Věčný svit neposkvrněné mysli

Informace Recenze Komentáře Obsazení Hodnocení Videoukázka Fotky

Věčný svit neposkvrněné mysli Revoluční likvidace špatných vzpomínek ... 83% 2571

83%	2571 hlasů

Přehrát ukázku

Zobrazit fotky

Drama / komedie / romantický / sci-fi, USA, 2004, 108 min., od 11 let
Eternal Sunshine of the Spotless Mind
Kinopremiéra v ČR 12.8.2004 s titulky, DVD od 31.1.2005 Hollywood

Sdílet

Revoluční likvidace špatných vzpomínek ...
Joel je šokován, když jednoho dne náhodou zjistí, že si jeho přítelkyně Clementine nechala vymazat z mysli své zběsilé vzpomínky na jejich společný vztah. V depresi kontaktuje vynálezce tohoto procesu, Dr. Howarda Mierzwiaka, a požádá ho o totéž - aby mu on z jeho vzpomínek vymazal Clementine. Jak ale Joelovy vzpomínky postupně mizí, začne znovu objevovat svou lásku ke Clementine. Joel využívá každou část svého mozku, aby proces vymazávání vzpomínek zastavil. Jak ho Dr. Mierzwiak a jeho asistenti honí labyrintem jeho vzpomínek, je jasné, že Joel prostě Clementine jen tak z hlavy vymazat nemůže ...
Uprav informace o filmu

Režie: Michel Gondry
Herci: Jim Carrey, Kate Winsletová, Gerry Robert Byrne, Elijah Wood, Thomas Jay Ryan, více...

Komentář k filmu Já vám vůbec nevím, jak to hodnotit $:-\$ . Nevěnovala jsem tomu asi celou svou mysl, ale přišlo mi to jako dost velká kravina... Ale nedalo mi to, jelikož jsem si film vybrala podle skvělého hodnocení, a přečetla jsem si o čem to má být a zamyslela se nad tím. A opravdu, Jim Carrey a Kate Winslet ze sebe vydali všechno, aby udělali jeden z pěkných filmů s trochu netypickým námětem.... Vymazání paměti, návrat zpět k počátku seznámení a nepovedená práce vymazávačů. Na jednu stranu to crazy trochu je :-D

.
Všechny komentáře k filmu 29 + Napiš komentář k filmu a získej DVD ZDARMA

Web: IMDB, Titulky, Oficiální stránka 1, Oficiální stránka 2, Oficiální stránka 3 Videotéka: přidat si do ní film

Recenze

Pověst doprovázející nejnovější snímek nadějného francouzského režiséra Michela Gondryho, veleslaví námět a scénář do nebe. A je to pravda! Snad každý musí po prvním shlédnutí přiznat, že nic podobného ještě k vidění nebylo. Romantická komedie plná hereckých hvězd s geniální sci-fi zápletkou je prostě něco, na co jsme mnozí čekali věčnost. Také se říká, že první projekce nestačí a větší zážitek a pochopení přinese až repríza. Má zkušenost je trošku jiná. Pokud do biografu jdeme s matným vědomím, jakou že kulišárnu si pro nás scenáristické trio připravilo, není vůbec nemožné se v mírně retrospektivním vyprávění zorientovat, nejen díky barvě Clementininých vlasů. V tomto ohledu bych se skoro přimlouval, zda neměla být zápletka ještě spletitější s více lidmi zainteresovanými do celého programu vymazávání z paměti. Příběh by pak nemusel být tak komorný. Když to srovnám s některými staršími Československými komediemi, tak zde zkrátka tvůrci nemuseli tak diváka šetřit. &n... Celá recenze

vip007, 8 z 10

Ocenění
2004, Oskar, Nejlepší původní scénář, Charlie Kaufman , Michel Gondry , Pierre Bismuth

Popis filmu Věčný svit neposkvrněné mysli

Joel je šokovaný, keď jedného dňa náhodou zistí, že jeho priateľka Clementine (Kate Winsletová) si nechala vymazať z mysle svoje spomienky na ich spoločný vzťah. V depresii kontaktuje vynálezcu tohto procesu, Dr. Howarda Mierzwiaka, a požiada ho o to isté - aby mu on z jeho spomienok vymazal Clementine. Lenže ako Joelove spomienky postupne miznú, začne znovu objavovať svojou láskou ku Clementine. Joel využije každú časť svojho mozgu, aby proces vymazávania myšlienok zastavil...

Pred niekoľkými rokmi večeral režisér Michel Gondry v Londýne s priateľom, umelcom Pierrom Bismuthom. V tú noc Bismuth navrhol provokatívnu myšlienku - čo ak vám príde poštou oznámenie, že ste bol vymazaný z mysle nejakej osoby, a že s ňou nemáte kontaktovať? Na základe tejto debaty bol neskôr nakrútený film o tom, ako používame spomienky a ako nás ovplyvňujú. „Keď ich stratíme skôr, ako zomrieme, je to tragické,“ hovorí jeden z jeho autorov, Gondry...

O produkci

Před několika lety večeřel režisér Michel Gondry v Londýně s přítelem, umělcem Pierrem Bismuthem. Tu noc Bismuth navrhl provokativní myšlenku - co když vám poštou přijde oznámení, že jste byl vymazán z mysli nějaké osoby a že byste se neměl snažit toho člověka kontaktovat?

V té době Gondry četl scénář Charlieho Kaufmana k filmu Being John Malkovich a snažil se natočit film s tím samým scénáristou. Ve své práci, ať už jde o Gondryho úspěšné videofilmy nebo Kaufmanovy scénáře podle skutečných událostí, se oba snaží přehodnotit běžná hlediska. "Jeho psaní mě inspiruje," říká Gondry. "Brzo jsem měl úplně jiný přístup k tomu, jak film natočit. Začalo to být o vzpomínkách. Jak používáme vzpomínky a jak nás ovlivňují. Když je ztratíme, než zemřeme, je to tragické."

Michel za mnou přišel s tímhle nápadem," Kaufman vzpomíná. "Požádal mě, jestli bych z toho chtěl udělat scénář a řekl: "Chtěl bys to zkusit?" Mám rád Michela a líbily se mi jeho videa." Rozhodli se film pojmenovat Eternal Sunshine of the Spotless Mind - podle citátu z básně Alexandra Popea - film má být směsí romantiky, komedie a citů ...

... ale nejdřív to muselo být napsáno, "což mi trvalo tři roky", připouští Kaufman a vysvětluje, "věděl jsem, že nejdřív musím dokončit svůj původní scénář a pak když jsem se konečně dostal k tomuhle, tak jsem neměl ponětí, jak to napsat ..."

Myslím, že mám logickou mysl, ale nejsem moc pořádný člověk. Moje práce má řád, ale kdybyste viděli mou kancelář... není to o tom, že bych psal od devíti do dvanácti a pak si dám oběd. Mám hodně prostojů."

Produkční Steve Golin (produkoval Being John Malkovich), dodává, že "ti dva se doplňují. Michel má skvělý talent vizualizace. Ale má také velkou duši, kterou lidé s vizuálním viděním světa někdy postrádají. Michel je nesmírně lidský. Charlie je pravděpodobně nejnápaditější autor, s kterým jsem měl možnost pracovat. Vytváří situace a postavy, které dávají smysl, ale jsou velmi neobvyklé - a taky má spoustu vizuálních nápadů."

Produkční Anthony Bregman (který produkoval Human Nature) dodává: "Scénáře Charlieho jsou vždycky plné překvapení a intelektuálně precizní a také velmi emocionální. Michelovu práci charakterizují příběhy uprostřed příběhů, které se navzájem prolínají - takové čínské rébusy. Tento projekt měl od začátku silné rysy obou jeho autorů. Je úžasné pracovat s jejich nevídanými nápady."

Kaufman poznamenává: "Naše počáteční a pak pokračující konverzace byly o míře, s jakou bude kamera zasahovat do osobní skutečnosti. Viděl jsem Michelova videa a některé působí, jako by se odehrávaly v něčí vlastní mysli. Mluvili jsme o fantazii. Říkal jsem si, tak tohle dělá Michel a bude zajímavé, co udělá v tomhle případě. Fantazie tady je taková tichá a docela křehká."

Bregman poznamenává, že jak Gondry, tak Kaufman si oba rádi hrají s omezeními. Rádi se uzavřou do určitých parametrů a pak si hrají v rámci nich. V tomto filmu vytvořili takovou love story naruby.

Když proces vymazávání paměti začne na Joela působit, ten šílený vztah, který prožíval s Clementine, se začíná pomalu odhalovat - ale pozpátku. Nejdříve ty nejčerstvější vzpomínky, které jsou současně nejprchavější. Ale jakmile jsou ty nejbolestivější vzpomínky vymazány, začínají se objevovat začátky, které byly optimistické a něžné - a Joel se znovu zamiluje.

Ačkoliv to může vypadat jako dost neobvyklý způsob, jak vyprávět příběh o lásce, Kaufman vysvětluje, že to vzešlo z potřeby zobrazit něco více realistického: "Myslím, že chci vždycky dělat něco, co popisuje skutečnost, nebo to tak aspoň bylo v mém vlastním životě." Scénárista dodává, že většina obrazů o tom vztahu nemá nic společného s jeho vlastním životem. "Možná mají něco společného se životem lidí, které takové filmy natáčejí, ale ne s mým. Tohle je natočeno bez příkras, ale nechci to řešit jako morální problém."

Kaufman se rozhodl s Michelem o nadcházejícím projektu nemluvit, dokud nedostal první vlnu inspirace. "Je to tak, že nejdřív mě musíte nechat pracovat a pak, když mou práci vidíte, se o tom teprve můžeme bavit. A protože mi to trvalo tak dlouho a měl jsem dokončit ještě jiné věci, bylo to pro Michela dost frustrující."

"Když jsem dokončil tento scénář, uvědomil jsem si tak nějak, že tohle je méně komediální, než cokoliv co jsem napsal před tím."

Bregman si vzpomíná, že když poprvé četl dokončený scénář, "... poslal jsem Charliemu e-mail, že jsem konečně měl možnost číst příběh lásky napsaný tak, jak jsem si vždycky představoval, že by měl být napsán. S vřelostí a citem, začíná to v bodě, kdy dva lidé jsou už svým vztahem unavení. Pak to jde pozpátku, vypráví se, jak se do toho bodu dostali, až na začátek, první jiskru zalíbení. Pak se to vrací zase na konec, takže když se ty postavy dostanou zpátky do svého vztahu, vědí, jak to dopadne. To bylo poprvé, co jsem něco takového viděl v podobě scénáře."

Vidíte, proč se lidi navzájem přitahují, proč se zamilovávají, proč vztah za čas zešedne. Něco z toho je k smíchu a něco z toho je bolestné, vidíte jak křehké a nestabilní vztahy vlastně jsou."

Golin říká: "Je to velmi upřímný film v tom smyslu, že ukazuje, jaké problémy ve vztahu vyvstávají. Lidé se v Joelovi a Clementine poznají - v tom dobrém i zlém."

Gondryho pojetí příběhu jde mnohem dál, než jsou vztahy: "Je to o vzpomínkách. Jak jsme sami svými vzpomínkami, jak naše vzpomínky ovlivňují náš život a jaká tragédie je ztráta vzpomínek."

Pokaždé, když se vzpomínky jedné z postav začnou vytrácet, mělo by to být znát hned ve výkonu herců. Takže já jsem potřeboval herce, kteří byli schopní být vynalézaví - překvapovat a být překvapeni, hned na place. Být flexibilní a přizpůsobit se."

Scénář, který byl jak komediální, tak filozofický, musel nutně zaujmout herce stejně jako filmový průmysl. Ještě dřív než Kaufman tento scénář dokončil, byl už uznávaným scénáristou. Skutečnost, že na scénáři pracoval takovou dobu, jen zvýšila zájem a očekávání lidí kolem. Steve Golin vysvětluje: "Upřímně řečeno, spousta lidí se ke scénáři dostala ještě před tím, než jsme byli připraveni dát ho do oběhu pro casting. Ještě jsme na něm pracovali a byl jen v neoficiální podobě. Ale v Hollywoodu těžko udržíte něco v tajnosti, takže scénář unikl."

O obsazení

Jedním z lidí, kteří scénář četli, byl Jim Carrey, který zavolal produkčním, aby jim řekl, že chce hrát Joela. Golin řekl: "To nám pomohlo, protože už jsme nemuseli nikoho hledat."

Co se týká jeho zájmu o ten film, Carrey poznamenává: "Byl jsem velký fanda práce Charlieho a ten scénář mě opravdu zaujal, stejně jako pravděpodobně zaujme většinu lidí. Ačkoliv je dost komplikovaný, dává opravdu smysl. Je to pravděpodobně Charlieho dosud nejlepší práce.

"Je to jedna z těch vzácných situací, kdy jste součástí něčeho, co vás nutí se zamyslet a uvědomit si, že jste vděční za své těžkosti v životě. Nemohl bych hrát tu roli, kdybych podobné věci sám nezažil."

Pro Gondryho bylo obsazení tak výrazného herce, jako je Carrey, perfektním ucelením celého projektu. Věděl, že "Jim postavě dá strašně moc".

Anthony Bregman dodává: "Myslím, že lidé budou velice překvapeni, když uvidí, jakou postavu tady Jim hraje. Joel je hodně odlišný od postav, které dosud Jim hrál. V mnoha scénách je Jim téměř k nerozeznání od toho Jima, kterého všichni známe.

Představitelka hlavní ženské postavy Kate Winslet říká: "Jim s tou postavou udělal takové věci, které u něho ještě nikdo na plátně před tím neviděl. Tady Jim hraje zdrženlivější, odměřenější postavu, zatímco já hraji postavu naprosto chaotickou, která dělá hloupé obličeje. V tomto filmu každý hraje proti svému původnímu typu, což je jenom dobře.

Nikdy jsem svou kariéru neplánovala - chci říct, že jsem ji neřešila do podrobností. Vždycky se ale zajímám o role, které budou v něčem jiné a nějak náročné. A tahle role je úplně odlišná od čehokoliv, co jsem dosud hrála. Scénář byl neskutečně chytrý a precizní a byl v něm cit. Jednoduchost ústřední myšlenky o těchto dvou lidech, kteří jsou do sebe velmi zamilovaní, to bylo také důležité."

Golin říká: "Kate byla tou rolí nadšená a Michel ji chtěl hned od začátku." Dodává: "Potřebovali jsme někoho hodně nadaného, protože Clementine je nesmírně složitá role, výborně napsaná, velmi pestrá. Když jsem se s ní sešel, hned jsme si rozuměli."

Kate Winslet, třikrát nominovaná na cenu Akademie, se do role Clementine vložila s vervou: "Úplně mě to vyčerpalo, protože ona je legrační, plná života a výstřední." Ale nakonec, navzdory všem těm různým odstínům vlasů a staromódnímu chování Winslet postavu charakterizuje jako " docela zranitelnou, plachou osobu, která opravdu hledá svou duši. Chce přijít na to, kdo vlastně je. Necítí se úplně ve své kůži."

"Není vůbec jako já, a přesto je mi v mnoha ohledech podobná. Občas se taky chovám jako ukecaný šílenec."

Bregman dodává, že "Kate Winslet je hodně podobná Clementine. Obě jsou paličaté, vášnivé a nevyzpytatelné. A naprosto kouzelné."

Carrey to komentuje takto: "Od Kate se můžete učit. Je ve svém oboru prostě výborná a inteligentní. A nejlepší na tom je, že není tak drsná, jak si o sobě myslí."

Zatímco Winslet uznává, že na první pohled by lidé ji a Jima Carreyho nemuseli považovat za pravděpodobný pár, myslím, že právě to je na tom to zajímavé. Jim má rád překvapení a rád improvizuje a hraje si - aby našel něco, co možná bude fungovat, ale možná taky ne. To bylo na tomhle filmu skvělé, prostě jsme si hráli a hráli a hráli. Občas jsme se dali do smíchu, až nám z toho tekly slzy. Možná z toho Michel i něco použil - naprosto jsme mu věřili."

Ale ten film není jen o dvou lidech, kteří se do sebe zamilovali. Jde tu také o další skupinu postav - a tou je právě tým, který pracuje na vymazání vzpomínek hlavních postav. "zaujala mě ta jejich práce s časem," říká Kaufman. "Všechno se to vlastně děje během jedné noci. Ty další postavy prožívají své vlastní příběhy, které se odehrají během jedné noci - na rozdíl od příběhu Joela a Clementine, který se odehrává v rozmezí dvou let. A přesto tyto dvě linie příběhů probíhají současně."

Tyto vedlejší role byly také terčem zájmu pro talentované herce. Rozpočet filmu byl nepatrný v porovnání s rozpočty kasovních trháků, v kterých hrálo několik těchto herců. Golin dodává: "Nikdo z nich to nedělal kvůli penězům."

Mark Ruffalo hraje postavu Stana, jednoho z techniků firmy Lacuna. Gondrymu se líbil od začátku.

Ruffalo k tomu dodává: "Nikdy jsem nečetl podobný scénář. Poté, co jsem viděl Human Nature, jsem si řekl, že mi je jedno, jak je ta role malá, prostě jsem chtěl v tom filmu hrát. Charlie Kaufman a Michel Gondry jsou skvělá kombinace. Michel chápe Charlieho materiály, takže se dobře doplňují. Charlie přišel na jednu z našich zkoušek. Umí skvěle poslouchat. Je opravdu zvídavý - chytne se nějaké linie a začne ji postupně sledovat."

Tento herec svou postavu pojal jako "technicky zaměřeného týpka, který lásku chápe poeticky, ale sám s ní zatím neměl moc zkušeností. Moc si v té oblasti nevěří. Stan je spíš někdo, kdo vám vymění olej u auta než profík, který má jasnou představu, jak tahle procedura vymazávání paměti vůbec funguje. Je to prostě chlápek, kterého tam zaměstnali.

"Michel má svou vlastní vizi, své vlastní pojetí věcí. Do jednoho záběru toho hodně umístí - lidi, kteří přicházejí, něco v tom záběru udělají a zase odcházejí mimo kameru. A taky dělá speciální efekty přímo na místě natáčení. Vy si říkáte, jak je to možné. Michel to prostě umí."

Když se poprvé setkali, Elijah Wood překvapil Gondryho znalostí a obdivem prací, které režisér a scénárista dosud udělali. "Jsem jejich velký fanda," vysvětluje Wood. "Tohle pro mě byla příležitost snů. Taky jsem považoval za štěstí, že můžu pracovat s herci, které obdivuji."

Na začátku chtěl Gondry pro postavu Patricka jiný typ herce. "Ale Elijah byl nakonec dokonalý - tu postavu opravdu oživil."

"Při natáčení bylo všude spousta energie. Prvních několik dní kamera jela a my jsme to třeba ani nevěděli. Michel chtěl vytvořit skutečné, věrohodné momenty, takže v tom způsobu, jak byly věci natáčeny, bylo hodně volnosti."

Jeden aspekt, který Gondry využil, byly určité vibrace mezi Woodem a Ruffalem. "Jejich vztah byl jako starší a mladší brácha. Je úžasné je pozorovat. Hlavní linie příběhu je místy velmi emocionální a intenzivní, ale tihle dva se prostě dobře baví."

Ruffalo dodává: "Vidíte Stana a Patricka, jak spolu žvatlají, zatímco jim technika padá z rukou a oni po ní sypou chipsy a rozlévají na ně kolu ... Elijah a já jsme se spolu fakt skvěle bavili."

Kaufman využívá toho kontrastu mezi neprofesionálním chováním těch zaměstnanců a osobním dramatem, který práce týmu postupně odhaluje. "Šlo mi o tohle - tohle je jejich práce. Myslím, že je to tak s každým, kdo pracuje ve službách nebo v prodejnách - zákazník, ačkoliv pracujete kvůli němu, je vlastně váš nepřítel. Pomlouváte je. Nenávidíte je. Máte s nimi vlastně nesmírně podivný vztah, ačkoliv jim máte sloužit. V případě Stana a Patricka je to někdo, kdo dočasně není při smyslech. Oni vstoupí do Joelovy mysli a vidí to hrozné trauma, kterým on prochází, a pak vyjdou ven a hledí si svého a nevěnují mu žádnou pozornost. Myslím, že to byl dobrý a zábavný kontrast."

"A současně je to trochu tragické. Protože to ukazuje, že je velmi těžké donutit lidi, aby vystoupili ze svých vlastních životů a starali se o druhé. Spíš se soustředí na svá vlastní dramata."

K dalším hercům, které doplňují okruh kolem Joela je Kirsten Dunst jako Mary, sekretářka firmy Lacuna, která se rozhoduje sama trochu otestovat, co se vlastně po vymazání paměti s Joelem stalo. Tato herečka byla z prvních, kteří se dostali ke scénáři mnohem dříve, než se začal točit film. "Četla jsem ho v roce 2001," oznamuje Dunst. "Bylo to tak zajímavě propletené! Charlie vytváří úžasné postavy. Rychle jsem to pročetla a řekla si, že tenhle film chci dělat."

"Můj oblíbený film natočený podle scénáře Charlieho Kaufmana byl Human Nature, který natočil Michel. Takže já jsem jim oběma fandila. Michel si asi nejdřív myslel, že jsem příliš mladá. Ale o dva roky později se to změnilo, takže pak jsem se do toho filmu nakonec dostala."

Gondry říká, že byl překvapen zralostí, kterou Dunst do role dala. "Nejvíc mě znepokojovalo, že ona působí, že nemá žádné starosti. Ale je velmi intelektuální a když jsem jí řekl, poslyš, musíš být trochu temnější než obvykle, výborně se jí to podařilo."

Dunst režiséra považuje za nesmírně zábavného, se skvělým postřehem a velmi dobrou intuicí. Zná to celé spektrum - od vizuální stránky až po tu emocionální.

"Při natáčení nebyl nikdo sobecký. Pracovali jsme rychle, což se mi moc líbilo. Natáčení určité scény se rozběhlo a nakonec všichni svůj úkol splnili ve stejnou chvíli. Dělali jsme jeden záběr za druhým. U filmů s velkým rozpočtem se jedna scéna točí celé hodiny, takže tohle bylo osvěžující, točit takovýhle film. Je to dobré pro herecký výkon a jste pořád svěží."

Herec Tom Wilkinson, který má na svém kontě nominaci na Oskara, už před natáčením obdivoval film Being John Malkovich. Tento nový scénář Charlieho Kaufmana mu připadá "fantasticky napsaný, úžasně inteligentní a hodně vtipný a dojemný. Byl jsem opravdu nadšen, že v tomhle filmu můžu hrát.

Byl pro mě objevné poznat a pracovat s Jimem Carreym a celé obsazení jsou velmi talentovaní herci."

Obsazení Wilkinsona do role šéfa firmy Lacuna doktora Mierzwiaka byla trefa do černého, říká Bregman. Do té operace vymazávání paměti Wilkinson vnáší úžasnou závažnost, což někomu může připadat trochu moc sci-fi. Ale když slyšíte, jak o tom mluví Wilkinson, je to naprosto důvěryhodné a seriozní."

O natáčení

Wilkinson souhlasí s tím, jak režisérův styl hodnotí jeho kolegové. Všímá si, že "Michel je úplně jiný režisér než všichni, s kterými jsem dosud pracoval. Má docela originální, nezvyklý přístup, ale věříte mu, protože víte, že co dělá, bude fantastické. Nejste zatíženi přílišným zkoušením. A nikdy si nejste zcela jisti, kde bude kamera. Docela často nechává kameru natáčet už hned při prvním zkoušení scény. Což se mi líbilo, protože velmi často, podle mé vlastní zkušenosti, nejlíp hraju už během zkoušení. A pak si říkám, jaká škoda, že kamera neběžela."

"Michel nechá kamery jet, takže můžete udělat dva tři pokusy, aniž byste to museli přerušovat. Nejdřív mě to trochu znervózňovalo, protože si nejste jistí, kam až máte hrát v té dané scéně. Často jsme natáčeli tak dlouho, dokud v kameře nedošel film. Ale když jste si chtěli odpočinout, režisér s tím neměl problém. Pokud jste to chtěli udělat znovu, protože jste třeba měli jiný nápad, Michel to přijal. Takže pracovat s ním bylo jako splněný sen."

Golin uvažuje: "Co mě na téhle práci zajímá, je ten rozdílný způsob, s jakým režiséři přistupují k tvůrčímu procesu. Michel je mnohem uvolněnější. Často se jeho myšlenky rozvíjejí přímo při natáčení. Někteří filmaři bývají velmi svázaní, všechno mají předem promyšlené - nechtějí moc vymýšlet nebo upravovat něco až při natáčení. Kdežto Michel má určitou myšlenku, co bude dělat, když přijde na scénu, ale pak rád nechá ten nápad rozvíjet a rád dává hercům hodně svobody. Pak ten nápad buď nechá rozjet nebo ho stáhne zpátky, podle svých potřeb."

Koncept vymazávání vzpomínek inspiroval tvůrce k mnoha vizuálním nápadům. Bregman má pocit, že "Michelova metoda opravdu funguje, protože umožňuje zobrazovat, co se děje ve vaší mysli, protože paměť taky nefunguje přímočaře. Paměť se skládá z malých útržků, kousků a dojmů. Tady jsou scény a postavy tak nějak propojeny, ve stylu impresionismu. Protože tohle je film o paměti, intuitivní způsob, jakým se události z vaší minulosti propojují, se uskutečňuje v těch scénách."

Bregman uvažuje: "Michelova mysl funguje velmi neobvykle - dokáže používat tu část mozku, ke které většina z nás nemá přístup. Myslím, že když Michel pracuje na záběrech, pracuje na nich tak, že nejdřív vezme scénář, pak zváží, co může udělat, aby ten scénář dostal místo v nějaké vizuální podobě, ale taky tu vizuální stránku naváže na scénář. Když ho vidíte na obědě, jak upřeně kouká na lžíci, je to pravděpodobně proto, že promýšlí, jak lámat světlo a obraz pro záběr, který se bude dělat odpoledne."

Návrhář scény Dan Leigh dodává: "Režiséři musí být samozřejmě vizuálně orientovaní, ale Michel je opravdu vizuálně zaměřený. Všude s sebou bere foťák. Jednou večer u večeře někomu z drinku vzal plátek pomeranče a umístil ho před blesk, jindy fotil svou přítelkyni skrz láhev."

Pouhé vyprávění milostného příběhu, který se odvíjí před, během a poté, co jsou vymazány vzpomínky, samo o sobě představovalo tvůrčí výzvu. Gondry ten film chtěl udělat "co nejrealističtější. I když je ten příběh úplné science fiction, mělo by to být věrohodné," říká režisér.

Gondryho první celovečerní film Human Nature byl mravoučný příběh natočený s uměle vyhlížejícími scénami a prostředím. Pro film Eternal Sunshine of the Spotless Mind se Gondry rozhodl použít zcela opačný přístup. Chtěl, aby "nikdy neměl předem jasnou představu, jak má co vypadat a chtěl být otevřený novým možnostem".

Nakonec byl film natočen s použitím jen mála speciálních efektů a technik a byl nafilmován skoro dokumentárním stylem. Gondry se rozhodl, že použije "syrových efektů, jednoduchých, ale přesto úchvatných". Tento organičtější nebo ruční přístup znamenal použít dovedností oka a rukou kameramana.

Gondrymu tato metoda vyhovovala - sám ji používá celou svou kariéru. Když ho poprvé zaujalo filmování, koupil si 16timilimetrovou kameru, aby si nafilmoval svá témata. Vzpomíná: "Nechtěl jsem dělat něco, k čemu bych potřeboval pomoc druhých, nebo něco, na co si nepřijdu sám. Na základě tohoto samouctví si vyvinul zásadu řešit problémy pomocí invence, což byl princip, v jehož duchu byl natáčen tento poslední film. A co je lepší místo pro natáčení než New York - místo, které filmaře povzbuzuje v tom, aby přemýšleli za chůze? "Skvělé místo k natáčení," prohlašuje Gondry. "Je tam vždycky energie."

"Pro New York jsme se rozhodli na začátku naší tvůrčí práce, abychom filmu dali co nesyrovější atmosféru," říká Bregman. Golin dodává: "New York má atmosféru, kterou bychom nikde jinde nenašli. Aniž byste se museli moc snažit, dostanete úžasnou produkční hodnotu, takovou, jakou nezískáte v L.A. nebo kdekoliv jinde. Taky jsme se snažili najmout lidi, kteří jsou z New Yorku." Jednou z nich je právě uznávaná kameramanka nezávislého filmu, Ellen Kuras.

Ačkoliv spousta filmu není natáčena přímo v centru New Yorku, ale spíš v okolí, energie a atmosféra města byly považovány za cenné devizy. Klíčové scény byly natáčeny v takových místech, jako je ulice Grand Street na Manhattanu, Yonkers, Williamsburg, Grand Central Station. Herci a štáb taky strávili týden v Montauku na Long Islandu, aby natočili scény na pláži.

Natáčení začalo 13. ledna 2003 a skončilo 3. dubna 2003. Golin vzpomíná: "Byla to velká výzva, byly jsme hodně venku přes noc - a to v době, kdy v New Yorku panovala jedna z nejchladnějších zim posledních let . Na druhou stranu New York je to nejfantastičtější město na světě."

Ale Gondrymu ty nepříznivé podmínky připadaly vlastně vhodné, zajímavé. "Ve scénáři byla zmínka o spoustě sněhu. Když jsme vybírali místo, uvědomili jsme si, že umělý sníh by stál spoustu peněz a vypadal nepřirozeně. Tak jsme sníh vyškrtli ze scénáře. Ale jakmile jsme začali natáčet, k našemu překvapení sněžilo a sněžilo. Tak jsme toho využili." Jedna z výhod bylo točit na opravdu zamrzlém jezeře ve státě New York.

Gondry nadšeně dodává: "Kdykoliv byli herci venku a mluvili, z úst jim šla pára, což pomáhá tomu, aby film působil živě a skutečně."

Místo toho, aby se výprava soustředila na svůj vlastní styl a vzhled věcí, dala přednost aktuální podobě prostředí. V předprodukční fázi Gondry, Leigh a členové štábu navštívili různá místa během typického dne. Pláže v Montauku, domy ve Wainscottu, bar v Brooklynu, Madison Square Park, stanici metra na 125. ulici, všechna tato typická newyorská místa si natočili na video. Tyto videoshoty ovlivnily to, jak byly výsledné scény nakonec natočeny, jak by měli vypadat komparsisté a co by na sobě měli mít, což měla na starost návrhářka kostýmů Melissa Toth a její tým.

Leigh a Gondry se sešli s neurochirurgem v nemocnici Mount Sinai, aby promysleli, jak by měla vypadat ta speciální helma. Našli inspiraci v zařízení, které neurochirurgové používají na snímání závažných nádorů na mozku. Fotografie tohoto zařízení byly odevzdány do výtvarného oddělení, potom následovalo prohledávání internetu a výroba malých modelů pro režiséra. Konečný model v životní velikosti má v sobě různé nápady, ale je především založen na tom skutečném neurochirurgickém zařízení.

Každému bylo jasné, že tento příběh není dobré zahltit vizuálními prvky. Na začátku se diskutovalo o tom, jestli by sídlo firmy Lacuna mělo mít takový ten uhlazený, ultramoderní vzhled, ale Leigh poznamenává: "Michel byl první, který řekl, že to nechce. Nechtěl, aby to vypadalo jako nějaká speciální klinika. Tím, že použil běžné zařízení ordinace, dává divákům pocit, že to prostředí znají. Takže když se začnou odehrávat nerealistické věci, působí to víc důvěryhodně."

"To znamená, že sledujete příběh a postavy a neruší vás nějaké podivné zařízení. Z prvního setkání s Michelem si pamatuji, že říkal, že bychom neměli zapomenout, že tento film je především o vztahu dvou lidí - a toho se vždycky pevně držel."

Návrhář scény si vzpomíná, co se stalo na té samé schůzce: "Michel se mě zeptal, jak nejraději pracuji. Řekl jsem, že nejdůležitější pro mě je to, co dělají herci. Nezajímá mě moc výrazná architektura a podobné věci. Snažím se dosáhnout toho, aby všechno, co dělám, přispívalo k vykreslení postav, a aby to hercům pomáhalo v jejich práci. Protože filmy jsou o lidech."

"Michel chtěl, aby ten film byl velmi realistický, aby měl velmi realistickou atmosféru. Dokonce i tam, kde šlo o vzpomínky. To pro něho bylo rozhodující. Čím byl film realističtější, o to úspěšnější byla ta část vzpomínek."

Vrstvení scén, které bylo nutné k vykreslení bludiště Joelových vzpomínek, vyžadovalo vytváření neobvyklých přechodů. Leigh vzpomíná: "Seděli jsme s Michelem dlouhé hodiny a on popisoval přechody, které měl na mysli. Mnoho z nich nebylo ve scénáři, bylo těžké odhadnout, kolik budou stát a nešlo o ateliérové prostředí."

Omezený rozpočet jen pomáhal kreativitě. Leigh říká: "Všechno bylo jednodušší a mnohem zajímavější. Používali jsme opravdu staré filmařské prostředky, především francouzský způsob - nic digitálního. Michel ví hodně o starých technikách, o kterých my ani nevíme, nebo které už byly zapomenuty."

Winslet říká: "Nikdy dřív jsem neviděla to, co dělá Michel - pracuje se světlem, používá skleněné desky. Jsem v záběru a pak najednou zmizím před vašima očima, je to jako kouzlo."

Leigh vysvětluje: "Michel opravdu rozumí světlu a kameře. Umí takových nápadů využít. Proto je tak schopný dělat triky."

Leigh také znal nějaké triky. Vysvětluje: "Dřív jsem pracoval v divadle a vystudoval jsem scénografii Takže znám jevištní triky. Před několika lety jsem navrhoval scénu pro dva kouzelníky a tehdy jsem se naučil, jak fungují iluze."

Tento primitivní přístup, který vyžaduje spoustu kreativity, znamenal také spoustu zábavy pro herce. Kate Winslet, která hrála ve filmu Titanic, říká: "Normálně se digitální efekty přidají mnohem později a stojí ateliéry spoustu peněz. Michel vzal pár kousků papíru, vytvořil něco jako origami a připevnil to ke kameře. Tím dosáhl výjimečných efektů. Bylo skvělé to pozorovat a účastnit se toho."

Winslet se brzo začala zabývat tím, jak její postava vypadá a odkud pochází. Říká: "Ta postava je hodně o tom, jak vypadá, ale mohla jsem si to připravovat jen do jisté míry, protože jsem se nemohla naplno vžít do role, dokud nebyly hotové rukavice, paruka a prsteny. Melissa Toth a já jsme přišly na to, jak ta postava vypadá. Nechtěly jsme to přehnat. Samozřejmě jsme jí mohly dát úplně šílený vzhled. Ale to by nebylo realistické."

Dále Leigh vzpomíná: "Před natáčením jsem s Kate hodně mluvil o Clementine. To patřilo k tomu, aby tu postavu pochopila. Týden před tím, než jsme natáčeli Clementinin byt, se tam Kate přišla sama podívat. Měla vlastní nápady, jak by ten byt měl vypadat. Hned se v něm cítila jako doma. Z alobalu vytvořila pohárek a položila ho na poličku a udělala ještě další podobné maličkosti. Clementine pořád mění barvu vlasů a je jasné, že ona je typem člověka, který je nestálý, takže jsme její byt vymalovali v deseti různých barvách. To by mnoho režisérů nedovolilo, ale Michel mi dal hodně prostoru. Když to viděla Kate, byla nadšená."

"Joelův byt je jednobarevný, téměř celý bílý, docela upravený a trochu nudný. Je takový nezařaditelný, podobně jako pocit, který má Joel sám ze sebe. Hned na začátku měl Jim pár nápadů, co by v tom bytě mělo být. Chtěl tam Groucho Marxe a nějaké výtvarné dílo zobrazující asteroid padající k Zemi. Do bytu přišel až v den natáčení. Prošel se, hodně chválil, sednul si ke kuchyňskému stolu, dal si nějaké malé občerstvení a snědl to přímo na místě. Chtěl se cítit jako doma. Nakreslil také pár obrázků do Joelova deníku a ty byly docela dobré."

Carrey vzpomíná: "Šli jsme hodně do detailu. Hodně jsem kreslil do Joelových knih, zabýval se Joelovými myšlenkami - možná to byly moje vlastní myšlenky. Paul Proch v tom filmu dělal hodně návrhů. Já jsem se vložil do několika věcí a trochu jsem tam roznesl svoje feromony, což přispělo k realističnosti."

Leigh říká: "Michel věděl, jak záběry nakonec sestříhá. Věděl, jak bude fungovat střih, aby se prvky, které potřeboval, propojily tak, aby střihy měly spád. Věděl přesně, jak přechody mezi záběry použije." Proto Gondry úzce spolupracoval se střihačem Valdísem Óskarsdóttirem, který jako veterán experimentálních filmových metod byl připraven pro jakékoliv Gondryho koláže.

Fyzické zmizení Joelových vzpomínek, což bylo vždy ve scénáři, bylo celkem jednoduše vyřešeno tak, že se odstranily dekorace. Leigh vysvětluje: "Muselo být jasné, kdy dochází k mizení věcí. Problém byl, že mi Michel nikdy dopředu neřekl, co bude chtít odnést. Takže jsem si vždycky musel dávat pozor na to, aby v době, kdy byla scéna prázdná, byla přesto vizuálně zajímavá a aby tam pro diváka zůstalo něco z té postavy, i když skoro všechny dekorace byly pryč."

Gondry našel pro film jeden zajímavý zdroj vizuální inspirace. Leigh říká: "Nemyslím si, že Michel se řídil nějakým jiným filmem, ale my - Ellen Kuras, Michel a já jsme studovali film, který byl poškozen špatným skladováním, takže obraz ztratil kvalitu. Tímto způsobem jsme se dostali ke způsobu, jak na plátně vyjádřit mizení vzpomínek."

"Michel je vizuální génius," říká Winslet a dodává: "Má smysl pro záhadu i pro detail. Režiséři, s kterými jsem dříve pracovala, byli buď jednoho nebo druhého typu. On v sobě kombinuje oba dva. Na konci natáčecího dne jsem se ani nedívala, co bude další den, protože jsem věděla, že Michel si stejně něco vymyslí a řekne nám to ráno. Před natáčením jsme měli důkladné zkoušky, takže jsme věděli o postavách všechno potřebné. A potom Michel přišel s vizuálními nápady. Bylo to úžasné a zábavné."

"Gondryho spontaneita se dobře hodila k naturalistické atmosféře, kterou jsme pro film chtěli," říká Golin a dodává: "Měli jsme omezený rozpočet a omezený časový plán. Někdy, když Michel přišel s nápadem, co ten den točit, to byla trochu sázka do loterie. Všichni jsme byli napjatí, protože jsme si uvědomovali, že by se mohlo cokoli kdykoli změnit. Ale tato atmosféra souvisela s tím, čeho chtěl Michel dosáhnout v tom tvůrčím smyslu. My jsme měli za úkol poskytnout Michelovi takové prostředky, které mu měli pomoct dosáhnout toho, o co mu šlo."

Leigh říká: "Myslím, že takový druh práce člověka povzbuzuje a šel bych do toho znovu. Filmy jsou obvykle plánovány tak do detailu, že sotva mají tu pružnost, kterou jsme měli my."

Gondry k tomu dodává: "Štáb velmi dobře reagoval na mé pokyny, které jsem dával na poslední chvíli. Je obtížné něco takového dělat uprostřed natáčení, ale všichni pochopili, že jsme chtěli být spontánní. Snažil jsem se nebýt příliš velkým diktátorem a chtěl jsem dát prostor náhodě. Začali jsme třeba natáčet nějakou scénu, o které jsme si mysleli, že nepůjde nikdy natočit. Postupně se nám podařilo dát to dohromady a to takovým způsobem, který na začátku vypadal naprosto šíleně."

Takže ať už mrzlo a sněžilo nebo pršelo v interiéru nebo měli herci mizet falešnými dveřmi, štáb byl připraven na cokoli, včetně kuchyňského dřezu, v kterém se Jim Carrey a Kate Winslet vykoupali. Jediné, co by mohlo překonat tyhle věci by bylo jít do cirkusu. Jednoho odpoledne při natáčení na Manhattanu si někdo všiml, že slavný cirkus Ringling Bros. and Barnum and Bailey je ve městě a chystá se tu noc uspořádat svůj každoroční půlnoční sloní pochod po 34. ulici. O pár hodin později herci a štáb byli na místě a Joel a Clementine se účastnili pochodu.

Natáčení filmu Eternal Sunshine of the Spotless Mind měl jak preciznost, tak spontánnost cirkusu a všichni si tu jízdu užili.

O hercích

Jim Carrey

Narozen roku 1962. Proslavil se titulní postavou ve filmu Ace Ventura: Zvířecí detektiv (1993), který se stal nečekaným diváckým hitem. Následující komedie Maska (1994) a Blbý a blbější (1994) - ho pak rázem zařadily mezi nejlépe placené hollywoodské herce. Ve všech dokázal využít svých mimořádných mimických, pohybových a komediálních vloh. O tom, že je schopen ztvárnit i vážnější polohy, Jim Carrey přesvědčil pozoruhodnou hereckou kreací naivního hrdiny ve filmu Truman Show (1997), stejně jako postavou kontroverzního komika Andyho Kaufmana, kterou ztělesnil v životopisném snímku Miloše Formana Člověk na Měsíci (1999).

Kate Winsletová

Kate Elizabeth Winslet se narodila 5. října 1975 v britském Readingu v herecké rodině. V televizi se objevila už v 11 letech. Od té doby její hvězda prudce stoupá. V 17 letech famózně debutovala ve filmu "Nebeská stvoření". Ve 20 letech byla poprvé nominována na Oscara za výkon v klasické adaptaci "Rozum a cit". V roce 1998 se stává světovou star díky "Titanicu". Jako producentka i představitelka hlavní role se podílela na dramatu "Tereza Raquinová".

Elijah Wood

Elijah Wood je považován za jednoho z nejnadannějších herců své generace. Pozornost si získal už filmem Paradise, později sklidil velký úspěch svým výkonem v katastrofickém snímku Drtivý dopad. Dále hrál ve filmech jako Radio Flyer, Navždy mladý, "Dobrý" synek, Všude dobře, doma nejlíp, Avalon, nebo Návrat do budoucnosti II. Roku 1994 byl za svůj výkon v titulu The War prohlášen organizací NATO/ShowEast za Mladou hvězdu roku.

Kirsten Dunstová

Narozena 30. 4. 1982 v New Jersey (USA).
Dunstová začala svou profesionální kariéru již ve třech letech, kdy se poprvé objevila v televizní reklamě. Když jich měla na kontě okolo sta, získala roli v celovečerním filmu Povídky z New Yorku Martin Scorseseho, Francise Forda Coppoly a Woodyho Allena. Na televizní obrazovce se kromě seriálu Pohotovost objevila také ve sci-fi sérii Krajní meze. Časopis Hollywood Reporter ji také v souvislostí s její rolí náctileté prostituky v televizním seriálu Pohotovost označil za nejlepší mladou hvězdu.
Zatím největšího úspěchu dosáhla díky roli ve komerčním hitu Spider-Man, ve kterém si zahrála s Tobey Maguirem.

Mark Ruffalo

Narozen 22. listopadu 1967 ve Wisconsinu (USA).
Vystudoval v Los Angeles herectví na konzervatoři Stelly Adrlerové. Byl spoluzakladatelem divadelní společnosti Orpheus Theatre Company, kde hrál, režíroval, psal a produkoval. Dlouho čekal na příležitost před kamerou.Pozornost si vysloužil hlavní roli ve filmu You Can Count on Me (2000), díky níž byl přirovnáván k mladému Marlonu Brandovi. Dnes už se jako filmový herec prosadil, avšak zůstává věrný malé divadelní společnosti v L.A.
Získal v roce 2002 cenu pro nejlepšího herce na filmovém festivalu v Montrealu a cenu New Generation Award od losangeleské asociace filmových kritiků za svůj herecký výkon ve filmu Kennetha Lonergana Na mě se můžeš spolehnout s Laurou Linney a Matthewem
Broderickem. Film získal cenu poroty pro nejlepší dramatický film a dále ocenění Waldo Salt Screenwriting Award na filmovém festivalu Sundance. Ruffalo byl také nominován na cenu Independent Spirit Award.
Ruffalo je také úspěšným divadelním hercem a za své herecké výkony na pódiu získal několik prestižních cen.

Kultura 365dni

Humor Email Aktuality Soutěže Slovníky Počasí Práce/brigády Horoskopy

Vyhrávej v casino.cz Ušetři na UkažSlevy.cz Prodávej s Plať-Mobilem.cz Čtvrtek 31. 5. 2012 Svátek má Kamila