Žena ve vodě

Shyamalanův pravděpodobně nejoriginálnější a nejsmělejší snímek, do kterého se kdy pustil - Žena ve vodě - začal vznikat jako improvizovaný příběh na dobrou noc, jenž vymýšlel pro své dvě malé dcerky. “Způsob, kterým svým dětem vyprávím příběhy, má velmi rozvolněnou formu a vše, co mi letí hlavou, vypustím ústy, “ vypráví režisér o svém pravidelném večerním rituálu.

“Napadlo vás někdy, že pod naším bazénem něco žije?” vypadlo Shyamalanovi jednou z úst a zažehlo příběh, který vyprávěl po několik večerů. “Rozvinulo se to do svého druhu odysey,” vzpomíná. “V hlubinách tohoto příběhu bylo cosi, co mě přimělo v něm každou noc pokračovat. A když můj příběh skončil, začal jsem si o něm a jeho postavách s dcerami vyprávět. Velmi zvláštním způsobem to v nás dlouho rezonovalo.”

Žena ve vodě vypráví příběh uhrančivé mladé dívky Story, která vypadá jako vodní víla, a Clevelanda, vnitřně zlomeného opraváře, který objeví, že ono tajemné stvoření je ve skutečnosti nymfa - postava z dávných výpravných příběhů na dobrou noc - která se vydala do našeho světa, aby v něm splnila důležitý tajný úkol. Nyní je uvězněna mezi dvěma světy a její úkol, možná dokonce celý její život, je v ohrožení. Proto se ukryla v temných zákoutích Clevelandovy budovy, přesněji v trubkoví pod bazénem. Úsilí Story navrátit se do jejího světa, je neustále ohrožováno hrůzostrašnými stvořeními, jež jí chtějí zastavit, což by mělo pro lidský rod ničivé následky. Cleveland a jeho přátelé se společně pokoušejí odkrýt tajemství jejího osudu a zároveň objevují, že jsou součástí neobyčejného příběhu, který se paradoxně odehrává ve světě lidí.

Shyamalan musel stejně jako Cleveland a ostatní nájemníci obytného komplexu příběhu uvěřit. “Abych z toho udělal film, musel jsem jeho příběhu stoprocentně věřit,” říká. “Mou nejhlubší nadějí je - a těmhle možnostem já věřím - že až vám co nejniterněji povyprávím příběh, budete otevření pro to, abyste přijali i jeho poselství a pravdu.” Shyamalanovo rozhodnutí podělit se s příběhem s diváky bylo jen otázkou času. “Náměty na Vesnici i Ženu ve vodě mě napadly přibližně ve stejné době, jenže tehdy se má mysl potýkala s velmi temnými otázkami a Vesnice je výrazem toho, co mě pohlcovalo. Kam bych byl ochoten zajít, abych ochránil svou rodinu? Utekl bych před společností? Udělal bych rozhodnutí, které bych si pak sám dokázal zpochybnit? Tehdy jsem však ještě nebyl schopen udělat optimistické rozhodnutí. To, co cítím nyní, můžeme nazvat nadějí. Žena ve vodě je toho odrazem.”

Prostřednictvím Ženy ve vodě vytvořil Shyamalan nový druh mytologie v duchu nejlepších tradic filmů Princezna nevěsta, E. T. Mimozemšťan, Čaroděj ze země Oz, které nás vedou k víře v to, co nás převyšuje: věřit ve svět neomezených možností, jenž je skryt za tím, který vidíme či dokážeme plně pochopit. “Když vyrosteme, zapomeneme, že je možné vše, čemu opravdu věříme,” říká Shyamalan. “Což znamená, že z toho, co dříve bývalo možné, jsou dnes pouhé příběhy. A my jsme tak cyničtí, že je nakonec redukujeme na pouhé dětské vyprávěnky. To, co kdysi bývalo pravdivé, se dnes muselo maskovat za dětský příběh.”

“Ve filmu Žena ve vodě je celý ekosystém plný stvoření, jež žijí kousek za zdmi obytného komplexu,” doplňuje režisér,” a jeho obyvatelé se ve svém myšlení musí vrátit o celá staletí, aby se opět stali dětmi a uvěřili, že možné je cokoliv. A tím se mohli spojit se světem, který existuje paralelně s tím jejich.” Howard přizvukuje: “Myslím, že jedním z důvodů, proč vyprávíme příběhy, je to, že chceme, aby nám připomínaly, že jsme součástí vyprávění. Máme podíl na něčem větším a i když se to zpočátku může zdát chaotické, za vším je nějaký vyšší plán.” Všechny Shyamalanovy filmy se více či méně dotýkají otázky víry. Nejvíce asi film Znamení. Film Žena ve vodě se mimo to zabývá hledání smyslu života.

“Vždy, když se držím toho, kým bych měl být a co bych měl dělat, jsem šťastný,” připouští Shyamalan. “Pokaždé, když vidím lidi, kteří nehoří takovým způsobem, jakým žhnou všichni lidé, kteří vás něčím inspirující, je to z jednoho prostého důvodu: nenašli svůj smysl.” Film Žena ve vodě je zatím poslední kapitolou Shyamalanovy vypravěčské pouti. Jeho sedmý film má jediný účel: inspirovat a zároveň pobavit. “Doufám, že až diváci po tomhle filmu vyjdou ze sálu, budou cítit naději, a budou mít vědomí, že jsou na cestě hledání toho, co se od nás na této planetě očekává.” Strážci modrého světa
Jak legenda o Modrém světě, tak stvoření, která mezi ním a naším hlídají prostor, jsou výsledkem představivosti M. Night Shyamalana. “Bavilo mě, že jsem mohl přijít s něčím zcela novým, co nemá kořeny v ničem, co jste kdy viděli,” říká tvůrce. “Musel jsem vymyslet, jak by tato stvoření mohla existovat v našem světě, aniž bychom si jich všimli a nebo o nich věděli. Základními stavebními prvky pro mě byla tráva a stromy.”

Obyvatelé komplexu The Cove nevědí, že v jejich blízkosti nespoutaně žije divoké stvoření Scrunt, jehož záměrem je zabránit nymfám, aby volně vstupovaly do lidského světa. Z jejich ramen rostou ostré čepele trávy, což Scruntovi umožňuje, aby se nepozorovaně ukryl v trávníku. Již pouhé Scruntovo škrábnutí infikuje oběť smrtícím jedem Kii, který z obětí vysává životní mízu.

“Líbila se mi Nightova myšlenka, že tohle stvoření by mohlo padnout do trávy a zdánlivě zmizet,” říká McCreery. “Scrunta sice plně ovládly pudy, ale bylo také důležité, abychom jej ukázali jako tvora, který má vysokou inteligenci. Není to nějaké monstrum, které by probíhalo zavřenými dveřmi. Je jen velmi prolhané a tajemné.” Scrunt se bojí jedině stvoření jménem Tartutic. To vypadá jako siamská trojčata a vládne nezdolnou silou, proto v Modré zemi udržuje zákon a pořádek. “Toto stvoření je až po okraj plné zloby, dokonce v den svého zrození zabilo i své rodiče, “ říká Shyamalan o děsivé trojce. Strach z Tartuticů udržoval v Modrém světě zákony v platnosti. Žádná živoucí bytost se ještě s Tartuticy nesetkala, protože pokud je uvidíte, porušujete řád a brzy zemřete.”

Velký Eatlon slouží jak dobru Modrého světa, tak toho našeho. Se svým dvanáctimetrovým rozpětím je Eatlon posledním zástupcem svého takřka vyhubeného druhu obrovských orlů, který přenáší nymfy z lidského světa do toho modrého.

Jestliže se má Story vrátit domů a přijmout svůj úkol ochránkyně světa, Cleveland a ostatní obyvatelé The Cove jí musí pomoci s nebezpečím, které jí hrozí. stvoření, která ve filmu uvidíme, byla v uvedena v život prostřednictvím kombinace fyzických a počítačových efektů. Specialisté na triky ze Spectral Motion Inc. poskytli 3D animované verze Scrunta a Tartutica. Vnitřní součástky filmových stvoření byly ukryty v hliníkových obalech, které poté, co prošly úspěšným vodním testem, mohly být pokryty vrstvou kůže z pěnového latexu. Plně funkční modely Scruntů byly schopny chůze, běhu a široké škály výrazů v obličeji, čehož bylo dosaženo spojeným úsilím čtyř až šesti loutkářů ze Spectral Motion, kteří ovládali systém počítačových konzolí a drátů. Počet loutkářů, kteří se Scruntem manipulovali, závisel na obtížnosti záběru a množství akce, které vyžadoval Shyamalanův scénář. Pokaždé se jeden animátor staral o uši, ústa a oči, zatímco jiní prostřednictvím počítačů kontrolovali celkový pohyb těla.

Každý Tartutic byl veden třemi loutkáři, z nichž každý měl na těle speciální kostým, pokrývající zadanou část těla. Plně mechanická hlava byla ovládána dvěma loutkáři. Kostým byl vyroben z pěnového latexu a vnější kůže, která vypadala jako větve, byla vyrobena z nahřátých plastových trubek. Firma Spectral Motion také navrhla prosthetické části, které měly napomoci proměně Freddyho Rodrigueze v Reggie, asymetrického kulturisty, jehož pravá paže a noha je o několik desítek centimetrů vyvinutější než ta levá. Nadpozemsky krásný Velký Eatlon byl navržen Crashem McCreerym a v postpodukci byl oživen animátory vizuálních efektů z ILM. Ti také poskytli dodatečné počítačové efekty pro postavy Scruntů a Tartuticů. “Spolupráce s ILM mě nesmírně těší,” říká Shyamalan. “Když mi bylo sedm, viděl jsem Hvězdné války a byl jsem naprosto unesen tím, co v ILM dokážou. Prací na Ženě ve vodě se kruh uzavřel. Což je skvělé.”

Film Žena ve vodě se celý natáčel v městě Leavittown v Pensylvánii, které leží asi 30km od hranic s Philadelphií. Režisér si pro svůj film vybral prostory bývalé továrny na lepící pásky značky 3M. Území o velikosti 8100 metrů čtverečních poskytlo dostatečně velký prostor k tomu, aby na něm šlo postavit rozsáhlé kulisy luxusního obytného komplexu The Cove, ateliéry, dílny, kanceláře a velký bazén (který původně 3M používala jako rezervoár na vodu v případě požáru) na natáčení podvodních scén. Blízkost jednotlivých setů a kulis Shyamalanovi umožnila, aby se Žena ve vodě natáčela chronologicky. Od scény, kdy se Cleveland představí panu Farberovi se film s výjimkou podvodních sekvencí (které byly natočeny na konci produkčního harmonogramu) natáčel chronologicky přesně podle posloupnosti ve scénáři.

The Cove je pětipatrový obytný komplex ve tvaru písmene “U” s 57 bytovými jednotkami a rozlehlým dvorem ve svém středu, koupalištěm a odlehlým bungalovem na louce. Veškeré práce na něm probíhaly pod dohledem vedoucího výroby Martina Childse. Childs, který je držitelem Oscara za návrhy kulis k filmu Zamilovaný Shakespeare, nikdy před tím v Philadelphii nebyl a tak si před začátkem natáčení udělal několik výletů na předměstí, aby si udělal představu o tamní architektuře a z ní pak vytvořil návrhy na vzhled The Cove. Ty vycházely ze Shyamalanovy představy, že The Cove je jakási “přechodová” budova, v níž bydlí nájemníci, jejichž život je neukotvený. “Pokusil jsem si představit, jaké emoce bych pociťoval při prohlídce prostoru, jež obývají lidé různých etnik, věku a společenských tříd, jakým je The Cove,” vzpomíná Childs.

Shyamalan a Childs se hned na počátku shodli na tom, že pro The Cove nechtějí nikterak výrazný design, který by byl dopředu definovaným architektonickým prostorem (jako jsou třeba budovy postavené v gotickém stylu) a poskytoval by na první pohled příliš mnoho informací o tom, kdo jej obývá a jaké události v něm můžeme očekávat. “Rozhodli jsme se postavit dokonale “nejasnou” budovu, jejíž vlastnosti by byly dány až seznámením s jeho obyvateli,” osvětluje Childs. “Ve své podstatě se jednalo o prázdnou stránku, na které se teprve bude psát nějaký příběh.”

Childs si vytvořil malý model budovy v příslušném měřítku, podle nějž pak jeho tým postavil kulisy budovy. Prostřednictvím modelu si pak tvůrci mohli ověřit, jakým množstvím světla a z jakého úhlu bude nakonec osvětlován. Na základě počítačového schématu bylo možno spočítat sluneční trajektorii, odhadnout, jak se během dne změní tok světla a kam tedy budovu ve tvaru koňské podkovy vlastně umístit, aby vynikla otevřená strana budovy, ústící do zalesněné části. Konstrukční tým a umělecké oddělení pak budovu postavili a připravili k natáčení během sedmi týdnů. Pro klíčové postavy příběhu bylo také postaveno a plně vybaveno devět obytných jednotek. “Budova měla vše kromě elektrických rozvodů a vodovodních trubek,” potvrzuje producent Sam Mercer. The Cove byl dokonce natolik realistický, že štábu i hercům bylo během natáčení neustále připomínáno: “Prosíme, abyste v dekoracích nepoužívali umyvadel ani koupelen. Vpadají velmi reálně, ale nejsou funkční.”

Byt každého nájemníka je mikrokosmem sám pro sebe, jenž odráží nejen vlastnosti svého obyvatele, ale i to, jak se vztahuje k okolnímu světu - počínaje vřelým a tradičním světem paní Choi, strohým a účelným světem pana Leedse, svět paní Bell, obývaný mnoha zvířaty, až po nestrukturovaný svět pana Smokera. Childs a jeho oddělení propracovali obydlí klíčových postav filmu natolik důkladně, že někteří herci se později svěřili, že už jen pouhým vstoupením do bytu se dostali do své role. Některé reakce byly živější než jiné - Shyamalan vzpomíná: “Když jsem poprvé vstoupil do bytu Smokera, vypadalo to, jakoby někdo pozvracel zdi.” Interiér Clevelandova bungalovu byl postaven jak ve studiu, tak fyzicky v prostoru továrny, přičemž klíčovou myšlenkou bylo, aby z domu bylo cítit, že Cleveland vyhledává samotu. “V Clevelandově bungalovu není nic, co by připomínalo jeho minulost, protože právě od ní se chce Cleveland odstřihnout a nikdy o ní ani nemluví,” vypráví Childs o strohém vybavení bytu údržbáře Clevelanda. “I tady najdeme nějaké starší věci, ale ty mu tam mohli nechat jeho předchůdci. O Clevelandovi neodhalíte prostřednictvím jeho domu skoro nic, pokud na to nemáte čich jako Story.”

Byt Anny a Vicka byl společně s poštovnou, prádelnou a sklepními prostorami postaven v ateliéru. Tyto kulisy byly vytvořeny v životní velikosti bez “posuvných zdí”, což je pro většinu kulis typické. Shyamalan však usiloval o co největší autenticitu. Kvůli klíčové scéně, která se odehrává v poštovně, se do malého prostoru vtěsnalo 20 členů štábu, herci a vybavení.

Pro tajné skrýši nymfy Story, která je ukrytá pod koupalištěm, byly postaveny kulisy, jež byly následně ponořeny do vodního tanku. Její vzhled vychází z výroků, které Story pronese při její první návštěvě v Clevelandově bungalovu. “Story Clevelandovi řekne, že má překrásné kanape. To je však docela obyčejné,” říká designér. “Napadlo mě, že Story je přesvědčená o tom, že The Cove je velmi zvláštní místo. Proto se rozhodla, že si vytvoří obydlí, které bude jen její a které bude odrážet její povahu.” Story v něm má malý výklenek, do nějž ukládá své poklady v podobě zářivých předmětů, jež našla na dvoře. “Přitahují ji zářivé objekty, ale vůbec nezná jejich pravou hodnotu,” říká Childs, “takže mezi nimi můžeme najít jak diamanty, tak rozdrcené plechovky od limonád či fólie ze sbírky orchidejí paní Choi.”

Koupaliště není pro Story jen branou do lidského světa. “V koupališti se setkávají všechny světy,” říká Childs. “Na jedné straně je budova postavená lidskou rukou. Na té druhé je les. Pod bazénem je svět, ve kterém se Story vyzná a líbí se jí. Bazén je doslova srdcem celé budovy, v němž se střetávají všechny světy.

Poté, co byl bazén dostavěn, byly jeho zdi natřeny barvami, které postupně přecházely jedna do druhé a tím bylo dosaženo potřebného tajemna - na začátku a po okrajích bazénu je světlá modř, která na dně přechází do tmavé. Shyamalanova a Childsova touha po jemných detailech vyústila ve výrobu roštu, jehož podoba vychází z klíčové sekvence klasického thrilleru Alfreda Hitchcocka Cizinci ve vlaku, v němž hlavní postava neúmyslně upustí doličný předmět do odtoku. A prostřednictvím této brány na dně bazénu objeví Cleveland tajemný svět Story. Paul Giamatti a tým potápěčů vedený koordinátorem kaskadérů Jeffem Habberstadem tyto podvodní scény natočili ve dvou kulisách umístěných ve vodních tancích o kapacitě 1,4 miliónu litrů vody. Tým konstruktérů vybudoval i osmimetrový tunel, přezdívaný štábem Velká Berta, ve kterém se Giamatti musel pohybovat bez toho, aniž by v něm bylo nainstalováno větrací zařízení. Hned vedle také vznikla skrýš Story, kterou Cleveland při průlezu tunelem objeví.

“Paul byl během prvního dne přípravy vodního natáčení naprosto přirozený,” říká Habberstad o Giamattim, který podvodní tým překvapil ladnými pohyby, s nimiž se pod vodou pohyboval, a schopností zadržet na dlouhou dobu dech. “Zdálo se, že mezi jednotlivými záběry, kdy jsme se připravovali, dával přednost tomu zůstat pod vodou.” Habberstada jednou při koupání ve svém domácím bazénu napadla i Clevelandova improvizovaná metoda dýchání, při níž jakýmsi brčkem ze sbírky, kterou si Story vytvořila ve své skrýši, vdechuje vzduch. Herec tento úkol zvládl sám, bez pomoci dýchacího přístroje nebo zvláštních efektů. “Mohli jsme natočit věci, které bychom bez Paula nikdy nezvládli,” dosvědčuje Shyamalan. “Bylo to velmi náročné. Paul musel zadržet dech a při tom plavat a hrát. V bazénu bylo mimo jiné špatně viděl, protože v ní plavaly částečky, jež měly vyvolávat pocit živého bahnitého organismu. A já mimo jiné točím v dlouhých záběrech.”

Cleveland Heep utíká před svou minulostí a naprosto se míjí se svým životním určením. “Kdysi utrpěl obrovskou ztrátu,” říká scenárista a režisér Shyamalan. Cleveland je bývalý doktor, který před světem ukryl do obytném komplexu The Cove na předměstí Philadelphie, kde pracuje jako údržbář. Tam se utápí v každodenní rutině, drobných opravách a odosobněném kontaktu se světem kolem něj. Clevelandova snaha potlačit svou velkou vnitřní bolest a smutek způsobila, že jej ostatní obyvatelé domu považují za “poněkud smutnou osobu - chlapíka, který má nad sebou velký mrak,” jak to popisuje herec Paul Giamatti. “Cleveland se pokouší otočit k minulosti zády,” rozvádí dále Giamatti. “Rozhodl se dělat podřadné zaměstnání a dobrovolně se vyloučil ze společnosti. Když není v práci, ukrývá se ve svém malém domku na dvoře The Cove.”

“Jeho humor, lidskost a schopnost utáhnout hlavní roli mě úplně smetly. Cítil jsem u něj to, co cítím jen u nemnoha herců,” říká Shyamalan. Projekce filmu American Splendor a následné setkání s Giamattim Shyamalana přesvědčilo, že našel toho, koho potřeboval. “Paul a já jsme mezi sebou od začátku cítili velmi pevnou vazbu. Máme podobný smysl pro humor a na mnoho věcí sdílíme shodný názor. Paul musí stejně jako každý člověk vést svůj boj s každodenností, ale už nalezl světlo, za kterým jde.”

Giamattiho Žena ve vodě naprosto uchvátila svým odvážně pojatým vypravěčstvím. “Je to silná myšlenka a Night ji vypráví velmi odvážně,” říká Giamatti. “Paul Giamatti je takový můj Richard Dreyfuss,” uvádí s úsměvem Shyamalan své dva hlavní inspirační zdroje, Čelisti a Blízká setkání třetího druhu, v nichž se tento herec objevil, a dnešního slavného tvůrce přiměly k tomu, aby se začal věnovat režii. “Dokáže vás rozesmát a zároveň cítíte hloubku jeho zmatku. On je také tím, od něhož svitne celému lidstvu naděje.”

“Paul Giamatti je velmi bystrý člověk a vynikající herec. Dosud jsem se nesetkala s nikým, kdo by byl po stránce herecké techniky tak zběhlý,” říká představitelka vodní víly Story, která vstoupí do Clevelandova života a naprosto jej změní, Bryce Dallas Howard. “Paul nepatří k těm hercům, kteří se kvůli přípravě na výkon musí zavřít do tmavé místnosti oddělené od světa. Je velmi koncentrovaný a do role se dostane kdykoliv a kdekoliv. V jedné sekvenci filmu si má postava čte v Clevelandově osobním deníku. Paul si pro účely natáčení vytvořil svůj vlastní deník, do něj napsal pár myšlenek, a s tím jsme pak pracovali. To mi moc pomohlo. Tímto deníkem odhalil své nejhlubší pochybnosti o světě.” Když Cleveland objeví Story, která se ukrývá se ve stínech The Cove, je vytržen ze svého snění a je pohnut k tomu, aby tomuto mocnému a krásnému stvoření pomohl s návratem do jejího zářícího domova v Modrém světě. “Cleveland se potřebuje o někoho starat. Potřebuje se dávat a mít s někým intenzivní vztah, což jsou vnitřní postoje, o nichž až do setkání se Story neví,” říká Shyamalan. Story se do Clevelanda něčím zahákne. “Nutí jej přemýšlet o věcech, které v sobě chtěl potlačit,” říká Shyamalan. “Chtěl svým životem projít jako náměsíčný, ale ona mu to nedovolí,” říká Giamatti.

“Story si uvědomuje, že Cleveland je velmi smutný a vnitřně rozervaný člověk,” říká Howard. “Vidí, že ještě nenalezl své sebeurčení. Mají mezi sebou velmi krásný vztah, v němž mu pomáhá, aby nalezl svou vlastní cestu. A prostřednictvím toho i její cestu zpět.” Howard nahlíží svou postavu jako velmi intuitivního “anděla, který lidem ukazuje, jaké jsou jejich možnosti. Věří v lidský potenciál.” Story však má problém uvěřit, že pro lidstvo hraje rozhodující úlohu. “Pokud jde o budoucnost planety Země, je tou nejdůležitější postavou příběhu. Což je trochu legrační, protože ona sama má pocit, že dobře nezvládá ani svou úlohu nymfy,” tvrdí Howard. Myslím, že myšlenka Boží tělesné inkarnace, která si zároveň neuvědomuje svou výjimečnost a mimořádnost, je jemně pikantní. Je na ní krásné, že i Story musí podobně jako Cleveland objevit své sebeurčení.”

Howard se k projektu dostala záhy poté, co se Shyamalan rozhodl převést pohádkový příběh Ženy ve vodě z pouhého vyprávění na dobrou noc v mnohovrstevný příběh pro dospělé. Během posledního natáčecího dne na filmu Vesnice se s Howard podělil o příběh Ženy ve vodě. O několik měsíců později, když na farmě jejích rodičů uspořádal soukromou projekci Vesnice, jí řekl, že by ji rád viděl v úloze Story. “Sedla jsem si na podlahu a začala brečet jako malá holka,” vzpomíná Howard. “Vím, že to zní trochu pateticky, ale cítím, že k Nightovi mám velmi blízko a účast na tak velkém projektu není nic jednoduchého.” “Byl to hodně silný moment,” souhlasí Shyamalan. “Byl to čin víry. Ještě jsem ani neměl napsaný příběh, ale chtěl jsem jí v té roli vidět.” “Bryce je velmi talentovaná a pracuje do úmoru,” říká Giamatti o své herecké kolegyni. Doufám, že jednoho dne dosáhnu tak vytříbeného herectví jako ona, protože je úžasně přesvědčivá. Což se do mě, doufám, nějak obtiskne.”

Maskérům trvalo každý den bezmála tři hodiny, než Howard na celé tělo nanesli vodě vzdorný make-up a proměnili ji v takřka průhlednou nymfu.”Story není bytostí, která by byla uvyklá světlu,” říká Howard. “Žije především ve vodním prostředí, takže k tomu musí být způsobilá - textura její kůže je odlišná od lidské.”

Story se oproti obyvatelům komplexu The Cove zabývá svou budoucností mnohem naléhavěji. Musí totiž rozluštit obtížnou hádanku a nalézt ty správné lidi, kteří ji pomohou s návratem do Modrého světa. Story však má zapovězeno, aby si s kýmkoliv, kdo není předurčen k tomu, aby napomáhal jejímu údělu, byť jen povídala. Několik chybných kroků tuto nezkušenou nymfu přivedlo do velkých potíží. Po útoku jedovatého Scrunta, hyenovitému stvoření, které má zabránit jejímu návratu domů, zároveň slábne. Je nejvyšší čas, aby Cleveland požádal rozrůzněnou skupinu nájemníků The Cove, aby mu pomohli rozluštit hádanku jejího údělu, než bude pro všechny pozdě.

První z nájemníků, kterého Cleveland požádá o pomoc, je pan Farber, nespokojený filmový a literární kritik, který se do Philadelphie nedávno přestěhoval ze Západního pobřeží. “Farber je takový mrzout,” říká uznávaný herec a režisér Bob Balaban, známý z rolí ve fiktivních dokumentárních filmech Nejlepší show a A Mighty Wind, nebo z nedávného oscarového dramatu Capote. “Nemá moc přátel a udržuje si soukromí. Nepřeje si, aby kdokoliv byť jen klepal na jeho dveře. Natož aby někoho pozval dovnitř.” Farberova rada ve velkém odráží jeho cynický přístup ke světu. “Farber říká Clevelandovi - ´Světu schází originalita, už nevznikají žádné nové příběhy. Je tu jen jeden starý příběh, který se vypráví stále dokola.´”

Uznávaná divadelní a televizní herečka Cindy Cheung představuje studentku Young-Soon Choi, která si pod přísným a odmítavým zrakem své tradiční korejské matky žije svou vlastní verzi amerického snu. “Choi je odvážná, stále experimentuje se svým vzhledem. V dané chvíli se inspiruje podobou Britney Spears, ale už příští týden se jí mohou změnit chutě a bude vypadat jako Alicia Keys.” Cleveland se na Young-Soon obrátí kvůli detailům z proslavené pohádky na dobrou noc, kterou její matka střeží jako oko v hlavě. “Young-Soon se snaží přijít na to, co vlastně od života chce a kde hledat jeho smysl. Hlavní myšlenkou tajemného příběhu je poučení o lepších stránkách každého z nás, což ji opravdu oslovuje. Čím více z mozaiky vyprávění s Clevelandovou pomocí odhalí, tím více chce vědět,” říká Cheung.

Pana Duryho, obětavého otce se zálibou v hrátkách s jazykem a slovních hříčkách, hraje Jeffrey Wright. “Cleveland hledá něco, co by vyřešilo jeho problém a pan Dury mu v jeho zápase o pochopení věcí pomáhá,” říká Jeffrey Wright, hvězda kritikou ceněného politického thrilleru Syriana a držitele Zlatého globu a ceny Emmy za roli v minisérii režiséra Mike Nicholse Andělé v Americe. Wrightovi se od začátku velmi líbila dějová linie mezi panem Durym a jeho malým synem Joeym. “Tato dějová linie o otci a jeho synovi je výrazem zásadní myšlenky, která stojí v pozadí celého příběhu,” dodává herec. “Zračí se v ní nevinnost a dětská oddanost. Když zestárneme, musíme je znovu objevit a neustále si připomínat, že mají podíl na naší cestě za pravým lidstvím.”

Bratr a sestra Vick a Anna Ranovi sdílí jeden z bytů komplexu The Cove. “Anna se ještě nenašla,” říká Sarita Choudhury (She Hate Me) o své postavě, která se stará o churavou Story během toho, co se Cleveland zoufale snaží najít prostředky, jak ji zachránit. “Anna je nadšená skutečností, že se Story daří lépe, a také z toho, že je tu někdo, kdo potřebuje její pomoc.” Její bratr Vick je mladý nadějný spisovatel, který už dlouho dokončuje svou knihu. A to Annu poněkud otravuje. “Anna Vickovi věří,” říká Choudhury, “ale momentálně je v bodě, kdy už o knize nechce slyšet ani slovo. Jen si opakuje své: ´Tak už to, prosím tě, dotáhni do konce.´” Vick nalezne ve Story neočekávanou inspiraci, která je předzvěstí jeho zářné budoucnosti. “Vick je naprosto obyčejný chlapík, který zjišťuje, že pokud dokončí to, o čem už tak dlouho píše, dá se do pohybu něco unikátního, co bude do budoucna osvětlovat cestu ostatním - ale musí být ochoten za to obětovat život,” říká Shyamalan o největší herecké příležitosti, která se mu naskytla od jeho scenáristicko-režijního debutu Praying with Anger z roku 1992. “Zalíbila se mi myšlenka, že bych hrál obyčejného chlápka, kterému je dána určitá příležitost.”

Reggie hledá smysl života stejně jako Vick a ostatní nájemníci. Jeho hledání jej zavedlo ke kulturistickým cvikům, které jeho pravou polovinu těla posílily o několik centimetrů více než pravou. “Reggie je člověk, který experimentuje sám se sebou,” říká Freddy Rodriguez, který se nedávno objevil ve filmu Wolfganga Petersena Poseidon a je známý díky své roli pohřebáka z ceněné televizní série Odpočívej v pokoji. “Je tak trochu samotář. Je přátelský, ale ostatní obyvatelé jej neberou příliš vážně.” Maskérům každý den zabralo více než tři hodiny, než mu udělali make-up a navlékli umělou horní končetinu od ramene až po zápěstí, nohu a stehno. Na závěr každého natáčecího dne bylo třeba make-up a prosthetiku z Rodrigueze doslova strhnout.

Mary Beth Hurt je všestrannou herečkou, jejíž filmografie čítá tituly jako V moci ďábla a Otec rodiny. Tentokrát hraje paní Bell, jejíž záliba v domácích mazlíčcích staví mezi ni a zbytek světa velkou bariéru. “Paní Bell je ženou se spoustou životní energie,” říká Hurt. “Ví, že Cleveland je vnitřně rozjitřený a soucítí s ním. Sledování hereckého projevu Maureen Stapleton pro mě vždycky bylo silné tak, jako by mi někdo zasadil bolestivý úder do otevřené rány. Myslím, že v tomto směru jsou si s Celevelandem podobní. “Pokud jste naladěni na lidskou bolest, jak je tomu u paní Bell, soucítíte s jejich utrpením a chcete jim pomoci.”

Pan Leeds nakonec navzdory svému nezájmu o reálný svět mimo televizi a skepsi vůči Story, spatří Clevelandovu neuvadající horlivost. “Jsou to spřízněné duše,” říká Bill Irwin, který se objevil ve filmech Manchurianský kandidát a Igby Goes Down. “Pan Leeds utrpěl stejně jako Cleveland velkou ztrátu a jeho reakcí je bezmyšlenkovité sledování televize, čtení knih a neochota vůbec opustit svůj byt. Myslím, že Clevelandovi trošku závidí. Najednou však dojde ke změně. I když je stále vnitřně zraněn, zakoktává se a má vždy skloněný zraki, je zpět v centru dění.”

Ve filmu Žena ve vodě dále hrají Jared Harris jako Goateed Smoker, June Kyoko Lu jako matka Young-Soon, paní Choi, dále Noah Gray-Cabey jako Joey Dury, Tovah Feldshuh jako paní Bubchik a Tom Mardirosian jako pan Bubchik.

Paul Giamatti
Patří díky široké škále jemně vycizelovaných a kritikou ceněných rolí k nejvšestrannějším hercům své generace. Jeho výkon ve filmu Těžká váha mu vynesl nominace na Oscara a Zlatý glóbus, dále cenu SAG a Broadcast Film Critics’ Award v kategorii Nejlepší herec ve vedlejší roli. Giamatti letos propůjčuje svůj hlas jedné z postav 3D animovaného filmu pro celou rodinu, Mravenčí polepšovna.

Bryce Dallas Howard
Debutovala filmem Vesnice. Poté co dostudovala Tisch School of the Arts program, který je součástí New York University, se Howard začala objevovat na newyorských pódiích, kde zapůsobila rolí Marianne ve hře Tartuffe od společnosti Roundabout.

Bob Balaban
Je renomovaný herec, scenárista a režisér. Pozoruhodnou skutečností je, že se mu natolik líbil scénář režiséra Roberta Altmanna ke Gosford Parku, že je nakonec produkoval a sám v v něm hrál. To mu pak vyneslo sedm nominací na Oscara. Jako režisér Balaban debutoval filmem Parents (1989).

Jeffrey Wright
Je jedním z nejtalentovanějších a nejvšestrannějších herců své generace. Tento rodák z Washingtonu D.C. na filmovém plátně debutoval rolí ve snímku Basquiat, který vypráví příběh nejvlivnějšího a nejúspěšnějšího amerického malíře a tvůrce grafitti 80. let 20. století. Často se objevuje ve hrách na New York Shakespeare Festival, kde si vysloužil příznivé kritiky svou rolí Marca Antonyho v Juliu Ceasarovi v produkci společnosti Shakespeare in the Park. Wright absolvoval studia politologie v bakalářském programu na Amherst College ve státě Massachusetts a v roce 2004 přijal od své alma mater čestný doktorát. Žije s herečkou Carmen Ejogo a jejich dvěma dětmi v newyorském Brooklynu.

Freddy Rodriguez
Rodriguez se narodil a vyrůstal v Chicagu, kde také začal v dospívání hrát. Získal dvouleté stipendium na letních kurzech pořádaných Chicago Center for the Gifted a při té příležitosti hrál ve více než dvaceti hrách. Mezi jednotlivými hereckými projekty rád vypomáhá v organizacích, které se do škol snaží prosadit umělecké studijní předměty.

Bill Irwin
Na přelomu let 2003/2004 se objevil na prknech The Signature Theatre, která se v této sezóně věnovala pouze Irwinovým původním hrám, které napsal, režíroval a následně v nich i hrál. Irwin byl zakládajícím členem divadelní společnosti Kraken, jejímž uměleckým vedoucím byl Herbert Blau, dále také hrál spolu s Pickle Family Circus of San Francisco, kde spolupracoval s Larry Pisonim a Geoffem Hoylem. Později se objevil jako hostující herec v ODC Dance Company v San Franciscu, které jako první produkovalo jeho divadelní hru. V roce 1983 byl Irwin oceněn National Endowment for the Arts Choreographer’s Fellowship a v roce 1984 byl na pět let jmenován patronem Guggenheimova muzea.

Jared Harris
Je jedním z nejuznávanějších herců mladé generace, o němž se s nadsázkou říká, že “intenzita jeho hereckého výkonu má konkurenci jen v jeho charismatu mimo plátno.” V roce 1996 získal uznání kritiků za svou roli Andyho Warhola ve filmu I Shot Andy Warhol. Harris se na plátně poprvé objevil v roce 1989 ve filmu Spis o Rachel, který byl režijním debutem jeho bratra Damiana. Jared Harris je synem slavného irského herce Richarda Harrise. Narodil se v Londýně a vzdělání získal na Duke University, kde své magisterské studium dramatu a literatury ukončil v roce 1986. Po absolvování školy se stal členem Royal Shakespeare Company. Díky tomu hrál v nejrenomovanějších divadlech v New Yorku.

M. Night Shyamalan
Shyamalan začal své první filmy točit v deseti letech. V šestnácti letech už jich měl natočeno více než 45. V sedmnácti letech se postavil před své rodiče - oba lékaře - a řekl jim, že se navzdory rodinné tradici, prospěchu cum laude a akademickým stipendiím do několika prestižních lékařských programů, se rozhodl, že půjde na York University Tisch School of the Arts studovat film. V roce 1992 se se sponzorskými penězi, které získal na pokrytí nákladů na svůj nezávislý snímek, vydává do Indie, aby svůj film natočil přímo na tamních ulicích. Mimo to, že film napsal, režíroval a produkoval, v něm i hrál. Film byl nakonec vybrán k projekci na prestižní First Look Series, který pořádá New York Foundation of the Art. O rok později byl tento snímek označen za Nejlepší americký debut roku. O něco později Shyamalan založil svou vlastní produkční společnost Blinding Edge Pictures, která má svou kancelář na předměstí Philadelphie, kde také žije se svou manželkou a dvěma dcerami. V časech, kdy televizní kanály zaplnily simulace reality a představivost filmařů vykazuje známky únavy, přináší Shyamalan pravidelně na filmové plátno originální a inspirující příběhy, které diváky pohltí živým vypravěčským uměním. Jeho podpisem je směs napětí, dramatu, humoru a pravých emocí. Shyamalan má neobyčejně jistý vizuální styl - který je charakterizován promyšleným rámováním, se scénami, jež se odehrávají prostřednictvím dlouhých záběrů, v nichž se jakoby nic neděje. A to je velmi provokativní. “Mé příběhy jsou výrazem toho, jaký jsem a jakou sílu mají moje emoce,” říká Shyamalan. “Každý film obsahuje otázku, se kterou v té době bojuji. Věřím, že jako tvůrce bych měl být vůči svému publiku čestný, takže o těch věcech, které se mi zrovna honí hlavou, mluvím otevřeně a snažím se je přetavit do fiktivního příběhu, který si může vychutnat každý.”

Dvě miliardy dolarů, které Shyamalanovy filmy vydělaly při uvedení do kin a na DVD ukazují, že jsou rovným dílem univerzální i osobní, a lákají diváky nejen pro svou originalitu a otevřenost, ale také kvůli jejich důvtipu. Ať už se Shyamalan noří do něčeho fantastického nebo bolestivě intimního, nutí nás promýšlet nejen ty nejosobnější aspekty lidského života, ale také náš vztah ke světu kolem nás. Jeho záměry se mu daří i bez toho, aby používal zbytečného násilí nebo množství vizuálních efektů.

Sam Mercer
Spolupracuje s M. Night Shyamalanem již popáté. Mercer zahájil svou kariéru nezávislého producenta v roce 1993, kdy měl za sebou sedm let ve Walt Disney Company. Jeho prvním filmem, na němž pracoval jako nezávislý producent, byl komerční hit Kongo. Mercer se v roce 1986 dostal do Walt Disney Company, kde jako supervizor dohlížel na výrobu filmů. V roce 1989 byl v Hollywood Pictures jmenován prezidentem filmové produkce. Před tím, než Mercer odešel do Disney Company, pracoval jako nezávislý manager lokací a manager. Jako manager lokací pracoval také pro televizi KCET-TV z Los Angeles, kde získal Daytime Emmy Award za živé provedení opery La Gioconda. Mercer vystudoval The Groton School a Occidental College. V současné době žije ve Venice v Kalifornii.

Christopher Doyle
Doyle se do Hollywoodu dostal v roce 1989 na pozvání Guse Van Santa, aby s ním natočil remake Hitchcockova filmu Psycho. Doyle také režíroval, natočil a stříhal několik filmů, videoprojektů a videoklipů. Jeho fotografie, koláže a texty se dostaly do více než dvaceti publikací a byly vystavovány na všech kontinentech.

Martin Childs
Je jedním z nejtalentovanějších designérů současnosti, který získal jak mnohé ceny, tak uznání kritiky. Pracoval na filmech zasazených do času Shakespearova Londýna, dále Londýna v době vraždění Jacka Rozparovače, napoleonské Paříže, ale i současného New Yorku. Martin Childs vystudoval architekturu na Leicester School of Architecture. Jedno desetiletí pracoval pro BBC na postu asistenta vedoucího výroby a uměleckého ředitele. V roce 2002 dostal cenu MBE za službu britskému filmovému průmyslu.

James Newton Howard
Je jedním z hollywoodských nejtalentovanějších a nejvšestrannějších skladatelů, který doposud složil hudbu k 85 filmům. Během své kariéry získal šest nominací na Oscara, dvě na Zlatý globus a jednu na Grammy. Howard navštěvoval školu Santa Barbara Musical Academy of the West na School of Music at University of Southern California a své vzdělání dokončil studiem orchestrace pod vedením legendárního Martyho Paiche. Jeho vzdělání bylo sice klasické, ale projevoval také zájem o rock a pop. A byla to právě jeho raná popová hudba, která osvědčila jeho nadání na poli psaní hudebních textů, aranžování, produkce, skládání i hraní. V roce 1975 se při koncertní šňůře připojil k Eltonu Johnovi a později s ním ve studiu dělal orchestrace smyčcové sekce. Během práce na aranžích alba Blue Moves od Eltona Johna spolupracoval s London Symphony Orchestra, díky čemuž se poprvé seznámil s velkým orchestrem a rytmickou sekcí. Tuto kombinaci posléze využil na mnoha ze svých filmových soundtracků. Během let se stal jedním z nejvyhledávanějších hudebníků v oboru a uplatnil se také jako skladatel hudebních textů, producent, dirigent, hráč na klávesové nástroje a skladatel filmové hudby.