Velká vánoční jízda

Představte si hvězdnou oblohu, pod níž se rozprostírá jedno město, zalité vánoční atmosférou. Je Štědrý večer a děti jsou zachumlané v postýlkách, kde sní o Santovi a jeho sobím spřežení. Najednou město zahalí stín. Roztančí se milion drobných světélek. K zemi se snáší milion postaviček. Invaze začala a nikde se neozývá jediná rolnička...

Ale nebojte se. Takhle každý rok Santa doručuje o Vánocích dárky: s pomocí obřích, dva kilometry širokých, hypermoderních saní, vybavených špičkovými štíty, zajišťujícími neviditelnost, a také milionu skřítků, kteří pracují v trojčlenných týmech a mají přesně 18.14 sekundy na to, aby pronikli do každého z domů, doručili dárky a přesunuli se do dalšího domu v pořadí.

Santa Claus přichází, ale tentokrát do domu nevstupuje komínem. „Takhle nějak by to ve skutečnosti fungovalo, kdyby měli k dispozici nejmodernější technologie na světě a neomezený rozpočet,“ míní Sarah Smith, která je režisérkou a spoluautorkou scénáře snímku Velká vánoční jízda, nového 3D animovaného filmu studia Aardman. „Jaké by používali vybavení? Jak by postupovali?“

Hlavou celé organizace je samotný Santa - ale v současné době je spíše jenom veřejnou tváří celé organizace a uvažuje o důchodu. Velká vánoční jízda totiž odhaluje ještě jedno pozoruhodné tajemství: Clausové jsou starobylým rodem, v jehož čelní pozici se vystřídala za více než tisíc let dlouhá řada Santů! Běžným chodem společnosti se zabývá Santův prvorozený syn Steve - dominantní muž, který po otci podědí červený oblek. Santův otec, Děda Santa, ho nosil před svým synem - a za každých okolností je schopen brblat, že právě on v něm odváděl tu nejlepší práci - ale už dávno odešel do důchodu i se svými krásnými starými saněmi Evie. Paní Santová, velmi zdatná první dáma Severního pólu, doma udržuje teplo rodinného krbu - a mezitím otevírá nemocnice pro skřítky, domlouvá ujednání s Grónskem, studuje přes internet a vaří vánoční omáčku.

A pak je tu ještě Arthur, Santův nejmladší syn. „Arthur věří na Vánoce, a nejenom proto, že se narodil do rodiny, která je s nimi spojena,“ míní James McAvoy, který Arthura v původním znění namluvil. „Věří na ně z celé své duše - nikomu na světě nezáleží na Vánocích tak jako Arthurovi.“

Ale láska k těmto svátkům není vším. Arthur, který není zrovna nejpraktičtějším Clausem v historii, měl problémy prakticky s každou činností, kterou ho jeho otec pověřil - dokonce i s těmi naprosto obyčejnými jako balení dárků nebo údržbářské práce. Ale na začátku našeho příběhu se s ním setkáváme v úloze, kterou zbožňuje, v oddělení Dopisů pro Santu, kde se těší z naděje, se kterou se na ně bezpočet dětí obrací - nejen s prosbami o dárky, ale také s vlastními dárky a otázkami týkajícími se toho, jak to vlastně všechno funguje.

Ale přesto by nikdo neočekával, že by se Arthur mohl stát jedinou osobou, schopnou celé Vánoce zachránit - ale právě k tomu dojde ve chvíli, kdy je třeba jeden poslední dárek doručit klasickým postupem...a za otěžemi spřežení se ocitá Arthur!

Arthurovým spojencem je jeho dědeček, Děda Santa, který má vlastní důvody k tomu, proč se chce na tuto misi vypravit. „Děda Santa je protivný a otravný, ale má s Arthurem něco společného - prostou, hlubokou a nezdolnou oddanost Vánočním svátkům a všemu, co symbolizují,“ prohlašuje Bill Nighy, který postavu Dědy Santy v angličtině nadaboval. „Je tím jediným, kdo může Arthurovi doopravdy pomoci.“

Ale Děda Santa nechce zachraňovat Vánoce jen proto, že je to správné - pro staříka je to také možnost, jak své rodině dokázat, že právě jeho starý a klasický způsob rozvozu dárků je tím nejlepším. Ale dokonce i on má možnost změnit názor: „Líbí se mi, že na začátku zastává jeden názor a nakonec docela jiný. Jeho motivace v úvodních částech filmu je zcela odpudivá, ale okolnosti mu nakonec dají za pravdu,“ říká Nighy.

Snímek režíruje Sarah Smith, která k němu také společně s Peterem Baynhamem napsala scénář. „Pete je jedním z mých nejstarších přátel a spolupracovníků,“ říká Smith. „Krátce poté, co jsem v Aardmanu začala pracovat na nových filmech, mi zavolal a prohlásil, že dostal jeden z nejlepších nápadů v životě - a pak mi popsal základní zápletku Velké vánoční jízdy. Od samého začátku se mi ten nápad moc líbil a velice mě oslovoval. Jde o velkolepý, emocionální a zábavný příběh - to je moje nejoblíbenější kombinace.“

„Zamyslel jsem se nad tím, jak to asi Santa vlastně všechno dělá,“ popisuje Baynham. „V čem cestuje? Pravděpodobně v něčem větším než jsou saně, tažené osmi soby. Jak to, že ho přes nejrůznější radary a satelity stejně nevidíme? Přišlo mi, že se z filmového hlediska jedná o velice lákavý materiál. Ale za každých okolností mě přitahují komedie - takže poté mě napadlo, co kdyby měl Santa syna tak naprosto nešikovného jako já, který zbožňuje Vánoce, ale po kterém byste, obzvlášť ve vysoce automatizovaném provozu, neměli chtít, aby mačkal nějaká tlačítka.“

„Celý film je opravdu zábavný a velice inteligentní - tím klasickým způsobem, kterým se filmy společnosti Aardman proslavily,“ navazuje McAvoy. „Je nápaditý, zábavný, nespoutaný, odlišný a legrační - myslím, že právě tohle nás k němu všechny přilákalo.“

Podle Smith a Baynhama tvořilo během příprav filmu polovinu celé zábavy přemýšlení o tom, jak Santův podnik funguje - a jak bude probíhat Arthurova hrdinná mise. „Jakmile nad tím začnete trochu přemýšlet, je to jako posedlost,“ tvrdí Baynham. „Přemýšlíte o tom, že například musí začít na nejjižnějším cípu Nového Zélandu a potom kličkovat po celém světě, aby to za dvanáct hodin stihl. Jedna z našich velkých hádek se týkala časových pásem a toho, zda může vletět na osvětlenou část zeměkoule a pak se zase vrátit do tmy. Nápad, že skřítci mají přesně 18.14 sekundy na jednu domácnost, vychází z výpočtů, které jsme dělali.“

„Pak jsme si zjišťovali vzdálenosti mezi všemi místy, na která museli Arthur s Dědou Santou letět,“ pokračuje Smith. „Spočítali jsme si, jak rychle by osmice sobů musela saně táhnout, aby Děda Santa dokázal obletět svět za jediný den. A co když přijdete o jednoho soba? Jak se vaše rychlost změní poté?“

Ale nemějte obavy, zkoušky se konat nebudou. Smith a Baynham si vše spočítali, aby tohoto úkonu byli diváci ušetřeni. Namísto toho doufají, že se budou diváci soustředit na to, co je opravdu důležité: na příběh samotný. „Nejdůležitější věcí, na které jsme s Petem během psaní scénáře pracovali, bylo to, že jsme chtěli, aby dokázal oslovit nás samotné svou upřímností,“ říká Smith. „Bylo pro nás důležité si emoce jen tak nepůjčovat, ale skutečně je poctivě vyvolávat. A protože tenhle film obsahuje naše skutečné city, je výsledkem film, který je pro nás velice výjimečný.“

„Začali jsme otázkami, jak to vlastně Santa dělá,“ dodává Baynham. „Ale postupem času nám došlo, že klíčové není ani tak jak, jako spíš proč.“

Ačkoliv Arthur žije ve světě, jehož jediným smyslem existence po celý rok jsou Vánoce, Arthur miluje vše, co s Vánocemi souvisí. Zejména mu záleží na tom, co Santa - kterého obdivuje jako svého otce i svůj vzor - znamená pro děti, na které se občas v rámci celého toho obřího kolotoče trochu zapomíná. Problém je v tom, že v dokonale fungující a vysoce efektivní mašinérii nadělování dárků je Santův nejmladší syn víceméně navíc. Arthur, který trpí alergií na sníh a bojí se výšek, sobů a rychlé jízdy, není zrovna ideálním Clausem. Rodina ho miluje - ale nikdy neměli tak docela jasno v tom, co si s ním počít. Ale ačkoliv Arthurova kancelář v oddělení Dopisů pro Santu připomíná skladiště vodních koulí s umělým sněžením a Santových obrázků, ve kterém došlo k menšímu výbuchu, jedná se o kouzelný koutek, v němž si Arthur dokáže plně vychutnávat kouzelnou atmosféru toho všeho. On věří v Santu.

Santův nejstarší syn Steve je právoplatným dědicem rodinného podniku rodu Clausových. Je výjimečně schopný a všechny úkony dokonale zoptimalizoval, zavedl vojenskou přesnost a také uvedl S-1: dva kilometry širokou, neviditelnou saňovou loď. Steve celý život sní o tom, že se z něj stane Santa. Dokonce si i navrhl vlastní Santův oblek, který spíše než klasický úbor svatého Mikuláše připomíná módní kreaci od Armaniho. Ale co se týče upřímnosti a citové stránky, bude na tom Steve muset ještě trochu zapracovat.

Napadlo vás někdy, že vaši rodiče tráví v práci příliš mnoho času? Zkuste si vzpomenout na Santu. Santa Claus XVIII, veselý, mohutný chlapík s plnovousem a v červeném obleku je dokonalým ztělesněním hrdiny dětských snů. V posledních letech, jak se celý provoz komplikuje, se z něj ale začíná stávat spíše jen symbol. Stále sice rozváží dárky v úloze generála armády svých skřítků, ale ve skutečnosti vše řídí Steve a to i přesto, že si to jeho otec vlastně ani tak moc neuvědomuje.

„Pořád bych to ještě svedl! A nepotřeboval bych k tomu trilion skřítků s pípajícíma čepičkama.“ Předchozí Santa Claus, kterému je teď 136 let, je klasický stařík, který si neustále stěžuje na to, že za jeho časů, kdy brázdil svět v krásných červených saních, tažených osmicí překrásných sobů, bylo všechno lepší. Zábavně neomalený stařík, který za každých okolností říká, co si myslí, starý a vetchý Děda Santa je možná na odpočinku, ale stále je to hrdý muž, který se s důchodem nikdy tak docela nesmířil. Arthurova mise by tak mohla být tou pravou příležitostí k tomu, aby si vše ještě jednou zopakoval.

Stejně jako manželky většiny ostatních světových vůdců je i paní Santová vysoce inteligentní, schopná a starostlivá žena, která je nucena žít v manželově stínu, zatímco se v zákulisí stará o obrovské množství nejrůznějších věcí. Ale když dojde na kritický okamžik, kdy je třeba, aby Santa udělal to, co je správné, ujme se velení právě paní Santová, která se přitom spoléhá na desetiletí čtení, studia a internetových kurzů na nejrůznější témata, od navigace až po pilotování ultralightu.

Bryony Shelfleyová, balící pracovník třetího stupně, je skřítek, podřadná členka Santova Balícího batalionu. Loajální, byť poněkud potřeštěná dělnice je svou prací zcela posedlá a dokáže vyjmenovat všech 118 druhů uzlů, které se na mašlích váží. Ale smyslem života skřítků je dostat šanci vydat se do světa a sloužit dětem a Bryony není výjimkou. Když se naskytne příležitost k tomu, aby se Bryony stala součástí Arthurovy a Dědovy tajné mise pro doručení posledního dárku, nedokáže ji nikdo a nic zadržet.

Při práci na projektu tak rozsáhlém jako Velká vánoční jízda čelila společnost Aardman - známá především inteligentním humorem a výstředním vizuálním stylem svých legendárních loutkových filmů - náročnému úkolu: jak klasický styl Aardmanu aplikovat na 3D animaci.

„Snažíme se točit různé filmy,“ popisuje Peter Lord, producent filmu a spoluzakladatel společnosti Aardman. „Tenhle se radikálně lišil od čehokoliv, do čeho jsme se v minulosti pustili - lišil se nejen proto, že jde o počítačovou animaci, ale také svým rozsahem, návrhem a stylem scénáře. Je velice zdatně napsaný, detailní, konverzační, vtipný a inteligentní. Ale líbí se nám, jak se odlišuje, protože ve své podstatě stále působí jako film od Aardmanu.“

Celý projekt se stal společným dílem zručných vypravěčů v Aardmanu, tvůrčího animačního týmu ve společnosti Sony Pictures Animation a počítačových odborníků v Sony Pictures Imageworks a Aardmanu. „Bylo pro nás extrémně důležité zachovat při přechodu na digitální médium veškeré unikátní vlastnosti, které Aardman činí výjimečným,“ popisuje Bob Osher, prezident Sony Pictures Digital Productions. „V Imageworks, naší produkční digitální dílně, jsme vždy upravovali své nástroje a postupy potřebám a stylu každého z filmů, stejně jako si ani společnost Sony Pictures Animation nikdy nevytvořila žádný specifický styl, protože chceme, aby ho měl každý film odlišný.“

Práce započala v domovském studiu společnosti Aardman v anglickém Bristolu, kde tvůrci filmu pracovali na návrzích postav, jejich světa a příběhu. Několik klíčových členů Sony Pictures Animation a Imageworks se do Bristolu dočasně přesunulo, aby zde úzce spolupracovali s týmem společnosti Aardman a zajistili plynulý přechod k digitální práci.

Jedním z nich byl i Donnie Long ze společnosti Sony Pictures Animation, který se v Bristolu ujal vedení týmu, zodpovědného za námět. „Clausové jsou britská rodina, takže pokud bylo třeba do jejich života vnést co nejvíc autentických detailů a některé specifické odkazy, bylo třeba vše vidět na vlastní oči. Jsem obrovským fanouškem řady britských komedií, od televizních pořadů přes filmy a standup komiky až po společenské komentátory - nemluvě o animovaná díla Aardmanu - takže možnost pracovat přímo u zdroje pro mě byla splněným snem,“ říká Long.

Když nastal čas začít pracovat na základní animaci, přesunulo se jádro týmu z Aardmanu do kalifornského Culver City, kde navázali jeho členové spolupráci s týmem Sony Pictures Animation. „V pátek jsme zavřeli studio v Bristolu a v pondělí už jsme pokračovali v Kalifornii,“ vysvětluje producent Steve Pegram. „Sony Pictures Animation má v rámci Imageworks k dispozici úžasné prostředky a ohromně talentované lidi, takže bylo jen logické, abychom se tam s Aardmanem přesunuli a čerpali zkušenosti o výrobě počítačově animovaných filmů u lidí, kteří se tím zabývají už spoustu let.“

Základní otázka tedy zněla: jak tomuto ambicioznímu, počítačově animovaného projektu současně vdechnout výrazného ducha filmů společnosti Aardman. Výtvarník postav Tim Watts říká, že klíčem návrhů a animačních týmů bylo „dosáhnout aardmanovského stylu - zachovat prosté linie výtvarného stylu Aardmanu - ale současně vše mírně pozměnit.“

„Už velice záhy během příprav jsme se snažili pochopit, co je podstatou postaviček od Aardmanu,“ vypravuje Juen. „Protože jsou z plastelíny, jsou zvláštním způsobem nedokonalé. Snažit se o něco takového s počítačovým modelem je ale velice náročné. Strávili jsme spoustu času narušováním symetrie postav - čím méně dokonalé byly, tím více na diváka myslím působily. To bylo pro Sarah už od začátku velice důležité.“

Výtvarník Evgeni Tomov souhlasí: „Rozhodně jsme jim chtěli dodat něco specificky britského, ale hlavním úkolem bylo vytvořit film, který bude identifikovatelný coby dílo Aardmanu a přitom se bude odlišovat od loutkových filmů, kterými se proslavili. Musel působit uvěřitelně, ale přitom ne hyperrealisticky.“

„Vlastně jsem si tenhle film původně představoval jako klasický hraný snímek - dokonce jsem ho tak prezentoval - ale pak mě Sarah přesvědčila, že musí být animovaný,“ přiznává Peter Baynham. „A měla pravdu. Víte, někdy se podíváte na vánoční film a řeknete si, že se díváte na známého herce v kostýmu Santa Clause, ale při pohledu na náš film zkrátka vidím Santu. Hraný film by nikdy nedokázal tak dobře podat hlavní provoz nebo sáně S-1. Jsem moc rád, že jsme se rozhodli takto.“

Neexistuje žádný ideální styl, jak psát scénář pro animovaný film, ale díky svým předchozím zkušenostem se Smith a Baynham dokázali vyhnout některým klasickým klišé tohoto média a soustředili se na skutečnou emotivnost scén. „Aniž jsme si to uvědomovali, nastavili jsme si s Petem laťku na animovaný film neuvěřitelně vysoko,“ komentuje to Smith.

Ačkoliv animátoři pracují rukama, postavy, které stvoří, musejí podávat výkony srovnatelné s výkony klasických herců. Alan Short, hlavní animátor, říká, že je hrdý na práci, kterou jeho tým odvedl, zejména v závěrečných fázích celého filmu. „Máme tu na plátně postavy, které prožívají velké emoce. Pobízeli jsme animátory k tomu, aby si sami scény z filmu sehrávali a pořizovali přitom záznamy, kterých by se mohli držet - nikoliv proto, že by to byli nejlepší herci na světě, ale aby měli základy, ze kterých by mohli při práci vycházet, zakotvené ve skutečném světě. Při takové práci se animátoři museli opravdu hodně snažit - když tvoříte podobným způsobem, cítíte se zcela nazí. Tohle pro mě byly ty nejzajímavější okamžiky natáčení - animátoři něčemu vdechli život a ačkoliv jsem věděl, co se chystá, najednou se to přede mnou doslova zhmotnilo. Byla to ohromná výzva a jsem hrdý na to, čeho dosáhli.“

V jistém smyslu se podobný styl práce skvěle doplňoval s klasickým stylem společnosti Aardman: loutková animace vychází z podobných základů. V případě počítačové animace lze v počítači vymodelovat zcela cokoliv a virtuální „kameru“ můžete umístit naprosto libovolně a v jakémkoliv úhlu. Animátor loutek musí pracovat se skutečnou plastelínou a skutečnou kamerou, stejně jako režisér hraného filmu pracuje se skutečnými herci a skutečným vybavením.

Na druhou stranu to možná podle Sproxtona až takový rozdíl není. „Všechno musí v počítači vzniknout stejným způsobem, jakým v případě loutkových filmů vyrábíte a modelujete ze dřeva nebo pryskyřice každou rekvizitu. Samozřejmě můžete věci v jistých ohledech 'kopírovat a vkládat' - ale všechno musí být vytvořeno podobným způsobem. To se týká každého z našich filmů - uplatňujeme na něj stejné dovednosti, stejnou pozornost k detailům. Štáb se do toho vrhne po hlavě a láska a péče, kterou do práce vkládá, jsou myslím na plátně jasně vidět.“

Vedoucí týmu vizuálních efektů Doug Ikeler soudí, že tento postup umožnil animátorům objevit nové možnosti. „Sarah nás přiměla dělat věci pro nás zcela neznámé,“ popisuje. „Protože neznala omezení tak dobře jako my, žádala věci, které působily nerealizovatelně - a my jsme se nad nimi zamysleli a zjistili, že, víte co, ono by to možná přece jenom nějak šlo.“

Práce na vizuální podobě Velké vánoční jízdy začaly návrhem postav. „O postavy nám jde vždy v první řadě,“ říká producent Steve Pegram. „Nikdy neříkáme, že chceme, aby film vypadal tak či onak - najdeme postavám jejich osobnosti a vizuální podoba z nich sama vyplyne.“ Tomov s ním souhlasí: „Jakmile jsou postavy navržené - jakmile víme, jak stylizované či realistické jsou - můžeme pro ně začít vytvářet svět, ve kterém žijí.“

S úkolem návrhu postav se tvůrci filmu nejprve obrátili na Petera de Sève, známého ilustrátora a animátora. Jeho úvodní náčrtky a návrhy potom tvůrce postav Tim Watts zpracoval do plnohodnotných postav, které bylo možné trojrozměrně animovat.

„Vždycky začínáme kresbami,“ vysvětluje. „Když jsme měli k dispozici kresby, které se Sarah zamlouvaly, přešli jsme k tvorbě soch, abychom zjistili, jak budou jejich proporce fungovat ve třech rozměrech.“ V případě řady počítačově animovaných filmů je tato fáze už zpracovávána přímo v počítači, ale v případě Velké vánoční jízdy se jednalo o klasiku: modelování z plastelíny.

Hlavním hrdinou je samozřejmě Arthur. „Neuvědomuje si, jak ho vidí ostatní,“ prozrazuje Watts. „Nosí samé otřesné věci - třeba příšerný vánoční svetr. Udělali jsme ho hodně hubeného, takže mu ten svetr vůbec nepadne.“

Co se „velkého šéfa“ týče, říká Watts, že Santu vytvořil „poměrně archetypálního, ale také trochu překvapeného, možná vyděšeného - vlastně si tak docela neuvědomuje, jak došlo k tomu, že se vše začalo dělat tak modernizovaně.“

Když je model schválený, dojde k jeho nascanování do počítače a následnému začištění. „Odstraňujeme z něj různé hrbolky a nerovnosti a tak vznikne použitelný základ, který dostanou do rukou animátoři,“ shrnuje Watts.

Velká část prvotních přípravných prací na filmu Velká vánoční jízda probíhala v anglickém Bristolu, kde společnost Aardman sídlí. „Pracovalo tu asi šedesát nebo sedmdesát lidí včetně několika ze Sony Pictures Animation a Sony Pictures Imageworks,“ říká Pegram. „Když se produkce přesunula do Culver City v Kalifornii, asi 15 nebo 20 lidí se tam přesunulo také. Aardman je velice individualistická společnost - funguje jistým zaběhlým způsobem - takže jsme byli trochu nervózní z toho, jak nám taková spolupráce bude vyhovovat. Ale obě skupiny byly velice tvůrčí a výsledek předčil očekávání.“

„Některá z míst, která ve filmu navštívíme, se na plátně objevují pouze několik minut nebo dokonce jen sekund a je třeba, aby divákovi i bez pomoci titulků jasně prozradila, kde se právě nacházíme a jaké to tam je. Kladli jsme si například otázky jako 'co dělá Afriku Afrikou?',“ vysvětluje Tomov. „Na druhou stranu se ve filmu objevují lokace, které mají být překvapivé a k jejich odhalení dojde až v průběhu filmu, což byla také velká výzva.“

Velká část filmu se zabývá konfliktem mezi odlišnými přístupy Stevea a Dědy Santy - jeden je hypermoderní a uplatňuje špičkové technologie, druhý lidštější, milejší, ale současně ze světa, který zvolna odchází. „Není snadné tyhle dva světy zobrazit tak, aby působily jako součást jediného filmu,“ míní Tomov. „Steveův svět je velice moderní, zatímco svět Dědy Santy v sobě má ducha a lásku, které si všichni s Vánocemi spojujeme. Velká část filmu řeší jejich vzájemný konflikt a ve finále pochopitelně dospívá celý příběh k závěru, že vlastně ani v konfliktu nezbytně nutně být nemusí.“

Arthur na Severním pólu pracuje v oddělení Dopisů pro Santu. „Jeho pracovna musela působit jako ztělesnění samé podstaty Vánoc,“ říká Tomov. „Snažili jsme se, aby byla poněkud chaotická - dopisy se tu hromadí hodně spontánně. Ale velice nám pomohlo osvětlení - byli jsme schopni jeho pracovně dodat jisté teplo a prostoupit ji zvláštní, nazlátlou září, která byla vhodným kontrastem k okolním chladným, ledovým chodbám.“

„Jeho pracovna je k prasknutí nabita věcmi, které nějak souvisí se Santou,“ prohlašuje Doug Ikeler, vedoucí týmu vizuálních efektů. „Jsou tu veškeré věci ze všech zemí světa a od všech věkových skupin, které se Santou nějak souvisí. Jsem opravdu hrdý na práci, která tu byla odvedena - lidé, kteří v Sony Pictures Imageworks pracovali na modelech, texturách i osvětlení pracovali na výbornou a dokázali ohromné věci, kterých si doufám diváci vůbec nevšimnou - protože na ně prostě budou lokace působit naprosto reálně.“

Práce na Steveově vysoce technologicky vyspělém světě nabízela bohaté možnosti tvůrčího uplatnění. „Každý animátor doufá, že bude mít šanci někdy pracovat na science fiction filmu,“ soudí Short. „Skřítci jsou poměrně dobře organizovaní - máme tu seržanta, který velí celé skupině, a doručovatele, který potřebuje speciální batoh na doručování dárků, a pak také technika, vybaveného speciálními nástroji pro překonávání překážek od domácích alarmů přes nezbedné domácí mazlíčky až po rozvrzanou podlahu. Vytvářet jeho výbavu bylo velice zábavné - je to vděčné komediální téma.“

Ale možná nejtěžším úkolem bylo zabalit poslední dárek - kolo - na kterém Arthur v průběhu scény jede, a to za použití pouhých tří kousků lepící pásky. Je něco takového vůbec možné?

„Sehnali jsme si kolo a dali ho jednomu z našich hvězdných animátorů ke studiu,“ vzpomíná Alan Short, hlavní animátor. „Když jsem ho potkal příště, stál na chodbě a pokoušel se zabalit dětské kolo s použitím jen tří kousků lepící pásky. Později hlavní animátor této sekvence, Alan Hawkins, vše pečlivě naplánoval - byl vám schopen říci, kudy se právě kolo pohybuje a do jaké míry je v daný okamžik zabalené.“

Ikeler k tomu dodává: „Uspořádali jsme malou soutěž - zabalte tu nejpodivnější věc, jaká vás napadne. A mimochodem, pokud na zabalení něčeho máte jen tři kousky lepící pásky, zvládnete to. Rozhodně to zvládnete.“

Poslední důležitou součástí celého filmu byly saně S-1. Ty řídí Steve, mají na palubě milion skřítků a jsou odpovědí na klíčovou otázku, totiž jak to vlastně Santa všechno stíhá. Doručit všechny dárky na světě za jedinou noc vyžaduje velice specifický letoun. Když je tajemství Santovy práce odhaleno, zjistíme, že před sebou máme pozoruhodné dílo moderní techniky - a také designu.

S-1 jsou obrovské: jsou tak velké, že pokryjí svou plochou celé město, zatímco se trojčlenné týmy skřítků snášejí do domácností a zanechávají tu dětem jejich dárky. A jsou rychlé: pohybují se rychlostí 10368 km/h, což je 8,4 násobek rychlosti zvuku.

S-1 jsou také vybavené speciálním „kamuflážovacím“ povrchem, který jim umožňuje promítat na trup libovolný obraz, aby tak loď splynula se svým okolím. Způsob, jakým S-1 dokáží zaznamenávat prostor kolem sebe a poté v podstatě „zmizet“, se velice podobá chování chameleonů.