Zabiji Nixona

Podle názvu se vybranější filmy odhadovat nemají. Má první asociace na českou veselohru „Zabil jsem Einsteina, pánové“ byla střelbou nejen mimo terč, ale doslova opačným směrem. Za tajuplným slibným Zabiji Nixona se totiž skrývá seriózní sociální studie nešťastníka, jehož nepřízeň osudu přivede až k nejkrajnějšímu řešení nepřejícího životního údělu. Sledujme skutečný příběh Samuela Bicka, odhodlaného neúspěšného atentátníka na hlavu nejmocnějšího státu v sedmdesátých letech.  
 
Kromě úvodního naskočení do minulosti jsme svědky naprosto lineárního jednovláknového děje, v němž se protěžovaný Sean Penn takřka nehne z plátna. Zasloužilým umělcem bezesporu je, vývoj postavy od ponižovaného neschopného obchodníčka s luxusním nábytkem a bezradného otce až po odhodlaného spasitele země zvládl na jedničku s hvězdičkou.  
 
Bohužel ať přemýšlím sebevíc, připadá mi, že to je z obsahu půldruhé hodiny filmového pásu vlastně vše. Žádné náznaky v příběhu čehokoli jiného, než proklamovaná inverze amerického snu zrcadlící se na labilním Samueli. Z tohoto důvodu se obávám, že film opravdu zasáhne jen malé procento klubových diváků, a ohlas tak nepřesáhne svou opomenutou historickou předehru. Této hrstce se film jistě zalíbí, ostatní ale budou zívat nudou.