Komedie / drama / romantický / válečný, Francie/Belgie/Nizozemí, 1998, 102 min., od 12 let
Train de Vie
Sdílet
Místy až cynická válečná komedie Radua Mihaileanua (nar. 1958 v Bukurešti, od počátku osmdesátých let žije ve Francii) vypráví o tom, jak se obyvatelé jedné zapadlé židovské osady rozhodli před hrozícími deportacemi ujet do země zaslíbené - do Izraele. Zakoupili si celý vlak, rozdělili úlohy na vězně a nacisty, kteří je hlídají, a vydali se na cestu. Tajemný vlak, který nikde nestaví a jehož existence znepokojuje železničáře i německý dozor, však odhodlaně pokračuje v jízdě, navzdory hrozícímu nebezpečí jak ze strany odbojářů, kteří ho chtějí vyhodit do povětří (a jsou hrozně udiveni, když i "hlídači" se společně modlí se svými "zajatci"), tak ze strany Němců (ti dokonce celí popletení uvaří košer jídlo pro osazenstvo vlaku).
Uprav informace o filmuRežie:
Radu MihaileanuHerci:
Lionel Abelanski,
Rufus,
Clément Harari,
Michel Muller,
Agathe de La Fontaineová,
více...Komentář k filmu Trochu Kusturica, trochu Jakubisko. Stylizovaná crazy o vážných věcech, která člověka houpá na vlnách fantazie a dobrosrdečného cynizmu.
+ Napiš komentář k filmu a získej DVD ZDARMAWeb:
IMDB,
Titulky Videotéka:
přidat si do ní film
OceněníFilm obdržel mj. Cenu FIPRESCI za nejlepší debut na MFF v Benátkách, Donatellova Davida za nejlepší zahraniční film a byl vyznamenán Cenami diváků na festivalech Sundance, v Sao Paulu, v Miami, v Cottbusu aj. Na LFŠ 2000 zvítězil v anketě o nejoblíbenější film.
Radou Mihaileanu(nar. 23.4.1958, Bukurešť) pochází z židovské rodiny, z níž řada příslušníků zahynula v koncentračních táborech. Jeho otec, spisovatel Ion Mihaileanu, byl mj. spoluautorem scénáře k filmu Luciana Pintilieho V neděli v 6 ráno (1965, FP 13/67). Od mládí se Radu Mihaileanu věnoval divadelní činnosti; vedl soubor, v němž působil jako dramatik, režisér a herec (hry Celý svět chce hrát Hamleta, Šaškovy lži...) a hrál také v bukurešťském židovském divadle. V roce 1980 opustil přes Izrael Rumunsko a usadil se ve Francii, kde vystudoval filmovou školu IDHEC (1980-83). Od roku 1984 pracoval jako asistent režie, mj. u filmů Nicole Garciaové, Fernanda Trueby, Jeana-Pierra Mockyho a Marca Ferreriho, s nímž spolupracoval také na scénáři filmu Y'a bon les blancs (1987, Běloch být dobré). Dále se podílel na dvousvazkové Encyklopedii filmu (1985) Rogera Boussinota a v roce 1987 vydal básnickou sbírku Un vague en mal de mer (Nával mořské nemoci). Do mezinárodního povědomí se zapsal hned svým celovečerním hraným debutem Zradit, natočeným ve francouzsko-rumunské koprodukci a odměněným Velkou cenou, Cenou za nejlepší mužský herecký výkon pro Johana Leysena a Cenou za debut na MFF v Montrealu 1993. S velmi příznivým ohlasem se setkal také jeho druhý snímek Vlak života, realizovaný s větším časovým odstupem. - Filmografie (režie, není-li uvedeno jinak): kr. filmy Le quatres saisons (1980, Čtyři roční období), Un vieux (1981, Stařec), Un mort (1982, Mrtvý), Happy end (1983), Naissance de Rimjp (1984), Le voyeur (1985, Čumil) a Mensonge d'un clochard (1989, Tulákova lež), aktualizovaná parafráze faustovského tématu o novináři, který je v době Ceauşeskovy diktatury vězněn za své antikomunistické názory jedenáct let vězněn, ale nakonec se zaváže ke spolupráci s tajnou policií, Trahir (1993, Zradit), Vlak života.