fb  Sdílet
   Informace    Komentáře    Obsazení    Hodnocení    Videoukázka    Fotky    Podobné filmy    

62% 43 hlasů
6.2 10 43
film / drama, komedie, Česká republika, , 114 min.
Kinopremiéra v ČR 19.11.2009, DVD od 31.5.2010 Bontonfilm

Režie:
Herci: , , , , , více...


Ukázka
02:09



Mrazivá komedie o tom, jak se dalo žít v 70. letech a zároveň se nenechat zmrazit.
Vilma Cibulková v hlavní roli tragikomického filmu o osudovém roce 1968 a následných sedmdesátých letech, které braly lidem svobodu, sny a iluze, ale o radost ze života je připravit nemohly.
Uprav informace o filmu

Komentář k filmu :-( mnoho z těch, co tento produkt popisují tu dobu neprožili Proto říkám, ta doba pro normální pro obyčejné lidi !!! Havloztvůry to bohužel pos.a!y...
Všechny komentáře k filmu 16+ Napiš komentář k filmu a získej DVD

Web: IMDB, Titulky    Videotéka: přidat si do ní film

Popis filmu Zemský ráj to na pohled

Hlavní linkou filmu je příběh Marty, jejích dvou dospívajících dcer - Majdy a Gábiny - a jejich postupně přicházejících a odcházejících "tatínků". Zatímco někteří „tatínkové“ se postupně snaží zvrátit kolo alespoň českých dějin, Marta a její dcery vzdorují výsledkům a následkům, které tyto jejich pokusy u komunistického režimu zákonitě vyvolávají. Svět „velké politiky“ a velkých cílů se tak střetává, doplňuje a prolíná s každodenní životní realitou. A že v průběhu toho vznikají i veselé situace? Vždyť schopnost ironie a smysl pro humor byly v té době nezbytnou součástí každého balíčku pro přežití, který dával sílu, vůli a chuť žít a neselhat hlavně sám před sebou.


Irena Pavlásková (rozhovor)
<>Obrázek nenalezen<> Čím vás nejvíc oslovil scénář filmu Zemský ráj...?

Vždycky se mi líbily filmy, jejichž příběhy byly zasazeny do určité doby, která hrála v mezilidských vztazích a lidských osudech důležitou roli. Tak jsem pojímala i svůj debut Čas sluhů i druhý film Corpus delicti, kde jsem se snažila zachytit marasmus v lidských duších před pádem totalitní éry. Po sametové revoluci ale někteří filmoví novináři doslova vyzývali k odpolitizování filmů, k tlustým čarám za minulostí, k odlehčeným a nezávazným tónům. To, co je k tomu vedlo, asi všichni víme, ale bohužel se jim podařilo hodně filmařů od zpracování dobových a společenských témat odradit. A tak zatímco v jiných zemích bývalého komunistického bloku vznikaly pozoruhodné filmy, které jedinečně reflektovaly minulost své země, my jsme zaostávali a dlouho mlčeli. Mám radost, že se Tereza pustila do této látky, a to se sympatickou otevřeností, se zápalem a zajímavým úhlem pohledu.

Žánrově označujete svůj film za mrazivou komedii. Jak těžké bylo vybalancovat polohu mezi dramatem a humorem?

Nesedí mi, když se z vážných a dramatických témat dělají srandičky, jen proto, aby to bylo tzv. „přijatelnější pro lidi“ a aby si tvůrci moc nezadali, aby zůstali „nad věcí“. Něco jiného je ale jakýsi jemný humor nebo směšnost situací, které vyplývají ze samotné podstaty lidského života, kde se smutné doplňuje s veselým, závažnost s lehkostí a strach s odvahou. Takové je, doufám, i pojetí našeho filmového vyprávění.

Příběh se odehrává v 70. letech. V tom smyslu je „retro“, ale ne zas tak moc, všichni lidé nad 50 si tu dobu pamatují. Nakolik složitější je pro vás jako režisérku točit dobový film a uhlídat jeho styl, než v případě látek současných?

Samozřejmě, dobový film vyžaduje ohromné nároky na všechny složky: znalost doby, výběr lokací, zařízení interiérů, masky a kostýmy, rekvizity, ale i znalosti dobových zvyklostí, dobových reálií, dobových souvislostí, takže všichni - ať už si dobu pamatujeme nebo ne - jsme si museli všechno osvěžit a nastudovat. Uhlídat si dobový styl - zvlášť při velice omezeném rozpočtu - byla náročná a titěrná práce, ale ať už se jedná a dobovku, nebo o sci-fi (točila jsem televizní film podle bratří Strugackých Nesmluvená setkání), nejtěžší stejně zůstává docílit pravdivosti, věrohodnosti a hloubky lidského elementu.

Jak jste vybírala představitele hlavních rolí? Když jste přečetla scénář, věděla jste hned, komu jednotlivé party nabídnete? Třeba roli Marty Vilmě Cibulkové?

S Vilmou se dobře známe ještě z dob studií, hrála mi menší roli už v mém prvním filmu Čas sluhů, pak jsem ji chtěla obsadit do hlavní role ve filmu Corpus delicti, ale tenkrát to z časových důvodů nevyšlo. Při čtení scénáře mě Vilma napadla hned a už jsem tuto myšlenku neopustila. Ta spolupráce byla nesmírně inspirativní, Vilma má velký dar jak hluboké emocionality, tak i moudrosti, o hereckém talentu nemluvě. O nic méně krásná byla i spolupráce s dalšími výbornými herci, pro které jsem se rozhodla většinou buď hned anebo v případě mladých hereček po rozsáhlém castingu. Roli poněkud zemitého žárlivce si s velkým elánem a originálním nasazením zahrál Mirek Etzler, který hraje už v mém třetím filmu, roli sebestředného umělce ztvárnil šarmantně Jirka Dvořák, nelehkou roli mile roztržitého spisovatele jedinečně oživil Ondra Vetchý, dcery Vilmy Cibulkové hrají dvě mladé, talentované herečky Tereza Voříšková a Dana Marková, jejichž herecké party byly o to náročnější, že kromě složitých niterných pochodů jejich postavy prochází vývojem od pubertálních dívek až po dospělé ženy.

Řešila jste se scenáristkou Terezou Boučkovou nějaké zásadnější úpravy scénáře?

To je běžná praxe, že režiséři mívají ke scénářům připomínky, protože věc vidí z té filmové a realizační stránky. Tak i my jsme se s Terezou scházely, mnoho jsme hovořily a dumaly a některé mé připomínky částečně zapracovaly. Ta spolupráce byla výtečná.

obrazek
Prostředí disidentů snímek ukazuje z jiné stránky, než jsme zvyklí třeba z dokumentů. Nahlíží do jejich intimních osudů, líčí obyčejné rodinné starosti, partnerské vztahy, lásky...To je jistě divácky vděčný pohled a diváci se budou snažit odhalit, které konkrétní postavy disentu se za jednotlivými filmovými hrdiny skrývají. Lze ten filmový příběh takto „luštit“?

Mně samotné se příliš nechtělo šťourat se v tom, kdo je kdo, jaká postava má jaký předobraz a zda se ta či ona situace odehrála tak nebo onak, nebo zda se vůbec odehrála. Nebylo cílem filmu natočit portréty těchto „předobrazů“ , to bych si ani bez jejich vědomí asi netroufla. V tomto klíči jsem vybírala i herce, kdy nebyla důležitá fyzická podoba, ale jakýsi vnitřní náboj. Na druhé straně musím přiznat, že jsem si neprodleně běžela přečíst autobiograficky laděné knihy Pavla Kohouta či Kosatíkovu knihu o něm, připomněla jsem si například i Vaculíkův Český snář, protože je vždycky dobře, když režisér ví víc a ve větších souvislostech, než co naznačuje samotný scénář.

Film vypráví s hořce humorným nadhledem o osudech lidí, kteří se snažili důstojně a čestně čelit příkořím totality a najít trochu štěstí v normalizační beznaději. Věříte, že skrze jejich osudy pochopí mladí diváci, kteří to všechno nezažili, dobu lépe, než z učebnic či dokumentů?

Myslím, že naše učebnice a učební osnovy z oblasti historie i novodobých dějin jsou dodnes nedostatečně propracované a přednášené. Je zarážející, jak málo toho mládež ví o nedávné minulosti. Chápu, že k povinným předmětům chovají spíše nelásku, sama jsem byla stejná, a možná právě proto je jiný zdroj informací více než potřebný. Ve filmu dobu nevysvětlujeme, ale tím, že pronikáme do nejintimnějšího života lidí, které doba tak zásadně ovlivnila, můžeme tím dát impuls k hlubšímu zájmu o dobu.

Jak jste spokojená s tvůrčím týmem, který se na tomto po všech stránkách náročném projektu podílel?

Nadmíru. Pan producent Schwarcz je velký profesionál a i přes velmi nízký rozpočet, který nás hodně a zásadně svazoval, podporoval vznik filmově pojatého díla. Znamenalo to ale velké osobní nasazení všech členů štábu a tvůrčího týmu. Kameraman Diviš Marek, jehož citlivá kamera pomohla autenticitě vyprávění, navíc svým svérázným humorem okořeňoval atmosféru během práce. Výtvarnice kostýmů, legenda svého oboru, paní Jarmila Konečná měla velmi ztíženou práci tím, že televizní fundus byl téměř vyprázdněn kvůli natáčení televizního seriálu, na šití kostýmů nebyly dostatečné finance, takže na řadu přišly i originální dobové kousky, pořízené z vlastních „fundusů“ paní Konečné, jejích přátel, známých a příbuzných. Paní Konečná na jednu scénu také přinesla krásný barevný baret, který jí shodou okolností kdysi daroval pan Pavel Kohout, teď v něm hrála Terezka Voříšková. Pan architekt Petr Pištěk, který patinoval a „špinil“ celé domy, stavěl lešení, jak to bylo typické pro ta léta, mučil se s každým moderním vypínačem a řešil každou dobovou sošku, říkal, že je pomalu jednodušší natočit film například z období baroka, než ze sedmdesátých let, protože barokní objekty jsou zachovány jako celky se vším všudy, zatímco typický exteriér a interiér sedmdesátých let se už dnes musí celý vytvořit. Maskérka Jana Radiová se starala o vizáž všech protagonistů v průběhu filmových devíti let. V neposlední řadě filmu ohromně pomohli vdechnou život a emocionalitu hudební skladatel Jirka Chlumecký, střihač Lojza Fišárek a zvukař Jirka Klenka.

Slavnostní premiéra Zemského ráje je symbolicky 17. listopadu - tedy na den 20. výročí sametové revoluce. Jste zvědavá na reakce těch, o nichž příběh především pojednává - tedy disidentů a jejich rodinných příslušníků?

No, oni v příběhu jsou aktivní disidenti jen dva až tři z celkově devíti významných postav. Jsem si vědoma toho, že reakce disidentů může být přecitlivělá, stejně jako když se dělá film o učitelích, tak mívají námitky učitelé, když se dělá o hutnících, mívají námitky hutníci… Každý se na to bude dívat z toho úhlu pohledu, co sám zažil nebo jaký má k tomu vztah.

Tereza Boučková (rozhovor)
obrazek
Scénář filmu Zemský ráj to napohled je zjevně inspirován vaším životem - rozhodně to poznají všichni, kdo četli vaše knížky. Ale i tam jste konkrétní postavy otce, matky, sourozenců a přátel skryla pod smyšlená, nebo spíše imaginární, jména. Ani ve filmovém příběhu není zřejmé, nakolik se filmové postavy liší od svých předobrazů. Můžete k tomu dát divákům nějaký klíč?

Scénář je skutečně inspirován tím, co jsem prožila, a tedy i prózou Indiánský běh. Ale není to ani životopis, ani dokument. Je to zcela subjektivní záznam paměti mého srdce se silnou tvůrčí licencí, žádná objektivní pravda. Každý, kdo prožil dobu po roce 68, tu hlubokou beznaděj, která vypadala, že tu bude navěky, si v tom filmu jistě najde momenty, které budou s jeho životem silně rezonovat. Zoufalství z okupace, šílenou radost, když jsme porazili Rusy při hokeji, vyhazovy z práce poté, co se naplno rozjel proces normalizace, mstu režimu na dětech, když je nebrali pro názory rodičů na školu, ale i manželské a partnerské sbližování, hádky, rozchody... Děti, které se v tom snažily vyznat a samozřejmě to vše nějak prožívaly, chvílemi docela vyhroceně. A ten, kdo měl to štěstí, že tu dobu nezažil, ať se nechá vést příběhem. Myslím, že funguje i bez výkladu doby a poukazování na konkrétní lidi, živé předobrazy. A jestli si chce divák nutně někoho do filmu dosadit? Ať dosazuje, ať hádá, ať si je jistý, ať to všechno ví anebo ať se splete... Každý je někdo a my všichni zároveň.

Ve vaší zatím poslední vydané knize Rok kohouta jsme mohli sledovat peripetie vzniku scénáře filmu Zemský ráj to napohled. Je z ní cítit vaše velká skepse, zda se podaří projekt vůbec realizovat...

Ano, zrovna, když jsem úplně přestala věřit, že film podle scénáře Zemského ráje vznikne a smířila se s tím, ujal se látky producent Viktor Schwarcz a začaly se dít věci!

Zemský ráj je příběhem matky a jejích dvou dcer, jejichž osudy do značné míry determinuje mužský svět „velké politiky“. Ale je to taky obraz pokřivené doby, která mnoha lidem zničila život. Shodly jste se s Irenou na tom, nakolik má být příběh humorně nadsazený a nakolik vážně dramatický?

Scénář byl od začátku daný. Byl to právě ten balanc mezi humorem, ironií a tragikou. Přála jsem si, aby to Irena ve filmu naplnila. Věřím, že se to povedlo.

Jak jste s režisérkou spolupracovaly v průběhu realizace projektu. Konzultovaly jste výběr hereckých představitelů, případně úpravy dialogů?

Byla to, myslím, velmi dobrá spolupráce, která ctila profesi té druhé.

Obě jste známé coby velmi výrazné osobnosti, s vyhraněným pohledem na svět, film nevyjímaje. Jak takový tvůrčí dialog mezi vámi vypadal?

My jsme totiž skvělé ženské! Náš dialog byl zrovna takový.

Jak se vám film líbí?

Film je samozřejmě jiný, než byly mé představy, protože mé představy nebyly konkrétní. Konečná podoba je snad taková, o jaké jsem snila: člověk se směje a je mu do breku.

Váš scénář líčí prostředí disentu z poněkud jiné stránky, než jsme byli zvyklí - z té ryze osobní. Jste zvědavá, co filmu řeknou ti vaši blízcí z rodiny i přátelé, kdož se i za cizími jmény poznají?

Moji blízcí a přátelé mají dobrý trénink. Nepochybuju, že film ocení. Já jsem ráda, že právě k výročí pádu totality vznikl tenhle lidský, osobní film. Připomíná, jaké drobné i velké nespravedlnosti se tehdy děly a jak málo stačilo, aby se obyčejný člověk zamotal do dějin a stal se jejich hrdinou. A jak být hrdinou neznamená být bez slabostí a chyb. Mám velkou radost z toho, že náš film ukazuje živé lidi.

Vilma Cibulková (rozhovor)
obrazek
Jakou představu jste si udělala o své postavě Marty po prvním přečtení scénáře?

Určitě takovou, s jakou jsem měla i následnou potřebu ji hrát.

Měla jste snahu nějak si hrdinku ze scénáře přetvořit podle představ vlastních?

U všech mnou zpracovaných postav, ať filmových, či divadelních, nehledám podobnosti se mnou, ale s jejich literární předlohou a představou, kterou ve mně předloha vyvolala. Už při prvním čtení se mi většinou v hlavě odehrává konkrétní podoba. V onom duchu jsem schopna papírovou bytost i obdivovat, přát jí povahové, či fyzické rysy, které mně osobně vlastní nejsou. Kouzlo, že se pak na plátně spojí v jisté rovině i s mým prizmatem už není tak zázračné. Kdyby postava nevlastnila moji zkušenost, nebo empatii k pozorovanému, nežila by. Může mít i jiné procesy myšlení, ale oči a tělo má mé.

Době normalizace se snažila co nejčestněji přežít i vaše hrdinka Magda z Hřebejkovy komedie Pupendo, za kterou jste dostala Českého lva. V čem tyhle dvě ženy byly podobné a v čem se zásadně lišily?

Lépe bude s touto otázkou počkat na diváka. Bude-li vůbec cítit potřebu se takto zamýšlet.

Které okamžiky natáčení ve vás nejvíc evokovaly pocity z doby, kterou jste sama zažila jako dítě nebo (v čase charty) jako teenager?

Pamatuji se, že se mne kdosi z filmového štábu zeptal, jak na mne při natáčení působí, když proti mně jede tank. Tiše jsem se pousmála. Náš rodný kraj celé mé dětství obklopoval socialistický vojenský prostor. Jako byly pro pražské děti všední tramvaje, u nás na vsi byly všední tanky a děla. Skrze tanky jsem chodila do školy, kvůli nočním kolonám jsme se často pořádně nevyspali. No, a v době Charty 77 jsem jako čtrnáctiletý puberťák řešila především vlastní svobodomyslné požadavky, do kolika hodin můžu být venku, a právo myslet si o dospělých své. Samozřejmě to nejhorší…

S manželem Miroslavem Etzlerem jste se před kamerou už sešli dříve, třeba v Mazaném Filipovi nebo v televizní detektivce Muž, který vycházel z hrobu. V zemském ráji ale hraje vašeho životního partnera. Vnímáte to jako výhodu, nebo nevýhodu pracovat s člověkem, se kterým sdílíte soukromí?

Úsměvným paradoxem zůstává, že nám byl ve filmu přidělen partnerský part, ve kterém se především štěkáme a nevěnujeme si ani obyčejnou pusu. To nám šlo kupodivu výborně! Na doma už nám zbylo jen to milé. Nepochybnou výhodou však je, že máme doma dostatek prostoru si s textem pohrát.

Před dvaceti lety jste natočila s Irenou Pavláskovou Čas sluhů. Jak jste si rozuměly při práci tehdy a jak dnes?

V Čase sluhů mi byla tehdy určena mnohem menší role a spolupráce s Irenkou vlastně navazovala na naše společná studentská léta. Dnes, s odstupem tolika let? Potkáváme se jako dvě zralé ženy, každá s osobní zkušeností nejen matky, ale i své profesní cesty. Takové setkání provází především respekt. Byl oboustranný a velice příjemný, často i lichotivý, to mne u žen obzvláště těší. Jsem ráda, že jsme se mohly potkat právě nad tímto scénářem.

Příběh filmu otevírá divákovi jakoby „zadní vrátka“ do světa disentu - ukazuje statečné a zásadové lidi z jejich intimní, lidské stránky, která měla jako u každého člověka své stíny a slabosti. Budou to nezasvěcení diváci vnímat jako „senzaci“ nebo spíš jako „polidštění ikon“?

Nevím, nevím, zda disidentská vrátka byla až tak „zadní“. Byla často tak otevřeně přední, oč častěji se za disidenty vrata zavírala. I v tom spočívala jejich statečnost. Vyprávíme o lidech skutečných sice filmovými prostředky, ale stále o lidech ve své podstatě naprosto obyčejných. A je doposud řada podobně statečných, o nichž se veřejně nehovoří, i těch, co si dokonce svoji statečnost odnesli do hrobu. Možnost volby měli, mají a budou mít vždy všichni stejnou.

Miroslav Etzler (rozhovor)
obrazek
Když jste si poprvé přečetl scénář Zemského ráje, co jste si pomyslel o svém hrdinovi Mirkovi?

Scénář jsme kontinuálně probírali s Irenou Pavláskovou. Zcela určitě měla na definitivní podobě žárlivého Mirka zásadní vliv. V textu, a to se nestává tak často, nebylo špatných postav. Tereza Boučková napsala výborný scénář s živými postavami. A to natáčení nesmírně usnadňuje.

Ten frajerský knírek - to byl váš nápad, nebo maskérky?

Knírek, knír, kňour, skoba, bumerang, mačeta….Ano byly to nádherné dva měsíce s touto kuriózní ozdůbkou. Mám relativně citlivou pleť a nesnáším lepení vousů. Proto jsem si nechal narůst svůj. Byl úžasně dobový. Pro Irenu to byl šok. Nakonec však souhlasila. Děkuju, Irenko!

Váš hrdina je takový jednodušší, obětavý chlápek, jímž ženy poněkud smýkají. Zvlášť atraktivní, živočišná Marta. Měl jste pro něj pochopení?

Myslím, že postava Mirka není to, čemu říkáte jednodušší, obětavý chlápek. Někdy se prostě stává, že někteří partneři spolu prostě být nemají. Muži, myslím nesebejistí muži, těžko snášejí vedle sebe silné bytosti něžného pohlaví. Toho je kolem nás hodně. Pochopení jsem pro svého Mirečka měl.

Nadešel už podle vás čas vyprávět s ironií a humorem o těch nemnoha lidech, kteří byli odhodláni obětovat v tuhé normalizační době pro své zásady a ideje existenci i svobodu?

Jejich význam je v této zemi paradoxně pořád nedoceněn. Ať se to některým lidem líbí, nebo nelíbí, nelehká existence těchto statečných žen a mužů nám všem pomohla k tomu, čemu se říká svoboda ducha. Osobně jsem měl tu vzácnou možnost poznat, i když jen letmo, paní Vlastu Chramostovou. Velmi si setkání s ní vážím. A rozhodně si nemyslím, že této ve všech směrech velké ženě chybí to, čemu se říká sebeironie.

S Irenou Pavláskovou jste točil už Bestiář a Čas sluhů, což byla vlastně vaše první filmová role. Je to rozdíl, když režíruje žena, nebo muž?

Rozdíl, a to zásadní, je mezi dobrým a špatným režisérem. Ne mezi mužem a ženou. Irena Pavlásková je režisér, který na sebe výrazně upozornil už svým debutem. A filmem Zemský ráj to na pohled dokázala, že zraje jako víno.

Jiří Dvořák (rozhovor)
obrazek
Ve filmu hrajete úspěšného umělce, který po srpnu 68, kdy je mu znemožněno pracovat v oboru, je donucen k emigruje i s mladou manželkou a v normalizovaném Československu nechá bývalou rodinu - exmanželku a dvě dospívající dcery. Přestože se jim snaží materiálně pomáhat, dívky mu těžce odpouštějí, že je opustil a zkomplikoval jim život. Myslíte, že byla scenáristka k tomu vašemu hrdinovi spravedlivá?

Neodvažuji se pouštět do hodnocení typu spravedlivý - nespravedlivý. Je to postava příběhu jako každá druhá. Se svým životem, se svými postoji, se svými klady a zápory. Jestli v tom někdo hledal nějaké osobní spory a na základě toho vznikla tato postava, já jsem to tedy nebyl. Spíš jsem se snažil tu postavu nějakým způsobem obhájit a pochopit, proč jedná zrovna tímto způsobem.

Jak byste sám postavu Petra charakterizoval?

Ambiciózní sebevědomý umělec, který je přesvědčený o své pravdě a neváhá pro ni obětovat cokoli. Včetně rodiny. Myslím si, že moc neumí nakládat s city. Neumí s nimi zacházet.

Jak jste se cítil v obklopení tolika atraktivních žen - Ireny Pavláskové, Vilmy Cibulkové, Báry Seidlové, Dany Markové a Terezky Voříškové?

Samozřejmě moc hezky a zároveň docela obtížně. Hezky pro to, že každý muž je rád ve společnosti krásných dam a obtížně proto, že žádný muž v takové společnosti nechce zklamat. Bylo to celkově moc příjemné. Hodně mi pomáhalo přísloví, že : Neexistuje nic, co by nedokázal muž, když na něho hledí žena.

Co vás zaujalo na scénáři Terezy Boučkové nejvíc?

Asi že reflektuje soukromí disidentů. Že se na ty politické události dívá očima lidí a prostřednictvím jejich životů. Není to o peticích a lejstrech, ale o zmařených nadějích a životech. A že se i v takové době lidi milovali, nenáviděli, smáli i plakali. Prostě žili.

Zemský ráj je vlastně první film po Listopadu věnovaný soukromí disidentů. Takový nehrdinský, černě humorný obraz lidí, kteří měli odvahu riskovat své existence i svobodu v atmosféře tuhé normalizace. Je podle vás už čas nahlížet tuhle etapu naší nedávné historie s byť mrazivě, ale přece jen humorným nadhledem?

Myslím, že humor je jedinečná forma vyprávění. Díky humoru je šance sdělit věci a témata, která by bez něj vyzněla pateticky a možná někdy i hloupě. A černý humor, který mám moc rád, je pro to ještě lepší. Takže rozhodně ten čas je vždycky. Člověk přece neztratí na vážnosti, když si ze sebe udělá legraci. Naopak. A totéž platí, alespoň dle mého názoru, i o tématech, která hýbou celým filmem.

Tereza Voříšková (rozhovor)
<>Obrázek nenalezen<> Jaká je podle vás vaše hrdinka Gábina?

Strašně jsem stála o to Gábinu hrát. Bavil mě rozsah té role, má vývoj, ve filmu vyroste z dítěte do slečny. Řeší problém se svým otcem, má vnitřní rozpor vzhledem k době, neví, kam se přidat, jak se zařadit. Jak dospívá, stává se z ní odvážná a silná holka. Neustále jsem si musela ,,hlídat věk“ ,jsem přesně uprostřed, Gábině je na začátku asi 15 a na konci 23 let. Nejvíc mě zajímal kontrast mezi dětstvím, pubertou a dospělostí. Zezačátku byla Gábina takový vystrašený kuře, které netuší, co se kolem děje. Puberťačka, která se bouří, ale nic se jí nedotýká, neví si rady sama se sebou. Během doby ale vyspěje. Krásně se mi hrálo s Jirkou Dvořákem, on jako otec vlastně nefunguje, což mou hrdinku poznamená v dalším životě. Jak Gábina dospívá, začne si ale víc uvědomovat situaci, svým způsobem otce pochopí a odpustí mu.

Jaká byla spolupráce s režisérkou?

Už dávno předtím, než se začalo točit, jsme se s Irenou scházely a povídaly si : o postavě, o době, o tom, jak postavíme moji roli… To mi moc vyhovovalo, není to úplně běžné. Při první schůzce se mě Irenka zeptala, jestli mám ke scénáři nějakou připomínku, měla jsem. Vyslechla mě a naprosto jsme se shodly. To bylo hodně příjemný. Před první klapkou jsem tak věděla, do čeho jdu a že jsem v dobrých rukách:o).

A jak jste si užila natáčení v „rodinné“ konstelaci s matkou Vilmou Cibulkovou a sestrou Danou Markovou?

Moc. Sedly jsme si. Vilmu obdivuju, má neskutečně silný charisma a měla jsem pocit, že mě po celou dobu chrání. Bylo to soustředěné natáčení.

Který z vašich „tatínků“ vám byl nejsympatičtější?

Jirka Dvořák, Ondra Vetchý, Honza Zadražil, Mirek Etzler, jak si mám podle vás vybrat? Ale Mirek měl nejkrásnější knír.

Myslíte, že vaši vrstevníci, kteří tu dobu 70. let nezažili, uvěří absurditě událostí a atmosféry normalizačních časů, jak je film popisuje?

Doufám že uvěří! Doufám…

Jak jste se vám líbily vaše dobové „módní kreace“?

Kostým byl pro mě hodně důležitý, pomáhal mi! S paní výtvarnicí a Irenou jsme se snažily Gábinu odlišit v různých fázích jejího života. Ale některé kousky bych nosila i dnes!

Jen letos má v krátkém čase po sobě premiéru (po 2Bobulích a „Rytířích“) váš třetí film. Jaké místo ve vaší filmografii z vašeho pohledu zaujme?

Přece první:o)!

Dana Marková (rozhovor)
obrazek
Postava Majdy z filmu Zemský ráj to napohled je vaší první velkou filmovou příležitostí. Jak jste se na roli připravovala?

Nejprve jsem si přečetla scénář, poté se sešla s Irenou v mléčném baru a vstřebávala od ní informace týkající se té doby, postavy Majdy a vlastně celé filmové rodiny. Při natáčení nás pak Irenka vedla a hlídala, aby byl ten devítiletý posun u všech postav znatelný. Já sama jsem si dobu normalizace připomínala četbou a zhlédnutím nějakých filmů.

Jak jste vnímala atmosféru natáčení?

První natáčecí dny začínaly u moře, vznikla tam možnost bližšího poznání, což se odrazilo na celé práci. Alespoň pro mě. A samotné natáčení? To mi přinášelo pocity nezkaleného potěšení!

Jak se vám pracovalo?

Je to svět, ve kterém jsem "nováčkem", bavilo mě v něm existovat, pozorovat a učit se od lidí kolem mě. Při práci vznikal dialog mezi režisérem a hercem, kdy se poznámky stávaly inspirativními a posouvaly nás ke společné představě. Čas, který jsme strávily s Irenou, pro mě byla velká zkušenost!

Vaši matku ve filmu ztělesňuje skvělá herečka Vilma Cibulková. Máte hodně společných scén. Myslíte, že jste trochu nahlédla do její „herecké kuchyně“?

Vilma je obdivuhodná osobnost! Z našeho setkání ve mně utkvěla cenná poznání.

Tereza Voříšková, která hraje vaši mladší filmovou sestru Gábinu, je o něco málo mladší, než vy, ale filmových zkušeností má trochu víc. Jak se vám spolu dělalo?

Byly jsme nuceny během natáčení u moře trávit společný čas v hotelovém pokoji, kde jsme sedávaly na zápraží, popíjely rakiji a vedly dlouhé hovory ... Terka neustále rušila můj spánek nočními výkřiky do tmy. Nechtěla jsem to nechat jen tak a nakazila ji chřipkou, která mě provázela po celý čas natáčení u moře. I přesto jsme náš pobyt zakončily nahé lázní ve slaném nálevu...Musím uznat, že bych ji jako sestru brala!

Co byste chtěla, aby se o vaší hrdince Majdě divák dozvěděl?

Snažila jsem se, aby postava Majdy byla bezprostřední, optimisticky smýšlející bytost, která miluje život, touží po spravedlnosti, po svobodě. Zda se mi to podařilo, ponechávám na úsudku diváka.

Film je i o tom, jak normalizační režim ničil život nejen těm, kteří se proti němu aktivně postavili, ale i jejich blízkým, z nichž se stávali jakási nevinná rukojmí. Mařil jejich existence, plány, talenty…Může člověk, který tu dobu neprožil, pochopit pocity zmaru z těch navždy ztracených let?

Mít snahu porozumět ano, ale nelze pochopit pocity lidí, kteří si tím prošli. Ono se nám to teď mluví a lehce soudí, když jsme si to nezažili na vlastní kůži. Bohužel bezpráví bylo, je a bude a těch, kteří se s ním setkávají v míře neúnosné je stále dosti...

Jan Zadražil (rozhovor)
<>Obrázek nenalezen<> Ve filmu Zemský ráj ztělesňujete Tomáše, jednoho z partnerů hlavní hrdinky příběhu Marty. Jak se hraje s Vilmou Cibulkovou?

Jako s partnerem od kterého se můžete spoustu naučit. Jako s velkou Dámou.

Jak byste charakterizoval svého hrdinu Tomáše?

Má velké štěstí. Potkal ženu svého života a když to nepokazí, zůstane pro ni dobrým člověkem. Svou postavu jsem chápal jako mladého kluka, který je fascinován vnitřní energií hlavní hrdinky Marty, stejně jako její krásou. Je to pro něj opravdu láska, neřeší ani ten věkový rozdíl. Není to jenom o sexu, ani jen o intelektu, ale je mi - coby Tomášovi - v její blízkosti krásně.

Vaším „sokem v lásce“ je v Zemském ráji Ondřej Vetchý, máte spolu jednu velmi vtipnou scénu. Jak jste si tohle herecké partnerství užíval?

Smažil jsem pórek a kuřecí masíčko, snažil se míchat přesně podle pokynů paní režisérky a užíval si ostošest..A v duchu jsem se těšil, až doma večer řeknu, jak jsem celý den točil s nejen s Vilmou Cibulkovou, ale třeba i s Ondřejem Vetchým! Byl to nářez.

Jak jste spolu s režisérkou vytvářeli vaši filmovou postavu a pracovali na ní?

Nejdřív si s paní režisérkou povídali. Pak ještě chvíli. Pak řešili, proč jsem se nezmínil, že budu v průběhu natáčení ostříhán kvůli jinému filmu. Pak bylo husto. Potom naštěstí odpuštěno a mohli si zas povídat. A pak už jsem se jen snažil vyplnit všechna přání, či zadání.

Jak vzpomínáte na atmosféru natáčení?

Já jsem byl šťastnej,že se mohu účastnit takovéhoto zájezdu. A zůstávají mi zážitky na celý život.Tudíž myslím, že ve výsledku krása! Pro mě to byl zážitek i škola. Když se na place navíc setkáte s takovými kolegyněmi a kolegy. Nejvíc jsem pracoval s Vilmou Cibulkovou. Měl jsem z toho respekt, je to velká hráčka a krásná žena a byla ke mně jako kolegyně velmi vstřícná.

Barbora Seidlová (rozhovor)
obrazek
Jak byste představila svou postavu Lenky?

Lenka, Petrova žena… 22 let. Takhle byla moje postava popsaná na prví straně scénáře. Já ji vnímám jako sebevědomou ženu, která si už při výstupu z letadla jasně uvědomuje veškeré těžkosti spojené s návratem do vlasti svázané nesvobodou. Absurdnost následujících událostí ovšem zlomí i ji.

Hrajete atraktivní mladou manželku známého disidenta, která se marně snaží získat sympatie jeho dvou dospívajících dcer. Jak jste se vžívala do této nevděčné role?

„Nevděčné“ role jsou mnohem vděčnější než role bezproblémových, sympatických a ve všech směrech dobrých… V charakteru je konflikt, na kterém můžete vystavět postavu. V případě Lenky, tak jak ji vidím já, ten konflikt ovšem nebyl v marném snažení získat sympatie dvou holek, ale spíš ve snaze nalézt své místo v zemi zotročené režimem, po boku pronásledovaného manžela.

Vy znáte dobu, ve které se příběh odehrává, jen ze svědectví pamětníků, z dokumentů nebo učebnic. Jak jste se v těch dobových kulisách a atmosféře cítila?

No, určitě ne tak, jak se cítili lidé, kteří v té době museli opravdu žít. Jsem šťastná, že to byl jen film a doba za námi!

Čím vás zaujal na první přečtení scénář filmu?

Asi proto, že se mě doba, ve které se film odehrává, dotkla jen letmo a zanechala ve mně vzpomínky snad jen na Jiskřičky, pionýrský kroužek a dlouhé fronty, líbila se mi možnost prožít něco z minulosti naší země. Donutilo mě to najít si více informací o době a lidech, o kterých příběh filmu vypráví. Tohle bych doporučila každému mladému člověku, co naivně rozdává letáky s třešničkami.

S Irenou Pavláskovou jste spolupracovala poprvé. Jak se vám spolupracovalo jako herečce se ženou-režisérkou?

Nemyslím, že je podstatné, jakého pohlaví je režisér. Podstatné je, jestli ve vaší komunikaci dojde k pochopení, souznění. Irena je jako žena velmi empatická a jako režisérka vládne řadou mužských vlastností, nezbytných k tomu, aby mohla točit film. Říká se, že sejde-li se víc žen pohromadě, vzniká jakýsi „hormon štěstí“, který se přenáší na okolí. No tak nezbývá než doufat, že to tvrzení je pravdivé a hormon se rozšíří z plátna na diváky… Spolupracovat se ženami pro mě ale není žádnou novinkou. Divadlo MALÉhRY, ve kterém působím, je divadlem tří hereček, ale ani muži z naší společnosti vyřazeni nejsou, naopak jsou nedílnou součástí všech našich představení.

Myslíte, že dnešní mladí diváci příběh pochopí, a hlavně zda uvěří, že takové absurdní situace byly možné?

Nevidím na tom nic k neuvěření. Když se pozorně podíváme na současnost, dějí se podobně absurdní situace. Tehdy byla nesvoboda hmatatelná, nepřítel se dal jasně pojmenovat. Dnes jsme mnohem dál, zbavili jsme se vnějších omezení, hranic, ale některé společenské předsudky nás ještě pořád udržují v nesvobodě. Doba se změnila, člověk nikoli. Podstata člověka zůstává stále stejná, jen měníme kostýmy a kulisy, stejně tak jako v divadle. Nahlédneme-li hluboko do historie, najdeme tam obdobná zvěrstva, nad kterými dnes kroutíme hlavou a zítra se nerozpakujeme je zopakovat. Ale přeci jen jsem optimista a věřím, že dnes je lidstvo ve stádiu malého dítěte a přes pubertu k nějaké moudrosti dospěje. Rozhodně se ještě dnes nemáme čím chlubit.

Ve vaší filmografii najdeme pohádky, crazy komedii, seriál ze současnosti, kriminálku, ale tragikomedie jako Zemský ráj tam chybí. Je vám tento žánr blízký?

Tragikomedie mi je nejblíže ze všech. V mé filmografii se vyskytuje jen jedna, ovšem tvorba našeho autorského divadla MALÉhRY je zaměřena právě na tento žánr. Tragikomedie je nejvěrnější odraz života. Všechno se vyskytuje v protikladech. Radost a smutek, noc a den, odvaha a strach. I ty nejvážnější situace přenesené na jeviště nebo na plátno, vyznívají komicky. Celý náš život je vlastně tragikomedie. Záleží jen na úhlu pohledu.

Podobné filmy

Vražda prezidenta Kennedyho
(Killing Kennedy) Americký historický film o osudné události, která 22. listopadu 1963 otř...
dnes 21.35
NAHRAT
ZDARMA
ČT2
Kill Bill
Bývalá členka špičkového zabijáckého komanda chce skoncovat s minulostí a vdát se, svatebn...
dnes 22.05
NAHRAT
ZDARMA
Prima Cool
Dítě číslo 44
(Child 44) Lev Děmidov je válečný hrdina, jehož svědomitá práce pro sovětskou tajnou polic...
dnes 22.30
NAHRAT
ZDARMA
Nova Cinema
Podobné filmy
Jestli se ti nelíbí naše nabídka podobných pořadů napiš nám.

logo horoskopy
logo humor
logo studentka
logo nejhry
logo najdemese
logo sms
logo tvp
hledat filmy, osoby, kapely, kulturní akce... Filmy, osoby, kapely, kulturní akce...
hledat filmy, osoby, kapely, kulturní akce...
    Přihlášení
    Registrace


    Sobota 21. 9. 2019 Svátek má Matouš
    Vyhrávej v casino.cz nebo na vyherni-automaty.cz   Prodávej s Plať-Mobilem.cz