Yamakasi

Je leden roku 2000. Luc Besson se s nimi setkává opět. Mají již dva náčrty scénáře, které nabízejí společnosti Leeloo Productions. Některé nápady budou využity a o několik týdnů později dostávají první verzi scénáře. Luc Besson dává každému z nich přezdívku. Práce na scénáři pokračují s přihlédnutím k jejich připomínkám. Film je akční, trochu komedie, mnohem méně dramatická, než si představovali, a oni sami jsou v ní ukázáni veskrze kladně. Po sportovní stránce se s úspěchem poperou se vším. Některé scény jsou skutečně pozoruhodné, jako třeba salto pozadu z druhého poschodí nebo lezení po fasádě na sídlišti Bleuets.
Začínají zkoušky. Jsou-li Yamakasi špičkoví atleti, rozhodně nejsou herci. Produkce najímá paní Harmelu Sbrairovou, která již pracovala s mnoha významnými francouzskými herci. S nekonečnou energií a notnou dávkou pochopení jim pomáhá najít slova, která by jim umožnila vyjádřit se zcela přirozeně, osvojit si dialogy. Objasňuje jim různé způsoby, jak dosáhnout žádoucích emocí. Společně zdokonalují dikci, rytmus, dýchání, koncentraci a polohu těla. Více než dva měsíce se učí, jak zvučně vyslovit předepsaná slova, jak spojit něhu s energií, cit s komedií.
Natáčení začíná 3. července 2000 v Choisy-le-Roi. První scéna filmu, lezení po fasádě sídliště Bleuets, si vyžádala více než dva týdny. Poprvé jsou Yamakasi zavěšeni na lanech. Dny jsou dlouhé, natáčení vyžaduje, aby byly vytvořeny podmínky, o jakých neměli dosud ani ponětí. Pomalu si ale zvykají a nakonec se jim daří docela zapomenout na lidi, kteří je jistí.
I když se jedná o film, Yamakasi trvají na tom, aby všechny scény se skoky byly realistické. Tak třeba ve scéně v domě, kam násilím vniknou, musí jeden lézt a zároveň odolávat dvěma dobrmanům, kteří ho hlídají. Instrukce cvičitelů jsou naproto jasné, ale přesto vypukne panika! Během scény myslí jen na psy, kteří je pronásledují a kteří jsou s každým dalším záběrem nervóznější. Celá scéna je natočena bez triků a efektů a je zakončena obrovským skokem tří Yamakasi. Každý z nich ho předvede tak, aby ukázal, že si svou přezdívku opravdu zaslouží: Pavouk skáče se skrčenýma rukama a nohama, Sedící býk svůj skok protahuje tak, jak se mu postupně odkrývá místo doskoku, zatímco Raketa se vymrští vertikálně do vzduchu jako střela. S přispěním notné dávky strachu stačí čtyři záběry a celá scéna je doma!
Veškeré scény vyžadují značnou fyzickou námahu a Yamakasi ze sebe vydávají maximum. S postupem natáčení se seznamují se všemi fintami řemesla a pomalu se zžívají se svými postavami.
Po šestnácti týdnech ( 10. listopadu 2000 ) natáčení končí. A výsledek? Sem tam nějaká ta modřina či škrábanec, jeden vymknutý kotník, jinak nic vážného, ale hlavně obrovská zkušenost a kupa vzpomínek pro všech sedm mladíků.

Historie
Yamakasi se znají deset let, buď ze školy nebo se spolu stýkají jejich rodiny. Společně tráví mnoho času na ulici, jako všechny městské děti. Vymýšlejí zvláštní hru, uzpůsobenou volným prostorům, schodištím, zdem a fasádám města. Pomalu se jejich cílem stává skočit ještě výš, ještě rychleji a ještě dál. Každý den něco přelézají, přeskakují, někam šplhají. Tahle zábavná hra umožňuje mnohá úžasná dobrodružství. Vydávají se na neskutečné mise, představují si, že zachraňují lidi zavřené ve výtazích v důsledku výpadku elektrického proudu, jako novodobí rytíři se řítí střemhlav na pomoc ohroženým ženám a dětem.

Aby měli klid, trénují v noci, čímž ovšem riskují, že budou považováni za zloděje a budou mít v patách policii. Lidé je fascinovaně pozorují a jsou přesvědčeni, že se jednou určitě zabijí. Pak jim jednoho dne magistrát konečně dovolí trénovat.

Yamakasi o své vášni nikdy nemluví s rodiči, kteří se o všem dozvědí mnohem později. Každodenní trénink jako by je utvrzoval v domněnce, že se narodili s tímto sportem v žilách. Postupně si stanovují přesná pravidla, založená na vzájemné pomoci. Využívají okolního prostředí a přizpůsobují se mu. Nejsou to kaskadéři. Heslem je, aby se každý zdokonaloval v tom, co mu jde nejlépe a zároveň se snažil, aby z toho ostatní měli prospěch. Trénují sílu, pružnost, mrštnost, učí se ovládat strach, ale dbají i na rychlost i estetiku. Každý pohyb musí být fascinující a krásný. Skoky mezi dvěma budovami trénují někdy i dvěstěkrát, až se stanou samozřejmostí, až jim vizuálně i fyzicky přejdou do krve. Nikdy se nevystavovat nebezpečí, takové je základní pravidlo tohoto sportu vysoké úrovně. Cítit radost z pohybu od chvíle, kdy se člověk rozběhne, kdy srdce bije jako na poplach, a potom přichází skok, a čas se na vteřinu zastaví... a sotva člověk doskočí, přichází obrovská, netušená radost. Být Yamakasi neznamená jen chtít se překonat, je třeba mít i nezdolnou motivaci, sám sebe hodnotit pozitivně, důvěřovat si za každé situace, umět se dokonale přizpůsobit a být odhodlán vyvinout patřičné úsilí, bez něhož se neobejde žádný velký čin. A léta běží. Jejikož všichni pocházejí z početných rodin, má každý příležitostnou práci. Je ale stále těžší se scházet, a tak se v roce 1997 rozhodují, že se budou věnovat jen zdokonalování v "umění pohybu z místa na místo" ( přemisťování ) v naději, že jednoho dne je tato jejich vášeň uživí. V tomto stadiu se však nejedná jen o sport. Díky svým neobyčejným cestám objevují pocit obrovské svobody. Tato nová disciplína vede k novému zamyšlení nad takovými pojmy, jako představení, vztah k publiku, ochrana životního prostředí.

Během několik let se dostali neuvěřitelně daleko, na velice vysokou úroveň. Vášeň směřuje energii těla a ducha k naprostému splynutí. Yamakasi uznávají stejné hodnoty: přátelství, čestnost, odvahu. Tím jsou chráněni před nebezpečím, že jednoho dne sklouznou na šikmou plochu zločinu. Jejich cílem je stát se skutečným Yamakasi : silným tělem i duchem. Na cestě k tomuto cíli odhalují své vlastní slabiny, učí se je překonávat a důvěřovat si. Jelikož si uvědomují, jak velký je jejich vliv na často bezradně tápající mládež, vytvářejí toho roku i svou vlastní asociaci.

První zkušenosti
V roce 1997 se Yamakasi poprvé rozhodli představit veřejnosti. O rok později vystoupili v klipu a natočili krátkometrážní film. V roce 1998 se zúčastnili neuvěřitelného dobrodružství, jímž byl muzikál "Notre-Dame de Paris". Byli angažováni dva z nich, ale společně si vypracovali program střídání, aby si všichni mohli vychutnat atmosféru v Kongresovém paláci a následně i při turné po Francii a Kanadě.V roce 1997 se Yamakasi poprvé rozhodli představit veřejnosti. O rok později vystoupili v klipu a natočili krátkometrážní film. V roce 1998 se zúčastnili neuvěřitelného dobrodružství, jímž byl muzikál "Notre-Dame de Paris". Byli angažováni dva z nich, ale společně si vypracovali program střídání, aby si všichni mohli vychutnat atmosféru v Kongresovém paláci a následně i při turné po Francii a Kanadě.V roce 1997 se Yamakasi poprvé rozhodli představit veřejnosti. O rok později vystoupili v klipu a natočili krátkometrážní film. V roce 1998 se zúčastnili neuvěřitelného dobrodružství, jímž byl muzikál "Notre-Dame de Paris". Byli angažováni dva z nich, ale společně si vypracovali program střídání, aby si všichni mohli vychutnat atmosféru v Kongresovém paláci a následně i při turné po Francii a Kanadě. Luc Besson se o nich dozvěděl z tisku a nabídl jim, aby si zahráli ve filmu "Taxi, taxi" ( Taxi 2 ), kde se z nich stali čtyři Nindžové, kteří prchají po dálnici, skáčou z mostu a mizí policistům přímo před očima. Dostali právo dělat to, co je zakázané. Tato první zkušenost byla již sama o sobě dobrodružstvím, jejich sen se stal skutečností a jejich umění opravdovým řemeslem.

Luc Besson se o nich dozvěděl z tisku a nabídl jim, aby si zahráli ve filmu "Taxi, taxi" ( Taxi 2 ), kde se z nich stali čtyři Nindžové, kteří prchají po dálnici, skáčou z mostu a mizí policistům přímo před očima. Dostali právo dělat to, co je zakázané. Tato první zkušenost byla již sama o sobě dobrodružstvím, jejich sen se stal skutečností a jejich umění opravdovým řemeslem.

Luc Besson se o nich dozvěděl z tisku a nabídl jim, aby si zahráli ve filmu "Taxi, taxi" ( Taxi 2 ), kde se z nich stali čtyři Nindžové, kteří prchají po dálnici, skáčou z mostu a mizí policistům přímo před očima. Dostali právo dělat to, co je zakázané. Tato první zkušenost byla již sama o sobě dobrodružstvím, jejich sen se stal skutečností a jejich umění opravdovým řemeslem.

Protagonisté o filmu
Mít hned v prvním filmu hlavní role a v některých scénách dostávat rady od samotného Luca Bessona, to byla skutečně ta nejlepší škola. Jsme si vědomi, jak obrovské jsme měli štěstí. Luc Besson je jako technický poradce skvělý: všechno je rychle připraveno, hned se začíná pracovat, nejsou žádná hluchá místa, žádné prostoje. Dává zcela přesné pokyny pro přípravu následující scény. Pokud nějaké místo nevyhovuje, aby se v něm dala natočit scéna popsaná ve scénáři, je třeba se přizpůsobit. Luc Besson je velice náročný, nelpí ale tvrdošíjně na jedné věci. Stále se pokouší věci zlepšovat novými nápady, dalšími detaily, nic není dáno jednou provždy. Umí přesně, několika málo slovy, vysvětlit, jaký má být konečný výsledek. Tváří v tvář takové profesionální znalosti a jistotě si člověk musí chtě nechtě říct: Tak tohle prostě mušíš dokázat, to jinak nejde! Vyvolává to trochu paniku, ale zároveň je to obrovská stimulace. Člověk se zkrátka musí překonat. Všechny scény s herci jsme opakovali před natáčením i při něm. Luc Besson při režírování zachovává naprostý klid. Má velmi uklidňující hlas a občas udává tón tím, že sám něco předehraje. Umí člověku dodat důvěru a my jsme se všichni moc snažili mu to vrátit. Je to nesmírně stimulující. Zkrátka a dobře, pokaždé když jsme s ním pracovali, byli jsme na vrcholu blaha!

Originální hudba
Po filmech Taxi a Taxi 2 sáhl Luc Besson opět ke spolupráci s Hip Hop prostřednictvím nejsymboličtější postavy francouzského rapu, jíž je Joey Starr.
Při této příležitosti se spolu s mladými talenty sešly největší postavy současné Hip Hop: Disiz La Peste, Lady Laistee, Busta Flex, KDD a Jaeyez.

Luc Besson
Producent, scénárista a jeden z nejprogresivnějších režisérů současnosti. Jako režisér debutoval filmem "Poslední boj" (1983) a má na kontě tak výrazné a úspěšné filmy jako "Metro" (1985), "Magická hlubina" (1988), "Brutální Nikita" (1990), či "Leon" (1993).
Jeho filmy vždy vzbuzovaly zájem a vysloužily si uznání kritiků, kteří oceňovali schopnost dokonale spojit zajímavý a vážný obsah s přitažlivou, moderní formou, která vždy byla zárukou úspěchu. O tom svědčí i velký úspěch jeho sci - fi "Pátý element" (1997). Jeho výjimečný režisérský instinkt a citlivý přístup ke zvířatům jsme měli možnost vidět v podmořské fantazii "Atlantis" ( 1991 ), která byla uvedena v České republice roku 1998. Historické téma zpracoval v projektu "Johanka z Arku.