fb  Sdílet
   Informace    Komentáře    Obsazení    Hodnocení    Videoukázka    Fotky    

77% 398 hlasů
7.7 10 398
drama / horor / mysteriozní / thriller, Velká Británie/Irsko, , 120 min., od 15 let
The Killing of a Sacred Deer
Kinopremiéra v ČR 2.11.2017 v SK 30.11.2017 s titulky

Film v kinech
kina  
Česká LípaCrystal 20:00
PrahaKino Pilotů 21:45
TrutnovVesmír 19:00
VyškovSokolský Dům 17:30
Jablonec nad NisouJunior 20:00


Režie:
Herci: , , , , , více...


Ukázka


Špičkový kardiochirurg žije spořádaný život se svou spořádanou ženou a dvěma dětmi. Je v něm jediná podezřelá věc: šestnáctiletý Martin, s nímž se vídá a kterého pomalu, ale jistě zatahuje do své rodiny. Aniž by to věděl, přivolává na sebe tragédii antických rozměrů. I když se Martin zdá být obyčejný teenager, ve skutečnosti v něm dříme schopnost, pro kterou neexistuje racionální vysvětlení. Divné rodinné světy řeckého režiséra Jorgose Lanthimose se tentokrát mění v kubrickovský horor plný existenční úzkosti a bezvýchodnosti. Oko za oko, srdce za srdce.
Uprav informace o filmu

+ Napiš komentář k filmu a získej DVD

Web: IMDB, Oficiální stránka    Videotéka: přidat si do ní film

Barry Keoghan (rozhovor)
obrazek
Řekněte nám něco o postavě, kterou hrajete.

Martinovi je 16 let a po smrti svého otce se schází se Stevenem, kterého hraje Colin Farrell.

Jak Vám Jorgos vysvětlil filmovou postavu Martina?

Nevysvětloval mi nic ve smyslu „jaká je to postava“ nebo „odkud pochází“. Všechno bylo ve scénáři a Jorgos se nerad vrtá v detailech. Možná je to ten nejlepší přístup. Jorgos vytváří svůj vlastní styl, který je pro herce vlastně nový. To, co jsem dělal, ani vlastně nebylo hraní, spíš přednes slov.

Řekl Vám, jak byste měl mluvit?

Ve filmu mluvím velmi monotónně. V životě říkáme různé věci méně či více emocionálně, ale co by se stalo, kdybychom mluvili normálně, bez emocí? Viděl jsem film Humr, v němž byly dialogy vedeny podobným způsobem, a tak jsem to také udělal. Navíc jsem pracoval s Colinem, skutečným mistrem, tudíž jsem následoval jeho příklad.

Tento způsob mluvy však musí znít přirozeně...

Ano, Jorgos samozřejmě nechtěl, abych mluvil jako robot.

Co na Vás při natáčení filmu nejvíc zapůsobilo?

Skvělá kamera. Miluji záběry pojízdnou kamerou. Také mi vyhovovalo, že Jorgos nebere nic příliš vážně, je docela uvolněný, v pohodě. Styl jeho režijní práce je dost jednoduchý, něco na způsob „pomalu“, „nehýbej se tolik“. Podle mého názoru to je nejlepší přístup, protože všechno je už přece ve scénáři. To je tedy to, co si z natáčení odnesu. Každý má svůj vlastní styl práce, není žádný správný nebo nesprávný způsob. Všichni cítí při natáčení jednotlivých scén napětí, avšak v tomto případě vše probíhalo hladce, prostě jsme to udělali.

Jak byste popsal film svým přátelům?

Nemají ani zdání, co je čeká. Poradil bych jim, aby se nejdřív podívali na Humra. Řekl bych jim, že film je o chlapci, který si pohrává s životy jiných lidí, a řekl bych, že je to thriller.

Líbilo se Vám hrát Martina?

Ano. Nevnímal jsem Martina jako opravdu děsivou postavu. Považuji ho za normálního teenagera, kterému se toho hodně honí v hlavě a který má velkou moc. Přesně takového jsem ho ztvárnil.

Jak jste se dostal k herectví?

Pocházím z Dublinu a k hraní jsem se poprvé dostal asi v sedmnácti. Přihlásil jsem se do konkurzu pro film Mezi kanály. Vytočil jsem číslo, telefon zvedl režisér, který mi něco řekl o financování filmu a dodal, že hledá hochy, kteří by zahráli členy gangu, a já jsem odpověděl, že by se mi to moc líbilo.

Proč jste se vlastně tehdy rozhodl zavolat?

Potřeboval jsem peníze. Uměl jsem, a pořád umím lhát, ale dnes už to není žádné tajemství.

Myslel jste si tedy, že tak vyděláte nějaké peníze?

Ano. Vzpomínám si na pocit, který jsem měl na jevišti kdysi dávno, když jsem ještě chodil do školy. Uvědomil jsem si, že se to tehdy spolužákům líbilo. Všichni se smáli a já jsem si pomyslel: ‚To mi docela jde‘. Když jsem dospíval, díval jsem se na irské filmy s Colinem a Cillianem Murphym a pak jsem si řekl, že bych chtěl být hercem. Ti dva mě inspirovali. A také Michael Fassbender, další úžasný herec. Tito Irové mají něco do sebe. A když je pak vidíte při natáčení, zjistíte, že jsou to skvělí lidé.

Co byste asi dělal, kdybyste se nestal hercem?

Asi bych byl profesionální boxer. Dříve jsem jako pérová váha amatérsky boxoval. Být hercem je docela dobrý džob, ale moje záliba v boxu trvá.

Snad bude lepší neříkat režisérovi při natáčení, že boxujete…

Boxoval jsem i během natáčení Zabití posvátného jelena v Cincinnati. Osm týdnů jsem tam chodil trénovat do boxerského klubu. A budu se boxu věnovat nadále.

Kolik Vám bylo let, když jste začal boxovat?

Patnáct. Tam, kde jsem vyrůstal, jsou jen dva sporty: fotbal a box, žádné ragby. Jsou to tradičně oblíbené sporty dělnické třídy.

Zahrál jste si v Dunkirku Christophera Nolana. Jak se Vám s ním pracovalo?

Chris je opravdový mistr, stejně jako Jorgos. Nabídku účinkovat v Zabití posvátného jelena jsem dostal během natáčení Dunkirku. Je úžasné jít z extrému do extrému. Chris a Jorgos jsou skuteční mistři. Jorgos vytváří unikátní žánr a jeho styl je jedinečný. A Chris má svou vlastní vizi. Pracovat s nimi bylo neskutečné. O své roli v Dunkirku v tuto chvíli nemohu říct nic bližšího, než že je to dobrá role a že práce na tomto filmu byla pro mě vynikající zkušenost. Měli jsme k dispozici bojové letouny Spitfire a další náležitosti, filmovali jsme i v Dunkirku, takže jsme získali představu o tomto místě. Sice jsem nebyl v přímém kontaktu s Tomem Hardym, protože jako pilot byl pořád ve vzduchu, ale měl jsem možnost pracovat s Cillianem Murphym a Markem Rylancem i s Tomem Glynn-Carneym, který v tomto filmu debutoval. Ostatní herci mě naučili hrát poker. Když jsme mezi natáčením jednotlivých scén oddechovali na lodi, hráli jsme karty. A když pak Mark Rylance přijel do Irska, v jednom ze svých rozhovorů novináře varoval, aby nehráli poker s Barrym Keoghanem. To proto, že jsem vyhrával. Nikdy předtím jsem poker nehrál - byla to jedna z věcí, kterou jsem se při natáčení toho filmu naučil.

Můžete nám prozradit, jak se Jorgos a Chris liší ve svých přístupech k režii?

Vlastně se tak moc neliší. Jejich přístupy jsou velice lapidární, víc než pár slov vám neřeknou. Někteří režiséři pořád dokola vysvětlují své představy, avšak Chris and Jorgos si vystačí s několika slovy a ihned pochopíte, co mají na mysli.

Dáváte obecně přednost menším nezávislým snímkům, nebo výpravným velkofilmům jako Dunkirk?

Jediné, co si přeji, je mít možnost pracovat s filmaři jako jsou Jorgos a Chris, s režiséry, kteří přinášejí něco nového, neotřelého. A vždy záleží na scénáři.

A co superhrdinské filmy? V současnosti se jich točí spousta. Líbí se Vám?

Nepopírám, že bych si rád zahrál třeba Robina v Batmanovi. Myslím, že je nejvyšší čas.

Co Vás očekává v nejbližší době?

Jsem v kontaktu s různými režiséry, za což do značné míry vděčím své roli v tomto filmu. Ještě jsem se nerozhodl, co budu dělat příště. Moje současná pozice je skvělá, vzrušující. V nejbližší době se vrátím na venkov, dám si pohov, budu boxovat a hodně jíst.

V uplynulých několika letech se Váš život hodně změnil…

Ano, je to tak.

Pořád ještě žijete v Dublinu?

Žiji teď na irském venkově, což je ohromné.

Poznávají Vás lidé v Irsku?

Ano, ale spíš mě znají z televize, jen výjimečně mě někdo zná jako filmového herce. Určitě si však nebudu stěžovat na to, že mě lidé znají, tím jsem si jist.

Máte v rodině ještě nějakého herce?

Proboha, to ne. V místě, odkud pocházím, neznám žádné herce. Režisér Jim Sheridan se narodil pár minut cesty od mého rodiště. Jsem z dělnické čtvrti Dublinu. Ale pochází odtud pár fotbalistů.

Bylo pro Vás těžké mluvit v Zabití posvátného jelena s americkým přízvukem?

Ano, bylo to dost těžké a stálo mě to velké úsilí.

Jak Vaše rodina a přátelé reagují na Váš herecký úspěch?

,Podívej, je v televizi’. Docela by mi vadilo, kdyby se ke mně začali chovat jinak, ale nic se nezměnilo. Jsou skvělí.

Co Vás na herectví nejvíc těší?

Rád potkávám nové lidi. Z každého filmu si něco odnesu, ať už získám novou dovednost, nebo se od někoho něco naučím. Když jsem ve společnosti herců, snažím se neustále od nich něco pochytit - třeba to, jak mluví s lidmi, nebo jak se chovají. Je to jako školení. Colin je můj mentor. Je nesmírně dobrosrdečný. Stejně laskavá je i Nicole. Oba se ke všem mladším hercům chovali nadmíru přátelsky. Colin mě vzal pod ochranná křídla. Bylo úžasné být v Americe a točit film s irským krajanem.

Jak se připravujete na své role?

Věnuji se přípravě dvě nebo tři hodiny denně, nechci být na sebe příliš tvrdý. Nemyslím si, že existuje nějaký správný nebo špatný způsob, nejlepší je dělat to tak, jak to každému vyhovuje. Obvykle požádám svou babičku, aby sepsala nějaké otázky. Dám jí scénář a řeknu ji: ‚Napiš otázky, které by ses zeptala tohoto člověka, kdybys ho neznala‘. A ona si namátkou poznamená tyto otázky. Nemá ani tušení, proč to má udělat, ale sepíše otázky, na které by se někoho zeptala, aby o něm zjistila více. Mám tedy k dispozici scénář i babiččiny otázky. Sice to tak nebylo v případě Zabití posvátného jelena, ale na Dunkirk jsem se přesně takto připravoval. Pak se snažím soustředit během natáčení. Neřídím se při hraní podle nějakých pravidel - když se něco stane nebo objeví, reaguji na to a soustředím se.

O čem jste snil jako dítě? O tom, že jednou budete boxer?

Ano. Také mě ale hrozně bavilo kreslení. Maloval jsem si své vlastní Simpsonovy. Neustále jsem něco dělal, pamatuji si třeba, jak jsem si vyrobil prak, pořád jsem něco vymýšlel. Když jsem byl starší a začal jsem hrát, sestavil jsem si seznam režisérů a filmařů, s nimiž jsem chtěl pracovat. A úplně na prvním místě byl Jorgos. Na seznamu byl i Bart Layton, a také Ed Guiney. Když si věříte, vaše sny se splní. Jorgose jsem zapsal do svého seznamu poté, co jsem viděl Humra. Řekl jsme si: Takový film bych chtěl udělat‘. Jeho filmy miluji - Špičák, Humr a další - všechny mají jedinečnou atmosféru a jsou žánrově osobité. Ohromný tvůrce! A pracovat s ním je opravdu úžasné. Ani jednou se nestalo, aby se něco nepovedlo. Byl jsem v totální pohodě a nebrali jsme to příliš vážně. Věděli jsme, co chceme, a byla to skvělá zkušenost.

Musel jste být v sedmém nebi, když jste dostal šanci pracovat s Jorgosem…

Umíte si to představit? Nemohl jsem tomu uvěřit. Byl jsem radostí bez sebe. Dostal jsem příležitost pracovat nejen s Jorgosem, ale i s Colinem a Nicole Kidmanovou. Celý týden jsem se usmíval.

Nicole je velká hvězda. Byl jste oslněn, když jste jí poprvé uviděl?

Je to skutečná hvězda. Vzpomínám si, jak jsem se připravoval na tu velkou scénu s ní - v duchu jsem si říkal: ‚Nicole Kidmanová, a já tam mám sedět v trenýrkách‘. Nicole se však dokáže vcítit do pozice svých mladších, méně zkušených kolegů. Jak ona, tak Colin dokázali vytvořit pohodovou atmosféru, takže jsme vůbec neměli pocit, že jsme v blízkosti velkých filmových hvězd. A když je blíže poznáte jako lidi, zjistíte, že jsou oba báječní. Už dříve jsem se setkal s několika slavnými režiséry, a když jsem se pochlubil své babičce, ta se zeptala: ‚Kdo?‘. Pak se na vše díváte jiným pohledem.

Giorgos Lanthimos (rozhovor)
obrazek
Užíváte si to v Cannes?

Ne tak docela. Raději bych tady byl bez filmu. Cítím velký stres, na druhé straně jsem ale pochopitelně šťastný, že mám možnost svůj film představit zde, protože neznám lepší místo. Takže jsem velmi rád, že jsem v Cannes, i když je to stresující a vyčerpávající zkušenost.

Jaká témata zpracováváte ve svém Zabití posvátného jelena?

Myslím, že Zabití posvátného jelena je především o spravedlnosti, mstě, víře a volbě - o neschopnosti usoudit, co je správné a co je špatné, když čelíte těžkým životním dilematům.

Jak obvykle probíhá společná tvorba scénáře s Efthymisem Filippou? Čím začínáte psaní? Vycházíte z nějaké myšlenky nebo představy o určité postavě?

Většinou je to neustále se měnící proces. Řekl bych, že vycházíme z nějaké myšlenky, zkoumáme nějaký jev, nebo rozvíjíme počáteční situaci. Myslím, že tentokrát jsme začali s představou chlapce, který přišel o otce a který se snaží docílit spravedlnosti tím, že naváže vztah s lékařem, který jeho otce operoval a kterého pokládá za odpovědného za jeho smrt.

Martin byl tedy první postava, která vám přišla na mysl?

Ano, situace chlapce, který ztratil svého otce, a který se domnívá, že za to někdo nese vinu. Myslím, že to byla původní premisa, z níž jsme vycházeli. Z ní se pak rozvinula složitější struktura s nadpřirozenými prvky. Velká část příběhu logicky vyplynula z naší snahy zvýšit tlak na postavy za účelem co nejvíce odhalit lidskou povahu. Pokoušíme se hnát věci do krajnosti, což nás nutí přicházet s dalšími prostředky a prvky, které k tomu využíváme.

Považujete psaní scénáře za zábavné? A děláte to společně s Efthymisem?

Ano, je to zábavné - je to vlastně jedna z nejzábavnějších částí tvůrčího procesu. Často se mě lidé ptají: „Co Vám přináší největší radost? Je to natáčení, nebo stříhání?“ A já jim odpovídám: „Nesnáším je všechny stejně“. Necítím při tom žádnou radost - je to příliš stresující. Avšak chvíle objevení nějaké myšlenky, ať už s Efthymisem nebo jiným scénáristou, je pro mě velice vzrušující. Není nic lepšího, než pocit, že nějaký zajímavý nápad budeme moct rozvinout do skutečného příběhu, který bude fungovat. Efthymis nejdřív napíše velkou část scénáře, poté se znovu sejdeme a pustíme se do úprav textu i jeho struktury. Jsou to jen různé fáze procesu, a když některé scény nefungují tak, jak bychom si přáli, vrátíme se opět ke struktuře. To se mnohokrát opakuje, až dospějeme ke konečnému tvaru.

Colin Farrell také hrál ve Vašem filmu Humr. Pracujete s ním rád?

Ano, s Colinem pracuji velmi rád. Tentokrát to bylo ještě lepší než minule, protože jsme se už znali. Bylo pro nás lehčí ubírat se stejným směrem. V mém novém filmu ztvárňuje mnohem komplikovanější roli, a myslím, že naše předchozí společná zkušenost nám prospěla.

Míváte při psaní scénáře na mysli nějaké konkrétní herce?

Ne, nikdy. Během psaní se snažím nic si nepředstavovat - na to se chci soustředit až úplně na závěr. Nejdřív chci být plně přesvědčen o textu, o příběhu, o celém scénáři. Teprve když mám pocit, že je scénář hotový, že bude fungovat, začínám přemýšlet o tom, kde bychom mohli film natočit a koho bychom do něj mohli obsadit.

Čerpal jste při psaní přímou inspiraci ze starořeckého dramatu?

Řekl bych, že ano. Ačkoli jsme se jím primárně neinspirovali, během psaní scénáře jsme si uvědomili jisté paralely, a tak jsme usoudili, že by nebylo od věci ve filmu na antickou tragédii odkázat. Navíc mi přišlo zajímavé to, že těmto tématům lidé věnovali pozornost už tak dávno - odpovědi na jisté otázky lidstvo hledalo odjakživa. Přišlo mi zajímavé poukázat na tuto asociaci, ale v žádném případě jsem se nesnažil o adaptaci řecké tragédie.

Měl jste na mysli hru Ifigenie v Aulidě?

Jak už jsem řekl, když jsme psali scénář, objevili jsme paralely mezi naší premisou a premisou této tragédie, a tak jsme všude, kde jsme to považovali za vhodné, začali na drama odkazovat. Nesnažili jsme se tedy o adaptaci této tragédie, protože náš příběh se vyvíjí jiným směrem.

A to přesto, že Vy sám jste velký řecký vypravěč?

Vžitá představa, že my Řekové hlouběji chápeme antické drama, nemá opodstatnění. Myslím, že je nám hodně vzdálené - konec konců ani nejsme v tomto oboru nějak zvlášť vzdělaní. Nezáleží na tom, odkud pocházíte, když se zajímáte o divadlo, umění či literaturu, sami se obeznámíte s antickými texty. A já nejsem v tomto ohledu žádná výjimka - nemám žádný bližší, důvěrný vztah k řecké tragédii, ani hlubší vědomosti v této oblasti než ostatní umělci.

Můžete nám prozradit, jak jste rozvinuli myšlenku chlapce, který přišel o otce a usiluje o dosažení spravedlnosti?

Pro nás to byla základní situace. Nejde jen o chlapce, který ztratí otce, je to složitější, protože někoho z jeho smrti viní a doufá, že se domůže spravedlnosti. V jeho životě to představuje devastující zkušenost, a proto cítí, že musí sjednat nápravu. Snažili jsme se v tom najít něco zajímavého a k tomuto základu něco přidat, doufaje, že vše vyústí do složitého závěru, který diváka donutí zamyslet se nad dalšími možnými souvislostmi. Jak jsem řekl, tehdy jsme si najednou uvědomili, že v tom spočívá něco podobného antické tragédii, a k tomu se pak přidala hororová stránka. Všechno se to sešlo dohromady. Snad se nám povedlo vytvořit komplexní dílo. Film pojednává o mnoha různých věcech a naším cílem bylo vytvořit něco jedinečné.

Musel jste Vy sám někdy čelit podobně těžkým rozhodnutím jako protagonisté ve Vašem filmu?

Ne, naštěstí jsem zatím nemusel.

Je podle Vás v dnešní době tento film důležitější proto, že už lidé necítí takovou odpovědnost?

Nevím, zda je film dnes aktuálnější než kdysi. Myslím si, že předkládaná témata nejsou nic nového pod sluncem, lidé hledali odpovědi na tyto otázky už 400 let před naším letopočtem. Osobně mě však fascinuje, že naše současná společnosti je mnohem konzervativnější a že se těmito tématy vlastně nezabýváme. Nechce se nám o nich mluvit, a pak nás šokuje, když jsme nuceni se s nimi vyrovnat v běžném životě. Nevím tedy, zda je můj film v dnešní době aktuálnější než dříve, nebo zda by byl stejně aktuální před dejme tomu před deseti lety. Podle mého názoru jde o něco věčného a globálního, a právě proto mě lákalo těmto tématům věnovat pozornost.

Když už je řeč o globálním přesahu, příběh se odehrává v Americe: měl jste pro svou volbu místa nějaký důvod?

Jak už jsem řekl, práci pokaždé začínáme psaním scénáře. Nikdy si v této fázi nedělám starosti s tím, jak to bude vypadat, nepřemýšlím nad tím, kdo ve filmu bude a kde se bude natáčet. Doposud jsme obvykle psali příběhy, které by se vlastně mohly odehrávat kdekoli. Teprve po dokončení textu začínám myslet na místo, kde by bylo film nejlepší natočit. A tento film mi připadal jako americký. Pracuji nanejvýš intuitivně a vlastně ani nevím, proč jsem to takto vnímal. Jednou věcí jsem si však byl jistý, a sice tím, že jsem film chtěl udělat v angličtině, což omezilo možnosti volby. Hodně jsme diskutovali o tom, zda by to měl být britský nebo americký snímek, a nakonec jsme se shodli na té druhé možnosti. V tomto případě mi také dávalo větší smysl skloubení prvků různých žánrů, dokonce i zdravotní systém mi připadal víc americký než britský. Při rozhodování mi pomohla různá další hlediska. Když jste otevřeni všem možnostem, nakonec se rozhodujete s ohledem na detaily.

Proč jste si vybral právě Cincinnati?

Toto město jsem si vybral z praktických důvodů. Věděl jsem, že chci, aby se příběh odehrával na americkém středozápadě. Pak jsme se pustili do průzkumu, pátrání, zjišťování vhodných daňových pobídek a podobně. Navštívili jsme různá místa, ale nakonec jsme dospěli k tomu, že město Cincinnati jednoduše nejvíc odpovídalo našim představám.

Pracovalo se Vám ve Spojených státech dobře?

Ano, pracovalo se nám tam skvěle. I když jsem zatím nikdy nenatáčel ve velkých městech jako New York nebo Los Angeles, pracovní podmínky v tomto menším americkém městě byly velmi příznivé. Myslím, že lidé v menších městech jsou mnohem přívětivější vůči natáčení než ve velkých městech. Také pohyb z místa na místo je jednodušší - máte větší volnost a flexibilitu. Neexistuje tam mnoho praktických překážek, které by mohly negativně ovlivnit tvůrčí proces. Takže jsem si natáčení v USA opravdu užil.

Plánujete tedy i příští film natočit ve Spojených státech?

Právě jsem dokončil svůj nový film Oblíbenkyně, který je ale výrazně anglický, tudíž jsme ho natočili v Anglii.

Jak jste přišel na téma kontroly něčího života prostřednictvím myšlení?

Nevzpomínám si. Žijete svůj život, přemýšlíte o různých věcech, některé otázky vás zaujmou, začnete se jimi více zabývat a mluvit o nich s lidmi kolem. Náměty si vybírám tak, že se sejdu se svými spolupracovníky, začneme uvažovat o dalším projektu, o tom, čemu se budeme věnovat. Prostě předložím nějakou myšlenku, ale jak se objevilo zrovna toto téma, to opravdu nevím.

Zajímalo Vás vždy klinické hledisko příběhu, práce chirurga?

Nijak zvlášť. Pokud jde o nemocnice, nerad je navštěvuji. Nevím, jak a proč tento můj negativní pocit vznikl. Možná jde o strach z neznáma. Opět bych chtěl připomenout, že všechny tyto prvky se vždy vykrystalizují v souvislosti s tím, co se snažím prozkoumat. Jednoduše mi dávají smysl. Možná to zní divně, ale je docela logické, že začnete s nějakou malou premisou a snažíte se zjistit, kdo je hlavní osobou. Jak už jsem řekl, něčí život je v rukou chirurga, ale nedokážete s jistotou říct, zda je odpovědný za smrt otce. Pak se objeví postava, která se octne ve zvláštní situaci v životě i ve společnosti a kterou pak začnete zkoumat - jednoduše se pokoušíte odpovědět na určité otázky a najít způsob, jakým vyvíjet nátlak na lidské bytosti.

Tento film je radikálnější ve svém námětu, ale konvenčnější ve svém vyprávění, než ostatní Vaše filmy. Znamená to, že se nyní ubíráte tímto směrem?

Ne, tímto způsobem vůbec nepřemýšlím. Když se snažím vytvořit něco nového a odlišného, nikdy neuvažuji v tomto smyslu. Myslím pouze na materiál, který mi připadá zajímavý, nebo na to, co bych chtěl udělat. Nikdy si neříkám, že bych měl něco podniknout pro svou kariéru. Řídím se svým instinktem, myslím na to, co se mi líbí, jaké pocity to ve mně vzbuzuje, a snažím se k tomu přistupovat s absolutní tvůrčí volností. To samozřejmě nejde uskutečnit naprosto doslovně, protože jednáte s mnoha lidmi a existuje spousta praktických hledisek, ale takto v podstatě dělám své filmy. Prozatím bych nenatočil film, kdybych neměl naprostou svobodu rozhodování.

Jak se vypořádáte s kontroverzními nebo negativními recenzemi?

Vlastně nijak - recenze čtu málokdy. Někdy, s určitým časovým odstupem, si nějaké v rychlosti přečtu a vidím: „Ó, to je špatné a to je dobré“. V negativní recenzi však mohu najít něco užitečného, něco, s čím mohu souhlasit, protože vždy usiluji o vytvoření něčeho jiného, a v příštím filmu se to pak budu snažit udělat lépe. V mnoha případech však kritici přistupují k filmům ze svého osobního pohledu - a jelikož žádná vědecká metoda hodnocení neexistuje, jsou to pouze jejich názory. Respektuji to - konec konců, lidé pocházejí z různých prostředí, mají různé životní zkušenosti, různé vzdělání, odlišná kulturní zázemí. Nelze tedy očekávat, že všichni budou na něco reagovat stejně. Různé názory jsou nevyhnutelné a já to plně respektuji.


logo horoskopy
logo humor
logo studentka
logo nejhry
logo najdemese
logo sms
logo tvp
hledat filmy, osoby, kapely, kulturní akce... Filmy, osoby, kapely, kulturní akce...
hledat filmy, osoby, kapely, kulturní akce...
    Přihlášení
    Registrace


    Pondělí 11. 12. 2017 Svátek má Dana
    Vyhrávej v casino.cz nebo na vyherni-automaty.cz   Prodávej s Plať-Mobilem.cz