West Side Story

New York, polovina 50. let. O nadvládu v ulicích soupeří dva gangy výrostků - bílí Američané Tryskáči a portoričtí imigranti Žraloci. Potyčky mezi nimi se marně snaží zastavit poručík Schrank a strážník Krupke. Po jedné z mnoha rvaček se šéf Tryskáčů Riff rozhodne vyzvat Žraloky k rozhodující bitvě a za posla, který má výzvu předat, si vybere svého nejlepšího přítele Tonyho, jenž opustil gang a pracuje v místní drogérii. Místem výzvy má být tancovačka, neutrální území, kde se oba gangy sejdou. A právě tady Tony poprvé uvidí Marii, sestru náčelníka Tryskáčů Bernarda. Bernardo sestřino očividné okouzlení neschvaluje, za budoucích manžela jí vybral jiného z Tryskáčů, China, a Maria se tedy s Tonym musejí scházet tajně. Koná se válečná rada Tryskáčů a Žraloků, na níž mají být dohodnuty místo a čas rozhodující bitvy, jednání ale přeruší Tony, který navrhne, aby se bojovalo beze zbraní, a každý z gangů zastupoval jeden bojovník. Žraloci volí Bernarda, Tryskáči Ice. Maria ovšem prosí Tonyho, aby bitku zastavil úplně, a když se Tony pokusí pěstní soubor Bernarda a Ice přerušit, ke slovu rychle přijdou nože a Bernardo Riffa probodne. Tony ve vzteku zaútočí na Bernarda a zabije ho. Tryskáči chystají pomstu, Chino hledá Tonyho, aby ho zabil, a Tony se pokouší získat Mariino odpuštění za smrt bratra. Milenci se sice smíří, ale osud se již začíná naplňovat. Mariina přítelkyně Anita v tísni řekne Tryskáčům, že Marie je mrtvá, že ji pro její lásku k Tonymu zabil Chino. Tony se v zoufaství vydá China hledat, potká ale Marii. Jejich shledání však končí tragicky, protože Chino nakonec vykoná svou pomstu. Umírající Tony a Maria si znovu odpřísáhnou lásku a zoufalé Mariino obvinění oba gangy nakonec smíří.

Muzikál

První impuls k přepisu Romea a Julie do muzikálové podoby se datuje už do roku 1949, kdy Jerome Robbins oslovil Leonarda Bernsteina a scenáristu Arthura Laurentse. Už tehdy mělo jít o soudobou aktulizaci, ovšem v podstatně jiné podobě, než jak ji známe dnes. Robbins navrhoval, aby hlavní hrdinka byla Židovka, která přežila holocaust a imigrovala do Spojených států, a zamilovat se měla do římského katolíka. Konflikt, jenž měl poukazovat na katolický antisemitismus, se měl odbývat v období Velikonoc, a to na newyorské East Side - odtud také původní název East Side Story.

Vlivem okolnosí tehdy ale k realizaci muzikálu nedošlo a tvůrci se k původnímu záměru vrátili až asi o pět let později. To už ve Spojených státech panovalo také jiné společenké a politické klima a tematická volba proto padla na pouliční gangy a rasovou nesnášenlivost. Na projektu se vedle režiséra Robbinse znovu sešli i Leonard Bernstein, autor písňových textů Stephen Sondheim, pro nějž byl tento projekt broadwayským debutem, a autor libretta Arthur Laurents. Jejich zpracování velmi živě rezonovalo s titulky dobového tisku a Robbins to svým představitelům neopomněl připomínat.

Muzikál měl premiéru v New Yorku 26. září 1957 s Larrym Kertem jako Tonym a Carol Lawrenceovou jako Marií. Temné téma, mistrovská a inovativní Robbinsova choreografie a podmanivé melodie (Jet Song, Something's Coming, Maria, Tonight, America, One Hand, One Heart, I Feel Pretty, A Boy Like That...) ho okamžitě po premiéře proměnily v ohromný divácký i kritický hit (2 ceny Tony - za choreografii a scénický design).

Film

Filmová verze muzikálu, která začala vznikat o tři roky později, kladla poněkud odlišné nároky na obsazení. Zatímco pro divadelní verzi bylo podstatné najít představitele, kteří uměli jak hrát, tak tančit a zpívat, film, kde se zpěv běžně předabovával, vyžadoval především herecké schopností a věkovou “přiměřenost”. Většina hlavních představitelů broadwayské inscenace byla v době natáčení už “příliš stará” a o hlavní role se rozpoutal nový boj. Kandidáty na roli Tonyho byli např. Elvis Presley, Warren Beatty, Burt Reynolds či Anthony Perkins. Roli nakonec získal někdejší dětský herec Richard Beymer (zpěv Jimmy Bryant) a další z uchazečů, Russ Tamblyn, byl obsazen jako Riff. Natalie Woodová nebyla na roli Marie nijak žhavou kandidátkou, ale uspěla paradoxně tím, že přišla na konkurs jako doprovod svého tehdejšího přítele Warrena Beattyho. On roli nezískal, ona ano (její part nazpívala Marni Nixonová). Z broadwayského obsazení přešlo do filmu jen několik herců, převážně menších rolí, nejvýznamnější z nich byl William Bramley jako strážník Krupke. Největší zkušenosti s hrou měl George Chakiris, který hrál dva roky Riffa v londýnském West Endu (ve filmu je ale obsazen jako Bernardo).

Film měl původně režírovat Jerome Robbins, producenti se ovšem báli, že má v oblasti celovečerního filmu mizivé zkušenosti, a přivedli proto Roberta Wise, který se měl postarat o všechny hrané scény. Robbins režíroval taneční čísla, jeho perfekcionismus ale způsobil, že se natáčení podstatně protahovalo a prodražovalo (točilo se na 70mm film), takže ho producent Walter Mirisch z filmu nakonec vyhodil. Robbins v té době dokončil čtyři muzikálová čísla - Prolog, Cool, I Feel Pretty a America - a film za něj dokončil jeho asistent. Robert Wise se s ním přesto rozdělil o režisérský kredit.

West Side Story byl prvním filmem, který přinesl na plátno téma pouličních gangů. Bylo proto namístě opustit ateliéry a vydat se do ulic. Točilo se na manhattanské West Side, zejména na místě, kde dnes stojí Lincolnovo centrum. Budovy, které tu stály, byly určeny k demolici, aby uvolnily prostor právě Lincolnovu centru, demolice byla ovšem na čas odložena, aby mohl být film dokončen. Interiérové scény se točily v dekoracích, postavených dva metry nad zemí, aby velké 70mm kamery mohly točit i z podhledu. Film měl mít původně přestávku, jak to bylo u dlouhých snímků běžné, ale tvůrci se rozhodli ji zrušit, aby nic nenarušovalo stupňování napětí a tempo filmu.

Snímek měl premiéru 18. října 1961. Stal se druhým nejúspěšnější filmem roku a získal celkem 11 Oscarů. Deset v řádných kategoriích - film, režie, herec ve vedlejší roli (Chakiris), herečka ve vedlejší roli (Rita Morenová), kamera (Daniel L. Fapp), výprava a dekorace (Boris Leven, Victor A. Gangelin), kostýmy (Irene Sharaffová), střih (Thomas Stanford), hudba - aranžmá (Saul Chaplin, Johnny Green, Sid Ramin, Irwin Kostal) a zvuk (Fred Hynes, Gordon Sawyer) - a zvláštního Oscara za choreografii pro Jeroma Robbinse. Hudba z filmu se stala nejprodávanějším soundtrackem své doby.