fb  Sdílet
   Informace    Recenze    Komentáře    Obsazení    Hodnocení    Videoukázka    Fotky    Podobné filmy    

68% 620 hlasů
6.8 10 620
film / drama, akční, USA/Kanada/Německo, , 100 min., od 12 let
Battle in Seattle
Kinopremiéra v ČR 19.3.2009 v SK 9.7.2009, DVD od 5.9.2012 Blue Sky Film

Režie:
Herci: , , , , , více...


Ukázka
02:21



Celý svět se dívá.
V roce 1999 otřáslo světem pět dní, ve kterých se tisíce protestujících vydaly do ulic Seattlu na protest proti Světové obchodní organizaci. Jsou mezi nimi i Django, Sam, Lou a Jay. Jsou sjednoceni touhou ozvat se světu a změnit ho, protože pro ně jde o velice osobní záležitost a jde o mnohem více než jen o politické hrátky. Poklidná demonstrace s cílem zastavit jednání WTO (World Trade Organization) se brzy změní v nepokoje a nakonec je výsledkem vyhlášení stavu ohrožení. Na ulicích je peklo, Světová obchodní organizace je ochromena. Uprostřed toho všeho jsou lapeni obyvatelé Seattlu, mezi nimiž je i sám starosta, policista ze zásahové jednotky a jeho těhotná žena. Svou budoucnost mají ve vlastních rukou.
Uprav informace o filmu

Komentář k filmu Stuart Townsend a jeho rezisersky debut ma prakticky vobec neoslovil. Akasi demonstracia proti WTO uprostred roku 1999 kdesi v Seattlu. Tak to je ultra dementny namet na film, to bez debaty. To uz ja rovno mozem napisat scenar k filmu, v ktorom sa kydal hnoj z mastale uprostred tzv. Vitazneho Februara 1948 v Ceskoslovensku. Wudy Harrelsona neznasam uz od filmu NBK, a nic nepredviedol ani Ray Liotta /Hriste Snu, Kokain, Identita/, ani Martin Henderson /Kruh, Moje velka indicka svatba/ a Ganeshazial ani Charlize Theron /Zruda, legenda o slavnem Navratu, Pravidla Mostarny/. 30 %
Všechny komentáře k filmu 11+ Napiš komentář k filmu a získej DVD

Web: IMDB, Titulky, Oficiální stránka    Videotéka: přidat si do ní film

Recenze

O tom, že spousta herců bývá rovněž šikovnými režiséry, jsme se ve filmové historii přesvědčili už mnohokrát. Že by se však někomu režijní debut podařil tak pěkně, jako Stuartu Townsendovi, se zas tak často nevidí.    Světovou obchodní organizaci (WTO) čeká poslední setkání milénia. Schůze, která se má odehrát v americkém Seattlu, je však sledována nejen médii, ale i odpůrci WTO a nejrůznějšími aktivisty. Mezi takové patří i čtveřice Jay (Martin Henderson), Lou (Michelle Rodriguez), Sam (Jennifer Carpenter) a Django (André Benjamin), kteří připravují na dobu summitu masové protesty. Do těch bude proti své vůli zapojen nejen policista zásahové jednotky Dale (Woody Harrelson) a jeho těhotná žena Ella (Charlize Theron), ale i reportérka Jean (Connie Nielsen), starosta Jim Tobin (Ray Liotta), a celé město Seattle. Od pokojných demonstrací k výtržnostem je však jen malý krůček, který není těžké udělat.    „Vzpoura v Seattlu“ je první režisérskou vlaštovkou herce Stuarta... Celá recenze
Tma, 8 z 10

O filmu Vzpoura v Seattlu

obrazek
Ze zápisníku režiséra

V roce 1999 jsem seděl doma v Dublinu a sledoval nepokoje v Seattlu, kde se Světová obchodní organizace pokoušela zorganizovat svou první konferenci na americké půdě. Moc jsem se nezajímal, oč vlastně protestujícím šlo, pochopil jsem jen, že došlo k násilnostem. Světová obchodní organizace pro mne byla i nadále poměrně neznámou institucí a na celou událost jsem rychle zapomněl. Tou dobou jsem se o politiku příliš nezajímal, ale uvědomoval jsem si problémy, které se v naší společnosti po celém světě objevovaly.

Se svými omezenými informacemi jsem si tehdy stále ještě nespojil politiku nebo globalizaci s problémy životního prostředí, místo toho mne zajímala jen čistá fakta o tom, jak konkrétně se zhoršující životní prostředí projevuje. Ale krátce poté, a zčásti i zásluhou nepokojů v Seattlu, jsme si začali globalizaci uvědomovat silněji.

Jednoho dne v roce 2002 jsem si koupil knihu Anity Roddick nazvanou „Take it personally“ (Berte to osobně). Byla to zajímavá a přístupná kniha o problémech globalizace. Na jejích stránkách byly fotografie „Vzpoury v Seattlu“. Okamžitě mne zaujaly a šel jsem si na internetu vyhledat více informací o této události, na kterou jsem si už takřka nevzpomínal. Asi po čtyřech hodinách vyhledávání na bezpočtu stránek jsem poprvé pocítil, že jsem narazil na příběh, podle kterého by se dal natočit kvalitní film.

Především jsem si uvědomil, jak málo o tom, co se v oněch pěti listopadových dnech v Seattlu událo, nás média informovala. Například jsem nevěděl skoro nic o WTO nebo o tom, jak ji tisíce poklidných demonstrantů doslova ochromily. A především jsem netušil, proč se vlastně rozhodli protestovat a ozvat se světu. Namísto toho jsem v médiích sledoval střet policistů s „odpůrci globalizace“ a anarchisty, demolující Seattle v takové míře, že bylo třeba vyhlásit stav ohrožení.

Odhalení, která jsem o pozadí celého incidentu učinil, mi pomohla s rozvržením struktury samotného příběhu. Například mi bylo jasné, že v něm bude muset figurovat novinářka, reprezentující média, a jejím prostřednictvím se budou ostatní postavy, například i protestující a anarchisté, dozvídat o tom, jak je jejich původní poselství zatlačeno do pozadí násilnostmi a konflikty. Jakási zpověď o tom, nakolik je v dnešních médiích preferována senzace před skutečným zpravodajstvím.

Během následujících osmnácti měsíců jsem přečetl veškeré knihy o globalizaci, na které jsem narazil, sledoval jsem dokumenty, četl knihy o samotném incidentu a pak jsem se rozhodl, že nastal čas pokusit se o napsání scénáře. Nejtěžším úkolem bylo rozhodnout, kolik budu muset vynechat. Ačkoliv je dnes globalizace upozaděna „válkou proti teroru“ a „válkou v Iráku“, stále podle mého názoru zůstává nejpalčivějším současným problémem, který je nenápadně spojen s dalšími významnějšími problémy dnešní doby. A tak tomu patrně bude i dlouho poté, co všechny tyto problémy vymizí. Proto jsem toužil sdělit celou řadu věcí, ale všechny se musely vejít do pouhého jednoho scénáře.

To je jeden z důvodů, proč jsem se rozhodl pro tak pestré herecké obsazení. Každá z postav představuje buď myšlenku, kterou jsem chtěl předat, nebo určitý pohled na věc, na který jsem diváky chtěl upozornit. Dalším důvodem byla ale samotná struktura protestujících - lidé v rámci jedné demonstrace demonstrovali za celou řadu věcí: za práva pracujících, za životní prostředí, za základní zdravotní péči, za kvalitnější potraviny, za čistotu ovzduší, za ohrožené druhy...a to je jen několik z pestré škály hodnot, které byly věcmi, projednávanými WTO v Seattlu, přímo ohroženy. Proto mi přišlo správné, aby ve filmu figurovala spletitá síť mnoha postav.

obrazek
Dalším problémem, kterému jsem čelil, bylo hledání informací o tom, co se doopravdy na setkání Světové obchodní organizace v Seattlu probíralo. Našel jsem celou řadu informací o tom, jaká byla pozitiva a negativa jejích jednání, ale jen velice málo zmínek o tom, co se na jejích schůzkách doopravdy řešilo. Proto jsem se rozhodl vytvořit postavy Abasiho, afrického delegáta, a Marica, lékaře z organizace Doctors Without Borders. Pro mě se oba stali hlavními zprostředkovateli náhledu do tajemného světa WTO. Stejně tak mi poskytli možnost ukázat kontrast mezi vnějším světem pouličních protestů a vnitřními rozepřemi na samotných jednáních. Současně naznačují rozsah problémů, se kterými je WTO spojena. A v případě postavy Marica jsem měl možnost vydat se do jedné z šedých oblastí příběhu - skutečnost, že je protestujícími napadán, přestože oběma stranám jde o víceméně obdobné věci.

Většina postav ve filmu je čistě fiktivních. Ale události, které prožívají, se z větší části skutečně staly. Od samého počátku jsem si pohrával s myšlenkou zakomponovat do filmu archivní záběry, takže jsem usoudil, že příběh by se měl zaobírat specificky oněmi pěti dny „Vzpoury v Seattlu“.

Ačkoliv film samotný prezentuje tím, na co se zaměřuji, určité názory, pokoušel jsem se zobrazit události z mnoha úhlů pohledu. Věřím, že archivní záběry poskytují dramatický náhled na to, jak reagovala policie, jak se chovali anarchisté, a jak vypadala většina demonstrací. Řídil jsem se těmito záběry a pokusil se zprostředkovat dle mého názoru nejdůležitější složky celé události, tak pravdivě a přesně, jak jsem jen dokázal. Zejména z toho důvodu, že jsem si uvědomoval, že můj film bude v jistém ohledu rekonstrukcí historické události, na kterou veřejnost mezitím zapomněla.

Dalším tématem, na které jsem chtěl upozornit, byl kontrast mezi výtržníky a pokojnými demonstranty. Příliš mnoho lidí, kteří ničí veřejný či soukromý majetek, je považováno za výtržníky. Někteří z aktivistů za práva zvířat jsou označováni jako „ekoteroristi“. A zbytek demonstrujících nám byl prezentován jako „odpůrci globalizace“ - což je už ze samotné podstaty velmi negativní označení. Cítil jsem, že by se film mohl zaměřit na některé z těchto stereotypů.

Stejně tak jsem chtěl, aby diváci poprvé uviděli demonstraci přímo na vlastní oči. V dnešních médiích nabyly demonstrace podoby jakési šarády za účasti idealistů a lidí, kteří si chtějí hodit kamenem. Bohužel, takový je obraz demonstrantů, který média veřejnosti vtiskla. Chtěl jsem, aby tento film ukázal, že tihle odhodlaní lidé tráví měsíce pečlivým plánováním strategických akcí, které nakonec ochromí nejen jednu z nejmocnějších světových organizací, ale město Seattle jako takové. Lidé to patrně budou vnímat jako nezodpovědnost, ale nemůžete aktivistům upřít inteligenci a odhodlání. Když si odmyslíme politický podtext, jde v zásadě o film, studující lidské chování.

obrazek
O produkci filmu

Film se natáčel 29 dní, především ve Vancouveru. V Seattlu se natáčelo pouhé dva dny. Protože měl snímek malý rozpočet, byli tvůrci omezeni tím, kolik ulic si mohou dovolit uzavřít a kde mohou natáčet. V řadě případů tak v maximální míře využili lokace, které měli k dispozici, a natočili tam několik scén po sobě s různými herci, takže ve filmu jedna lokace suplovala několik jiných. V jedné scéně například zabírali ulici jedním směrem, v další opačným, a poté natočili dvě další scény, každou na jiném rohu této ulice.

Nedostatek natáčecích lokací ale nebyl jediným problémem. Protože finanční prostředky byly omezené, měl štáb k dispozici jen velice málo komparzistů, se kterými by mohl pracovat, což představovalo ve filmu o demonstracích obzvláště velký problém. To ale dokázala zažehnat perfektní práce kameramana Barryho Ackroyda. Hned na počátku se Townsend s Ackroydem dohodli, že budou používat primárně objektivy s delšími ohnisky.

„Širokoúhlé objektivy jsme rovnou odložili, jinak byste ve filmu snadno viděli, že máme jen padesát demonstrantů, předstírajících, že jich je pět set! Stejně tak jsme chtěli do filmu zakomponovat archivní záběry z oněch událostí, takže jsme potřebovali nasimulovat roztřesený styl ručních kamer, aby k sobě naše záběry s těmi archivními dobře ladily. Rozhodli jsme se také točit novými a lehkými Super 16mm kamerami Arri, abychom byli během natáčení davových scén co nejpohyblivější. Krom toho jsme v nich museli použít materiál s výraznějším zrnem, takže kvalita obrazu více odpovídala archivním záběrům, pořízeným videokamerami Beta SP,“ vysvětluje Ackroyd. Ackroyd se také musel ujistit, že jeho „fiktivní záběry“ dokonale zapadnou mezi ty skutečné, což znamenalo přistupovat k natáčení nekonvenčním způsobem.

„Z tohoto důvodu jsme se také rozhodli používat zoom objektivy. A také proto, aby se kamera mohla od zabíraného hrdiny snadno vzdálit v případě, že by kameramana zaujalo něco zajímavého jinde. Kameramani a ostřiči byli z takového přístupu nejdříve dost znepokojení. Ujistil jsem je, že nic jako kamerová chyba v tomhle filmu neexistuje. Pokud nebude na zabíraný objekt zcela přesně zaostřeno, nic se neděje. Pokud zahlédnete něco zajímavějšího - točte to! Realita není nikdy dokonalá,“ vysvětluje Ackroyd. To ale neznamená, že se natáčelo zcela bez koncepce. Naopak.

„Natáčení se podobalo vojenské operaci,“ objasňuje Townsend. „Můj zástupce byl bývalý kanadský voják, který nám pomohl rozplánovat velice napjatý rozvrh. V některé dny jsme natáčeli sedm stránek scénáře s osmi různými herci. Myslím, že rekord byl šestnáct záběrů za hodinu a půl. A protože jsme natáčeli v zimě, měli jsme na záběry v exteriérech každý den jen osm hodin. Často jsme přistoupili k tomu, že jsme místo dvanácti hodin denně pracovali jen osm, ale nebyla žádná přestávka na oběd. To také ovlivnilo styl natáčení. Neustále jsme točili na dvě kamery, abychom ušetřili čas, a některé větší scény i na tři. Naše největší scéna byla ta z Westlake plaza. Na place jsme měli tolik herců, které bylo potřeba zabírat, že jsem režíroval současně několik scén v různých částech náměstí - prostě jsem přebíhal sem tam. Barry Ackroyd naštěstí dokázal scénu dokonale nasvítit za necelých patnáct minut.“

obrazek
Pro řadu herců šlo o velmi osvobozující proces natáčení. Protože se tvůrci rozhodli pro objektivy s dlouhými ohnisky a protože byli herci často obklopeni množstvím lidí, „...řada z nich neměla občas ponětí, jestli se zrovna natáčí nebo ne. A myslím, že to jim dalo volnost prostě se na scéně pohybovat zcela přirozeně. Barry také občas spouštěl kamery i tehdy, když jsme zrovna nenatáčeli - jen tak pro jistotu,“ vzpomíná Townsend. „Poté, co jsem si ujasnil úhly a základní rozvržení scén, štáb a herci měli jistou volnost přizpůsobovat se tomu, co je na scéně k dispozici. Když jsme měli na place spoustu statistů a několik hlavních postav, často jsme neměli sebemenší tušení, co přesně se stane, až zavoláme 'Akce!'“

Townsend se inspiroval celou řadou filmů, ale jeden z nejdůležitějších z nich, klasický Medium Cool, sehrál ve snímku Vzpoura v Seattlu klíčovou roli. „Inspiroval jsem se celou řadou filmů - Network, Bitva o Alžír, Pohled společnosti Parallax, Z, Nezvěstný, i aktuálnějšími filmy jako Insider: Muž, který věděl příliš mnoho, Krvavá neděle a Let číslo 93. Jedním z nich byl i film Medium Cool od legendárního Haskella Wexlera. Vzpoura v Seattlu byla první masovou mobilizací lidu od událostí v roce 1968, které Medium Cool zachycuje. Napsal jsem reportérce Jean dialogy, ve kterých to zmiňovala. Ale doufal jsem, že bych tam třeba mohl nějak dostat skutečné záběry z oněch protestů. Když jsem se o tom zmínil Barrymu Ackroydovi, řekl, že Haskella dobře zná a že se ho zeptá, jestli by jim nějaké záběry neposkytl. Asi o týden později jim Haskell nejen dal svolení k použití materiálu z Medium Cool, ale dokonce se na nás přijel podívat a chopil se při natáčení Westlake jedné z kamer. Zhruba v polovině natáčecího dne jsme mu dali malou videokameru a natočili jsme ho, jak demonstraci točí a vyhýbá se slznému plynu. Takže když budete pozorní, uvidíte tam Haskella,“ pyšní se Townsend.

Film se natáčel 29 dní, během kterých musel štáb přetrpět největší průtrž mračen a o týden později i sněhovou bouři v historii Vancouveru. Nakonec ale počasí spolupracovalo, jak si Townsend vybavuje.

„Poslední natáčecí den měla přijít obrovská bouře. Točili jsme scénu se dvěma herci s využitím šestimetrového jeřábu na střeše desetipatrového parkoviště. Svolali jsme poradu, abychom si ujasnili, jak v takových podmínkách budeme točit. Protože se blížily Vánoce a herci měli jiné závazky, neměli jsme v podstatě na vybranou. Takže jsme se rozhodli to risknout a doufat, že to vyjde. Ten den nakonec vyšel naprosto skvěle a šedivé mraky přesně odpovídaly těm na archivních záběrech, které jsme hodlali s touto scénou provázat. Druhý den jsem z Vancouveru odjel a pár hodin nato se pacifickým severozápadem přehnala jedna z největších bouří v dějinách.“

Podobné filmy

Krásná řeznice
(Blue-Eyed Butcher) Texaská kráska Susan má, zdá se, pohádkový život. Její manžel Jeff ji ...
dnes 21.50
Nova Cinema
Poslední mise
(Out of Reach) Steven Seagal se rozhodl vypátrat, proč polská dívka, se kterou si pravidel...
dnes 22.05
Nova
Poslední mise
(Out of Reach) Steven Seagal se rozhodl vypátrat, proč polská dívka, se kterou si pravidel...
zítra 01.50
Nova Cinema
Podobné filmy
Jestli se ti nelíbí naše nabídka podobných pořadů napiš nám.

logo horoskopy
logo humor
logo studentka
logo nejhry
logo najdemese
logo sms
logo tvp
hledat filmy, osoby, kapely, kulturní akce... Filmy, osoby, kapely, kulturní akce...
hledat filmy, osoby, kapely, kulturní akce...
    Přihlášení
    Registrace


    Vzhledy:
    Vlastni
    Čtvrtek 26. 5. 2016 Svátek má Filip
    Vyhrávej v casino.cz nebo na vyherni-automaty.cz   Prodávej s Plať-Mobilem.cz