnímá Alberta jako obyčejného chlapce na pokraji dospělosti. „Když se s Albertem poprvé setkáváme, začíná pochybovat o svém otci a o tom, jaký je to člověk - v podstatě dospívá,“ zamýšlí se Irvine. „Ale najde způsob, jak toho docílit prostřednictvím koně. Myslím, že to osloví každého. Všichni jsme prožili něco, od čeho jsme chtěli utéci, a všichni známe nějakého kamaráda, který v našem dospívání sehrál klíčovou roli.“

<>Obrázek nenalezen<> Téma první světové války bylo pro herce takřka osobní. „Dva z mých pradědečků v té válce bojovali,“ podotýká. „Jedem u Gallipoli, měl koně jménem Elizabeth, se kterým byl úzce spjatý. Viděl jsem účet, který dostal, když si ho od armády kupoval, a stálo na něm 28 liber, naprosto stejná cena, kterou se dozví Albert, když se Joeyho pokouší odkoupit! Byla to ohromující náhoda.“

Irvine se podrobil intenzivnímu tréninku, kdy až deset hodin denně jezdil na koni v jízdárně v Hertfordshire, jejíž koně zahrnují hvězdy filmů jako Seabiscuit a Krasavec Beauty. Tam se naučil také přemýšlet tak, jak přemýšlejí koně. „Ti koně byli neuvěřitelně citliví,“ poznamenává. „Byla to radost, učit se jezdit na tak vznešených zvířatech. A je skvělé, jak rychle to všechno zvládáte, když máte za učitele ty nejlepší z nejlepších.“

Jakožto nováček měl Irvine možnost úzce spolupracovat se dvěma zkušenými herci v rolích jeho rodičů, kteří pamatovali lepší časy před začátkem první světové války: s Peterem Mullanem, skotským hercem, známým rolemi ve filmech jako Statečné srdce či Trainspotting, a Emily Watson, dvakrát nominovanou na Oscara za snímky Hilary & Jackie a Prolomit vlny.

Mullana na filmu přitahovala jeho originalita. „Styl, jakým vypráví příběh jednoho koně, je geniální,“ soudí. „Zdá se, že je nemožné vyprávět válečný příběh nějakým novým způsobem, ale v tomhle filmu Spielberg právě to realizuje. Vidět válku koňskýma očima je překrásně prosté - ale přesto vám to připomíná vlastní lidskost.“

Herce také zaujala postava Teda Narracotta, protože se jedná o někoho, kdo není tak docela tím, kým se zdá být. Ačkoliv je možná tvrdohlavý a vzpurný, ukrývá v sobě současně duši hrdiny a také následky, které si odnesl z búrských válek. „Ted je v zásadě slušný člověk, který trpí bolestí fyzickou, citovou i duševní,“ všímá si Mullan. „Možná přišel o svou lidskou hrdost, ale myslím, že ty špatné věci, které dělá, jsou způsobené jenom frustrací a ztrátami. Jeho rodina žije v tvrdých podmínkách, ale Ted má svého syna upřímně rád - a udělá na něj hluboký dojem to, co s Joeym dokáže.“

Emily Watson měla velkou radost, že může poprvé spolupracovat se Spielbergem. „Ten materiál byl prostě skvělý a Rosie je báječná postava, se kterou jsem si mohla patřičně vyhrát,“ říká. „Věděla jsem, že Steven natočí velkolepý film, který nás všechny dokáže oslovit. Vždycky je skvělý v tom, jakým způsobem nám ukazuje lidskost očima někoho jiného. Proto nakonec natáčel film E.T. - mimozemšťan, ne?“

V případě Rosie měla možnost proniknout k samému srdci celého příběhu - síle těch, kteří se nikdy nevzdávají naděje, že se znovu shledají. „Rosie je tím, kdo celou rodinu drží pohromadě,“ upozorňuje Watson. „Je to hrozně náročná situace, ale ona je rozhodnuta ji zvládnout. Její rodina je stále na pokraji vystěhování a manžel utratí všechny peníze za koně, který je k ničemu. Ale když vidí, jak její syn ve společnosti tohoto zvířete ožije, zamiluje se do něj i ona. Výcvik Joeyho jejího chlapce proměňuje v muže.“

Stejně jako řada jiných herců a členů štábu, kteří se na filmu podíleli, měla i Watson k první světové válce osobní vztah. „Všichni známe příběhy o mužích, kteří odešli do války,“ míní. „Starší bratr mé babičky, kterého obdivovala, padl u Ypres. Nikdy o tom až do svých osmdesáti let nemluvila a pak plakala a plakala a vyprávěla nám, že od té doby každý den po celý život usínala s dopisem, který ze zákopů poslal, položeným na nočním stolku.“

Další klíčovou postavou z Albertovy devonské vesnice je David Lyons, syn domácího Narracottových, který do děje filmu vstupuje jako Albertův protivník, aby se z něj později stal jeho velitel ve válce. Do role Davida si Spielberg vybral Roberta Emmse, který si získal uznání také rolí Alberta v londýnské divadelní hře Válečný kůň.

Emms prohlašuje, že bez ohledu na to, kterou z postav hraje, na něj tento příběh vždy dokáže zapůsobit. „Motivy války a přátelství jsou nadčasové a proto tenhle příběh oslovuje tolik lidí,“ míní. Spielberg Emmsovi objasnil vztah s jeho otcem. „Říkal mi o tom, že David váhá, jestli být jako otec, nebo se chovat jako ostatní obyčejní chlapci, třeba jako Albert. Takhle jsem o tom nepřemýšlel a hodně mi to pomohlo.“

Davidova namyšleného otce ztvárnil úspěšný anglický herec David Thewlis, který se možná nejvíce proslavil svou rolí v sérii Harry Potter. Lákala ho možnost zahrát si archetypální postavu z filmové historie. „Když mě Steven oslovil s nabídkou role, zdůraznil, že se jedná o klasickou postavu, jejíž kořeny sahají až k němému filmu - zlý domácí - a já byl šťastný, že se takové role pod jeho vedením mohu ujmout trochu odlišným způsobem,“ říká Thewlis.

obrazek
Když se Joey chystá do války, spojí se jeho osudy s osudy tří mladých britských vojáků: kapitána Nichollse, který Albertovi slibuje, že se o Joeyho bude starat, majora Stewarta, který sedlá vznešeného černého koně jménem Topthorn, a poručíka Waverlyho, nejlepšího přítele kapitána Nichollse.

Tom Hiddleston, mladý britský herec, který se před nedávnem objevil coby F. Scott Fitzgerald ve filmu Woodyho Allena Půlnoc v Paříži. „Viděl jsem ho už v nějakých menších rolích a říkal jsem si, že se jedná o ztělesnění Errola Flynna,“ popisuje Spielberg. „Říkal jsem si, že by bylo skvělé, kdyby první osobou, která si Joeyho koupí, byl takový klasický britský hrdina. Takže jsme to riskli. Místo abychom se snažili o nějaký originální casting jsme se do toho vrhli po hlavě a zvolili uhlazeného, inteligentního, ale velice pozorného vojáka.“

Když roli dostal, chtěl Hiddleston roli kapitána Nichollse a mladých mužů jako on pojmout tak, aby vzdal čest skutečným vojákům. „Nicholls je člověk, kterému velice jasně dochází, jak příšerná válka bude,“ poznamenává. „Jeho způsobem, jak se s tím vyrovnat, je kreslit nádherné skici Joeyho, takže jsem neměl pocit, že hraji pouhého vojáka, ale vojáka s duší umělce.“

Ačkoliv je Hiddleston zkušený jezdec, musel se naučit náročnější věci, jako například bojovat za jízdy šavlí po vzoru britské jízdy. „Práce s šavlemi vyžaduje spoustu přesnosti, tréninku a disciplíny - zejména v blízkosti koní! Od prvního dne jsme se museli učit jezdit jen jednou rukou. Šlo hlavně o trénink a o zajištění bezpečnosti všech zúčastněných osob i zvířat.“

Na německé straně válečné fronty se role Gunthera, německého vojáka, který na Joeym dezertuje, aby zachránil svého neplnoletého bratra, ujal německý herec David Kross, který ztvárnil roli Michaela Berga ve filmové adaptaci Předčítač. Kross prohlašuje, že někoho jako Gunther kůň podobný Joeymu musel naprosto ohromit. „Gunther je prostý farmářský chlapec, který se celý život setkával pouze s pracovními koňmi. Takže když spatří krásného a silného Joeyho, je to pro něj myslím jako pro nás, když někde potkáme Ferrari. Zamiluje se do něj a uvědomí si, že se mu nabízí šance na útěk.“

Němečtí chlapci s Joeym prchají na francouzskou farmu, kde se Joey, ukrytý ve větrném mlýně, poprvé může skutečně ukrýt před válkou. Tady se setkává s Emilií, křehkou, ale odvážnou dívkou, a s jejím dědečkem, který doufá, že se mu ji v maximální možné míře podaří ochránit před válkou. Joeymu, který k nim přichází z bojiště, připomínají domov. „Pouto, které si Emilie s Joeym vytvoří, se hodně podobá tomu Albertovu,“ upozorňuje Spielberg. „Je to jako by Joey vzpomínal na Alberta prostřednictvím té dívky, která se o něj tak pozorně stará.“

Slavný francouzský herec Niels Arestrup, v nedávné době kritikou velmi vyzdvihovaný za roli vězeňského šéfa ve filmu Jacquese Audiarda Prorok, se ujal role dědečka. Do role Emilie byla po dlouhém hledání obsazena zatím neznámá londýnská herečka Celine Buckens, která se musela kvůli filmu naučit mluvit s francouzským přízvukem. Buckens nikdy v životě neměla možnost strávit ve společnosti koní dostatek času, ale chápala, proč se Emilie na Joeyho a Topthorna tak upne. „Je během války velice izolovaná, ale koně se pro ni stanou zdrojem naděje, spojením se světem mimo farmu,“ objasňuje.

Pro Buckens se jednalo o výjimečný zážitek. Nejen že šlo o její první film a současně fantastickou možnost spolupracovat se Spielbergem, ale navzdory tomu, že koně příliš neznala, si k nim během natáčení vypěstovala dle vlastních slov celoživotní vášeň. „Teď koně miluji,“ prohlašuje. „Uvědomila jsem si, jak krásná a jemná stvoření to jsou. Koně, které jsem poznala, byli úžasní.“

Pokud bylo obsazení lidských rolí klíčové, pak o koňských hercích to platilo dvojnásob, protože museli překonat rozdíly obou živočišných druhů a vtáhnout diváky do světa, viděného koňskýma očima, který se nepodobá ničemu, co mohli dosud spatřit. Ohromující krása koní byla středem pozornosti tvůrců filmů od samotného vzniku tohoto média - jedny z prvních vůbec natočených filmových záběrů zobrazovaly běžící koně. V posledních sto letech hráli koně ve filmech významnou roli, často v pozadí, například v případě westernů, ale dostali se i do popředí ve snímcích jako Seabiscuit nebo Krasavec Beauty.

Nikdy v minulosti se ale nikdo nepokusil natočit film jako Válečný kůň, který je zcela závislý na expresivních schopnostech těchto zvířat, které divákům mají zprostředkovat dosud nevyslovený příběh o jejich válečných obětech.

Proto byla nakonec vytvořena skupina více než stovky koní pod dohledem cvičitele Bobbyho Lovgrena, který s koňmi pracoval už při natáčení snímku Seabiscuit a je známý tím, že dokázal výcvik koní posunout do zcela nových mezí. Lovgren si najal pomocníky z Austrálie, Španělska a Spojených států, ale také skupinu pečovatelů, přepravců, veterináře a dokonce i koňské kadeřníky a maskéry. Na všechny pak dohlížela zástupkyně společnosti American Humane Association Barbara Carr.

<>Obrázek nenalezen<> „Bobby se svým týmem dokázal před kamerami s koňmi doslova zázraky,“ popisuje Spielberg. „Od samého počátku jsem zdůrazňoval především to, že koně musí být v naprostém bezpečí. Miluji koně a nechtěl jsem jim v žádném smyslu jakkoliv ublížit. Bobby to zařídil. Další klíčovou osobou byla Barbara Carr, zástupkyně American Humane Association, která byla přítomna při natáčení každého záběru. Svěřil jsem jí pravomoc vše zastavit ve chvíli, kdy by nabyla dojmu, že koně nezvládnou to, co po nich chceme, nebo by nabyla dojmu, že by si mohli ublížit. Chtěl jsem, aby se zúčastnila veškerého dění, aby sledovala zkoušky, kdy jsme si vše zpomaleně procházeli krok za krokem a aby nás upozornila, pokud by měla dojem, že se nejedná o bezpečnou scénu. Spolupráce mezi mnou, Bobbym a Barbarou byla naprosto klíčová.“

„Koně měli ve scénáři celou řadu scén v prostředí, které by bylo náročné na zvládnutí pro kohokoliv, člověka či zvíře,“ říká Lovgren. „Ale dbali jsme v maximální možné míře na bezpečnost a naši cvičitelé svou práci odvedli skvěle. Nedošlo k žádnému zranění koně. Když je ve filmu vidíte, jak kulhají, je to jen předstírané.“

Joeyho od hříběte až po dospělého koně ztvárnilo celkem čtrnáct různých koní, kteří měli za úkol ztvárnit postavu, která je stejně naivní, ale také vznešená, loajální a odvážná jako mladík, který stál u jejího zrodu. Mezi nimi byl i Lovgrenův oblíbený kůň Finder (kterého odkoupil poté, co ho vycvičil pro film Seabiscuit), zodpovědný za Joeyho nejnáročnější scény. Lovgren prohlašuje, že má Finder pozoruhodnou schopnost vyjadřovat své emoce. „Dvě nejnáročnější scény jsou ta, v níž je Joey zapletený do ostnatého drátu, který byl ve skutečnosti z umělé hmoty, aby koně nijak nezranil, a když se Topthorn ocitne v nesnázích a Joey uchopí jeho otěže, aby se ho pokusil vytáhnout. Bylo důležité, aby tyto scény obsahovaly požadované emoce, ale s klasickým koněm je to poměrně náročné zařídit. Měl jsem v případě Findera velké štěstí, protože má povahu, která dokáže diváka velmi silně oslovit.“

Ali Bannister hrála zásadní roli při návrhu Joeyho „podoby“ a koňská maskérka Charlie Roger měl za úkol zajistit, aby všichni představitelé Joeyho vypadali stejně. „Každý z nich byl vycvičený pro specifické úkoly, ale všichni museli vypadat stejně,“ vysvětluje. „Každý z nich musel mít bílé skvrny na nohou a na čele bílou hvězdu. Namaskovat jednoho koně trvalo 45 minut - a každý z nich je povahově jiný, takže jsem musela mít spoustu trpělivosti!“

Velice často se při natáčení stávalo také to, že se koně na své scény těšili stejně jako lidští herci, zejména při scénách jízdních útoků. „Koně se ohromně těšili, až vyběhnou,“ říká Carr. „Měli jsme je problémy zastavit, protože oni zbožňují, když mohou běžet pohromadě kupředu jako jedno velké stádo, a vypadalo to překrásně.“

Herci zjistili, že koně pozoruhodně reagují na lidské emoce. „V průběhu celého natáčení jsem pozoroval, že kůň vnímá veškeré moje pocity a chová se podle toho,“ říká Tom Hiddleston, který ztvárnil kapitána Nichollse. „Vnímají strach, aroganci a dokáží vnímat i jistý vnitřní klid. Když jsem byl klidný, byli klidní i koně, a kdykoliv jsem se rozrušil, odpovídalo tomu i jejich chování.“ Patrick Kennedy, představitel Waverlyho, k tomu dodává: „Všichni jsme se s našimi koňmi neuvěřitelně sblížili. Poznat je a naučit se na nich jezdit byla ta největší pocta, jaké se mi kdy dostalo.“

Ačkoliv jsou koně v takřka všech scénách skutečná živá zvířata, vyžádal si Spielberg použití umělého mechanického koně pro natáčení scény na území nikoho, poté, co se Joey zaplete do ostnatého drátu v situaci, která pro koně v první světové válce často končila tragicky. Vedoucí týmu speciálních efektů Neil Corbould pro tuto příležitost postavil fascinujícího mechanického Joeyho v životní velikosti. „Byl jako živý a klečel na kolenou. Vykopali jsme 1.5 metru hlubokou jámu, ve které se ukrylo asi pět operátorů, kteří koně ovládali,“ vysvětluje Corbould.

V případě detailních záběrů na tvář koně ale Spielberg povolal Findera, který dokázal dokonale předvést Joeyho nejniternější pocity. Toby Kebbell, který ztvárnil britského vojáka, jenž Joeymu pomůže se vyprostit, na scénu vzpomíná: „Mechanický kůň byl neuvěřitelně realistický. Dokonce dokázal funět nozdrami a kývat hlavou. Velice se Joeymu podobal, ale s živým koněm byl přesto nesrovnatelný!“

Jedny z nejnáročnějších scén, na které bylo třeba koně velice pečlivě připravovat, byly scény Joeyho prvního seznámení s válkou, kdy se zúčastní jednoho z posledních klasických jízdních útoků proti německým silám. Jízdní útoky byly vrcholem vojenství už od rytířských dob, ale v průběhu první světové války došlo k jejich zániku, protože proti ostnatému drátu a kulometům neměla jízda příliš mnoho šancí. V roce 1914 tvořila jízda zhruba deset procent britské armády, ale v roce 1917 už to byly méně než dvě procenta.

obrazek
Aby autentický jízdní útok, který zahajuje Joeyho válečné zážitky, proběhl bez problémů, uplatnil Spielberg neobvyklé množství previzualizačních technik. „Bylo pro nás velice důležité, aby všichni, zejména cvičitelé koní a jezdci, jasně viděli, co je od nich vyžadováno. Chtěl jsem, aby se Humane Association, kaskadéři a cvičitelé dokázali podívat na schémata a zhodnotit, zda se jedná o bezpečný záběr nebo zda to není možné. Šlo o to být připraveni a zajistit bezpečí koní.“

Už pouhé množství zúčastněných koní bylo ohromující. „Jízdní útoky vyžadovaly více než stovku koní,“ poznamenává Kathleen Kennedy. „A jednalo se o záběry, které jsme museli zvládnout maximálně napodruhé nebo napotřetí, protože pak se koně unavili. Bylo to komplikované.“

Aby film demonstroval, čemu jízda na moderním bojišti čelila, sehnal hlavní zbrojíř filmu, Simon Atherton, několik historických kulometů Maxim - prvních samostatně poháněných kulometů. „Objevili jsme několik obchodníků a sběratelů, kteří nám zapůjčili skutečně funkční zbraně, ale samozřejmě jsme z nich pálili slepé náboje,“ ujišťuje Atherton. „Naproti tomu britští vojáci jsou vyzbrojeni kopiemi šavlí Patten z roku 1908 a důstojníci šavlemi Patten 1912. Aby byly lehké, vyrobili jsme je z bambusu a poté pochromovali.“

Pro mladé herce se jednalo o šokující zážitek. „Steven mi dal ke scéně útoku ty nejúžasnější instrukce, jaké jsem kdy dostal,“ vzpomíná Tom Hiddleston. „Prohlásil, že na začátku záběru se mám tvářit co nejbojovněji, ale když uvidím, že mě kamera zabírá v detailu, mám omládnout o 20 let. Tváří v tvář těm kulometům jsem se podle něj měl proměnit v devítiletého chlapce. Říkal jsem si, že něco tak ohromujícího po mně ještě nikdo nechtěl. Podařilo se mu zachytit onu ztrátu nevinnosti, která s těmito útoky souvisela.“

Ve filmu Válečný kůň hrají lidé i koně, ale je tu ještě jedna postava, která je neméně důležitá: krajina, která zahrnuje romantické farmy v Devonu i zamračené a bojem zdevastované území nikoho.

Aby Spielberg stvořil svět, který je malebný na pohled a děsivě realistický ve svém dopadu na diváka, spolupracoval s uměleckým týmem, který je už po dlouhé roky nedílnou součástí jeho tvůrčího procesu, mimo jiné s kameramanem Januszem Kaminskim, výtvarníkem Rickem Carterem a kostymérkou Joannou Johnston.

Na Kaminskiho, držitel Oscara za svou práci na filmech Zachraňte vojína Ryana a Schindlerův seznam, zapůsobily vizuální ambice celého příběhu, které se Spielberg snažil uplatnit v maximální míře a toužil divákovi předložit přesně odměřenou kombinaci stylistických prvků, které se k němu nejvíce hodily. „Tohle je naprosto typický film od Spielberga,“ říká kameraman, „plný emocí, skvělých akčních scén a výtečných postav, to vše spojené do důvěrného lidského příběhu, jaký dokáže podat jen Steven. Válečný kůň je víceméně film ze staré školy a takové filmy už dneska kromě Spielberga nikdo netočí.“

„O tom, jak by měl film vypadat, jsme se bavili překvapivě málo,“ pokračuje Kaminski. „Krátce jsme si pohovořili o určitých vlivech - a v tomto případě jsme se bavili o kompozici ve stylu Johna Forda a o významu toho, kdy jsou postavy součástí krajiny, ale současně ji přetvářejí, tak jak to lidé dělají. Styl tomu odpovídá. Pracoval jsem s velmi intenzivním osvětlením, protože jsem chtěl zachytit modré nebe, nadýchané mraky a postavy, které s okolím výrazně kontrastují.“

V průběhu natáčení se Kaminski snažil nevyzpytatelné britské počasí využívat, místo aby s ním bojoval. „Neustálá neodhadnutelnost počasí v zásadě znamenala jen to, že jsme museli styl natáčení podřídit podmínkám a obrátit vše ve výhodu, pracovat s deštěm, mraky a slunečnými okamžiky tak, aby filmu tyto vlivy cosi přidávaly, místo aby mu ubíraly.“

Pro výtvarníka Cartera, který před nedávnem získal Oscara za snímek Avatar, vše záviselo na proměnách barev krajiny, kterou Joey putuje. „Příběh krajiny je paralelou k Joeyho příběhu,“ říká. „Devon je drsný a kamenitý, ale současně idylický. Pak se dostáváme do Evropy a začínáme vnímat válečnou devastaci, až skončíme v území nikoho, které připomíná měsíční krajinu - nikde není ani stopa života.“

Spielberga ohromila divoká krása Devonu, která jako by odrážela tvrdý život Narracottových. „Nebyl jsem připravený na nádhernou opuštěnost vřesovišť,“ říká. „Bývala to zalesněná krajina plná vysokých stromů, ale před stovkami let došlo k vykácení všech zdejších lesů. Teď to tam vypadá jako někde, kde by mohly stát hrdé lesy, ale místo toho jsou všude na dohled jen kamenité kopce. A obloha nad vřesovišti vyhlíží přinejmenším tak dramaticky jako náš příběh.“

<>Obrázek nenalezen<> Taková kombinace syrové krásy a houževnatých lidí je přesně tím, co Morpurgo podle svých slov od Spielberga očekával. „Steven opravdu chápe venkovský život,“ míní. „Myslím, že v těch úvodních scénách ukazuje, že se jednalo o styl života, který lidi vyčerpával fyzicky i duševně. Ukazuje, co lidé museli přečkat.“

Jakkoliv je život v Devonu tvrdý, přesto ostře kontrastuje s Joeyho zážitky z války, které začínají jízdním útokem. Po výtvarné stránce se jednalo o jednu z nejnáročnějších scén, jejíž emocionální dopad byl pro Joeyho nejistotu klíčový. „Steven měl vizi rákosí, zmítaného větrem, ze kterého náhle vystoupí postavy vojáků na koních, útočící po poli směrem k temnému lesu,“ vzpomíná Carter. „Myslím, že takové výjevy si nosíte v sobě, možná proto, že se v nich pojí krása s hrůzou, nebo možná proto, že si toho tolik musíte domýšlet.“

Další Carterovou oblíbenou lokací byla francouzská farma, kam je Joey odveden bezstarostnou Emilií a jejím oddaným dědečkem. „Když jsem na těch scénách pracoval, myslel jsem na Heidi a jejího dědečka,“ komentuje. „Chtěl jsem, aby farma byla jako idylická oáza, kolem které zuří válka. Bylo důležité, aby tato lokace umožňovala postavám vydechnout, znovu pocítit naději a užít si trochu úlevy od hrůz války.“

Studium historie a bohaté postavy byly také zásadní v práci kostymérky Joanny Johnston, další Spielbergovy dlouholeté spolupracovnice, která si práci s autentickými vojenskými kostýmy měla možnost vyzkoušet už při práci na filmu Zachraňte vojína Ryana.

Johnston se svým týmem ve finále vyrobila 85 % všech kostýmů ve filmu ručně, z velké části podle historické dokumentace. „Joanna odvedla úžasnou práci, studovala vše do nejmenších detailů, aby zjistila, co na sobě vojáci různých národů tehdy nosili,“ žasne Spielberg. „Dokonce zjistila, jak se vyvíjely německé helmy od roku 1914, kdy na sobě měly ony tradiční bodce, až do fáze tradičnějších helem ve druhé polovině války. Strávila spoustu času ve válečném muzeu, aby se ujistila, že každý kostým bude naprosto přesný, včetně nití, kterými je tehdy šili.“

Herci svorně poznamenávají, že kostýmy dodaly jejich výkonům další rozměr. „Kostýmy byly ohromně důležité,“ říká Emily Watson. „Rosie měla prosté šaty, ale látka každé části jejího oděvu byla pečlivě zvolena tak, aby Rosie působila silně, ale přesto žensky. Všechno bylo nádherně ručně šité a obsahovalo to neuvěřitelné detaily.“

Jedním z nejpravidelnějších a nejstarších Spielbergových spolupracovníků je pětinásobný držitel Oscara, skladatel John Williams, autor nezapomenutelných hudebních motivů a doprovodů. Kromě Válečného koně se Williams letos podílel také na Spielbergově snímku Tintinova dobrodružství.

„John měl letos skvělý rok, protože se domnívám, že tyhle dva filmy patří mezi naše nejlepší vůbec,“ míní Spielberg. „Hudba k Tintinovi a k Válečnému koni se od sebe radikálně liší, protože i oba filmy jsou radikálně odlišné, což jen dokazuje, že je Johnny schopen poradit si s jakýmkoliv úkolem a že je skladatelským géniem. Nevím, jak dokázal složit v jednom roce hudbu k oběma těmto filmům...ale zkrátka to dokázal.“

Williams označuje Spielberga jako „muzikálního režiséra“ a jejich vypravěčské schopnosti se vždy skvěle doplňovaly. Ale v případě Válečného koně se Williams musel vydat na neprobádané území. Lákaly ho široký záběr filmu a období, v němž se odehrává, ale přiznává, že ke koním neměl zpočátku příliš silný vztah. Aby se inspiroval, začal svou práci tím, že se vydal do jednoho z kalifornských hřebčínů a prostě jen pozoroval dění. „Zvykl jsem si chodit koně sledovat ráno a začal jsem chápat, jaké mezi sebou mají vztahy a jak se zajímají o mě. Tehdy mi začalo doopravdy docházet, jak výjimečná stvoření to jsou. Jsou našimi nádhernými a věrnými přáteli už tak dlouhou dobu a udělali toho pro nás mnoho,“ prohlašuje skladatel.

Stejně jako v případě Spielberga, i Williams našel plodný zdroj inspirace v krajině, ve které se scény odehrávaly. „Krása Devonu a jeho velkolepost mě oslovily,“ míní. „Z hudebního pohledu se soustředíme na spojující téma přátelství způsobem, který vám současně umožňuje vnímat intenzitu krajiny. Úvod filmu tvoří flétnové sólo následované smyčcovým orchestrem a Steven se mnou souhlasil v tom, že takový prostý a skromný úvod nám toho o povaze venkova řekne mnohem více než cokoliv jiného. Jednoduše mi přišel krásný.“

Ačkoliv válečné scény jsou podle Williamse zdrcující, prohlašuje, že se hudba snaží diváka upomínat na vznešenější city, které pohánějí Joeyho a Alberta na pouti ke znovushledání. I to byl výsledek nahrávacích sezení, na kterých se scházelo zhruba 90 talentovaných hudebníků. „Soundtrack se nahrával velice příjemně, protože v nemalé míře závisí na konkrétních výkonech,“ vysvětluje Williams. „Jedná se o lyrický film, který vyžaduje lyrickou hudbu. Takže se nahrávání podobalo spíše koncertnímu vystoupení než nahrávání v tradičním smyslu slova. Snažili jsme se oprostit od zbytečné zátěže, aby se oněch devadesát hudebníků společně se Stevenem takříkajíc rozlétlo do světa.“

Na zvukové pestrosti dodává snímku Válečný kůň také zvukař Gary Rydstrom, jehož úkolem bylo zajistit, aby byly neoddělitelnou a kompaktní součástí filmu každý úder kopytem, každé prásknutí pušky či každé zařehtání. „Gary se pokusil zajistit maximální autenticitu a objevit zvuky, které bychom slyšeli, kdybychom se skutečně ocitli v situacích, jež film zobrazuje. Procházel se s mikrofonem po vřesovištích a odvedl také skvělou práci na vokalizaci Joeyho, Topthorna a ostatních koní. Objevil způsoby, jak jim zvukovými prostředky dodat ještě více charakteru.“

V průběhu práce Rydstrom úzce spolupracoval s Johnem Williamsem. „Johnovo dílo tvořilo v případě tohoto snímku větší část zvukového mixu než v případě jiných filmů, na kterých jsem se Stevenem spolupracoval,“ popisuje. „Steven toužil po tom provázat zvukové efekty s hudbou a dialogy a myslím, že Johnův soundtrack to vše krásně a tematicky sjednocuje. Pokaždé, když jeho hudbu slyším, zapůsobí na mne. Je to příběh operního stylu a hudba pevně spojuje jeho jednotlivé části.“

Podobné filmy

Babička
Obrazy ze života na Starém Bělidle ve filmovém přepisu klasického díla Boženy Němcové (194...
dnes 15.30
NAHRAT
ZDARMA
ČT1
Téměř dokonalé Vánoce
(Almost Christmas) Waltrovi před necelým rokem zemřela žena Grace a on zůstal sám v domě p...
dnes 16.00
NAHRAT
ZDARMA
Nova Cinema
Příliš vzdálený most
(Bridge Too Far, A) Velkolepá rekonstrukce útoku spojeneckých výsadkářů za 2. světové válk...
dnes 20.01
NAHRAT
ZDARMA
ČT2
Podobné filmy
Jestli se ti nelíbí naše nabídka podobných pořadů napiš nám.

logo horoskopy
logo humor
logo studentka
logo nejhry
logo najdemese
logo sms
logo tvp
hledat filmy, osoby, kapely, kulturní akce... Filmy, osoby, kapely, kulturní akce...
hledat filmy, osoby, kapely, kulturní akce...
    Přihlášení
    Registrace


    Sobota 7. 12. 2019 Svátek má Ambrož
    Vyhrávej v casino.cz nebo na vyherni-automaty.cz   Prodávej s Plať-Mobilem.cz