fb  Sdílet
   Informace    Komentáře    Obsazení    Hodnocení    Videoukázka    Fotky    Podobné filmy    

61% 67 hlasů
6.1 10 67
film / drama, Česká republika, , 100 min.
Kinopremiéra v ČR 6.2.2002, DVD od 31.8.2002

Režie:
Herci: , , , , , více...


Ukázka
00:40



Příběh začíná na letišti, v Bandungu, abstraktním atraktivním městě kdesi v jihovýchodní Asii, kde je český turistický průvodce Tomáš Egermaier svědkem zatčení jedenadvacetiletého mladíka Patrika Lovického. Až v Čechách se dozví, že byl zatčen člověk, který se pokusil propašovat z Bandungu čtyři kilogramy heroinu. Egermaierovo překvapení je o to větší, když na ruzyňském letišti objeví na běžícím pásu igelitovou tašku s pěti videokazetami do kamery. Spolu s Egermaierem pak na videokazetách sledujeme příběh Patrika Lovického, jeho přítelkyně Eleny a její matky Michaely. Příběh začíná v Praze, odkud se odvíjí přes Amsterodam až do Bandungu, kam je pozval Michaelin přítel, nigerijský obchodník Mike. Část děje se odehrává i na ostrově Ke Pahui, kde začíná podle zúčastněných ta pravá dovolená. Pro Patrika však na dlouhou dobu poslední. Na videu sledujeme Patrikův osud, kdy je za podivných okolností donucen k pašování narkotik. Poslední záběry videozáznamu Patrika Lovického končí na letišti, kde došlo ke zmíněnému zatčení. Paralelně s tímto videozáznamem sledujeme příběh Patrika Lovického v bandungském vězení.
Uprav informace o filmu

Komentář k filmu Rezisersky nezvladnute, priserne tempo a ide o podpriemerne herecke vykony. Je to hruza, kam az dokaze klesnut ceska kinematografia, ako cechoslovaka ma to serie, ale co uz . 0 %
Všechny komentáře k filmu 7+ Napiš komentář k filmu a získej DVD

Web: IMDB, Oficiální stránka    Videotéka: přidat si do ní film

Popis filmu Zatracení

obrazek
Tomáš Egermaier, dobrodruh a nadšenec pro vše nevšední, se rozhodne, že na vlastní pěst zjistí, jak k tomu, že Lovický drogu pašoval, vlastně došlo. Za pomoci svého asijského přítele Nunga, české úřednice Českých aerolinií paní Czerné, a v neposlední řadě konzulky Českého velvyslanectví v Bandungu Chalupské se pomalu dozvídá, co vedlo k Patrikovu zatčení. Poslední kousky skládačky dodá sám Lovický, se kterým se Egermaier ve vězení setká. Lovický však nemá ponětí, kde se nachází jeho přítelkyně Elena a její matka Michaela, která má s případem hodně co do činění. Tomáš Egermaier se vrací do Čech. Nadále sledujeme osud Lovického v kruté věznici Bon-wong - jeho strasti i samotný boj o přežití, ale i přátelství k některým vězňům a k lidem "na druhé straně". Po nějaké době se Egermaierovi ozve Elena, která se mu po zhlédnutí videozáznamu snaží zapřít některé skutečnosti. Celý příběh, celý záznam natočený Patrikem Lovickým, má plno nejasných míst. Možná to nebylo úplně tak, jak se na první pohled zdálo...


O natáčení

Příběh celovečerního filmu Zatracení je inspirován osudy osob zadržených, odsouzených a uvězněných v asijských vězeních za pokus pašovat heroin a další tvrdé drogy. Většina z nich svou vinu popírá a tvrdí, že k přestoupení zákona byli donuceni, někteří prý, dle svých výpovědí, nevěděli co vezli. Vesměs všichni však byli za svůj čin potrestáni, na naše poměry neúměrně krutě, nicméně dle tamních zvyklostí po právu a vzhledem k neustále pokračujícím pokusům pašovat z Asie drogy, zcela zaslouženě. Film je výpovědí o tom, jaký krutý osud může stihnout každého, kdo uvažuje o možnosti "snadného" výdělku prostřednictvím pašování drog z Asie. Příběh naší hlavní filmové postavy je toho důkazem.

Autor scénáře a zároveň režisér natáčeného snímku Dan Svátek se s jedním z českých vězněných, Emilem Novotným, několikrát setkal a dodnes je s ním v kontaktu, stejně tak jako s dalšími vězni z Thajska, Austrálie či Spojených států. Během dvou let vznikl za pomoci zkušeného scenáristy a režiséra Vladimíra Drhy a pod dramaturgickým vedením Ondřeje Šrámka z České televize a Pavla Melounka z Whisconti scénář k celovečernímu filmu. O závažnosti tématu svědčí krom jiného i to, že Zatracení je první film na téma drog, který Thajské království oficiálně povolilo natáčet na svém území. Oficiální podporu projektu deklarovala i Národní protidrogová centrála.

Tento film však není oslavou lidí, kteří pašují drogy. Je naopak varováním a důrazným vykřičníkem pro současnou mladou generaci. Jde o příběh mladých mužů, kteří ztratí soudnost, svědomí, odvahu, a v konečném důsledku i svou vlastní svobodu. Film vypráví o tom, co se všechno může stát souhrou špatných náhod, kterým není včas zabráněno. Někdy se prostě člověk, a nejčastěji mladý člověk, vydá špatným směrem, aniž by tušil jak to všechno dopadne. Jde o příběh, který může prožít kdokoliv z nás ve své naivitě a touze po dobrodružství. Nechceme rozhodně podporovat cokoli co souvisí s drogami - jejich pašování, distribuci, užívání nebo výrobu. Ale to z našeho příběhu jistě vycítíte. Varování a odpuštění jsou dva klíčové momenty našeho filmového vyprávění.

Film, jehož natáčení začalo v prosinci 2000 v Thajsku, má kvalitní herecké obsazení. Jmenujme alespoň jednu z nejvýznamnějších německých hereček a režisérek českého původu Danu Vávrovou jako Michaelu, nebo třeba Michaelu Kuklovou v roli české konzulky. Hlavní role jsou obsazeny mladými herci: Janem Plouharem, Isabelou Bencovou a dnes již známým Janem Révaiem. Ve filmu se objeví i několik, pro nás samozřejmě neznámých, thajských hvězd. Z těch evropských jmenujme alespoň holandského herce Dennise Rudgeho či Ira Johna Comera. Nicméně autor a producenti filmu staví spíše na síle příběhu a výpovědi filmu jako takového. To vyjadřuje i slogan snímku "...Může se to stát i tobě".

O hercích

Jan Révai (rozhovor)
obrazek Herec Jan Révai vytváří ve filmu Zatracení roli Tomáše Egermaiera, mladého dobrodruha, který je na své cestě z jedné asijské země svědkem zatčení hlavního hrdiny filmu Patrika Lovického. Díky tomu, že má možnost se dostat k videozáznamům, které mladík po celou dobu pobytu v Asii natáčel, začne sestavovat rekonstrukci celého případu a snaží se ze všech sil Patrikovi, k němuž má navíc i jisté osobní pouto, pomoci z vězení. Jan Révai, který je zkušeným muzikálovým hercem a tanečníkem, jak na divadle tak ve filmu ( vytvořil hlavní roli v muzikálu Filipa Renče Rebelové) získal v postavě Tomáše možnost zkusit si civilnější, méně stylizovanou hereckou polohu. Honza nám navíc přiznal, že shodou okolností má kamaráda, který se jmenuje stejně jako jeho filmová postava. Od chvíle, kdy se dozvěděl, že bude roli hrát, ho však nepotkal, aby mu mohl říct, že nese jeho jméno ve filmu. Režisér Dan Svátek potvrzuje, že jméno hlavního hrdiny vymyslel skutečně náhodou. Na počátku toho, že Jan Révai získal roli v zatracených však už náhoda nestála. I když...
"Když mi z produkce volali s nabídkou, abych se setkal s režisérem Svátkem kvůli roli v připravovaném filmu Zatracení, požádal jsem, zda by mi poslali část scénáře, abych se mohl připravit. Poslali mi texty s tím, že se mám naučit roli Patrika. Řekl jsem fajn, i když jsem nevěděl, jaká to je role, kdo je ta postava. Naučil jsem se Patrika, přišel na konkurs a režisér povídá: Tak umíš toho Tomáše? Takže naše spolupráce začala vlastně nedorozuměním. Ale před kamerou jsem vyzkoušel oboje a dělalo se mi to hrozně dobře, protože tam byl tým mladých lidí, které jsem sice neznal, ale cítil jsem se s nimi uvolněně. No a pak mi poděkovali a řekli: my se vám ozveme. A pak jsem jednoho dne našel na záznamníku vzkaz: Honzo, bohužel, budeš muset jet s námi do Thajska. Tak to byla zpráva, že jsem dostal roli Tomáše."

Nebylo vám nakonec líto, že to nebyla ta druhá role - tedy Patrik Lovický?
"Absolutně ne. Když jsem si přečetl scénář, pochopil jsem, že Patrik je kluk mladší, jiný typ než já."

Tomáš Egermaier je na jedné straně dobrodruh a na druhé straně samotářský typ. Režisér mu předepsal, že je silný kuřák, což k milovníkovi zdravé výživy a životního stylu Janu Révaiovi příliš nesedí. Máte pocit, že máte s postavou Tomáše něco společného?
"Určitě tedy ne ty cigarety. Ale možná takový ten pocit potřeby pomoct. Je to celkem přirozená reakce, když člověk vidí jiného člověka v nouzi a navíc se dostane k materiálům, které mu nahrávají v možnosti objasnit situaci, v níž se ten druhý ocitl. Když se dostane někdo do vězení u nás, první co vás napadne je, jak to tam přežije. Navíc, když je to v Thajsku, které je pověstné krutými podmínkami, tak to myslím vzbuzuje ještě větší snahu pomoci."

Co je podle vás hlavní myšlenkou filmu?
"Je to film o jakési zkoušce. Hlavní hrdina si je dobře vědom, co ho může čekat za jeho jednání a přece to riskne. Takže v tom smyslu je to film o životní zkoušce, která se nemusí vždy povést."

Jaké bylo natáčení v Thajsku?
"Pro mě naprosto báječný, jelikož jsme tam trávili skoro tři týdny a já jsem měl čtyři natáčecí dny. Takže pro mě to byla tak trochu dovolená."

Jak jste si ji užil?
"Protože jsem zjistil, že díky čekání na povolení budu mít čtyři dny volna, vzal jsem baťoh, vyjel si sám na ostrov a tam si užíval vodních sportů, pláže... A pak jsem se vrátil do města, poptat se, jestli se už točí..."

Nezdálo se vám nebezpečné vyrazit jen tak, sám. Zvláš´t pod vlivem příběhu, který jste tam přijeli natáčet?
"To pomyšlení na situaci, která se může stát úplně každému, jistě vzbuzuje dost respektu na to, aby si člověk dával pozor a zdržoval se třeba nějakých zbytečných provokací před policií, která tam je nekompromisní. Ale jinak je to v podstatě turistické město, kde se dá všechno v podstatě bez problémů sehnat, na všem se domluvit, kamkoliv vyrazit, tak jak jsem to udělal já."

Takže vás Thajsko okouzlilo?
"Naprosto."

Vrátíte se tam?
"Určitě a rád. Už jsem to měl několikrát v plánu, ještě mi to nevyšlo. Thajsko je natolik velké, že vracet se tam jednou, je podle mě málo. Je to nádherná země."

V herecké kariéře jste měl zatím štěstí na různorodé role, škatulky se vám vyhýbají?
"Myslím, že po dvou filmech je ještě trochu brzy hodnotit, věřím, že jsem teprve na začátku. Pravda je, že jsem natočil před těmito dvěma " velkými" filmy i menší role a skutečně byla každá jiná - hrál jsem třeba i mrtvolu. Budu-li mít štěstí a pokud mě budou dál režiséři obsazovat, budu vděčnej za každou roli."

Jste cílevědomý?
"Myslím, že ano,ale snažím se nelámat nic přes koleno,dávám věcem volný průběh. Musím spíš říct, že mám obrovské štěstí. Byl jsem ve správnou chvíli na správném místě. Někde jsem četl, že jsem chlapík, který má příliš mnoho štěstí. Asi na tom něco bude. Štěstí je určitě moc důležitý."

Zaznamenal jste doslova raketový start popularity. Byl jste na to připravený?
"Pravda je, že člověk by s tím měl počítat, zvlášť když se ocitne na určitém stupni viditelnosti možná dřív, něž by tam vlastně správně měl být. Ve chvíli, kdy se to stane, vám nezbývá než to brát, jak to je, nesnažit se omlouvat, vymlouvat."

Kdybyste se dostal do podobné situace jako hlavní hrdina, jak byste reagoval?
"Je těžké mluvit o tom, co by bylo kdyby. Každý je generál po bitvě a my jsme před bitvou. Já ale můžu s určitostí říct, že bych se zachoval jinak než ten hlavní hrdina, který ve svém věku nezná jiné východisko."

V osobním životě jste zažil něco podobného, vzpomněl jste si na tyto souvislosti při natáčení?
"Určitě se člověk nad tím trochu zamyslí, ale já jsem přesvědčen, že člověk se má dívat dopředu a ne zpět. I když včera jsem viděl film Magnolia a tam je rčení: Minulost je za námi, ale stále se s námi vleče."

Jan Plouhar (rozhovor)
Herec olomouckého divadla Jan Plouhar debutuje na filmovém plátně ve filmu Zatracení díky roli Patrika Lovického, mladíka, který se pokusí provést z jedné asijské země drogy, je zadržen a odsouzen k vysokému trestu. Jaké máte zkušenosti s prací před kamerou a jak jste se k tomuto filmu dostal?
"Po skončení konzervatoře jsem dostal angažmá v Olomouckém divadle, kde působím doteď. Zkušenosti s prací před kamerou mám z České televize, kde jsme natáčeli asi dva a půl roku pořad Cizí slovo poezie a potom různé spoty do Moravskoslezských salónů. A právě díky tomu, že mě viděli v Moravskoslezském salónu, jsem dostal možnost hrát v tomhle filmu."

Proč jste tuto roli přijal a jak jste se na ni připravoval?
"Myslím si, že se nepoštěstí jen tak hned dostat hlavní roli ve filmu, takže jsem ani na chvíli neváhal a vletěl jsem do toho takříkajíc po hlavě. Příprava probíhala tak, že jsem vždy před natáčením přijel o den nebo dva dříve a probrali jsme s Danem, co se bude točit. On mi řekl, jak si to představuje, já mu řekl svoji představu, a tak jsme vždy došli k nějakému kompromisu."

Jak byste charakterizoval postavu, kterou hrajete, a jaké s ní máte společné rysy?
"Je to mladý nerozvážný kluk, který jde po hlavě do věcí, které se mu naskýtají, a příliš nad tím nepřemýšlí. Myslím si, že v jádru je to hodný, citlivý mladík, který udělal blbost a musí za ní tvrdě pykat. Společného mám s Patrikem myslím docela dost, protože už jsem taky jednou byl v podobné situaci, kdy jsem strávil za mřížemi den, a i když se nejednalo o stejný problém, aspoň jsem mohl trochu lépe vcítit do Patrikovy pozice. "

Co se vám líbilo a co vás naopak zaskočilo na natáčení v Thajsku?
"Mě překvapilo prakticky všechno, protože jsem byl poprvé za hranicemi a hned v zemi na druhém konci světa, takže to pro mě bylo hodně šílené. Zapůsobilo to na mě strašně dobře, byli tam hrozně hodní a vstřícní lidé a krajina byla taky naprosto úžasná. Nemile mě překvapilo snad jenom to, že měli strašně špatné pivo."

Jak dlouho jste natáčeli v Thajsku?
"Natáčeli jsme asi čtrnáct dnů, z toho první čtyři dny jsme čekali na povolení pro natáčení, což byla spíš taková dovolená, a teprve pak jsme přešli k samotnému točení. Část natáčení jsme strávili v Bangkoku a potom jsme tři dny byli na opuštěném ostrově. Když zbytek štábu odjel, zůstal jsem ještě týden sám v Bangkoku, přestěhovali mě do úplně jiné části města, do pokoje, kde lezli švábi a neměl jsem skoro na čem spát, ale lidé, co tam žili, byli tak příjemní a milí, že jsem ani skoro nevnímal ty podmínky kolem sebe. Byl to pro mě nezapomenutelný zážitek."

Zjišťoval jste si před natáčením nějaké informace o drogové problematice nebo o problematice pašování drog v jihovýchodní Asii?
"Nějaké bližší informace jsem se snažil zjistit z internetu a taková ty obecné, které jsou běžně známé, jsem znal už před tím, než jsem se vůbec dozvěděl o tom, že budu v tomto filmu hrát."

Máte nějaké nepříjemné vzpomínky na natáčení?
"Když jsme natáčeli záběr na loďce, musel mě Dan Svátek spoutat. Dostal jsem pouta, řetěz na nohy, a protože jsem neměl kapsy, dal jsem klíče právě k Danovi a on je ztratil. Měl totiž děravou kapsu. Zůstal jsem proto půl dne v poutech. Další nepříjemností byla scéna, kdy jsme točili mé zatčení, a také scény, kdy mě mlátí obušky. To jsem byl pak celý polámaný a měl jsem modřiny skoro na celém těle."

Isabela Bencová (rozhovor)
Mladá herečka Isabela Bencová vytvořila ve filmu Zatracení roli přítelkyni hlavního hrdiny. Paradoxně právě ona stojí nejen u počátku jejich báječné cesty, ale také u zrodu dramatického dobrodružství, které pro jejího přítele znamená uvěznění.

Jak jste se dostala k roli ve filmu Zatracení?
"Studuji ve čtvrtém ročníku na brněnské JAMU obor činoherní herectví a hraji v našem studentském divadle, kde jsme měli letos naplánováno asi pět premiér. Jednou přijel Dan Svátek s Vladimírem Drhou k nám do školy podívat se na představení, a pak mě pozvali na kamerové zkoušky. Asi po roce se ozvali, že mě vybrali. Práce před kamerou je pro mě něco úplně nového, protože jsem před tímhle filmem žádné zkušenosti s natáčením neměla."

Co vám dělalo při natáčení největší problémy?
"Protože se natáčelo v Thajsku jen čtrnáct dní, bylo to dost hektické a nebylo moc času na přípravu. Hodně se improvizovalo a málo zkoušelo, na což nejsem z divadla zvyklá. Tam se každá inscenace zkouší průměrně šest týdnů. Někdy mi trochu chybělo, že mě Dan víc nevedl. Nechal mi sice svobodu improvizace, ale já jsem ještě před kamerou dost nezkušená, takže bych někdy možná silnější vedení ocenila."

Co si myslíte o postavě, kterou jste ve filmu ztvárnila?
"Nejdříve je to mladá naivní holka, která si užívá mládí, života a všech radovánek, které jsou spojeny s dovolenou v exotickém Thajsku, ale ve druhé části filmu už je dospělejší a je hodně zraněná zradou svých nejbližších přátel. Osobně s ní mám velmi málo společného a každá jsme úplně jiná."

Jak se vám spolupracovalo s herci jiných národností?
"Perfektně. Nejraději vzpomínám na holandského herce Denise Rudgeho, což byl úplně bezvadný člověk. I když jsme se dorozumívali anglicky, a já moc anglicky neumím, našli jsme bez problémů společnou řeč. Co se týká thajských herců, i s nimi byla spolupráce opravdu dobrá, jen je škoda, že jsme se nestihli lépe seznámit. Tam už byl ovšem velký problém v komunikaci, protože thajsky jsme samozřejmě neuměli a oni neuměli anglicky."

Jaké zážitky jste si odnesla z natáčení v Thajsku?
"Na to mám převážně krásné vzpomínky. Lidé byli úžasní a orientální kultura je také velice zajímavá. Jediné, co na to možná vrhá trochu stín, jsou obrovské společenské rozdíly. Strašně mě zasáhlo, že někteří lidé tam žijí v hrozných podmínkách daleko pod hranicí chudoby. Ale na druhou stranu si ti lidé, možná i díky své víře, ani nepřipouštějí, že by byli na dně."

V tomto filmu hrají důležitou roli drogy. Jaký je váš názor na drogovou problematiku?
"Rozhodně bych netrestala užívání lehkých drog, ale více by podle mě měli být postihováni dealeři tvrdých drog, a to opravdu tvrdě. Souhlasím s trestáním těch nejvyšších hlav narkomafie, ale nesouhlasím s tím, že jsou převážně trestány ty malé ryby, což je třeba případ hrdinů našeho filmu. Já osobně si myslím, že trest za pašování drog v Thajsku je neúměrně vysoký a doplatilo na to už i hodně cizinců včetně českých občanů."

Jaké jsou vaše plány do budoucna?
"Ze všeho nejdříve musím dostudovat, a pak bych se ráda věnovala divadlu. Práce před kamerou mě ale moc zaujala a kdyby přišla nějaká zajímavá nabídka zahrát si v dalším filmu, byla bych určitě ráda."

Dana Vávrová (rozhovor)
Ve filmu Zatracení jste snad poprvé hrála postavu, která je " skutečná mrcha". Jak jste na nabídku reagovala a proč jste roli Michaely přijala?
"Dan Svátek mi tuto roli nabídl, to byl první důvod. Ráda pracuju s mladými lidmi, plnými ideálů a odvahy. Druhý důvod byl scénář a třetí? Herectví má obrovskou výhodu: na chvíli si mohu skočit do jiné kůže a v krátké dobe žít cizí příběh. Všechno je dovoleno, zabíjet, milovat, vydírat atd. A v tomto případe ještě navíc na slunci, v teple v nádherné zemi - v Thajsku."

Jak hodnotíte filmový příběh z hlediska umělce, který již dlouho působí v zahraničí? Bude srozumitelný třeba i pro německého diváka a myslíte, že by film Zatracení mohl oslovit oslovit německé publikum?
"Proč ne? Já myslím, ze dneska už máme k sobě mnohem bliž, než dříve. Navíc problém drog, touha po rychlém zbohatnutí a vůbec lidí, kteří žijí na úkor druhých, neznají hranice mezi státy."

Jste matka tří dospívajících dcer. Jak jste vy sama vypořádala s problémem nebezpečí drog při jejich výchově. Jakým způsobem jste se je snažila chránit?
"Nedělejte mě tak starou! Jedna dospívající dcera, ty dvě jsou ještě pořád maminčiny holčičky. S tímto problémem jsem se nevypořádala, o tom mluvíme všechny naprosto otevřeně, a tak doufám, ze jsou holky natolik připravený, že s tím nebudou chtít mít celý život nic společnýho. Ale víc než důvěru jim nemůžu dát."

Film je příběh o jistém druhu naivity. Hlavní hrdina v touze po dobrodružství a bohatství prostě naletí a dostává tvrdý trest. Myslíte, že tak vysoké tresty jako v jihovýchodní Asii jsou správné nebo má člověk právo na druhou šanci?
"Já jsem optimistka a myslím, ze má v tak mladém věku právo na svůj život, na druhou šanci. V každým případe na "lidská práva", jak si odpykat svůj trest! Ale co kdyby zrovna on vnutil mým dětem drogy!?!"

Film původně vycházel ze skutečného příběhu jednoho českého člověka. Zaznamenali jste v Německu také nějaké podobné případy?
"Zrovna v létě byly noviny plné osudu mladé dívky, která to samé prožila. Jenom ne v Thajsku, nýbrž v Turecku. A místní věznice, jak asi víte i z českých novin, taky stojí za to."

Jak se vám spolupracovalo s mladými herci Janem Plouharem a Isabelou Bencovou, pro něž to byla první zkušenost na filmovém plátně?
"Fajn. Byli naprosto samostatní v projevu, sebevědomí a profesionální v celém tom velmi chaotickém průběhu natáčení.

Sama jste režisérka a stále střídáte či spojujete své dvě profese. Nemáte chuť u filmů, kde působíte jenom jako herečka, do toho kolegům mluvit?
"Každý režisér by měl mít vlastní představu o svém filmu. Tak co já bych mu do toho mluvila. Navíc jsem měla já dost svý vlastní práce, co by herečka. A k tomu, aby se mi vedlo, potřebuju režiséra, kameramana, zvukaře, maskera, atd. To je právě to úžasný na filmu - jedná se o dílo celého týmu a ne jenom jedince.

Jaké zážitky jste si odnesla z natáčení v Thajsku? Byla to vaše první návštěva v této zemi?
"Moje první, ale určitě ne poslední. Ta země je nádherná, zajímavá a navíc tam strašně dobře vaří!

V posledních letech jste se několikrát objevila v českých filmech. Máte nějakou další nabídku na spolupráci?
"Ne. Bohužel nemám. Ale domů se vracím moc ráda.

Na čem vy sama v současné době pracujete, máte nějaký vlastní filmový projekt?
"Nyní připravujeme film v naší vlastní produkci, kde bych měla stát zase před kamerou. (Ale do kterého můžu mluvit, připravovat, vymýšlet a snít.) Nacházíme se ve fázi financování, tak asi víte, jak nám je. I tento problém nezná mezistátní hranice a je v Německu podobný jako v Čechách."

Roman Holý (rozhovor)
Autorem hudby k filmu Zatracení je Roman Holý, otec českého funku, leader skupin J.A.R. a Monkey Business. Na poli filmové hudby se však jednalo o jeho debut. Nebo snad ne?
"Je to debut v oblasti celovečerního filmu, už jsem dělal pár muziček po různý, třeba televizní věci, dělal jsem i část muziky nebo písničku do filmu, ale jako soundtrack k celovečernímu filmu je to debut."

Jak se cítíš po debutu?
"Jsem šťastnej, že se to vůbec realizovalo, protože jsem tu hudbu dělal za dramatickejch okolností s naprostým minimem času, po nocích se sluchátky na uších, abych nevzbudil Petra Jandu, kterej spal se svou přítelkyní a dětma vedle studia. Ten film není úplně veselej a i muzika k němu je dost temná, ale po tom, co jsem jeho části viděl, toho vůbec nelituju a myslím, že to funguje dobře."

Tys muziku pro film komponoval bezprostředně po dokončení nové desky M.B. V čem vidíš rozdíl v přístupu ke skládání " obyčejné" desky a filmové muziky?
"Ono to nebylo po skončení, ale já jsem to byl nucenej dělat souběžně, protože jsme s Monkey Bussines přetáhli strašně moc času. Takže jsem byl donucenej celej den skákat v rytmu veselýho disca a funky a řídit natáčení nesmírně náročný desky a večer si dát pár piv a v noci se úplně změnit a dělat absolutně jinou muziku. Ten rozdíl je zcela zásadní, protože písničková forma je úplně něco jinýho, něž nenápadná podpora nějakýho příběhu nebo atmosféry filmu. Z ducha kapely v tý filmové hudbě není nic kromě závěrečný titulkový písničky, kterou jsem si o prázdninách úplně náhodou pustil k tomu filmu a zjistil jsem, že to dokonale funguje. Ale to spíš jen hezky náhodně propojilo".

Jsi známý jako velký filmový fanoušek. Máš nějaké oblíbené autory filmové hudby nebo muziku k filmu, která tě vždy spolehlivě dostane?
"Je toho strašná spousta, protože můj byt je jedna velká videopůjčovna a těch muzik, který zbožňuju, je moc. Ale kdybych měl něco vyzdvihnout, pak určitě něco z evropský školy. Čím jsem starší, tím víc tíhnu ke starejm evropskejm filmům, ať už jsou italský, francouzský, španělský. Myslím, že Evropa je daleko silnější, emocionálnější a daleko odvážnější ve filmu i ve filmový muzice. A kdybych měl jmenovat někoho, kdo mě vždycky spolehlivě rozbrečí a dojme, pak je to Ennio Morricone."

Když jsi dostal nabídku na film Zatracení, byla to pro tebe pouze výzva udělat filmovou muziku a nebo tě ten příběh víc zaujal?
"Tím, jak jsem velkej filmovej fanatik, už mám v hlavě hodně dlouho, že bych chtěl dělat filmovou muziku, dokonce jsem už celou řadu nabídek dostal. Ale vždycky jsem si říkal: počkám na nějakej film, jehož nápad se mi bude líbit. Dostával jsem ale nabídky, u nichž jsem tušil, že z toho nic moc dobrýho nebude. Dlouhou dobu jsem čekal, že udělám muziku k celovečeráku Petra Vachlera, o kterým on už mluví a sní roky. To by byl takovej hezkej společnej vstup. To se bohužel nezrealizovalo, ale doufám, že se to ještě někdy uskuteční. Postupně jsem si uvědomoval, jak je těžký si u filmu počkat na něco mimořádnýho, to bych taky moh čekat do šedesáti a taky by to nemuselo nikdy přijít. U Zatracených mě zaujalo, že to dělá mladej a ne úplně známej člověk, kterýmu se líbí moje muzika, líbil se mi příběh, zaujalo mě, že to nekončí dobře a že to nebude úplnej kýč. Líbil se mi scénář a byl mi sympatickej režisér. A Danu Vávrovou jsem v pubertě miloval."

Hlavní hrdina filmu se pokouší pašovat drogy. Udělal jsi v životě něco nezákonného?
"Myslím, že jsem udělal celou řadu nezákonnejch věcí, ono je to občas potřeba, zákony nejsou dokonalý. Ale když jsme u těch drog, myslím, že i já jsem pašoval párkrát drogy, sice lehčího kalibru, ale průser by z toho mohl bejt ve finále dost podobnej. Ale teď už bych si to asi nelajsnul. Už se trošku bojím."

Jaký je tvůj vztah k drogám?
"Můj vztah k drogám je veskrze kladnej, ale k drogám jako je tatarskej biftek, bůček, pivo, vitacit. Alkohol je báječná droga, pomáhá strašně lidi sbližovat a devadesát procent velkejch věcí vzniklo ze většího či menšího opojení. Lehký drogy mám rád a k tvrdejm drogám mám na základě vlastní, dost temný zkušenosti vztah velice zápornej a v podstatě to nesnáším. Když vidím někoho, jak mluví rychle a přehnaně se usmívá, dal bych mu pár facek."

Film je příběhem o šancích a jejich promarnění. Má člověk právo na druhou šanci?
"Každej člověk by měl mít právo na druhou šanci. Není na světě člověk, ani papež ani nikdo jinej, kterej by měl úplně čistej rejstřík. Jsme lidi, ne roboti. Děláme chyby, někdy neúmyslně, někdy úmyslně, někdy jsme k nim donucený. Každej člověk by měl mít právo na omluvu, na sebezpytování a na polepšení se."

O tvůrci

Dan Svátek (rozhovor)
Film Zatracení je celovečerním autorským debutem režiséra Dana Svátka, který je i autorem scénáře. Kdy se objevil první impuls zpracovat tento příběh a jak to bylo s inspirací skutečnými událostmi?
"V březnu roku 1995 jsem se dozvěděl o případu Emila Novotného, který byl zatčen v Thajsku za pokus o pašování drog. Dva roky na to jsme dělali takovou cyklistickou expedici, při níž jsme se dostali také do Thajska, kde jsem se ve vězení setkal s Emilem Novotným.

Už tehdy bylo vaše setkání cílené. Šel jste za ním, protože jste uvažoval o podobném příběhu jako námětu svého filmu?
"Ano. Scénář ale vznikal šest let a obsahuje nejen příběh Emila Novotného, který byl na počátku hlavní linií. Ovšem potom se na něj začaly nabalovat příběhy dalších lidí, kteří jsou v Thajsku zavření. Měl jsem možnost si dopisovat i s jinými vězni, takže všechny situace a příběhy, které jsou v tom filmu jsou z devadesáti procent pravdivé. Šlo jen o to dát ty příběhy nějak dohromady, aby doprovázely hlavní linii.

Do jaké míry se příběh Patrika ve filmu nakonec odchýlil od původního záměru?
"Poslední verze scénáře je hodně vzdálená. My jsme neměli od Emila Novotného povolení natáčet jeho příběh, takže jsme to - nejen proto - nakonec zasadili do fiktivního státu."

Toto téma se čas od času v kinematografii objeví. Viděl jste například zahraniční snímky s podobným tématem?
"Viděl jsem většinu snímků s touto tématikou - mám na mysli ty kvalitní filmy. I proto jsem se na svůj film snažil jít trochu z druhé strany, aby nepřipomínal třeba Půlnoční expres, což je asi nejznámější snímek tohoto druhu."

Jak vznikla spolupráce s Whisconti?
"Nejprve jsem dal producentům scénář, který se nakonec netočil a když se mě Pavel Melounek ptal, co dělám dál, dal jsem tenhle text, jeho to zaujalo, stal se i dramaturgem filmu."

Jak jste hledal hlavního představitele?
"První podmínkou bylo, že to nesmí být známý herec. Naopak třeba u Honzy Révaie jsme trochu kalkulovali s tím, že bude známej, to se dalo očekávat. Nejhorší ale bylo opravdu nalezení představitele Patrika. Až asi na třetí nebo čtvrtý casting přišel Honza Plouhar a hned po tom, co tam předvedl, jsem měl jasno.

Hledal jste člověka s hereckou zkušeností nebo jste uvažoval i o naturščikovi?
"Musel to být herec, protože Patrik je velká a hodně těžká role, je v ní plno proměn, ten charakter se různě vyvíjí, takže to byla jednoznačně práce pro herce."

Známou herečku Danu Vávrovou jste zase - snad poprvé v jejím životě - obsadil do záporné role. Jak na to reagovala?
"Já jsem se s ní znal z filmu Početí mého mladšího bratra a tak jsem jí řekl, jestli by byla ochotná hrát opravdovou mrchu. Hrozně se těšila."

Dana Vávrová je také režisérka, neměla chuť vám do režie mluvit?
"Ne. Měl jsem z toho trošku obavy, ale vůbec ji to nenapadlo." Jak probíhalo natáčení v Thajsku? Vy jste tak možná jeli taky s jinými představami.
"Je pravda, že jsme neměli dostatek povolení na všechny lokace v Thajsku a museli jsme to řešit až na místě, což natáčení trochu zdrželo."

Jak reagovaly místní úřady na vaše natáčení?
"Oni samozřejmě znali scénář dávno před tím, než jsme začali pracovat. Tam existuje Královská filmová komise, která schvaluje všechny scénáře, co se v Thajsku točí. Pro nás to dokonce dopadlo velice dobře. Zatracení byl první zahraniční film o drogách, který se natáčel přímo v Thajsku."

Natáčení jste rozdělili nejen teritoriálně, ale i technicky - část se točila na video...
"Ale nebylo to z důvodu, že bychom neměli peníze... Video tam přesně plní svůj účel - hlavní hrdina si videokameru točí jakýsi svůj deník a jak se později ukáže možná i alibi..."

Jak jste vybírali představitele pro epizodní role vězňů a dozorců?
"Dávali jsme pozor na to, aby žádný český herec nehrál cizince. Byli to většinou Asiati a černoši, kteří měli trochu zkušenosti s hraním. Jen představitele dozorce Krysy je naturčik, ale ohromný talent."

Hudba k filmu je debutem frontmana kapely Monkey Bussines Romana Holého. Proč jste oslovil právě jeho?
"Znal jsem Romanovy věci a když jsem hledal hudebníka pro tenhle film, zjistil jsem Roman má k tomu docela blízko a že by mohlo fungovat spojení hudby, kterou Roman dělá s tím jakoby tradičním asijským žánrem a řekněme asijským popem. Mám z hudby radost a je tam dokonce jeden velký hit z jejich nové desky."

Vy jste si v Thajsku prožil také jedno nepříjemné dobrodružství, když jste strávil noc ve vězení. Jaké je to být vězněm v Thajsku?
"Bylo mi hrozně, protože jsem zpočátku nevěděl, za co mě zavřeli a zjistil jsem to až druhý den, když mě pouštěli. Bylo to za to, že jsem před lety vyfotil Emila Novotného ve vězení. Oni nějakým způsobem získali propagační materiály k filmu, kde byla mezi výstřižky z českých novin i zmíněná fotka a oni si mě dohledali."

Bál jste se?
"Bál, protože jsem myslel, že mi třeba někdo něco podstrčil do zavazadla a skončím jako hrdina mého filmu. To by bylo docela pikantní. Ale nebyl jsem jediný. Jednoho z vězňů hraje Američan Curtis Matthew, který byl v Bangkoku měsíc zavřený za držení marihuany."

Nutil jste herce někdy k nějaké scéně a pak vám jich bylo líto?
"Byly tam fyzicky náročné scény. Třeba zatčení na letišti. Donutil jsem ty lidi, aby šli do Honzy Plouhara co nejtvrději a on měl pak po celém těle obrovské modřiny. To mi ho bylo líto, ale třeba mi někdy poděkuje. Honza Révai se zase jako nekuřák musel ztotožnit s postavou, která si zapaluje jednu od druhý. Postava Tomáše je takový samotář a on tu samotu zahání cigaretou."

Podobné filmy

Válka gangů
(The Corruptor) Odvážný poručík Yun-Fat Chow s největším úsilím udržuje klid mezi gangy v ...
dnes 22.15
NAHRAT
ZDARMA
Nova Cinema
Musím tě svést
Ivana Chýlková, Ivan Trojan a Jan Kraus ve filmové komedii o svérázném řešení manželské kr...
dnes 22.15
NAHRAT
ZDARMA
ČT2
Insider: Muž, který věděl příliš mnoho
(Insider) Russell Crowe a Al Pacino se rozhodli veřejně obžalovat tabákovou společnost za ...
zítra 00.20
NAHRAT
ZDARMA
Nova Cinema
Podobné filmy
Jestli se ti nelíbí naše nabídka podobných pořadů napiš nám.

logo horoskopy
logo humor
logo studentka
logo nejhry
logo najdemese
logo sms
logo tvp
hledat filmy, osoby, kapely, kulturní akce... Filmy, osoby, kapely, kulturní akce...
hledat filmy, osoby, kapely, kulturní akce...
    Přihlášení
    Registrace


    Úterý 14. 8. 2018 Svátek má Alan
    Vyhrávej v casino.cz nebo na vyherni-automaty.cz   Prodávej s Plať-Mobilem.cz