V den, kdy Henry poprvé spatřil Clare, věděl, že ho zná roky. Odmalička byl jejím nejlepším přítelem, jejím důvěrníkem, její ne zrovna tajnou láskou. Henry je cestovatel časem. Má vzácnou genetickou anomálii, která způsobuje, že nikdy neví, kdy se zničehonic objeví na úplně jiném místě, v jiném roce. Muž, kterého Clare zná celý svůj život, je Henry v době, která teprve přijde. Na svých cestách do minulosti se Henry seznámí s malou holčičkou, která se jednou stane jeho ženou. Nyní už dospělá Clare se konečně s Henrym potká ve správné době... a představí se muži, kterého miluje celý svůj život.

Režisér Robert Schwentke tvrdí, že se navzdory názvu nejedná o sci-fi film. „Jde o emotivní pouť dvou lidí, kde cestování v čase je jakýmsi katalyzátorem věcí, které je jak posilují, tak zároveň zkoušejí pevnost jejich pouta. Můžete namítat, že cestování v čase je to, co je spojilo, ale v zásadě je to také to, co způsobuje celou řadu konfliktů. Viděl jsem v tomto tématu příležitost, jak natočit velkolepý milostný příběh a zároveň vetkat do jejich vztahu ještě další podtext. Tím je to pro mě pravdivější, zvášť v příběhu dvou lidí, kteří mají ten neuvěřitelný dar, že najdou člověka, ke kterému patří. Je důležité, že jim to nespadne jen tak do klína, ale v určitém bodě se o to musí zasloužit.“

Režisérův pohled sdílejí i herci. Rachel McAdams, která hraje Clare, říká: „Milostný příběh je zajímavější, když spolu dva lidé prochází životními radostmi i starostmi a jejich láska trvá. Myslím, že láska, která zdolá největší překážky je inspirující a překážky, kterým čelí Clare a Henry jsou jistě velmi náročné.”

Roli Henryho ztvárnil Eric Bana, který dodává: „Celý koncept cestování časem a fakt, že Henry a Clare mohou být rozděleni v každém okamžiku, je pro ně velmi složitý v tom smyslu, že nemají velkou kontrolu nad svým vlastním osudem. V milostných příbězích potřebujete dramatické události, které mají spád a vyzkouší vztah dvou lidí a naše dvě postavy měly dramatických událostí dost. Jejich vztah je ale v zásadě pevný a vy uvěříte, že se skutečně milují. Myslím, že se jedná o velmi intimní a dojemný příběh, ze kterého budete odcházet a budete mít o čem přemýšlet.“

“Zakletý v čase” je natočen podle románu spisovatelky Audrey Niffenegger, který v České republice vyšel pod názvem „Žena cestovatele časem.“ Producent Nick Wechsler vzpomíná: „Knihu jsem četl ještě jako rukopis a hned jsem si říkal, že je nádherně napsaná a má velmi poutavý námět. Svým obsahem zasáhla do více žánrů: základem je milostný příběh, ale je tu i trochu sci-fi díky cestování časem a tím je děj filmu nepředvídatelný.“

„Jde o zcela nový způsob pojetí milostného příběhu, který je nadčasový v každém smyslu toho slova,“ říká Dede Gardner, producent filmu. „Všichni jsme při čtení knihy i u filmu cítili, že je třeba trochu posunout hranice reality, kde prostě přijmete fakt, že Henry cestuje časem. Pomáhá to, že v Clare najdete ženu, která tomu věří se vším všudy, její důvěra v něj je pro nás všechny, kteří jejich příběh sledujeme, přímo klíčová. Všechno je o důvěře, víře, osudu a následcích. Je to o tom, jak těžká láska může být, ale také o tom, jak může být naprosto magická a nádherná.”

Scénárista Bruce Joel Rubin, který získal Oscara® za scénář k filmu „Duch“ - další film, který spojil milostný příběh a nadpřirozený prvek - napsal také scénář k filmu „Zakletý v čase.” Přiznává, že byl knihou Audrey Niffenegger zcela fascinován. „Četl jsem ji ještě před vydáním a byl jsem naprosto uchvácen její vizí a hloubkou její představivosti. Říkal jsem si, že ten příběh je skvěle vyprávěn a chtěl jsem pomoci ho přenést stejně tak i na plátno,” dodává.

„Pokaždé, když se filmaři rozhodnout adaptovat knihu takového rozsahu, je to vážně strašný úkol,“ poznamenává Wechsler. „Nejde jen o velikost, je to celá struktura - zůstat věrný architektuře knihy, ale zároveň dovolit scénáristovi vnést do projektu svou vlastní kreativitu. Díky Bruceovi jsme měli toho nejlepšího.“

Rubin podotýká: „Kniha je velmi komplexní a bylo obzvlášt náročné šachovat s různými časovými liniemi. Rozhodl jsem se, že tok příběhu bude určen milostným příběhem. Scéna za scénou se vyvíjí romance vlastní cestou, ale dokud ta cesta měla svůj emotivní smysl, nikdy mě nezklamala.“

Schwentke také souhlasí, že se nechal vést emoční cestou. „Náš příběh není určen časovou chronologií, ale rozpětím jejich vztahu.“ Gardner vzpomíná na výběr režiséra filmu: „Měli jsme pocit, že Robert měl pro film zvláštní pochopení. Je neuvěřitelně precizní, ale také velmi vášnivý, což je kombinace, která našemu filmu absolutně sedí. Je tu samozřejmě i vědecký aspekt příběhu, ale pak tu máte na druhou stranu také romantický příběh, který vaše srdce rozbuší a vy si jen řeknete, ať se jde věda vycpat.“

Středem milostného příběhu je Clare a Henry, dva lidé, kteří jsou určeni jeden pro druhého i navzdory nevyzpytatelným silám času. Do role Clare byla obsazená Rachel McAdams, která říká, že ji její postava poprvé uchvátila ještě na stránkách knihy. „Četla jsem knihu před pár lety a říkala jsem si, jak je ten příběh kouzelný, takže když přišla nabídka zahrát si Clare ve filmu, byla jsem nadšená. Ta postava mě velmi zaujala. Líbí se mi, že je umělkyně a také se mi líbí, že je plná fascinujících protikladů: je velmi moudrá, ale zároveň taky trochu naivní, hledá neobyčejné věci - zamiluje se do cestovatele časem - ale zároveň chce zoufale něco stabilního ve svém životě. A myslím, že právě ta touha po stabilitě se vyvíjí s tím, jak příběh pokračuje. Je zcela oddaná tomuto muži a všemu, co s tím souvisí, ale bojuje za to, mít domov a žít normální život.“

Wechsler si vybavuje, když se tvůrci poprvé s herečkou setkali: „Neuvěřitelně se do Clare vcítila a okamžitě jsme věděli, že ji pro tu roli chceme. Rachel má také charisma, které jsme pro tuto roli považovali za velmi důležité.“

„S Rachel,“ poznamenává Schwentke, „se děje něco nepostižitelného; ona prostě září. Je tak krásná, až vám to bere dech. Mezi její tváří a kamerou snad probíhá přímo alchymistická reakce.“

Však chemie byla také zásadní při obsazení Erica Bany do role Henryho. „Milostný příběh očividně záleží na těch dvou správných lidech; bez správné chemie to prostě nefunguje,“ potvrzuje Wechsler. „Po schůzce s Ericem nám instinkt říkal, že s Rachel budou skvělou kombinací a to také byli.”

„Když jsem Erica potkal, řekl jsem si, že by se pro roli Henryho hodil skvěle,“ tvrdí Schwentke. „Je to úžasný herec a taky fakt dobrý chalp. Je čestný, stojí nohama na zemi a rodina je pro něj velmi důležitá, všechny tyto jeho kvality z něj při hraní vyzařují, to dodává opravdovosti Henryho vážné situaci.“

Bana říká, že příležiost spolupracovat s Rachel McAdams a Robertem Schwentem ho velmi lákala. „Jsem fanouškem Rachel a chtěl jsem si s ní zahrát. Také jsem viděl několik Robertových filmů a vždycky jsem si říkal, že je velmi zajímavý režisér jak vizuálně, tak stylisticky. Řekli jsme, jak si každý film představuje, jak si materiál interpretuje a jsem vážně nadšený, že jsem mohl hrát Henryho.“

Pro herce spočívala výzva hrát cestovatele v tom, že postava samotná má mnoho tváří, vidíme Henryho v různém věku a stavu podle životních etap a zkušeností v minulosti, přítomnosti i budoucnosti. „Měl jsem tak prostor vybrat, co bude to pravé pro roli v různém období,“ vysvětluje Bana. „Všichni se časem měníme, nikdo z nás stejný jako před deseti lety. Život na nás nechává stopy - jak se chováme, kolik trpělivosti máme, jak dokážeme odpouštět, jak jsme tvrdohlaví... Hrát Henryho mi umožnilo prozkoumat různé stránky stejné osobnosti a jaký vliv to mělo na jeho vztah s Clare.“

Protože vztah Clare a Henryho se nevyvíjí lineární časovou osou, nechal Schwentke, aby si McAdams a Bana nejprve upřesnili vztah svých postav v jednotlivých etapách. Režisér říká: „Ty týdny jsme trávili vysvětlováním každé scény a zkoumáním, jaký vliv mělo cestování časem na chování v každodenních konfliktech. Cestování časem je sice trochu sci-fi, ale scény odhalující jejich emoce jsou reálné a uvěřitelné. Navíc jsme měli všichni příležitost se lépe poznat dřív než na place.“

Oba herci ocenili tento čas navíc. „Zkoušení je vždycky velkým benefitem,“ potvrzuje Bana. „Během zkoušení se vždycky snažím zjistit, jak mí kolegové rádi pracují. S Rachel bylo neuvěřitelně snadné spolupracovat. Na zkoušky chodila až neobvykle dobře připravená, znala perfektně scénář a měla naprosto jasno v tom co a jak dělat, ale nikdy ne na úkor ostatních herců. Je přirozená a vždycky byla přesně tam, kde měla být. Mou práci tím velmi usnadnila. Je fantastická.”

McAdams obdobně nešetří chválou hlavního hrdiny: „Eric je jedním z nejušlechtilejších herců, s jakým jsem kdy pracovala. Je báječný posluchač a velmi trpělivý a umí podpořit. Můžete se na něj opravdu spolehnout. A navíc je s ním legrace. Skvěle se mi s ním pracovalo. Nemohla jsem si přát lepšího časem-cestujícího manžela,“ směje se.

Ze zřejmých důvodů se Clare nikdy nikomu nesvěřila, že její životní láska cestuje časem. Podivné chování jejího přítele je zpočátku zdrojem podezření jejího nejbližšího kamaráda Gomeze, kterého hraje Ron Livingston.

„Ronovým fanouškem jsem už dlouho, byl jsem nadšený, když jsme ho obsadili do role Gomeze,“ komentuje Schwentke. „Chtěl jsem někoho, kdo má dramatické zvraty, ale zároveň skvělé komediální načasování - a to je Ron.“

Když Henry prozradí Gomezovi své tajemství, Gomez si pochopitelně myslí, že je blázen...dokud Henry nezmizí přímo před jeho očima. z understandably thinks he’s crazy…until Henry vanishes right in front of his eyes. Gomezova nedůvěra a skepse nakonec ustoupí a s Henrym se stanou přáteli na celý život.

Livingston říká: „Gomez s Henrym nakonec najdou společný zájem - starost o Clare. Henry potřebuje někoho, kdo s ní bude, když on sám nemůže a tím správným člověkem je Gomez. Henry a Clare mají vskutku zvláštní vztah. Jejich osudy jsou propleteny tak, že jen málokdo tomu může rozumět.“

Jedinečné okolnosti vztahu Clare a Henryho jsou v přímém kontrastu s relativně rutinním vztahem Gomeze a jeho ženy Charisse. Jane McLean, která byla do této role obsazena, poznamenává: „V mnoha ohledech je Charissin život přesným opakem života Clare. Myslím ale, že úžasný vztah Clare s mužem, který cestuje časem, je tak fascinující, že něco z toho proniklo i do Charissina vlastního života. Charissin normální život je tak opakem Clarina abnormálního. Myslím, že obě ženy dodávají rovnováhu do života té druhé.“

To, co chce Clare nejvíc, je Henryho dítě, chce aspoň zdání normální rodiny. Ale Henry odolává, obává se, že přenese svou genetickou anomálii na své dítě a ví, jaké problémy způsobilo jeho cestování mezi ním a jeho otcem.

Arliss Howard v roli Henryho otce, Richarda DeTamble, se jen těžko srovnává se stavem svého syna, ale ne proto, co Henry dělá, ale proto, co udělat nemůže - zachránit svou matku, Richardovu ženu, která zemřela při strašlivé autonehodě, když bylo Henrymu 6 let. Henry, který byl tehdy také v autě, přežil jen díky tomu, že v okamžiku srážky právě zmizel v čase. Ačkoli se do toho okamžiku vracel několikrát a byl svědkem nehody, nikdy nemohl minulost změnit.

„Fakt, že nemůže nic změnit, mu neustále připomíná, jak bezmocný v té situaci je,“ říká Dede Gardner. „Je to mnohem horší, protože tak čas nikdy nemůže uzdravit rány. A ještě hůř, čas je zachovává, protože se pořád a pořád vracíte.“

Jak vysvětluje Henry Clare: „Čas je jako gravitace. Velké události vás vtahují.“ Schwentke doplňuje: „To znamená, že se vrací nejčastěji do míst, která formovala jeho život. A tím největším je samozřejmě smrt jeho matky a setkání s Clare na louce.“

Henry a Clare nakonec vyhledají pomoc genetického specialisty Dr.Davida Kendricka, kterého ztvárnil Stephen Tobolowsky. „Je skvělé, když dostanete příležitost režírovat herce, které jste vždy obdivoval,“ říká Schwentke. „Vyrostl jsem ve filmového fandu v Německu a pamatuju si, jak jsem vídal Arlisse a Stephena ve filmech a obdivoval jsem jejich výkony. A pak jednoho dne s nimi můžete pracovat. To je obrovský dar.“

Do filmu „Zakletý v čase” bylo obsazeno i několik mladých talentovaných herců. Brooklynn Proulx hraje mladou Clare, když se poprvé setká s Henrym na louce za domem. Alex Ferris ztvárnil mladého Henryho. Sestry Hailey a Tatum McCann hrají dceru Clare a Henryho, Albu v deseti a pěti letech.

„Zakletý v čase” se odehrává v Chicagu. Produkční tým odjel do Větrného Města natočit nějaké exteriéry a další scény. Většina filmu se ale točila v Torontu. Aby se ve filmu uchoval prchavý okamžik času, bylo podle vedoucího výpravy Jona Hutmana nutné, aby prostředí pro hlavní natáčení působilo nadčasově. „Chtěli jsme vytvořit pocit, že je čas tekutý, protože taková je Henryho zkušenost s časem a následně i zkušenost Clare s časem a místem. Ve filmu je patrná jistá nadčasovost, ale také vývoj jejich příběhu. Snažili jsme se hlavně zachytit tři významné kapitoly jejich života.“

První kapitolou je, samozřejmě, louka, kde se pár poprvé setkal. Lokační manager Don Cornelius říká, že louka, kterou vybrali musela splňovat několik kritérií. „Musela vypadat, že je hned za domem Clariných rodičů a zároveň musela vypadat jako vlastní svět Clare a Henryho...magické místo.“

Navíc otevřené prostranství louky muselo být ohraničeno stromy, aby mohl zůstat Henry zakrytý, když se poprvé objeví. Našli dokonalé místo na soukromém pozemku asi 45 minut od Toronta. Aby louka vypadala přirozeně, filmaři ji pořádně zavodnili a požádali majitele, aby ji nesekal, tak louka vypadala přerostlá a bujná.

Další kapitolou života Clare a Henryho začíná v knihovně, kde Henry pracuje a jak Hutman dodává: „V haldě knih může na hodiny legitimně zmizet a nikdo nezjistí, že zmizel.“ Až tady se dospělá Clare a Henry potkají ve stejném čase a jejich společná budoucnost se dá do pohybu. Tyto scény se natáčely v torontské Osgoode Hall Law Library, která představovala chicagskou Newberry Library. Henry pozve Clare do svého bytu ve městě, který odráží jeho chvilkový životní styl. Hutman poznamenává: „Vypadá to že se právě přistěhoval, nebo se stěhovat bude; jeho věci jsou v krabicích a pytlích. Je to velký komplex, kde může žít v anonymitě. Myšleka byla, že jako cestovatel časem je to chlap, který nemá žádné přátele, žádné kořeny.“

Jak Clare a Henry budují společný život, najdou i svůj dům snů, což je třetí kapitolou jejich života. „Robert Schwentke nechtěl ztratit nádech města úplně, jejich snový dům je jakýmsi útočištěm uprostřed města,“ pokračuje Hutman.

Cornelius říká, že našli ideální dům v přestavěné faře z osmdesátých let devatenáctého století. „Je to velký starý dům se zídkou kolem zahrady. Je to nadčasové místo uprostřed města.“ Hutman a jeho tým pak vytvořili interiér domu ve studiu.

„Nadčasový“ bylo ústředním slovem kreativního týmu filmu. Schwentke vysvětluje: „Utlumili jsme všechny aspekty specifické pro jednotlivá období, jako kostýmy a podobně, aby na sebe nepoutaly pozornost. Všechno rámcově zapadá, ale nechtěli jsme z toho nic zdůrazňovat.“

Režisér také prozrazuje, že chtěli, aby byl příběh ozvěnou Henryho cesty - od útržků až po celistvost. Komentuje: „Film je zpočátku fragmentovaný, zrcadluje tak stav Henryho života. Pak, když najde Clare, se jejich vztah stane pro Henryho jakousi kotvou. Věci se usadí, což jsme chtěli také odrazit. Jistým způsobem vlastně rytmus jejich života diktoval i rytmus filmu. Ty posunuy by měly být jen malé, ale dohromady snad udělají ten správný efekt.”

Po celou dobu filmu je důležitým sjedocujícím elementem také barva designu. Schwentke pracoval s Hutmanem a kameramanem Florianem Ballhausem na použití barev tak, aby jemně odrážely Henryho stav mysli. „Na začátku jsou barvy syté a plné života,“ poznamenává režisér, „ale jak je Henryho život klidnější a s Clare se usazují v novém domě, barvy se utlumí.“

Hutman dodává, že červenou barvu používali symbolicky. „Červenou barvu jsme používali jako předzvěst smrti,“ vysvětluje. „Na příklad než se stane nehoda, při které zemře Henryho matka, vidíte červené světlo na semaforech a mávajícího Santu v červeném. Červená se objeví ještě v několika klíčových momentech, přičemž některé z nich budou jasné až na konci filmu. Někdy bylo hodně těžké v ostaních scénách červenou nepoužít. Mimochodem, natočit vánoční scénu bez červené je vážně těžké,“ směje se.

Schwentke zdůrazňuje: „Principem naší struktury zůstala roční období, přirozený koloběh života. Film se vyvíjí od zimy do jara, léta, podzimu a znovu od zimy. Byla to velká výzva, nejen protože jsme museli prohazovat různé roky, ale museli jsme pořádně hlídat i roční období - nemůže být podzim po zimě.“

Kostýmní návrhářka Julie Weiss potvrzuje, že roční období byla zásadní pro její návrhy. „To Robert zdůrazňoval znovu a znovu: roční období jsou naší časovou linií.“ Weiss vytvořila Clariny kostýmy tak, aby odrážely její uměleckou povahu. „S postavou jako je Clare - umělkyně, malířka, jsou pravidla oblékání jasná. To, jak se obléká, se neřídí všeobecnou představou toho, co je moderní,“ tvrdí Weiss.

Rachel McAdams s Weiss spolupracovala ráda na stylu své postavy. „Julie hledá v postavě víc, aby mohla správně určit styl postavy,” dodává herečka. „Je velmi orientovaná na detail. Byli to zdánlivě drobnosti, které ke kostýmům přidávala. Nikdo to nebylo přemrštěné, jen maličkosti, které dokončily celou osobnost. Má v oku barvy a cit pro umění, což je podle mě velmi důležité pro postavu Clare.“

Jiná pravidla platila pro Henryho kostýmy. Když Henry cestuje časem, jeho oblečení s ním necestuje. Když se objeví, je nahý a to, co si musí obléct je často to, co si kde najde. Weiss vysvětluje: „Pokaždé, když se Henry objeví, okamžitě musí najít nějaké oblečení a musí prosit, půjčit si nebo i ukrást, cokoli, co jde. Někdy to ladí a jindy díky svému oblečení vyčnívá - řečeno jemně. Nezáleží mu na tom, co má na sobě, prostě se musí zakrýt a jít.“

Jeden aspekt Henryho vizáže je ale nesporný. Délka a barva jeho vlasů prozrazuje jeho věk, ve kterém se postava objevuje v daných scénách. Schwentke popisuje: „Mladý Henry má delší vlasy a starší Henry má kratší sestřih se začínajícími šedinami. A šedin je víc, podle toho, jak stárne.“

Bana žertuje, že měl „blbuvzdornou“ pomůcku, jak mít jasno ve věku své postavy: „Když jsem měl paruku, věděl jsem, že hraju mladšího Henryho a když jsem měl svoje vlasy, hrál jsem staršího Henryho. Paruka pro mě byla skvělým hmatatelným nástrojem,“ směje se.

Aby Henryho cesty v čase byly ukázány reálně, spolupracoval Schwentke s Jamie Hallettem (supervizor digitálních efektů) na způsobu, jakým Henry bude ve filmu mizet. „Chtěli jsme divákům zprostředkovat zážitek mizení tak, jak to vnímá Henry - jako kdyby ho něco ovládlo,“ popisuje režisér. „Je to něco, nad čím nemá žádnou moc, co ho ovládá. Konečný efekt byl měl připomínat písek v přesýpacích hodinách.“

Nick Wechsler dodává: „Myslím, že každého už někdy napadlo, jaké by to bylo cestovat časem - co se stane v budoucnosti nebo se vrátit do minulosti a znovu se potkat s lidmi, které jste znali.”

„Myslím, že to splnění přání - ta představa, že se můžete vrátit v čase a změnit svá špatná rozhodnutí nebo zužitkovat to, co víte dnes, ale nevěděli jste tehdy,“ poukazuje režisér. „Ale nese to s sebou i paradox. Doufám, že emocionální dopad tohoto příběhu nás přes něj přenese..”