fb  Sdílet
   Informace    Komentáře    Obsazení    Hodnocení    Videoukázka    Fotky    

65% 791 hlasů
6.5 10 791
drama, USA, , 90 min., od 16 let, černobílý
Factory Girl
Kinopremiéra v ČR 12.7.2007 v SK 13.9.2007, DVD od 28.11.2007 Magicbox

Režie:
Herci: , , , , , více...


Ukázka
02:03



Když Andy potkal Edie, život se stal uměním.
Edie Sedgwick byla krásná, mladá, inteligentní, vzdělaná i talentovaná. V roce 1964 odjela do New Yorku, kde se o rok později setkala se slavným extravagantním provokatérem Andym Warholem. Edie se stala jeho múzou, hvězdou jeho filmu Ubohá bohatá holka, idolem milionů lidí a tváří časopisu Vogue. Konec její kariéry i života přišel stejně rychle, jako její závratný vstup do záře reflektorů. Neunesla slávu a vztah se sobeckým povrchním Warholem, postupně propadla alkoholu a drogám, které zničily její vztah s rodinou i přáteli, vztah s talentovaným zpěvákem i vztah s Warholem, který ji brzy vyměnil za mladší model. Zachrání ji léčebna drogově závislých?
Uprav informace o filmu

Komentář k filmu Otázkou je, zda právě krátký život Edie Sedgwickové stál za natočení. Přesto, že v něm má hrát prim Andyho múza i sám pochybný umělec, zdá se být spíše výsekovou koláží frenetické doby a druhu společnosti v ní. Výsledkem je vystřihovánka z bulvárních plátků různé kvality, chaoticky poházená po podlaze, hned vedle drahých kožichů, prázdných lahví od whisky a zaškrcovadla... a tak jediným důvodem, proč vůbec snímek vidět, zůstává ten, proč jsem ho vlastně chtěla vidět - Sienna Miller, která se narodila se čtyřicetiletým zpožděním.
Všechny komentáře k filmu 6+ Napiš komentář k filmu a získej DVD

Web: IMDB, Titulky, Oficiální stránka    Videotéka: přidat si do ní film

Popis filmu Warholka

Slíbil jí, že z ní udělá hvězdu, jakou vždy chtěla být. Svůj slib splnil beze zbytku. Zaujala ho okamžitě, jakmile poprvé přišla do jeho ateliéru v bývalé továrně na klobouky. Díky své neobyčejné kráse a nepřehlédnutelnému charismatu, se mladá Edie Sedgwick stala takřka přes noc ikonou pro tisíce lidí. V polovině šedesátých let plnila titulní stránky prestižních módních časopisů, plátna kin a byla samozřejmě také ozdobou snad všech večírků. Konec její kariéry i života přišel ale stejně rychle a brzy, jako její závratný vstup do světel reflektorů. Ocitla se ve společnosti nejhorší spodiny. Věčně opilá, věčně zfetovaná, věčně bez peněz. Nedokázala se o sebe postarat a všichni se k ní obrátili zády. Přestože zemřela v pouhých 28ti letech, svět na ni nezapomněl. Nejméně dvě písně Boba Dylana jsou prý právě o ní, skupina The Cult pro ni také složila píseň a ve videoklipu dokonce použili originální Ediiny fotografie.


O filmu

obrazek
Jak se Edie Sedgwicková ocitla na stříbrném plátně

„Honila život , ale někdy na ni neběžel dost rychle.“ (Diana Vreeland)

Měla okouzlující styl, živoucí jiskru a nepopiratelně vytříbený vkus a ocitla se přímo ve středu revoluce americké pop-kultury. Andy Warhol z ní udělal avantgardní hrdinku ve chvíli, kdy avantgarda znamenala vše, stala se z ní generační ikona, žena, po které toužili všichni muži a které záviděly všechny ženy. Jako blonďatá princezna přišla sz prominentní šlechtické rodiny v Nové Anglii. Proslavila se ale jako jedinečný symbol moderní americké ženy: elektrizující, rebelující a přitom velmi zranitelné. Magazín VOGUE dokonce vytvořil výraz, který vyjadřuje revoluci, kterou Sedgewicková reprezentovala. Stejně bleskově, jako se na scéně objevila, také odešla. Zemřela ve svých 28 letech na předávkování barbituráty.

Od jejího úmrtí v roce 1971 však její život nepřestává fascinovat: hra se slávou, umělecké revoluce, kulturní střety, vliv nefunkční rodiny, ztráta všeho; ani její vkus a styl neumírá: její ikonický vzhled, temně černé oči, odbarvené blond vlasy, přiléhavé trikoty a geometrické šaty, tmavé punčochy - atributy které hrají dodnes v módě významnou roli. Ozvěny ze života Edie nalézáme v moderním světě na každém kroku. Přesto přese všechno nebyl její život až doteď zfilmován.

O natáčení

Významná filmová producentka Holly Wiersma (která vyprodukovala mimo jiné i úspěšný snímek Atentát v Ambassadoru) dlouho chtěla natočit film, který by popsal dopad Edie Sedgewickové na současný svět a vzdal jí hold: „Příběh Edie lidi už dlouho fascinuje, protože byla skutečná „It Girl“ (sexy a šarmantní herečka). Byla nádherná, inteligentní a fascinující, i když je její příběh v mnohém také varovný.“

Aby se Holly Wiersma mohla do takového projektu pustit, spojila se dlouholetým kolegou Captain Mauznerem a režisérem Georgem Hickenlooperem.

Do týmu si přizvali i producenta, právníka, spisovatele, sběratele umění a dlouholetého společníka Andy Warhola Aarona Richarda Goluba, který Edie Sedgewickovou osobně znal a mohl tak poskytnout autentický pohled na dění v Továrně: „Nejde jen o nějaký tragický příběh jedné celebrity,“ vysvětluje Golub,“ ale o příběh ženy, která se ocitla ve společnosti několika nejextravagantnějších a nejvýjimečnějších postav druhé poloviny 20. století. Žila v neuvěřitelné době, kdy vznikal a rozšiřoval se rock ´n´ roll, umění zažívalo radikální změnu, sílila politická opozice, rostla drogová kultura. A ona, byť krásná a inteligentní, byla zkrátka příliš křehká na to, aby se s tím vším vyrovnala.“

obrazek
Zpočátku se scenárista Captain Mauzner, se kterým Holly Wiersma spolupracovala na filmu Wonderland masakr, projektu obával. Zrovna dokončil práci na příběhu o vraždě, a dobře věděl, že převyprávět příběh lidí, žijících v nedávné minulosti je obtížný úkol. Věděl, že se bude muset vypořádat s mnoha mlhavými a konfliktním vzpomínkami, rozlišnými názory na to, co se tenkrát skutečně událo. Ale nakonec se odhodlal a pustil se do projektu s jediným cílem - pravdivě zobrazit příběh Edie.

Mezitím se Wiersma pustila do hledání vhodného režiséra. Zvolila George Hickenloopera, který proslul dokumentem Hearts of Darkness (oceněný Emmy) o natáčení filmu Apokalypsa.

Přestože Hickenloper zaslechl o příběhu Edie Sedgewickové jen okrajově, osobní stránka jejího příběhu ho zaujala - má jakožto režisér slabost pro téma zavržení a hledání lásky.

„Do projektu se pouštíte, když se vás nějak osobně dotkne, a v tomto příběhu, podobně jako v mém filmu Mayor of the Sunset Strip, jsem našel souvislosti života Edie a mého,“ vysvětluje režisér, „Líbilo se mi, že jde o příběh mladé krásné dívky, kterou zavrhnou rodiče a snaží se hledat v širém světě lásku . Na Edie se mi líbí, že je na jednu stranu neskutečně opuštěná, vyděšená, a její příběh vás dojme, ale na druhou stranu je to ohromná osobnost, kterou všichni obdivovali a záviděli jí. Působila nadpřirozeně, téměř jako jakási bohyně a zároveň naprosto lidsky chybovala. Myslím, že tyto protiklady jí získaly takový úspěch. Pro oba, pro Edie i pro Andyho, byla sláva jedním ze způsobů přežití.“

Edie a Továrna

„Vždycky odcházela. I když byl večírek vydařený, chtěla odejít… Edie byla taková, nevydržela stát na místě.“ (Andy Warhol)

Za podpory lidí, kteří Továrnu v šedesátých letech navštěvovali a rodiny Edie se filmaři probírali archivním materiálem a rozhovory, které pak přenesli na plátno, vyplňovali prázdná místa a podtrhovali intenzivní momenty příběhu i za pomocí fiktivních prvků založených na osobnostech Edie a Andyho, jejich výrazných osobnostech a jedinečných osudech.

Aby dosáhli autentického pohledu na život v kruzích obklopujících Warhola, zorganizovali filmaři řadu rozhovorů s nejbližšími známými Edie i Andyho jako jsou například: vlivný básník, režisér a spoluzakladatel časopisu Interview Gerard Malanga (jehož New York Times označil za „Warholova nejvýznamnějšího společníka“), sestry Brigid a Richie Berlin, kurátor Sam Green, který pomáhal Warholovi vystavět jeho kariéru, Danny Fields, který do Továrny docházel a později se stal předním rockovým manažerem, bratr Edie Jonathan, bratranec Jon, nebo například vdovec po Edie, Michael Post. V práci jim pomáhala i řada zvukových záznamů z šedesátých let.

Mauzner se rozhodl zaměřit se primárně na období, kdy byl Andy s Edie. Jejich vztah shrnuje základní momenty příběhu Edie: lesk a slávu, bolest, hledání lásky a zázemí, drogové pokušení, rock ´n´ roll a vliv Edie na populární kulturu.

Mauzner si postupně vytvářel ucelený obraz Edie: „Začal jsem ji vnímat jako pravý opak Audrey Hepburn,“ říká Mauzner, „Přišla do New Yorku v šedesátých letech, měla temné rodinné zázemí, chtěla být sexy, roztomilá a blazeovaná jako Holly Golightly a místo toho se ocitla v jádru undergroundu. Zažila tragický obrat, ale její začátky, ta exploze umění, módy a revolučních změn byla jedinečná.“

„Edie měla dar udělat i z obyčejných věcí něco naprosto fascinujícího. Davy lidí by klidně seděly dlouhé hodiny a pozorovaly ji, jak telefonuje. Dokázala zaujmout každého, s kým se setkala, a každý, kdo ji poznal, rázem jakoby začal žít více naplno. Ženy jí záviděly a muži, a vypadá to, že i gayové, se do ní okamžitě zamilovávali. Když se díváte na filmy, ve kterých vystupuje, rychle pochopíte, co na ní bylo tak úchvatného. Za jejím venkovním vzezřením se odehrává tolik věcí a myslím, že právě to si na ní zamiloval Andy Warhol.“

obrazek
Scenárista vnímal Továrnu nejen jako místo, kde se pořádaly divoké večírky, čímž především proslula,ale jako místo skutečného uměleckého snažení. Warhol podle Mauznera naprosto přetvořil kulisu moderního umění, tím, že vytvořil prostor, kde si díla nejen prohlížíte, ale pronikáte k jejich podstatě, manipulujete s nimi, nafukujete je abyste je nakonec s chutí slupli jako delikátní sladkost. „Když jsem si zjišťoval informace o Warholovi, do detailu jsem si uvědomil jak revoluční bylo to, co v Továrně podnikal. Jeho filmy byly předchůdci dnešních reality show - točil naprosto všechno co se dělo v okruhu těchto jedinečných osobností. Naprosto jsem se do jeho světa ponořil.“

Mauzner se snažil o střet dvou revolučních světů šedesátých let, kde se Edie ocitla: na jedné straně vypjatý svět umění a uvolněnější scénu rock ´n´ rollu. „Na straně druhé šlo o vypjatý a podivínský svět, na druhé o široký rozrůstající nový směr, jedna poloha byla emancipovaná a druhá spíše machistická a maskulinní. A Edie byla neuvěřitelná bytost, která tyto dva světy spojovala,“ říká Mauzner.

„Konec konců ale scénář je jen taková načrtnutá mapa. Hlavní je přínos herců, kteří scénář zpracují a vloží do postav, které ztvárňují, emocionální náboj.“

Obsazování role Andy Warhola

„Pokud chcete vědět, jaký je Andy Warhol, podívejte se, co vidíte na mých obrazech, v mých filmech a na mě, a máte to. Nic hlubšího za tím povrchem nehledejte.“ (Andy Warhol)

Když se podařilo obsadit roli Edie, začali se filmaři shánět po vhodném herci na roli nejvýraznějšího umělce 20. století, excentrika a dost možná nepochopenou ikonu - Andyho Warhola.

Warhol převrátil naruby všechny aspekty moderního života - od jídla po celebrity - vše proměnil v dynamické malby a multimediální nahrávky. Byl fascinován pohlcující rychlostí pop kultury a komunikace v moderním světě a jednou pronesl slavný výrok: „V budoucnosti bude možné stát se slavným za 15 minut.“

Podobně jako příběh Edie, byl i Andyho příběh naplněn protiklady. Vyrůstal v chudé emigrantské rodině v Pittsburgu a stal se jedním z nejzámožnějších umělců vůbec. V roce 2006 byl Warholův tisk se symbolem dolaru vydražen za 4,5 milionu $ a jeho vlastnoruční malba plechovky od Campbellovy polévky se prodala za 11,7 milionu $. V květnu 2007 se jeho obraz Green Car Crash vydražil za neuvěřitelných 71,7 milionu $ a zařadil se tak mezi deset nejdražších obrazů na světě.

I na vrcholu slávy zůstával konzumním rebelem. Na jednu stranu pořádal nespoutané večírky, na druhou stranu byl izolovaný samotář, stydlivý vyvrhel a mistrný manipulátor okolí. Říká se, že Warhol své přátele zároveň inspiroval a využíval, někdy i zároveň. Podobně protichůdný byl i jeho vliv na společnost. Na jednu stranu měl pravděpodobně největší komerční úspěch a byl možná jediný umělec v historii, který se proslavil i po finanční stránce ještě za svého života, na druhou stranu ale je jeho radikálně experimentální dopad na umění dodnes velmi kontroverzní.

obrazek
Když se Edie a Andy seznámili, byl Warhol už světově proslulým malířem, díky úspěchu, který sklidil v roce 1962 plechovkou Campbellovy polévky. V roce 1965 začal točit filmy, a vyprodukoval avantgardní klasiku jako jsou snímky Sleep, Empire, a Kiss. Toho roku se stal Warhol prvním člověkem který prezentoval videonahrávku jako umění.

V okamžiku, kdy se Edie a Andy setkali, vnímal ji Warhol jako skvělý objekt současného filmu. Byl jí tak uchvácen, že z ní udělal hlavní hvězdu téměř všech jeho experimentálních filmů. Jejich vztah byla kreativní a spalující symbióza.V tomto období byl údajně Warhol dotázán, kdo by byl ideální herec, který by ho měl ztvárnit ve filmu. Warhol odpověděl: „Edie Sedgewicková, všechno umí lépe než já.“

Při obsazování role Andy Warhola se filmaři uchýlili k překvapivé volbě: vybrali australského herce Guy Pearce, známého především z rolí v akčních filmech a za strhující herecký výkon role muže, který ztratil dlouhodobou paměť ve filmu Memento. Pearce musel projít velikou proměnou vzhledu a musel dlouze studovat vnitřní aspekty Andy Warhola. A vyplatilo se to. „Já jsem Andy Warhola velmi dobře znal. A Guy ho ztvárnil perfektně,“ říká Aaron Richard Golub, „Andy se vždycky, když jste s ním mluvil, tvářil, jako byste tam nebyl; bylo to jako byste mluvili jen s figurínou, a to není snadné zahrát. Přesto se to Guyovi dokonale podařilo.“

George Hickenlooper říká: „Vždycky jsem si pro tuto roli představoval Guye, protože vím, jaký dokáže být chameleon. Je to jeden z těch herců, kteří dovedou být naprosto průhlední, že se natolik vžijí do role a hrajou tak autenticky, že zcela zapomenete, že ve skutečnosti sledujete herce.“

Guy Pierce se své role nejprve obával: „Nejprve se mi hrát Andy Warhola moc nechtělo.“ přiznává herec, „Ale čím víc jsem do jeho charakteru pronikal, tím víc mě to období a příběh oslovovali. Postava Edie mě zcela uchvátila, byla jako světlý bod v temném světě a dynamické pouto mezi ní a Warholem bylo fascinující. Jedná se o dva velmi excentrické, kreativní, křehké a trpící jedince, jejichž osudy narazily jeden do druhého.

Když Guy Pearce roli přijal, pokusil se zachytit jeho proslulý, proměnlivý a nepolapitelný charakter - a to nebyla žádná legrace, protože Warhol lpěl na tom, aby jeho povaha zůstala tajemnou a záhadnou pro každého, kdo by ji chtěl pochopit.

Pearce měl takové odhodlání nastudovat si o roli naprosté maximum, že ve výsledku bylo zcela běžné, že přicházel s nápady ohledně záběrů kamery, nebo dokonce architektury scény. Kameraman Michael Gady vzpomíná: „ Guy si zjistil tolik informací, že věděl, jak přesně by to na určitých místech mělo vypadat, a to do toho nejmenšího detailu. Tolik se snažil, aby všechno vypadalo autenticky, že zdvihl laťku i pro celý zbytek štábu.“

Po umělecké stránce byl Pearce ohromen, jak Warhol předběhl dobu: „Nastavil zrcadlo faktu, jak televize, marketing a reklama zvyšují naší touhu všechno zkonzumovat,“ říká Pearce, „ Myslím, že na něj budeme vzpomínat jako na člověka, který toto zachytil a jako jeden z prvních upozornil svět na ohromný vliv médií.“

Především vztah Edie a Andyho Pearcovi pomohl sestavit si portrét Andy Warhola: „Tou dobou Warhol sháněl hvězdu - vlastní Marilyn Monroe nebo Ritu Hayworthovou,“ vysvětluje Pearce, „A v Edie nalezl neskutečnou energii, něco co ještě v životě u nikoho nepotkal. Byl zasažen její krásou ale samozřejmě i tím, v jak obtížné situaci se nacházela. Myslím, že se svými filmy snažil přijít na skutečnou podstatu toho, co byla Edie zač. Warhol byl takový první režisér reality show, nebál se natáčet všechno. A k tomu byla Edie skvělý objekt.“

obrazek
Nakonec se ale od své múzy musel odvrátit: „Andy byl velký pracant a uvažoval prakticky i co se týče peněz a myslím, že dostal poci, že Edie je moc chaotická. Hlavní tragedie myslím spočívá v tom, že on a Andy k sobě cítili velmi silné pouto a hodně si toho spolu zažili ale tohle pouto prostě nemohlo přežít v Továrně a atmosféře, která v ní panovala. Ona zoufale potřebovala lásku a podporu a Andy jí to nemohl poskytnout.“

„To je zřejmé především ze závěrečných hrůzu nahánějících, ale velmi působivých záběrů filmu Warholka. Byly použity záběry z autentického rozhovoru s Andy Warholem v roce 1971, kde Andy Warhol s ledovou ale výmluvnou netečností reaguje na zprávy o smrti Edie.

Guy Pearce se do role tak ponořil, že na konci natáčení obdaroval členy filmového štábu tričky s obrázkem plechovky od Cambellovy polévky a nápisem: „ Pokud se vám po mě začne stýskat, ohřejte si ji a dejte si. Andy.“

Oblékání Warholky - móda ve filmu

„Když jsem byla s Andym.. tančila jsem jazz dvakrát denně… a věděla jsem, že nikoho nebude moc vzrušovat, když budu po domě pobíhat v trikotu… No a pak mě vyfotografovali z časopisu Vogue, v trikotu a v tričku. A vznikl nový módní trend.“ (Edie Sedgewicková)

Edie Sedgewicková proslula nejen svým charismatem ale i nezapomenutelným stylem, který určoval dlouhodobé módní trendy, měl miliony následovníků a dodnes ovlivňuje dnešní celosvětovou módu. Měla svůj originální styl: černé punčochy, vysoké podpatky, krátké šaty, přiléhavé topy, blonďatý uličnický sestřih, tmavé oční stíny, dlouhé náušnice s přívěšky, a to vše na těle opuštěného sirotka. Konec konzervativnímu oblékání 50. let, nastoupila mnohem svůdnější a svobodnější móda. V roce 1965 se setkala s Andym a byla hlavní módní hvězdou. Časopis Life o ní toho roku napsal: „Tato nakrátko ostříhaná dívka s výmluvně dlouhýma nohama udělala od dob Hamleta pro popularitu punčoch maximum.“

Když se začala Warholka natáčet, bylo třeba proměnit Siennu Miller. Musela na chvíli vyměnit svůj oblíbený bohémský šik styl za styl Edie. Většinu práce odvedl kostymér John Dunn. Dunn byl příjemně překvapen kolik autentických materiálů a oblečení mohl při výběru kostýmů použít: „Je to neuvěřitelně dobře zdokumentované období. Rozhodl jsme se ale, že vyberu to, co na Edie a na lidech pohybujících se v okruhu Továrny nejvíc šokovalo. Chtěl jsem ukázat i styly, se kterými se současné publikum neztotožní.“

„Sienna se oblékala skvěle, protože je v oblékání velice sebevědomá a má smysl pro styl. Můžete na ni obléknout cokoli a stejně bude vypadat skvěle.“

Co se týče stylu Andy Warhola, ten i v oblékání předběhl svou dobu. Kombinace šokující bledé pleti (důsledek nemoci, kterou prodělal v dětství) a platinově blond vlasů z něj udělala jasně rozpoznatelnou osobnost. Dunn říká: „Warhol byl co se týče oblékání jako chameleon. V období, které pokrývá náš film zrovna měnil styl z konzervativního uhlazeného, který byl typický pro 50. léta, na uvolněnější uličnický styl, kde preferoval džíny a kůži.“

Asi nejtěžší úkol pro mě bylo sladit warholovské oblečení s jeho hercem, Pearcem: „Guy je fyzicky zdatný, má atletickou elegantní postavu, zatímco Andy působil celkem neohrabaně. Museli jsme si dávat pozor, aby na něm oblečení nepůsobilo nepřirozeně.“ Ostatní návštěvníky Továrny nechal Dunn pohrát si s oblečením podle sebe: „Chtěli jsme zachytit to, že lidé v Továrně neustále experimentovali se stylem oblékání. Takže jsem každému herci svěřil sadu oblečení a každý si ho spontánně kombinoval, podle toho, jak se mu to zrovna hodilo. Taková kostymérská hra. Někdy byl výsledek úžasný, jindy to byla hrůza, ale všechno to bylo velmi warholovské.“

obrazek
Továrna

„Umění je všechno, co vám projde.“ (Andy Warhol)

Přestože by Továrna nikdy nemohla existovat jinde, než v New Yorku, natáčelo se nejen tam, ale nečekaně i v malém městě jménem Shreveport, ve státě Louisiana. Shreveport je izolované historické jižanské město s asi 200 000 obyvateli.

Nakonec ale Hickenlooper a jeho štáb proměnili Shreveport do takové míry, že interiéry natočené tam naprosto plynule navazovaly na exteriéry točené v New Yorku. „New York je ve filmu nezbytný, protože měl pro Edie veliký význam. To město pro ní byla nepřekonatelná nestvůra, o které věděla, že ji musí porazit, aby cítila, že tam skutečně žije,“ vysvětluje Golub.

O vizuální stránce filmu kameraman Michael Grady říká: „Mluvili jsme o tom, že bychom zkombinovali různé materiály: že je třeba dodat filmu atmosféru „archivního materiálu“, pro který jsme točili na formát Super 8 a na šestnáctku, což je pro film takové velikosti dost nezvyklé. Používali jsme také hodně černobílého filmu a inverzního obrazu.“

Jeden interiér musel být naprosto autentický.To byla Továrna sama. Aby toho tým filmařů dosáhl, přizvali k natáčení Jeremy Reeda. Autenticity bylo dosaženo i za asistence fotografů, kteří v původní Továrně pracovali. Produkce požádala nadaci Andy Warhola o zapůjčení jeho 19 maleb, které Reed vybral z období 1963 až 1966 a vyvěsil na zdi filmové Továrny. Konečný výsledek fungoval jako stroj času. Scenárista Captain Mauzner říká: „Když jsem viděl, jak Jeremy vystavil filmovou továrnu, byl jsem unesen, byla to ona, do posledního detailu. Po dlouhých letech kdy si člověk prohlížel autentické fotografie, už vás to omrzí a berete je jako něco samozřejmého, ale když vstoupíte na scénu, všechno to ožije.“ Aaron Golub dodává: „Továrna je mistrovské dílo Andyho světa a Jeremy ho naprosto dokonale napodobil.“

Co se týká méně proslulých scén, které se ve filmu objevují, popustil Reed uzdu své fantazii a pohrál si s nimi. Jde například o interiéry Warholova bytu, ve kterém se odehrává pozadí hlavního příběhu. Nejvíc se Reed vyřádil na Warholově domě, který držel umělec v tajnosti, jako své zázemí a úkryt a neexistuje z něj zdaleka tolik fotografií, jako z Továrny. „S Andyho domem jsem si skutečně užil,“ přiznává Reed, „Neměli jsme ani potuchy jak to tam ve skutečnosti vypadalo a tak jsme mohli vytvořit Warholův dům podle toho, jak si myslím já, že to tam vypadalo.“

obrazek
Fakta o Edie Sedgewickové

1943 - Edie se narodila v Santa Barbaře v Kalifornii ve šlechtické americké rodině jako sedmá z osmi dětí. Vyrůstá obklopena bohatstvím a urozenými mravy, ale rodina je nefunkční a Edie trpí duševní poruchou

1962 - Je hospitalizována do Silver Hillské psychiatrické léčebny.

1964 - Bratři Edie, Minty a Bobby umírají po tragických nehodách. O rok později se život Edie dramaticky mění, když se přestěhuje z Massachusetts na Manhattan.

1965 - Začíná její hvězdný vzestup, setkává se s Andy Warholem a stane se členem jeho Továrny. Brzy si zahraje ve Warholových filmech, Poor Little Rich Girl (Ubohá bohatá slečna), Vinyl, Beauty 2 a Chelsea Girls.

1965 - Posouvá se do popředí pop kultury, objevuje se v časopise Vogue. Určuje nový módní trend a vychází o ní články v magazínu Life.

1966 - Skupina Velvet Underground vydává píseň „Femme Fatale“, kterou nechal Andy Warhol napsat o Edie.

1966 - Edie a Andy se oficiálně rozcházejí. Edie se přestěhuje do Hotelu Chelsea, kde se zapojí do newyorské folk-rockové scény.

1967 - Edie točí svůj poslední film Ciao Manhattan. Téhož roku je hospitalizována kvůli drogové závislosti a vrací se k rodině do Kalifornie.

1969 - Poznává Micheala Posta, kterého si později vezme za muže.

1971 - Vdá se za Michaela Posta a zároveň se neúspěšně pokouší zbavit se drogové závislosti. V noci z 15. na 16. listopadu 1971 se účastní módní přehlídky v muzeu v Santa Barbaře. Ráno ji její manžel nachází mrtvou. Lékař konstatuje předávkování barbituráty. Edie je pohřbena na rodinném hřbitově v Oak Hill.


logo horoskopy
logo humor
logo studentka
logo nejhry
logo najdemese
logo sms
logo tvp
hledat filmy, osoby, kapely, kulturní akce... Filmy, osoby, kapely, kulturní akce...
hledat filmy, osoby, kapely, kulturní akce...
    Přihlášení
    Registrace


    Pátek 15. 12. 2017 Svátek má Radana
    Vyhrávej v casino.cz nebo na vyherni-automaty.cz   Prodávej s Plať-Mobilem.cz