Mezi nejoblíbenější snímky na přelomu posledního desetiletí ve dvacátém století patřily filmy Vetřelec (plus jeho první pokračování) a Predátor (v jeho případě raději předstírat, že žádné pokračování nevzniklo). Vetřelecké efekty předběhly dobu minimálně o deset let a v Predátorovi jsme zase zastihli Arnolda v jeho nejlepších letech. Samotný nápad spojit tyto dvě série do jednoho filmu není docela špatný. Špatně bylo rozhodnutí učinit film přístupným pro mládež (v Americe od 13 let) a značně tak omezit násilí. Netvrdíme, že aby byl film děsivý, musí být krvavý a násilný, ale troufám si tvrdit, že si Predátor i Vetřelec zaslouží trochu více než nekonkrétní náznaky a nepřehlednou kameru, takže často nevidíte, co se na obrazovce děje.
Skupina vědců se vydává do útrob pyramidy - zde zakrátko objeví mladé predátory, kteří tu plní zkoušku z dospělosti spočívající v souboji s vetřelci. Jaká to náhoda, tento souboj právě nyní začíná a také začíná boj vědecké výpravy o holý život. Příběh to není špatný, ale od začátku nerespektuje odkaz obou sérií, což je pro fanoušky (a tedy i mě) velké zklamání - predátoři jsou bůhvíproč vytvořeni jako mnohem dokonalejší tvorové než vetřelci a nesouhlasí ani řada konkrétních vlastností obou druhů. Ale to by bylo na několik stran.
Hlavním mozkem filmu je Paul W.S. Anderson, který se kromě režie podílel i na scénáři. Vzhledem k tomu, že jeho předchozím dílem byl podařený Resident Evil, spíše než v režii vidím problém ve scénáři, což jen potvrzuje výše zmíněné - herecké výkony mě nijak nepobouřily a speciální efekty jsou dokonce relativně povedené. Přesto tak jako lidé začínají ve filmu postupně mizet, totéž se dělo s diváky v kině. Vetřelec vs. Predátor není zdaleka nejhorší film všech dob a není to ani nejhorší film loňského roku. Je to film relativně průměrný - jeho problém spočívá v tom, že je pokračováním dvou úspěšných a kultovních sérií. Verdikt? Jde o film průměrný, kterému by se měli vyhnout všichni kovaní fanoušci sérií Vetřelec a Predátor.