fb  Sdílet
   Informace    Recenze    Komentáře    Obsazení    Hodnocení    Videoukázka    Fotky    Podobné filmy    

70% 2135 hlasů
7 10 2135
film / drama, krimi, USA, , 143 min., od 15 let
Public Enemies
Kinopremiéra v ČR a SK 9.7.2009, DVD od 23.11.2009 a Blu-Ray od 4.3.2015 Bontonfilm

Režie:
Herci: , , , , , více...


Ukázka
02:27



Filmové zpracování sklonku života populárního lupiče a vraha Johna Dillingera. Tento muž je dodnes v Americe stejně proslulý jako gangster Al Capone.
Uprav informace o filmu

Komentář k filmu MIluji tyhle gansterky z prostředi 30 let samopaly Thompson přepadávání banek ty starý vozy a ten retro styl a atmosféra.Velice povedený filmeček skvělá honička s Johnny Deppem.
Všechny komentáře k filmu 30+ Napiš komentář k filmu a získej DVD

Web: IMDB, Titulky, Oficiální stránka    Videotéka: přidat si do ní film

Recenze

Dvacáté století bylo na „veřejné nepřátele“ vskutku bohaté, jak nám současní filmaři neustále připomínají. Pokud v návaznosti na nedávného dvoudílného „Veřejného nepřítele č. 1“ Jean-François Richeta tipujete hlavní hrdiny „Veřejných nepřátel“ na prvotřídní gaunery, máte pravdu.    Velká americká hospodářská krize ve třicátých letech dvacátého století nahrává bujení organizovaného zločinu. Jedním z nejuznávanějších kriminálních živlů, a pozdější veřejný nepřítel, je i John Dillinger (Johny Depp), který se spolu s Johnem "Zrzkem" Hamiltonem (Jason Clarke) a dalšími kumpány specializuje na přepadávání bank za denního světla. Elegantní gangster je zároveň mistrem útěků z vězení a úniků spravedlnosti, a proto se policejní president J. Edgar Hoover (Billy Crudup) rozhodne založit úřad zaměřený převážně na potírání nebezpečných zločinců (pozdější FBI). Na případ „Dillinger“ nasazuje Hoover jednoho ze svých nejlepších mužů, agenta Melvina Purvise (Christian Bale), jehož cílem je oz... Celá recenze
Tma, 7 z 10

Popis filmu Veřejní nepřátelé

Přestože se tenhle příběh odehrál před bezmála osmdesáti lety, je až nebezpečně aktuální. Vypráví o muži, který měl obrovské sympatie veřejnosti, navzdory tomu, že páchal ty největší zločiny. Podle státních institucí vykrádal banky. Podle lidí trestal ty, kdo zavinili hospodářskou krizi. John Dillinger má v Americe podobnou pověst jako Václav Babinský u nás. Jeho život a dílo byly tak neuvěřitelné, že se staly živnou půdou pro spousty mýtů, které se na ně nabalily tak pevně, že pravdu od fikce už těžko někdo rozezná. Režisér Michael Mann se naštěstí místo hledání pravdy v kupce polopravd a legend soustředil na natočení drsného a živočišného kriminálního thrilleru svým specifickým rukopisem, který charakterizuje pečlivé budování postav a postupná gradace příběhu, který obvykle končívá v působivě natočeném dešti kulek. Michael Mann má ve zvyku pracovat s těmi nejlepšími, a proto si do role Johna Dillingera vybral asi nejpopulárnějšího herce současnosti Johnnyho Deppa, jeho životní lásku obsadil držitelkou Oscara Marion Cotillard a postavu Dillingerovy nemesis, agenta FBI Melvina Purvise hraje tvář z největších kasovních trháků poslední doby Christian Bale. Veřejní nepřátelé jsou atraktivní i množstvím rovin, mezi kterými se jejich příběh pohybuje. Úspěšné tažení Dillingerovy bandy americkými bankami a postupně se utahující policejní smyčka na hrdlech jejích členů sice dominuje, ale vedle toho sledujete i Dillingerův intimní příběh, který je skoro stejně zajímavý jako jeho zločinecké eskapády, nebo válku o veřejné mínění, již lupič úspěšně svádí s etablující se FBI, která chce na jeho dopadení postavit smysl své existence. V přepadených bankách se choval jako jeho oblíbení filmoví hrdinové. K cizím penězům se navíc obvykle nedostával hrubým násilím, ale díky originálním nápadům realizovaným s neobvyklou drzostí. Z policejních pastí unikal zázrakem, a když už sklaply, nepředstavovaly pro něj problém ani mříže vězeňské cely. Životní příběh Johna Dillingera označil prestižní filmový časopis Empire za nejočekávanější film roku 2009. Veřejní nepřátelé jsou jím podle všeho zcela právem.


O natáčení

obrazek
Obyčejný nepřítel: Dillinger jako inspirace pro filmaře

I přes nespočet knih, esejů, písní a filmů o nelehké éře Velké hospodářské krize, nepřestal být Michael Mann touto turbulentní dobou fascinován. Na obtížné časy se podíval skrz život zločince, který se stal symbolem své generace. Na začátku třicátých let, kdy většina Američanů bezmocně přihlížela, jak se jejich celoživotní úspory proměnily v prach a oni se rázem ocitli bez práce a bez příjmů, našli obyčejní, životem zkoušení občané hrdinu v muži, který vykrádal banky, jež zavinily ekonomický kolaps, a nedával spát vládním institucím, které neuměly svým občanům pomoci. Národní hrdina se jmenoval John Herbert Dillinger.

Mann, který kdysi napsal scénář o jiném zločinci téže doby - proslulém vlakovém a bankovním lupiči Alvinovi Karpisovi - vysvětluje Dillingerův vliv: “Dillinger, pravděpodobně nejlepší bankovní lupič v americké historii, dokázal unikat jen 13 měsíců. Byl propuštěn v květnu 1933 a už 22. července 1934 byl mrtvý. Dillinger nebyl jen tak propuštěn z vězení, on jednoduše vybuchnul do celé země. A všechno chtěl hned, jak si usmyslel.” “Tím, jak útočil na banky a přechytračoval úřady, se pro lidi sužované Depresí stal mluvčím. Stal se oslavovaným zločincem, hrdinou národa.”

Ačkoliv žádný časový úsek ze života Dillingera nebo jeho protivníka Purvise nelze považovat za obyčejný, filmaři se při vymýšlení filmu zaměřili na úzce datovanou dobu. “Zajímalo nás 14 konkrétních měsíců Dillingerova života,” říká producent Kevin Misher. “Mezi Johnem Dillingerem, jedním z nejznámějších Američanů 20. století, Melvinem Purvisem, nedoceněným tajným policistou a J. Edgarem Hooverem, titánem amerických dějin, existovala souvislost. Tito tři spolu tančili tanec síly a smrti.”

Brzy po svém propuštění v lednu 1934 se Dillinger jako uragán pustil do řádění v bankách na středním Západu, které přilákalo horlivý zájem celého národa, především ale J. Edgara Hoovera a jeho úřadu pro vyšetřování.

Na Dillingera nasadil mladého, přímočarého agenta jménem Melvin Purvis, jehož osoba později inspirovala kreslíře Chestera Goulda pro komiksovou postavu Dicka Tracyho. Ale Dillinger a jeho muži byli mazanější než celá FBI, která dříve dokázala lapit takové gangstery jako byl Pretty Boy Floyd.

Dillingerův gang neustále zlepšoval své techniky. Léta (popravdě často neprávem) strávená v kriminále, nejnovější zbraně, rozkouskovaný veřejný bezpečnostní systém, nejmodernější auta typu Ford V8 a schopnost vycítit veřejné sympatie pro vykrádání bank, to vše využívali ve svůj prospěch.

Zatímco gangsteři byli ve své práci téměř neporazitelní, málokdo, kdo viděl zprávy z jejich zatčení, pochyboval, že někdo jim do náruče policajtů pomohl. Zločinci znovu a znovu zahanbovali úřady a unikali z téměř nemožných situací, v září 1933 a v březnu 1934 z vězení v Indianě nebo z obklíčeného hotelu v severním Wisconsinu v dubnu 1934. Zatímco policisté nikdy neváhali použít násilí, kavalírský Dillinger rozdával ukradené peníze zpět občanům a dával si pozor, aby neklel před ženami, které držel jako rukojmí.

Když se mluví o právu a bezpráví, režisér Mann si je dobře vědom, že pravda je složitější než fikce. Přesto byl Dillinger a jeho příběh tou pravou inspirací, kterou hledal pro svůj příští projekt. “Jejich rychlost a moderní technologie je dělaly téměř nepolapitelnými,” říká. “To se odehrávalo v době, kdy po Dillingerovi šla celá FBI, krytá zákony, sjednocená do celonárodní instituce, vybavená super moderními technologiemi a důvěrnými informacemi. Agenti dělali to, co je pro ně dnes obyčejná rutina, ale co v tehdejší době bylo přelomové.”

Nejenže musel šéf FBI Hoover obhajovat vznik svého úřadu před americkým Kongresem, ale musel při tom sledovat, jak se z Dillingera stává národní hrdina a z jeho vycvičených, zkušených mužů paňáci pro smích. Mnozí jeho kolegové ho považovali za nezkušeného a jeho praktikám nedůvěřovali. Hoover i Purvis cítili vzrůstající tlak, a proto si na pomoc přizvali speciálního agenta Charlese Winsteada a jeho dva kolegy.

Dillinger před muži zákona zdárně unikal, cestoval po Státech s přítelkyní Billie Frechette, utrácel závratné sumy peněz a potřásal si rukou s elitou Floridy. Štěstí se na něj přestalo smát 22. června 1934 v Chicagu. Když vyšel z kina, policejní složky pod vedením agenta Purvise a za nemalé pomoci zrádkyně známé jako “Lady v červeném” (chicagská madam Anna Sage) ho navždy zastavili sérií kulek. Jeho legenda tím ještě zesílila.

Zničení fanoušci si smáčeli papírové kapesníčky v tratolišti jeho krve, aby na něj měli alespoň nějakou vzpomínku. Zástupy dychtivců stáli ve frontě, aby viděli jeho mrtvé tělo. Od náhodných kolemjdoucích po zkušené policisty, všichni chtěli mít nějakou památku.

Ocenění za dopadení Dillingera si lvím podílem odnesl jeho hlavní protivník, Melvin Purvis. A nikdo nebyl jeho vyznamenáním víc znechucený než jeho šéf J. Edgar Hoover. Producent Misher pokračuje: “Dillinger byl tak známý, že když byl zabit, z Purvise se okamžitě stal “Ten, co zastřelil Johna Dillingera”, ačkoliv to samozřejmě nebyl on, kdo střílel. Výsledkem bylo, že Hoover neunesl slávu a uznání, které se Purvisovi dostalo a vyhodil ho od FBI.”

Nyní, o tři čtvrtě století později je obraz Johna Dillingera, legendárního zločince, skládán znovu dohromady. Od jeho typického úšklebku přes způsob, jakým objímal své obdivovatele po status jednoho z nejznámějších obyvatel Chicaga, tím vším Dillinger zůstává legendou. A nikdo nemohl být jeho osobou více fascinován než muž, který vyrostl necelých 200 kilometrů od míst, kde Dillinger strávil dětství (Moresville, Indiana): herec Johnny Depp.

obrazek
Na opačných stranách zákona: Casting

Když režisér Mann přemýšlel, komu svěří hlavní postavu, obrátil se na herce známého tím, že se do své role naprosto ponoří. “Svého” muže našel v Johnnym Deppovi.

“Někde hluboko v sobě je Johnny tvrďák,” chválí si Mann. “Když jsme o Dillingerovi začali mluvit, říkal, že ho ta postava zajímá už dlouho, a že mu připomíná pár lidí z jeho minulosti. Nějak jsem vycítil, že v sobě Dillingera má. Každý v sobě máme temné stránky, ale dokázat na ně sáhnout a odrýt je...to vyžaduje kuráž.”

Depp vysvětluje svůj dlouhodobý zájem o tohoto gangstera: “Vtipné je, že jako dítě jsem dlouhou dobu byl Johnem Dillingerem fascinovaný. Nebyl pro to žádný speciální důvod, ale nějak mě prostě uchvátil. Když se na to dívám zpětně, skutečným důvodem, proč mě celý jeho život zajímá, byla jeho povaha. Byl to skutečný chlap...navíc v době, kdy muži byli muži. Byl tím, kým byl, v dobrém či zlém, ale bez jakýchkoliv kompromisů v čemkoliv.”

Pro režiséra Manna bylo největší výzvou zachycení dobové atmosféry. “…chtěl jsem oživit rok 1933. To znamenalo nejen ukázat, jak věci vypadaly, ale především, jak lidé mysleli. Jak se v té době muži chovali k ženám. Jak bývalí vězni přemýšleli o životě. Co znamenaly materiální hodnoty pro hladové a zklamané. Jak vypadalo zoufalství na ulicích.”

Depp měl při přípravách na roli možnost vyzkoušet si Dillingerovo skutečné oblečení, ohmatat si jeho zbraně i si prohlídnout jeho osobní věci. “Hodně jsem toho o něm přečetl, ale stejně nejvíc mi dal instinkt a porozumění Dillingerovi jako člověku,” říká Depp. “Měl jsem k němu vztah, jako kdyby byl můj příbuzný. Cítil jsem, že je ze stejného těsta. Hodně mi připomínal mého pradědečka. Choval se jako člověk bez přetvářky, který žil v době, kdy být chlapem něco znamenalo.”

Depp pokračuje: “Myslím, že Dillinger věděl, co dělá. Našel v sobě klid a byl smířený s faktem, že to nebude dlouhá cesta..., ale že i přesto bude stát za to.” Christian Bale byl potěšený, že může hrát agenta Purvise, velmi propracovanou postavu, která, ač se to na první pohled nezdá, v sobě svádí velký vnitřní boj. Zlatý hoch prožívájící strmý růst u FBI, si - pokud chce Dillingera skutečně chytit - najednou musí ušpinit ruce. “Tisk ho vynášel do nebes a pro mnohé se stal hrdinou, ale já si myslím, že měl velký problém s drsnými praktikami, které prosazoval úřad a především jeho šéf Hoover,” uvažuje Bale. “Mám pocit, že když Purvis Dillingera dostal, žádné zadostiučinění necítil. Purvis musel ze svých zásad hodně slevit a udělat hodně vnitřních kompromisů, takže když Dillingera konečně chytil, ptal se sám sebe, kdo vlastně prohrál.”

Stejně jako Depp i Bale se na svoje role důkladně připravuje. Kvůli Veřejným nepřátelům podnikl s Michaelem Mannem studijní výpravu do ústředí FBI ve Virginii a strávil nějaký čas s Purvisovým skutečným synem. Jelikož neexistuje žádný záznam hlasu agenta Purvise (zemřel v roce 1960), Bale se inspiroval hlasem a přízvukem jeho syna. Když Purvisův syn navštívil natáčení (točila se scéna v kině Biograph, kde byl Dillinger zastřelen), říkal, že to pro něj byl mimořádný zážitek, protože měl pocit, že jeho otec opět na chvíli ožil.

Režisér Mann strávil hodně času studiem postavy Billie Frechette, která byla Dillingerovou životní láskou. Tato mladá, ambiciózní dívka z malého města pracovala jako šatnářka v klubu Steuben. Zajímavé bylo i její dětství, měla indiánské kořeny, což z ní dělalo outsidera nižší třídy.”

obrazek
Do role byla obsazena Marion Cotillard, francouzská herečka, která získala Oscara za ztvárnění Edith Piaf ve stejnojmenném filmu. V rámci přípravy trávila čas s ženami a přítelkyněmi gangsterů, striptérkami a barmankami, aby vyslechla příběhy těch, které neohroženě stály po boku svých drsných mužů. “Režisér chtěl, abych porozuměla pocitům ženy zločince, která neví, co přinese další den,” vysvětluje Cotillard.

Její postava má francouzské a indiánské kořeny, proto herečka trénovala správný přízvuk. Mimo jiné navštívila i indiánskou rezervaci Menominee, kde se setkala se vzdálenými potomky své postavy. Jejím údělem byla velmi dojatá: “Když žijete vášní a prožíváte takovou lásku, ani vás nenapadne vzít nohy na ramena a utéct před nebezpečím, které vám život s gangsterem nutně přináší.”

Do vedlejších rolí byli obsazeni výborní herci z celého světa. Hlavní Dillingerovy parťáky ztvárnili Australané David Wenham a Jason Clarke, hrající Harryho “Pete” Pierponta a Johna “Red” Hamiltona. Britský herec Stephen Graham hraje neblaze proslulého psychopata Baby Face Nelsona.

Dillingerovy nejbližší spolupracovníky hrají Američané Stephen Dorff jako nenapravitelný komik a bezcitný zabiják Homer Van Meter, John Ortiz jako král podsvětí Phil D’Andrea, Giovanni Ribisi jako vlakový lupič Alvin Karpis, Channing Tatum jako trefně nazvaný Pretty Boy Floyd (hezký hoch Floyd), Christian Stolte jako tichý zabiják Charles Makley a Spencer Garrett jako pravá ruka Baby Face Nelsona - Tommy Carroll.

Na straně zločinců dále stojí John Michael Bolger jako zkorumpovaný chicagský policista Martin Zarkovich, Bill Camp jako současník Al Caponeho Frank “The Enforcer” Nitti, Domenick Lombardozzi jako Nittiho nohsled Gilbert Catena, Peter Gerety jako jako obhájce chicagského podsvětí Louis Piquett, Branka Katic jako Madam Anna Sage, v Dillingerově příběhu známá jako zrádkyně “Lady v červeném” a Leelle Sobieski jako jedna z jejích “dívek” Polly Hamilton.

Na druhé straně zákona stojí Billy Crudup jako ambiciózní mladík v čele nové FBI - J. Edgar Hoover, Rory Cochrane jako dobrý kamarád a kolega Melvina Purvise Carter Baum, Stephen Lang jako agent ze Západu Charles Winstead, Matt Craven a Don Frye jako agenti Gerry Campbell a Clarence Hurt, Shawn Hatosy jako agent FBI Medala, John Hoogenakker jako agent Clegg, David Warshofsky jako vězeňský strážce Baker a Emilie DE Ravin jako rukojmí v bance Anna Patzke.

obrazek
Historie gangsterů: Design a kamera Veřejných nepřátel

Jak již bylo řečeno, největší výzvou pro Michaela Manna bylo přenesení Ameriky 21. století do éry 30. let 20. století. Kreativní tým měl co dělat, neboť natáčení vyžadovalo 114 různých scén. Kromě toho Mann trval na tom, aby se natáčelo v co nejvíce skutečných lokacích. Tudíž stejně jako po středním Západě cestoval Dillinger, stejně se přesouvala celá produkce.

Milovník historie a scénárista/režisér v jedné osobě vysvětluje na příkladu, jak bylo pro gangstery jednoduché unikat před zákonem. “Policie státu Indiana měla pro celé území jen 27 mužů. Vymahatelnost práva byla na nízké úrovni, jeho představitelé byli mizerně placeni, což mělo za následek mimo jiné jejich nezájem o dění v okolních státech. Když jste byli parta lupičů, mohli jste přepadnout banku v Indianě, překročit hranice do Illinois, kde jste rázem byli svobodní a nevinní. Neexistovalo mezistátní vymáhání zákonů ani žádná federální policie.”

Dillingerova doupata

Některá místa, která Dillinger skutečně navštívil, existují - i když v různé podobě - dodnes. Produkce měla štěstí, že mohla natáčet na třech nejdůležitějších: vězení Lake County v Crown Point ve státě Indiana; hotel Little Bohemia v Manitowish Waters ve Wisconsinu a kino Biograph na Lincoln Avenue v Chicagu ve státě Illinois.

Jedna z Dillingerových nejznámějších fotografií byla pořízena právě ve vězění Lake County. Je na ní zachycen Dillinger, jak se přátelsky opírá o oblastního prokurátora Roberta Estilala. Tato fotka zničila Estilalovu slibnou, politickou kariéru.

Horský hotel Little Bohemia dnes funguje jako restaurace, takže filmařům dalo trochu práce upravit ho do původní podoby. “Natáčeli jsme v pokoji, kde Dillinger doopravdy bydlel,” vysvětluje Mann. “Asi si dokážete představit, že to mělo svoje kouzlo, vidět Johnnyho Deppa ležet v posteli, ve které spal náš hrdina.”

Dillingerův gang z hotelu uprchl, což se stalo černou událostí v dějinách FBI. Hotel má dodnes vzpomínky na tento slavný útěk, vidíte díry po kulkách ve zdech, zlomené okenní rámy a dokonce pár zavazadel, které tam lupiči nechali.

Filmařům při natáčení radila skutečná asistentka agenta Melvina Purvise - dnes dvaadevadesátiletá Doris Rogers Lockermanová. Vzpomíná, že Dillingerovi muži byli mladí, nebojácní střelci, kteří měli nad agenty FBI fyzickou převahu. Ale policisté byli odborně vycvičeni, měli výbornou fyzičku, jen prostě nebyli tak odolní jako Dillingerův gang.

Nejznámější z opravdových lokací je kino Biograph. Ze skutečných míst prošla ulice, na které kino leží, největší změnou. Z původně chudé oblasti se stala zmodernizovaná čtvrť střední třídy. Ale kombinace dobových aut, výkladních skříní a dlažebních kostek dočasně vrátila ulici vzhled a atmosféru osudového večera, 22. června 1934, kdy byl John Dillinger zrazen “Lady v červeném” a následně zastřelen Purvisovými muži.

Nikdo nebyl nečekaným vývojem událostí víc zaskočen než Dillinger sám. Ačkoliv věděl, že jeho svoboda nebude věčná, nenapadlo ho, že zemře tak brzy. Režisér Mann vysvětluje Dillingerovu jistotu, s jakou se objevoval na veřejnosti: “Jeho přirozené charisma a pochopení pro situaci ostatních mu přinesly popularitu. Mohl se objevovat mezi lidmi a ti, i když ho poznali, ho neudali. Dokud se v jeho blízkosti neobjevila “Lady v červeném”.

Nejprve ale trochu informací pro vysvětlení. Anna Sage pocházela z východní Evropy, v Chicagu provozovala hotel a měla problémy s imigračním oddělením. Aby se vyhnula vyhoštění, dala tip Purvisovi, kdy přesně půjde Dillinger do kina (na gangsterský film Manhattan Melodrama s Clarkem Gablem a Myrnou Loy v hlavních rolích). Osudový večer se zapsala do historie jako “Lady v červeném”. Ironií je, že na sobě měla šaty oranžové, které ale v umělém osvětlení vypadaly jako červené. Její přezdívka je dodnes spojovaná s pletichářskou ženou.

Ve chvíli, kdy Dillinger vyšel z kina (z jedné strany po boku s tehdejší přítelkyní Polly Hamilton, z druhé s Annou Sage), Purvis si na znamení zapálil cigaretu. Dillinger okamžitě pochopil, že je něco špatně, vytáhl zbraň, ale už bylo pozdě. Zasáhly ho tři kulky a na místě byl mrtvý.

obrazek
Vykrádačky ve Wisconsinu

Další lokace se nacházely v městech státu Wisconsin, jmenujme např. Columbus, Milwaukee, Madison, Darlington nebo Oshkosh. Filmový architekt vysvětluje: “Dillinger často přepadával banky v malých městech, takže jsme potřebovaly malá místa, která se ještě nemodernizovala a kde nejsou velké supermarkety, které je těžké schovat. Například Columbus má krásné, historické centrum a nám se tam podařilo zastavit čas.” Během svého řádění Dillinger často navštěvoval Chicago, proto se velká část filmu natáčela přímo tam.

Důležitou roli při natáčení sehrála sama FBI. Její experti byli neustále po ruce, aby dohlíželi na korektnost scén týkajících se úřadu a radili hercům, jak např. správně používat zbraně. I zkušení Johnny Depp a Christian Bale, kteří měli střeleckou průpravu z předchozích filmů, byli překvapeni, že střelecké techniky 30. let byly velmi odlišné. Odborník FBI na zbraně vysvětluje: “Když jste v té době používali ruční zbraň, stříleli jste jen jednou rukou. Nikoho ani nenapadlo, aby použil obě ruce. Až kolem roku 1940 se přišlo s myšlenkou, že pomocí dvou rukou má střelec stabilnější základnu. I střelecký postoj byl jiný, mnohem otevřenější. To vše se změnilo až s dalšími roky.”

Manévrování se zbraněmi bylo také náročnější, samopaly s ohromnými zásobníky vážily až 50 kilo. Představte si, že ujíždíte z banky, kterou jste právě vykradli, jste vykloněni z okénka rychle jedoucího auta, jednou rukou střílíte z takovéto zbraně a ještě při tom vypadáte jako elegantní džentlmen...

Účesy & Make-up, kostýmy a dobová auta

Pomocné týmy vizážistů, kostymérů a designérů byly pro Mannovo natáčení mimořádně důležité, neboť režisér chtěl podtrhnout kontrast mezi dobou - více než desetiletím, které Dillinger strávil v šedivém vězení a novou etapou, která ho čekala po propuštění a která byla plná života a barev. Johnny Dillinger chtěl všechno. A chtěl to hned.

“Ve srovnání s tím odkud Dillinger přišel, bylo všechno kolem tak povznášející,” vysvětluje Michael Mann. “Pobyt ve vězení byl velmi tuhý a strážci velmi brutální. Být najednou ve třiatřiceti venku a mít oblečení a auta a všechno. Dillinger si užíval života plnými doušky, tak proč by se staral o to, co bude zítra?”

Účesy & Make-up a kostýmy

Kvůli propadajícímu se hospodářství byly v 30. letech účesy spíše záležitostí potřeby než módy. Lidé se nechávali stříhat venku v Central Parku, za pět centů je oholili i ostříhali. Muži jen chtěli zkrátit vlasy, nasadit si klobouk a odejít. Knírky a vousy nebyly v módě.” Přesto Depp při ztvárnění hlavní postavy příležitostně knírek a pozměněné účesy využíval.

Ženské účesy byly samozřejmě složitější, naštěstí zůstalo dochováno dostatek fotografií skutečné Billie Frechette, aby se mohli kadeřníci a kosmetičky inspirovat. Jelikož Billie byla “jen” šatnářka, byla nalíčena tak, aby nevypadala příliš nóbl. Co ale bylo ve 30. letech pro všechny ženy stejné, byly pečlivě nalakované nehty, domalované obočí a výrazně nalíčené rty. Rudá barva byla hit, ale způsobila, že líbání vyšlo tak trochu z módy. Rtěnky byly drahé a ženy nechtěly, aby si líčení brzy slíbaly. Dillingerova touha po životě, která mu byla upírána ve vězení, se projevila i v jeho stylu oblékání. Chtěl nákladné, prvotřídní obleky.

Mezi nejlepší záběry filmu patří dobové automobily. Filmaři prohledali střední Západ a našli 20 prvotřídních “bouráků” a kolem 1500 dalších aut, které byly použity v pozadí.

Podobné filmy

Katie Fforde: Druhý dech
(Katie Fforde: Martha tanzt) Martha si po rozvodu s manželem najde nového přítele. Plánují...
dnes 10.20
NAHRAT
ZDARMA
Prima
Pod toskánským sluncem
(Under the Tuscan Sun) Čerstvě rozvedená spisovatelka ze San Franciska dostane od své přít...
dnes 11.10
NAHRAT
ZDARMA
Nova Cinema
Apollo 13
Mise Apolla 13 povrchu Měsíce nikdy nedosáhla. Kvůli vážným technickým problémům naopak se...
dnes 15.30
NAHRAT
ZDARMA
Nova Cinema
Podobné filmy
Jestli se ti nelíbí naše nabídka podobných pořadů napiš nám.

logo horoskopy
logo humor
logo studentka
logo nejhry
logo najdemese
logo sms
logo tvp
hledat filmy, osoby, kapely, kulturní akce... Filmy, osoby, kapely, kulturní akce...
hledat filmy, osoby, kapely, kulturní akce...
    Přihlášení
    Registrace


    Středa 19. 9. 2018 Svátek má Zita
    Vyhrávej v casino.cz nebo na vyherni-automaty.cz   Prodávej s Plať-Mobilem.cz