Veřejný nepřítel č. 1

Každá země má svoje hrdiny a padouchy. Výjimkou není ani Francie, jejíž veřejný nepřítel číslo 1, Jacques Mesrine, přichází (ve dvou filmových dílech) do kin.  
 
Jacques Mesrine (Vincent Cassel) se po návratu z vojenské služby v Alžíru protlouká životem, jak se dá, dokud ho jeho přítel Paul (Gilles Lellouche) neseznámí s mafiánským bossem Guidem (Gérard Depardieu). Tak začíná Mesrinova zločinecká kariéra, která ho několikrát dostane do vězení a kterou i přes snahu usadit se se svou manželkou Sofií (Elena Anaya) nedokáže opustit. Čím více Jacques porušuje zákon, tím více potkává spojenců, ať už je to bojovník za svobodu Quebecu Jean-Paul Mercier (Roy Dupuis), nebo ke všemu svolná Jeanne Schneider (Cécile De France). Na každého nového přítele však připadá nejméně deset nových nepřátel, nemluvě o policii, která se snaží nenapravitelného recidivistu za každou cenu dopadnout.  
 
Filmů o nejrůznějších kriminálnících už bylo v průběhu času natočeno spousty. Viděli jsme příběhy o amerických gangsterech i italských mafiánech. Ke slovu se však čerstvě dostal i zástupce francouzského podsvětí – a není to žádný obyčejný zlodějíček, ale sám Jacques Mesrine, který si ne nadarmo vysloužil přezdívku „veřejný nepřítel číslo 1“.  
 
Že francouzský ranař tento titul nezískal za dobrovolnou činnost v charitě je asi zřejmé, a je jenom dobře, že na to pamatoval i režisér Jean-François Richet, kterému se při adaptaci Mesrinova částečně autobiografického románu „Smrtelný instinkt“ podařilo vykreslit hlavní postavu co možná nejpodobněji originálu. Pokud tedy čekáte nějakou laskavou komedii, nebo romantické dobrodružství, čeká vás v kině překvapení podobné silnému úderu do břicha a ještě jednomu do hlavy. Připravte se na drsného kriminálníka, který je zároveň brutální i milující, který má dobré stránky, i jejich protějšky temné jako noc, a který se vám bude chvílemi z duše protivit, ačkoliv budete očima hltat každý čtvereček filmu, jen abyste se dozvěděli, jak to s ním bude dál.  
 
Z hlediska scénáře tedy téměř není co vytknout - děj má v podstatě po celou dobu velmi pěkný spád (čemuž napomohlo i rozdělení na dvě části – pokračování bude v kinech začátkem roku 2009), podařilo se vybudovat místy až deptající atmosféru, napětí, představit silné stránky i slabosti Jacquese Mesrina, a zároveň propašovat do filmu špetku specifického humoru i nesmlouvavého násilí (vražda arabského kuplíře, hádka z italskou ženou, poměry v kanadské věznici), které ovšem nepůsobí samoúčelně.  
 
Tvůrci neponechali nic náhodě, a kvalitní scénář oblékli největším rozpočtem v historii francouzského filmu – a to je na něm určitě v tom nejlepším slova smyslu poznat. Skvělá produkce i výprava, vynikající střihy, parádní kamera, funkční nazvučení – to vše ve filmu najdete, a jako bonus dostanete bravurně zvládnuté vsuvky a titulky, kdy se plátno rozdělí na několik pomalu se prohazujících okének, ve kterých probíhá ta samá situace viděná z různých úhlů kamery. Může snad být pro kriminálku něco stylovějšího?  
 
Tím však výčet silných stránek „Veřejného nepřítele č. 1“ nekončí, neboť si tvůrci pro svou přepadovku vybrali zbraň toho největšího kalibru - Vincenta Cassela. Ten ve filmu funguje jako střelný prach, třeskutě umocňující situace už svou pouhou přítomností na plátně a nepřehlédnutelným charismatem, díky kterému bude divák Jacquese Mesrina milovat i nenávidět podle toho, jak se Casselovi momentálně zlíbí. Pokud tento herec čekal na Mesrina jako na svou životní roli až do dvaačtyřiceti, to čekání se rozhodně vyplatilo. I v ostatních hercích však našel Richet velikou oporu, ať už se jedná o velikého (doslova) Gérarda Depardieu, vyšinutou Cécile De France, vizionářského Roye Dupuis, krásnou Elenu Anaya, nebo přicmrndnávače Gilles Lelloucha. I díky skvělému obsazení film diváka zkrátka vtáhne a ani na chvilku ho kvůli nějaké "botě" nevyhodí ze sedla.  
 
Ve zkratce by se dalo říci, že první díl „Veřejného nepřítele č. 1“ se vyznačuje především po všech stránkách naprosto profesionálně odvedenou prácí, která pracuje s divákovými smysly a emocemi. Tento kriminální epos se tak nestane pouze jedním z nejdražších filmů Francie, ale i jedním z nejlepších snímků tohoto žánru vůbec a tak po shlédnutí „jedničky“ budete určitě netrpělivě vyhlížet druhý díl "Veřejný nepřítel č. 1: Epilog".