World Trade Center

Jako první 11. září 2001 zareagovali na volání o pomoc z věží Světového obchodního centra a když se obě zřítily, zůstali uvězněni v jejich troskách. Policisté Will Jimeno (Michael Pena) a John McLoughlin (Nicolas Cage) na rozdíl od svých kolegů jako zázrakem přežili, ovšem zaživa pohřbeni pod šesti metry sutě. Přestože se navzájem nemohli vidět, slyšeli se a vzájemně si dodávali odvahu. To jim zachránilo život. Od svobody je totiž dělilo nekonečných dvanáct hodin, po které se k nim dostávali záchranáři. Skutečný příběh dvou mužů, kteří jako poslední vyvázli živí z inferna Světového obchodního centra, vypráví drama Olivera Stonea World Trade Center.

"Jsme úplně obyčejní lidé, ale spousta úplně obyčejných Američanů ten den dělala to nejlepší, co bylo v jejich silách. Jsem strašně rád, že je můžeme reprezentovat právě my dva," říká Will Jimeno, který společně se svým parťákem působil během natáčení jako odborný konzultant.

11. září 2001 byl v New Yorku nezvykle teplý den. Policista Will Jimeno byl v pokušení vzít si dovolenou a jít si zastřílet z luku, ale nakonec se přece jen rozhodl jít do práce. Seržant John McLoughlin, vážený policejní veterán, byl v té době vzhůru už několik hodin - tak jak vyžadovala jeho každodenní jedenapůlhodinová cesta do práce. Oba se stejně jako kterýkoliv jiný den spolu se svými kolegy vydali do centra Manhattanu, aby strávili další obyčejný den ve službě. Jenže tenhle den obyčejný nebyl.

K budově World Trade Centra vyrazil první zásahový tým. Pět mužů včetně McLoughlina a Jimena vstoupilo do hořících budov, které se zanedlouho poté zřítily a uvěznily je v troskách. McLouglin s Jimenem jako zázrakem přežili, avšak zůstali pohřbeni pod nánosem betonových sutin a zkrouceného železa. Přestože se navzájem neviděli, mohli se dorozumívat hlasem a během následujících 12 hodin se udržovali naživu rozhovory o svých rodinách, službě u policie a svých životních nadějích i zklamáních. Jejich strhující příběh vypráví nový film Olivera Stonea World Trade Center.

Film se věnuje také jejich manželkám (Donna McLoughlin byla v té době v newyorském Goshenu a Allison Jimeno v Cliftonu v New Jersey), dětem a rodičům, kteří v osudných chvílích, kdy neměli žádné zprávy o svých nejbližších, prožívali peklo. Dalšími hrdiny filmu jsou odhodlaný účetní a bývalý mariňák z Connecticutu Dave Karnes, jehož neúnavná snaha pomoci obětem této katastrofy vyústila až v nalezení obou uvězněných mužů, a tucty požárníků, policistů a paramediků, kteří je během následujících 12 hodin zachránili.

Film na motivy příběhu dvou newyorských policistů je nejnovějším režijním počinem oscarového režiséra Olivera Stonea. Ten podotýká, že ihned po přečtení scénáře Andrey Berloff věděl, o čem bude jeho další film.

„Scénář Andrey Berloff je jedním z nejlepších, jaké se kdy zčistajasna objevily - asi tak zčistajasna, jako ten zářijový den. Pro mě i spoustu dalších lidí, kteří jej četli, to byl pořádný direkt. Svou emotivností a zároveň jednoduchostí vám dá pořádnou pecku. Nahlíží na tu děsivou událost z takové perspektivy, která z toho pro mě udělala hluboce osobní záležitost,“ říká Stone.

Už od začátku bylo jedním z hlavních záměrů filmařů natočit snímek, který by nejen vzdával hold všem lidem, o nichž pojednával, ale také vyprávěl celý příběh co nejpřesněji. To znamenalo, že nesměli zapomenout ani na manželky jeho dvou hlavních hrdinů, jejich rodiny a tu spoustu dalších lidí, kteří měli s jejich záchranou něco společného.

„Vždycky jsem cítil, že tenhle příběh nám svěřili skuteční lidé - John s Willem a Donna s Allison. Proto bylo naší povinností, aby bylo jeho zpracování co nejautentičtější a nejpřesnější. Museli jsme to trefit,“ říká producent Michael Shamberg.

I z tohoto důvodu bylo důležité, aby co největší část filmu vznikla přímo v New Yorku, kam se rodilý newyorčan Stone se štábem vydal na delší dobu naposledy v letech 1987 s filmem Wall Street a 1991 s filmem Doors. I v tomto filmu měl možnost vrátit se k tématům, která v minulosti definovala jeho kariéru. „Pokusit se na 11. září nahlédnout tímto způsobem - velmi osobně, přesně, střízlivě - pro mě byla kreativní výzva,“ říká Stone. „Snažili jsme se natočit tak realistický film, jak to jen bylo možné: dva muži pohřbení na 24 hodin uprostřed sutin World Trade Centra. Co člověku pomáhá přežít? Díky čemu může překonat tak děsivé podmínky? Kdyby nemohli navzájem komunikovat a vzpomínat tak na to, co zažili se svými rodinami, pravděpodobně by zemřeli. Myslím, že nakonec přežili jen díky tomu hluboce osobnímu a spirituálnímu propojení.“

Stone nevnímal World Trade Center jako politický film, nýbrž jako velmi lidský příběh. „Mé politické názory se možná neslučují s názory Johna a Willa, ale u tohoto filmu na tom vůbec nezáleželo; vycházeli jsme spolu skvěle. Chtěl jsem o nich a jejich zážitcích natočit film, protože prošli něčím, co dokážu pochopit. Politika do toho nijak nezasahuje - je to příběh o odvaze a přežití.“

Rolí McLouglina a Jimena se zhostili oscarový Nicolas Cage a vycházející hvězda Michael Peña. „Byl jsem v takové životní fázi, kdy jsem chtěl svůj herecký um uplatnit u nějakého filmu, který má opravdový smysl a mohl by lidem nějak pomoci,“ vysvětluje Cage. „Dojalo mne, jak byla ve scénáři vyzdvižena síla lidského ducha. Přestože bylo 11. září zcela zdrcující, tento příběh našel v té obrovské studnici žalu i záblesk něčeho pozitivního.“

„Pamatuji si, že jsem četl ten scénář a říkal jsem si: ‚Ne, člověk jako Will Jimeno prostě nemůže existovat‘,“ říká Peña. „Will ve filmu říká, že chtěl být vždycky policajtem, což jsem při čtení scénáře považoval za klišé. Pak jsem ho ale potkal a první, co mi řekl, bylo: ‚Musím ti říct, že jsem chtěl být celý život polda - to je jediné, co jsem doopravdy chtěl.‘ Opravdu takový byl. Hovořil jsem s jeho rodinou, s jeho přáteli i s lidmi, kteří jej zachránili, a všichni mluvili o jeho schopnosti neztrácet humor ani v těch nejhorších situacích. I v těch nejtěžších momentech dokázal zůstat v dobré náladě. Bylo pro mě opravdovou poctou se s ním setkat, ani nemluvě o možnosti jej ve filmu hrát.“

Film nezapomíná ani na ženy, které úzkostlivě čekaly na jakoukoliv zprávu o jejich milovaných manželech. Maria Bello se zhostila role Donny McLoughlin a Maggie Gyllenhaal si zahrála Allison Jimeno.

Bello podotýká, že rozhovory se skutečnou Donnou McLoughlin pro ni byly velmi inspirativní. „Řekla mi, že jako manželka policisty se naučila nepřemýšlet negativně - brala to tak, že dokud k ní nedorazila zpráva, že se něco stalo, automaticky si nedělala hlavu,“ říká Bello. „Je to manželka policisty a matka čtyřech dětí, takže není nijak střelená a má dokonalou kontrolu nad situací. Film ji sleduje v těch příšerných okamžicích, kdy čekala na jakékoliv zprávy o svém manželovi - dařilo se jí udržet všechno pohromadě, ale i tak jí probleskovaly hlavou vzpomínky na to všechno, co se svým milovaným mužem prožila. Vidíme obě stránky její osobnosti - její vytrvalost i něhu.“

Gyllenhaal vzpomíná, že při prvním čtení scénáře pocítila silné emocionální propojení s jeho postavami. „Četla jsem jej v letadle a cítila jsem, že z něj vyzařují silné emoce a zranitelnost. Byla jsem jím velmi dojata, což je u mě neobvyklé. Moje maminka je scénáristka a já si scénářů hodně vážím. Jen zřídka ovšem nacházím takové, které by mě dojaly tak silně jako tenhle.“

S přenesením McLoughlinova a Jimenova příběhu na stříbrné plátno Stoneovi pomáhal štáb, složený ze špičkových profesionálů. Kamery se zhostil Seamus McGarvey, do jehož portfolia patří na Oscara nominovaný film Hodiny, a hlavní výtvarník Jan Roelfs byl sám dvakrát nominován na Oscara a se Stonem dříve spolupracoval na velkofilmu Alexander Veliký. Střihač David Brenner, který má Oscara za práci na Stoneově filmu Narozen 4. července a pracoval s ním na dalších šesti projektech, se spojil se svou dlouholetou asistentkou Julií Monroe, která je nyní sama plnohodnotnou střihačkou. Kostýmy navrhl Michael Dennison. Hudební doprovod dostal na starosti skladatel Craig Armstrong, který v minulosti složil hudbu k takovým filmům jako Moulin Rouge! nebo Ray.

Přestože většina Stoneových filmů využívá komplikované práce s kamerou, World Trade Center je v porovnání s nimi vizuálně střídmý.

„Se Seamusem jsme se už na začátku shodli, že budeme v případě tohoto filmu trochu konzervativní a budeme používat převážně jednoduché nájezdy, zejména pak v těch ruinách, kde jsou muži pohřbeni. A že se zaměříme na osvětlení scény. Chtěli jsme realistické stíny, ale zároveň jsme potřebovali, aby byly hlavním protagonistům vidět oči. Ve scénách, které se neodehrávají na místě katastrofy, jsme naopak chtěli najít co nejvíce světla, abychom ty temné stránky trochu vyvážili. Skončilo to tím, že jsme si se světlem a temnotou různě pohrávali a snažili se, aby vyvolávaly opačný efekt než obvykle,“ říká Stone.

McGarvey se Stonem pracovali s kamerou tak, aby pomocí ní tlumočili, čím jednotlivé postavy procházejí. „Oliverova práce s kamerou je úžasná. Dokáže pomocí ní velmi precizně vyjádřit to, co chce a dát jejím pohybům jasný význam,“ říká McGarvey. „Nájezdy a pohyby nikdy nejsou křiklavé a vždycky zachytí úžasné výkony.“

Oddělení výstavby rekvizit začalo s budováním repliky World Trade Centra v době, kdy Stone se štábem natáčel v New Yorku, aby bylo po jeho návratu do Kalifornie vše připraveno. Návrh scény byl pro Roelfse velkou výzvou, protože zřícené věže byly velmi dobře zdokumentovány na tisícovkách fotografií a televizních záběrů. Vzhledem k tomu, jak důkladně s nimi byla veřejnost seznámena, si nemohl dovolit udělat chybu. Kromě toho musel scénu navrhnout tak, aby se mezi ruinami mohla pohybovat kamera a osvětlovači.

„Věděl jsem, jak to tam vypadalo, ale jak z toho udělat scénu, v níž by se dalo natáčet a nestála by hromadu peněz? To bylo nejtěžší,“ říká Roelfs. „Měli jsme k dispozici kopu dokumentace, což nám velice pomohlo, nicméně sutiny se rozkládaly na ploše přesahující 16 akrů, což bylo na kompletní rekonstrukci příliš mnoho. Začali jsme vytvářením modelů. Jak scéna postupně získávala reálné obrysy, začínalo být jasné, na které významné body - většinou osamělé kusy budov, které zůstaly stát - bychom neměli zapomenout, protože byly na většině fotografií. Pak jsme to museli postavit a připravit pro kameru. A samozřejmě dbát na to, aby to bylo bezpečné.“

Roelfs se svým týmem vystavěl scénu na místě v Playa Vistě, kde byla v minulosti letadla Howarda Hughese. Produkce začala polystyrenem, který vyztužila potahem z polyuretanu, aby byl zároveň pevný i pružný. Poté tento základ propletla zkroucenými kusy železa, které zakoupila od místních obchodníků s kovošrotem. Když byla výstavba u konce, obsahovala scéna přes 200 tun železného šrotu a 900 jednotlivě vymodelovaných sutin. Ty se rozkládaly na ploše jednoho akru, což byla přibližně šestnáctina původního dějiště katastrofy.

Vzhledem k tomu, že Stone vyžadoval, aby mohla být scéna natáčena a nasvěcována shora i zespoda, nemohla být postavena přímo na zemi. Místo toho, aby výtvarníci budovali pevné základy, pronajali si velké množství přepravních kontejnerů a postavili scénu na nich. „Vzhledem k tomu, že jsme byli v Playa Vista, měli jsme snadný přístup k přístavu v Long Beach, kde je nejvíce kontejnerů v celé Americe,“ vzpomíná Roelfs.

Kombinace kontejnerů, dřevěných a ocelových vzpěr a ramp byla dostatečně bytelná na to, aby unesla obrovský jeřáb i koleje pro kamery. Pod scénou vznikl spletitý systém chodeb a tunelů, které filmařům posloužily jako velmi vítané zkratky pro odnášení jejich výbavy do skladů a zejména umožnily vedoucímu osvětlovači Randymu J. Woodsideovi scénu osvítit.

„Většinu záběrů z ruin jsme natáčeli v noci, protože v noci se záchranářům podařilo Willa dostat ven. První noc po zřícení věží na tom místě moc světla nebylo - bylo osvětleno převážně ze země různým záchranářským pohotovostním vybavením. My jsme sice osvětlovali filmovou scénu, ale princip byl velmi podobný: použili jsme nízké úhly a měli jsme jedno velké světlo, které svítilo zezadu a prostupovalo skulinami mezi ruinami,“ říká Woodside.

Roelfsovy scény prošly finální zkouškou v lednu, kdy Stone pozval do Los Angeles Johna McLoughlina, Willa Jimena, Scotta Strausse, Paddyho McGee, Johna Buschinga, Scotta Foxe, Tommyho Ashera a mnohé z policistů a hasičů, kteří McLouglina a Jimena pomáhali zachránit. U filmu zastali role technických poradců a v některých případech i zahráli sami sebe - skutečných policistů a hasičů se ve filmu nakonec objeví přes 50.

Stejně jako všechna ostatní oddělení museli dodržet absolutní realističnost také návrháři kostýmů. Michael Dennison, který měl oděvy herců na starosti, vedl rozsáhlé rozhovory se skutečnými lidmi, o nichž děj pojednává, aby zjistil, co měli v osudný den na sobě. Úzce spolupracoval také s různými policejními a hasičskými útvary, aby mohl ve filmu použít přesné repliky uniforem, jejichž výrobu pak objednal u dodavatelů skutečných policejních obleků.

Nicolas Cage
Je jedním z nejvšestrannějších herců současné doby a svůj talent prokázal v široké škále filmových žánrů - od akce přes drama po komedii. Za svou nezapomenutelnou roli ve filmu Leaving Las Vegas získal svého prvního Oscara. V souvislosti s tímto filmem obdržel také Zlatý glóbus a cenu pro nejlepšího herce od organizací New York Film Critics Circle, Los Angeles Film Critics Association, Chicago Film Critics a National Board of Review.

Michael Peňa
Oslavil velký úspěch s provokativním oscarovým filmem Paula Haggise Crash, v němž si zahrál s Donem Cheadlem, Mattem Dillonem a Terrencem Howardem. Za svou roli získal cenu ALMA v kategorii nejlepší herec a spolu s ostatními herci byl nominován na několik cen za nejlepší herecké obsazení filmu - mezi jinými na ceny asociací Screen Actors Guild a Broadcast Film Critics Association. Na televizní obrazovce se Peña objevil jako hostující herec ve čtvrté sezóně seriálu The shield - policejní odznak, v němž si zahrál s Glenn Close a Anthonym Andersonem. Peña vyrostl v Chicagu a jeho herecká kariéra začala v okamžiku, kdy byl ze stovek adeptů vybrán do jedné z hlavních rolí ve filmu Petera Bogdonoviche Panu učiteli s láskou 2, v němž si zahrál se Sidneym Poitierem.

Oliver Stone
Před začátkem své filmové kariéry Stone pracoval jako učitel ve Vietnamu, obchodní námořník, taxikář, messenger, asistent produkce a obchodní zástupce. V letech 1967-8 sloužil jako voják americké pěchoty ve Vietnamu. Byl dvakrát zraněn a získal Bronzovou hvězdu za udatnost. Po návratu z Vietnamu dokončil svá vysokoškolská studia na New York University Film School, kde v roce 1971 získal titul.