Existuje mnoho filmů, které jednoduše nejsou hezké a koukání na ně rozhodně není tou typicky příjemnou, zábavnou a oddychovou záležitostí. Takovéto filmy ovšem mají většinou několik scén, které nám zamotají hlavu způsobem nevídaným, či nám doslova vyrazí dech. Ve jménu otce v podstatě spadá do této kategorie s tím rozdílem, že těch strhujících scén je zde několik desítek. Začne to úvodní naháněčkou, pokračuje to strhujícím výslechem, nekompromisním soudem, sekvencemi ve vězení a závěrečná očista je monumentální vrchol. Několikrát se divák přistihne se slzami v očích aniž by si to zprvu vůbec uvědomoval. Neuvěřitelný a syrovými emocemi doslova nabitý Daniel Day-Lewis a ještě lepší Jim Sheridan. U Boxera jsem si myslel, že to byl ojedinělý výkon. Teď už o kvalitách tohoto méně známého režiséra nepochybuji ani v nejmenším a budu se pídit po všech jeho filmech. Jeden z nejlepších kousků roku. Dobrý komentář 