Vida, když jsem Zítřek komentoval poprvé, nebyl jsem zrovna příliš sečtělý bondovský fanda, čili jsem ho docela slušně utřel. Dnes však není včera, čili opravuji. Roger Spottiswoode natočil opravdu perfektního Bonda s aktuálním přesahem k manipulativní moci médií, ale jinak s typicky bezstarostným (v Brosnanově podání až klukovským) šarmem a stylem, který se v mnohém (hudební doprovod, starý dobrý Aston Martin, citace starších bondovek) dovolává 007 klasik. Jonathan Pryce je jako záporák opravdu výtečný, má v sobě ten typický mix prohnanosti, nebezpečnosti a slizké zbabělosti. Götz Otto alias Mr. Stamper není sice nic extra, ale pár světlejších chvilek má. Zcela ho však svým štěkem zastínil výtečný Vincent Schiavelli vulgo Dr. Kaufmann. Jinak je to Bond se vším všudy – vynálezů víc než kdy jindy, akční scény velkolepé přesně dle modelu Brosnan pro 21. století, ženy krásné, martiny protřepané, nemíchané. Jen dvě věci mi kazí radost – velmi nevtipný konec (kde jsou geniální štěky Rogera Moorea?) a titulní píseň Sheryl Crow, která se absolutně nemůže měřit se závěrečnou Surrender Dobrý komentář 