fb  Sdílet
   Informace    Komentáře    Obsazení    Hodnocení    Videoukázka    Fotky    

75% 89 hlasů
7.5 10 89
horor / sci-fi / thriller, USA, , 103 min., od 15 let
Life
Kinopremiéra v ČR a SK 23.3.2017 s titulky
Nyní v kinech 3. nejnavštěvovanější

Film v kinech
kina  
PrahaKino Pilotů 22:10
Česká LípaCrystal 20:00
PřerovHvězda 20:00
Kutná HoraModrý kříž 19:00
JihlavaCineStar 20:30
České BudějoviceCineStar 17:45
ŠumperkOko 19:45
Jablonec nad NisouRadnice 70 17:30
RakovníkTylovo Divadlo 19:30
ModřiceCinema City Olympia 17:20
BerounMěstské kino 17:30
TrutnovVesmír 19:00
KladnoHutník 21:30
LitoměřiceMáj 19:30
Český KrumlovKino Luna 20:00
SemilyJitřenka 19:30
PrachaticeKino Národka 19:30
KlatovyŠumava 20:00
OstravaCinema City Nová Karolína 19:10
BrnoCinema City Velký Špalíček 20:30
OlomoucPremiere Cinemas Olomouc 14:40
PlzeňCinema City Plzeň 15:10
PardubiceCinema City Pardubice 15:30
Mladá BoleslavCineStar 20:50
ZlínGolden Apple Cinema Zlín 20:00
LiberecCinema City Liberec 18:40
Ústí nad LabemCinema City Ústí nad Labem 20:40
OpavaCineStar 16:45
TeplicePremiere Cinemas Teplice 20:20


Režie:
Herci: , , , , , více...


Ukázka


Dejte si pozor, po čem pátráte.
Snímek Život vypráví příběh šestičlenné posádky Mezinárodní vesmírné stanice, která se ocitá na samotném pokraji jednoho z nejdůležitějších objevů lidských dějin: prvního důkazu o existenci mimozemského života na Marsu. Jak členové posádky pokračují ve svém výzkumu, mají jimi uplatňované metody nezamýšlené následky, a forma života, kterou zkoumají, se ukazuje být mnohem inteligentnější, než kdokoliv očekával.
Uprav informace o filmu

Komentář k filmu Chvílema si říkám 3 hvězdy, ale ne. Jako celek je to opravdu špatný. Znova to vidět určitě nechci, Gyllenhaal a Fergusonová to trochu zvedají, ale 2 herci nemůžou vytáhnout scénář plný hloupostí. 50%. Dalo by se to označit jako kombinace Vetřelce a Gravitace a možná pre sequel pro Montrum, ale úroveň toho není moc dobrá.
Všechny komentáře k filmu 3+ Napiš komentář k filmu a získej DVD

Web: IMDB, Oficiální stránka    Videotéka: přidat si do ní film

O filmu Život

obrazek
Při natáčení snímku Život bylo cílem vytvořit napínavý thriller, který působí tak realisticky, že by se již zítra mohl objevit na titulních stránkách světových médií. „Scénář v sobě obsahoval velkou dávku realističnosti a také pocit neutuchajícího napětí,“ míní Ryan Reynolds, který se ve filmu objevuje společně s Jakem Gyllenhaalem a Rebeccou Fergusonovou. „Na začátku je naplněn atmosférou objevitelství, která se rychle mění v napětí, jež prostupuje celým filmem, zatímco se o onom organismu, který jsme přivezli na palubu ISS, dozvídáme další podrobnosti.“

Režisér Daniel Espinosa prohlašuje, že již předtím, než mu byla nabídnuta možnost režírovat snímek Život, se zamýšlel nad tím, jak velcí režiséři, které obdivuje, přistupovali k vědeckofantastickému žánru - ať už jde o Ridleyho Scotta a jeho Vetřelce, Stanleyho Kubricka se snímkem 2001: Vesmírná odysea či Andrej Tarkovský s filmem Solaris. „Myslím, že důvodem, proč se tolik skvělých režisérů pustilo do natáčení scifi snímků, byla možnost zpracovat téma neznáma - strachu či fascinace, které k němu cítíme,“ říká. „Žijeme ve světě, který je poměrně obyčejný, ale vesmír je ztělesněním dobrodružství - nevíte, jak vypadá, jak se v něm člověk cítí, kde se nachází. Nevydává žádný zvuk. To je samo o sobě děsivé.“

Po přečtení scénáře k filmu Život Espinosa našel způsob, jak se inspirovat dílem těchto velikánů a současně natočit film, který by nepopiratelně obsahoval jeho vlastní rukopis. „Tenhle scénář působil spíše jako realistická science fiction - možná jako vědeckorealistický film,“ prohlašuje a připomíná, že vědci objevili důkazy o existenci vody na Marsu, tisíce exoplanet, obíhajících kolem jiných hvězd, a dokonce i 50 tisíc let staré mikroby, kteří hibernovali uvnitř krystalů.

To podle producenta a CEO společnosti Skydance Davida Ellisona dodává tomuto filmu na naléhavosti. „Jednou z věcí, které pro nás byly od samého počátku velice důležité, bylo to, že by u něj měl mít divák pocit, že si může pustit televizi a dozvědět se v ní, že se dnes přesně něco takového odehrálo,“ vysvětluje.

„Nenatáčíme film, který se odehrává tisíc let v budoucnosti,“ dodává producentka Dana Goldbergová. „Chtěli jsme rozhodně vytvořit film, který by působil spíše jako vědecká fakta než jako vědecká fantastika.“

„Možnost nalezení života na jiných planetách je samozřejmě velice vzrušující a myslím, že se nacházíme velice blízko takového objevu,“ soudí Paul Wernick, který společně se svým tvůrčím partnerem Rhettem Reesem napsal k filmu scénář. „Myslím, že díky tomu tenhle film působí realisticky.“

Jedná se o myšlenku, která se s filmem pojí od počátků jeho zrodu. „Zhruba v době, kdy na Marsu přistála sonda Curiosity, jsme měli s Danou takový nápad,“ popisuje Ellison. „Co kdyby Curiosity na Marsu objevila jednobuněčný organismus a přivezla ho zpátky na ISS, kde by byl analyzován. A jakmile by se ocitl v prostředí, které podporuje život, začal by se vyvíjet...a co kdyby ho lidé, přesně tak, jak je jejich zvykem, v nejlepší víře podrobili experimentům a on se začal bránit. Z takového filmu by se rázem stal neuvěřitelně napínavý scifi horor, odehrávající se na palubě ISS kompletně ve stavu beztíže.“

„Vydáváme se na Mars, abychom tam hledali jiné formy života. Co by se tedy stalo, pokud bychom nějakou opravdu nalezli? Co by se stalo, pokud se s ní pokusíme komunikovat nebo ji analyzovat?“ ptá se producentka Bonnie Curtisová.

„Na tomhle filmu se mi líbí, že se jeho příběh nevymyká skutečným možnostem,“ míní producentka Julie Lynnová. „Vynaložili jsme velké úsilí na to, aby byl co nejrealističtější. Hovořili jsme o něm s biology, exobiology, s Adamem Rutherfordem...nechtěli jsme, aby ten organismus vypadal jako nějaký člověk v kostýmu nebo jako loutka. Chtěli jsme, aby šlo o něco, co by se mohlo vyvinout z jediné malé buňky. Nejde o to, že by se jednalo o organismus, jehož smyslem existence je násilí - jde o zcela svébytné stvoření, které je ovlivňováno tím, co se kolem něj odehrává.“

„Myslím, že na možnosti objevu mimozemského života je děsivé to, že netušíme, jestli bude mít úmysly přátelské nebo nepřátelské, jestli bude mít inteligenci vysokou nebo nízkou, jestli se nás bude snažit zneužít nebo se naopak nechá zneužít námi,“ soudí Reese. „Myslím, že se jedná o oprávněné obavy - Stephen Hawking upozorňoval na to, že mimozemský život nemusí být nutně přátelský nebo mít s lidstvem zrovna nejlepší úmysly.“

Reese a Wernick přišli s nápadem na zcela originální mimozemské stvoření. „Vymysleli jsme mimozemskou bytost, která začíná svou existenci jako jednobuněčný organismus, a tato buňka se potom začne dělit a vznikne mnohobuněčný komplexní organismus, schopný pohybu v prostředí, v němž se ocitl,“ vysvětluje Reese. „Nejedná se o vysoce inteligentní bytost - jde o kombinaci nijak nerozlišených buněk. Lidské tělo se skládá z buněk s různým účelem - svalových, nervových, krvinek, a všechny tyhle buňky zastávají různé funkce. V případě tohoto specifického mimozemšťana vykonává každá z jeho buněk své životní funkce zcela samostatně. Každá buňka je buňkou oka, svalu, nervů, a proto je takové stvoření velice přizpůsobivé.“

„Jedná se o naši nejhorší noční můru, a také o nejhorší noční můru naší posádky,“ dodává Wernick. „Rhett s Paulem napsali velice děsivý thriller s výtečným tempem. Ale protože jsou to dospělí lidé, napsali něco, co je především postaveno na jejich vztahu k postavám příběhu,“ říká Lynnová. „Ta šestice astronautů představuje lidi, kteří jsou chytří, zruční, odhodlaní a pracovití - a když se ocitnou v nesnázích, záleží nám na tom, co s nimi bude dál.“

Tvůrci filmu si nemohli pro svůj příběh o poznávání neznámého přát děsivější prostředí, než jsou stísněné a nepříliš dobře obyvatelné prostory Mezinárodní vesmírné stanice, na které vládne stav beztíže. „Mezinárodní vesmírná stanice je ztělesněním jednoho z posledních veskrze idealistických skutků, které lidstvo v posledních padesáti letech vykonalo,“ dodává Espinosa. „Je postavena na jednom ze základních kamenů lidství: na touze objevovat neznámé. Film je poctou této odvaze postavit se neznámému odhodlaně čelem. Ale současně tu narážíme i na jistý podtext, vyplývající z lidských dějin - mnohá naše setkání s neznámým nedopadla příliš dobře. Takže otázkou možná není to, co s námi udělá něco neznámého, ale spíše co uděláme my s ním. Pokud budeme k neznámému přistupovat příliš necitlivě, nemyslíte, že nám bude oplácet stejnou mincí? Pokud se budeme neznámého bát, nemyslíte, že na ten strach zareaguje?“

„Myslím, že Daniel Espinosa chtěl stvořit svět, který vás jistým způsobem zcela zahltí,“ domnívá se Jake Gyllenhaal, který ve filmu představuje doktora Davida Jordana. „V jiných filmech se dokážete oprostit od reality toho, na co se díváte. Daniel chtěl vytvořit prostředí, ve kterém bude všechno žít vlastním životem. Nejen co se týče onoho stvoření, ale také po stránce emocionální.“

Gyllenhaalova postava, doktor David Jordan, je člověkem, který v ústraní na palubě ISS strávil více než 473 dní. Nikdo tuto stanici nezná lépe než on. Noví členové posádky, kteří se k němu připojují, využívají jeho domov jako základnu pro svou misi: objev prvního důkazu o existenci života na Marsu.

obrazek
Gyllenhaala upoutal scénář nejen tím, jak napínavý byl, ale také koncepty jednotlivých postav. „Jednalo se o napínavý scénář se skvělým tempem. Jedná se o zábavný příběh - myslíte si, že víte, jak se vše bude dál odehrávat, ale pak se najednou stane něco nečekaného a najednou si nejste jisti naprosto ničím,“ míní. „Máme tu formu života, která je ovšem také úžasnou metaforou toho, co by se mohlo stát. Zvědavost je jednou z nejdůležitějších lidských vlastností, ale myslím, že pokud se jí člověk nechá ovládat, skrývá se v ní i nemalá dávka arogance. V tomto ohledu je stvoření v našem filmu důsledkem takové nadměrné zvědavosti.“

Ačkoliv Gyllenhaala k filmu přitahoval jeho scénář a příběh samotný, vnímal ho také jako způsob, jak svou rolí složit poctu rodinnému odkazu. „Můj dědeček byl lékař, a s Danielem jsme probírali to, jak se moje postava dědečkovi podobá,“ říká. „Je do jisté míry takovou jeho poctou.“ Rebecca Fergusonová si zahrála doktorku Mirandu Northovou, která byla na tuto misi vyslána jako odbornice z Centra pro kontrolu nemocí. Za všech okolností se řídí předpisy a soustředí se na svou práci, tedy zajistit, že se všichni členové posádky ve zdraví vrátí domů - bez ohledu na to, s čím se ve vesmíru setkají.

„Miranda je mikrobioložka, která byla vyslána, aby lidstvo ochránila před čímkoliv, co bychom mohli ve vesmíru objevit,“ vysvětluje Fergusonová. Jakožto pečlivá vědkyně nainstalovala na stanici několik bezpečnostních pojistek, které by měly posádku i lidstvo na Zemi ochránit před možnou kontaminací. „První takovou pojistkou je kontejner, ve kterém je vzorek uložen. Pak je tu celá místnost, v níž se kontejner nachází. A poté stanice samotná. Musí udělat cokoliv, aby Zemi ochránila, protože nevíme, co je tahle forma života zač.“

Fergusonová říká, že každá z postav reaguje na okamžik objevu po svém - stejně jako na hrozbu, kterou tento objev ztělesňuje. „Všichni máme k tomu stvoření specifický vztah. Někteří z nás ho zbožňují a starají se o něj. Někteří ho od samého počátku chtějí zabít. A následkem toho vzniká v naší skupině velké napětí,“ popisuje.

„Někteří z nás jsou z toho všeho nadšenější než jiní. Někteří se chovají neuvěřitelně agresivně, jiní jsou konzervativnější. A tyhle přístupy se spolu navzájem mísí - ale jako v případě řady lidských rozhodnutí nakonec zajdeme o něco dál, než jsme měli,“ vysvětluje Ryan Reynolds, který si zahrál odborného technika Roryho Adamse.

Adams je odborníkem na výstupy do kosmického prostoru a s velkým nadšením vám vysvětlí, jak super povolání má. Je dost okouzlující na to, aby o něm druzí neříkali, že je nafoukaný, a protože je současně mnohem hezčí, než by být musel, je rockovou hvězdou celé mise.

„Odborný technik je takový vznešený termín, který ve skutečnosti znamená, že se jedná o údržbáře, který ví, jak celá ta loď funguje a dokáže opravit cokoliv, co se porouchá,“ vysvětluje Reynolds. „Je to také člověk, který se specializuje na výstupy do vesmíru a obsluhuje robotickou ruku Canadarm, systém, pomocí kterého zachytí sondu z Marsu, řítící se vesmírným prostorem.“ Ariyon Bakare představuje Hugha Derryho, britského vědce, pověřeného analýzou mimozemského organismu. Tento okamžik je vyvrcholením celého jeho života - nejenom jeho kariéry, ale i všech jeho dětských snů.

„Je ochrnutý - když mu bylo deset let, ochrnul na dolní končetiny,“ vysvětluje Bakare. „Ono stvoření je ztělesněním počátků našich objevů - už jen ze skutečnosti, že se nám podařilo tenhle organismus objevit, se dá objevit spousta věcí. Nemáme nejmenší tušení, co by to mohlo znamenat pro život na Zemi, a Derry má k němu proto velmi výjimečný vztah.“

Role ochrnutého člověka ve stavu beztíže vyžadovala komplikovanější sadu popruhů, než tomu bylo v případě ostatních herců. „Zatímco ostatní byli upnuti jen do jednoho popruhu, já měl hned tři: popruh na tělo, otočný závěs a ještě speciální vestu, která připomínala svěrací kazajku,“ říká. „Derry nemůže hýbat nohama, takže v jedné specifické scéně - když mu je drcena ruka - se musel celý opravdu divoce zmítat.“

Bakare připouští, že ho scénář pořádně vyděsil ještě předtím, než svou roli vůbec dostal. „Četl jsem si scénář, dostal jsem se na jistou stránku a doslova jsem vykřikl leknutím,“ říká. „Byl jsem šokován tím, jak příběh filmu v postavách vyvolává pocit falešného bezpečí. Čekáte, že se nic zvláštního nestane, a najednou přijde zvrat, který situaci zcela změní.“

Sho Murakami v podání Hiroyukiho Sanady je letový technik a nejstarší člen posádky. Je nervóznější než všichni ostatní na palubě, ale důvodem není nebezpečí vesmíru - po dlouhých letech marných pokusů se má konečně stát otcem a jeho těhotná žena je tedy příliš daleko. Je pochopitelné, že jakmile začne ono stvoření na posádku útočit, přerodí se tato nervozita v něco docela jiného. „Začíná zvolna přicházet o rozum - panikaří,“ vysvětluje Sanada.

Celé misi velí ruská kosmonautka Katerina Golovkinová, kterou si zahrála Olga Dychovičnaja. Je bezmezně loajální, odvážná a s chladnou hlavou správné velitelky myslí za všech okolností především na bezpečí své posádky.

„Moje postava ztělesňuje běžnou lidskou nejistotu z nového a neznámého,“ říká. „Jedna část její osobnosti je plně pod kontrolou a má celou misi na starosti - ale v jejím nitru existuje také další část, která v sobě ukrývá zmíněné obavy a často proto reaguje velmi defenzivně.“

Snímek Život byl ztělesněním cesty poznání i pro zúčastněné tvůrce - pro Espinosu, scenáristy Rhetta Reese a Paula Wernicka a producenty Davida Ellisona, Danu Goldbergovou, Bonnie Curtisovou a Julie Lynnovou - kteří podstoupili konzultace s astrobiology, odborníky na vesmírné lékařství a další vědce s cílem vytvořit nejen realistické prostředí ISS, které všichni dobře známe, ale také stvořit novou formu života, která bude zcela ojedinělá a původní, ale bude vycházet ze zcela realistických biologických principů, kterými by se inspirovala.

V rámci příprav oslovili dva odborné poradce: doktora Kevina Fonga a doktora Adama Rutherforda. „Vesmír je extrémní prostředí, stejně jako jiná extrémní prostředí, která jsme se v průběhu 20. století pokusili pokořit - pouště, polární ledové čepičky, nejvyšší hory světa,“ míní Fong, jehož znalosti z oborů astrofyziky a lékařství ho předurčily k práci pro NASA v rámci programu Lidské adaptace a ochrany. Jakožto odborníci na vesmírné lékařství - tedy na studium toho, jak udržovat astronauty ve vesmíru zdravé a při životě - by jak David Jordan, tak Miranda Northová měli podobné zkušenosti jako Fong. „O extrémních prostředích víme, že v nich nemůžeme pobývat dlouho a že to vždy má své následky - zcela doslova tam ze sebe něco zanecháte.“

„Jakožto lékař, který se snaží v podobném prostředí ochraňovat lidský život, si velice dobře uvědomujete, jak křehký ve skutečnosti je. Když k tomu přidáte další hrozbu ze strany mimozemského organismu, je vše ještě mnohem těžší,“ pokračuje Fong. „I během rutinní mise, kdy vše probíhá podle plánu, je poměrně těžké zůstat naživu. Když nastanou problémy, znamená to, že lidé začnou velice rychle umírat.“

obrazek
Hugh Derry by měl svou specializací blíže k doktorovi Rutherfordovi, britskému genetikovi, který publikoval významné knihy o vzniku života a použití genové modifikace za účelem stvoření nových organismů. „Když máte co do činění s neznámými vlivy či neznámými organismy, možná nebezpečnými, možná infekčními, přichází ke slovu řada bezpečnostních předpisů, jejichž smyslem je zabránit jakékoliv potenciální hrozbě,“ říká Rutherford o Derryho laboratoři. „Takové předpisy jsou velmi pečlivě dodržovány například při výzkumu pravých neštovic nebo eboly - existují přísná nařízení, na která dohlíží významné organizace jako CDC. V tomto případě je vzorek zavřený v inkubátoru, který je umístěný v izolované laboratoři, a ta se sama nachází na nízké oběžné dráze kolem Země. Taková opatření se na počátku zdají jako přiměřená...“

„Před zahájením natáčení jsem s Ariyonem úzce spolupracoval,“ pokračuje Rutherford. „Chtěl pochopit, jak vědci uvažují. Nalezení důkazu o existenci mimozemského života je tím nejdůležitějším objevem v historii vědy, ale jako vědec musíte přijít na to, s čím máte vlastně tu čest a co hodláte testovat, abyste byli schopni vysvětlit, co je ta věc vlastně doopravdy zač.“ Fongovy znalosti tvůrcům filmu pomohly pochopit to, jak by skuteční astronauti na hrozbu na palubě ISS asi mohli reagovat. „Strávil jsem celé dny sledováním scén z filmu, u kterých jsem přemýšlel o tom, co by se asi odehrávalo, kdybych se takové mise jako lékař účastnil sám,“ říká Fong. „Existují jisté situace, které jsem si teoreticky představoval, ale když vidíte, jak se před vámi s takovou pečlivostí odehrává něco podobného...bylo to prostě fantastické.“

Jeden z návrhů, se kterými Fong přišel, se týká situace, kdy musí Jordan ISS velice rychle opustit. Oblečení skafandru pro výstup do kosmického prostoru ale trvá velice dlouho. „Museli jsme se nad tím zamyslet trochu odlišným způsobem, ujasnit si, jaký skafandr bychom asi použili,“ vzpomíná Fong. „Rozhodli jsme se pro použití skafandru, ve kterém astronauti na stanici přilétají, který ale není k výstupu do volného prostoru příliš vhodný, což jen zvyšuje napětí celé scény.“ Fong s Rutherfordem prohlašují, že ačkoliv je objev života na Marsu v současné době nepochybně něčím z oblasti science fiction, nemusí se jednat o natolik přehnaný nápad. „Mars nás fascinuje, protože zhruba před čtyřmi miliardami let se podmínky na Marsu velmi podobaly tehdejším podmínkám na Zemi,“ popisuje Fong. „Podstatnou otázkou je, zda se na Marsu někdy vyvinul život. Byly na něm stejné podmínky, které by něco takového umožnily.“

Současný Mars je ale velice odlišný. „Nemyslíme, že by na povrchu dnešního Marsu dokázal nějaký živý organismus přežít. Atmosféra je příliš tenká a došlo by k jeho sterilizaci ultrafialovým zářením,“ poznamenává Rutherford. Ale přesto by mohly existovat způsoby, jakými by mohl život na Marsu přežít po celá tisíciletí, a Rutherford dokázal navrhnout jednu z možností: „Základní myšlenka je ta, že mimozemšťan v tomto filmu na Marsu hibernoval a byl před zářením ukrytý pod povrchem planety.“

Cílem tvůrců filmu bylo stvořit zcela nový druh mimozemského stvoření, jaký dosud nevidělo nejen lidstvo v rámci příběhu filmu, ale také diváci samotní. Rutherfordovy informace tu proto hrály naprosto klíčovou roli. „Chtěli jsme stvořit mimozemšťana, jakého dosud nikdo neviděl, a chtěli jsme, aby byl zajímavý po vědecké stránce. Toužili jsme po tom, aby působil dojmem, že by skutečně mohl existovat, ale současně byl také velmi děsivý,“ komentuje vše vědec. Nejprve Rutherford s ostatními rozebral možnosti původu tohoto stvoření - ne proto, že by si film něco takového žádal, ale aby se na věc dokázal lépe soustředit. „Vycházel jsem z předpokladu, že tento organismus vznikl na Zemi před zhruba dvěma miliardami let,“ říká. „Byl ze Země vyvržen, pravděpodobně při dopadu meteoritu. Pochází ze Země, ale nenavštívil ji několik milionů, možná i miliard let. Díky tomu přijde Derry na způsob, jak ho probudit k životu.“

V případě stvoření samotného se nebylo možné inspirovat ničím méně velkolepým. Při úvahách o tom, jak by toto mimozemské stvoření mohlo vypadat, se vědci zaměřili na hlenky, amébovité organismy, které v sobě kombinují vlastnosti živočichů i hub. Ačkoliv patrně existuje jen velmi málo organismů, které by byly méně nebezpečné než hlenky, inspirací byla jejich unikátní buněčná struktura. Zatímco lidé jsou mnohobuněčné organismy se specializovanými buňkami - mozkovými, krvinkami, plicními atd., hlenky zůstávají jednobuněčnými organismy, které dokáží spolupracovat jako velký celek. „V jisté fázi svého životního cyklu se všechny tyto jednotlivé buňky spojí, aby vytvořily úžasné trojrozměrné útvary, které připomínají houby,“ vysvětluje Rutherford. Některé jednotlivé buňky se dokonce obětují, aby pomohly společenství v reprodukci.

Inspiraci hlenkami pak tvůrci filmu adaptovali na inteligentní bytost. Podobně jako hlenky je i tato bytost stále jednobuněčná a její buňky slouží společnému cíli. „To nám pomohlo přijít s nápady na to, jak se pohybuje, jak se krmí a jak se chová jako predátor,“ popisuje Rutherford. „Nejsme odkázáni na nějaké dvounohé nebo čtyřnohé stvoření - má tolik nohou, kolik je jich potřeba v dané situaci. Když zahlédne Derryho ruku, vytvoří si pět končetin, protože chápe, že to je užitečné. Díky tomu všemu je ještě mnohem děsivější.“

Dále se vše podřizuje biologii. „Když ho Derry pobídne, touží dělat to, co chtějí dělat všechny živé organismy, tedy krmit se a reprodukovat se a pokračovat ve své existenci,“ vysvětluje Rutherford.

Velkou výzvou při natáčení snímku Život bylo vytvoření prostředí Mezinárodní vesmírné stanice včetně realistického ztvárnění pohybu jeho protagonistů ve stavu beztíže. Aby toho tvůrci filmu docílili, přizvali ke spolupráci řadu jedny z nejrespektovanějších odborníků svého oboru, kteří se v řadě případů podíleli na filmech jako Gravitace, Interstellar nebo Marťan.

Výtvarnému týmu velel výtvarník Nigel Phelps, který dekorace ISS navrhl, a umělecký vedoucí Marc Homes, jenž dohlížel na samotnou stavbu těchto dekorací a na naplnění Phelpsových návrhů. Phelps je ve filmovém světě známý svou prací na filmu Světová válka Z a na prvních dvou dílech série Transformers. Homes byl pak uměleckým vedoucím snímku Marťan a řady dalších filmů Ridleyho Scotta.

Z Espionosova pohledu nebylo pochyb o tom, zda budou dekorace ISS skutečně stavět, nebo zda se prostředí stanice pokusí vytvořit digitálně. Právě proto oslovil Phelpse. „Byly vybudovány skutečné fyzické dekorace, v nichž se herci pohybovali. Nejedná se o počítačovou grafiku. To, co vidíte na plátně, se před kamerou opravdu odehrávalo. Prostředí kolem nich ovlivňuje jejich postavy,“ vysvětluje. „Potřeboval jsem někoho, kdo by dokázal postavit celou kosmickou loď - někoho, kdo měl na svém kontě velkolepé zásluhy, ale současně dokázal pracovat velmi precizně. A tím člověkem byl Nigel.“

„Výtvarná stránka tohoto filmu je naprosto ohromující,“ míní producent David Ellison. „Chtěli jsme, abychom diváky dokázali dopravit na palubu ISS a oni se cítili, jako že tam doopravdy jsou.“

Doktor Adam Rutherford souhlasí. „Procházíte obřími halami a všude kolem chodí spousty lidí a před vámi stojí dekorace. Vyjdete po schodech a zvenku vidíte dřevotřísku, ale pak projdete přechodovou komorou a najednou se ocitnete na kosmické stanici.“ Za účelem vybudování Mezinárodní vesmírné stanice podstoupil Phelps se svým týmem nekonečné hodiny studia skutečné ISS, která obíhá Zemi v průměrné výšce 400 kilometrů a jeden oběh jí trvá 90 minut.

Ačkoliv není jednoznačně specifikován rok, ve kterém se děj filmu odehrává, vycházel příběh z předpokladu, že se odehrává v současnosti nebo ve velmi blízké budoucnosti. Na základě tohoto předpokladu navrhl Phelps ISS, která obsahuje aktuální sestavu modulů a přidává k nim několik drobných vylepšení.

Jedná se o jediné prostředí, ve kterém se děj filmu odehrává, což hře kočky s myší, kterou s posádkou mimozemský organismus hraje, dodává na naléhavosti. „Působí to na vás dost klaustrofobicky - interiér je zhruba dva a půl metru široký,“ popisuje Homes. „Neustále v něm přibývá další a další vybavení. Všechny povrchy jsou pokryty přihrádkami či dvířky, aby bylo možné v prostorách za nimi skladovat veškeré vybavení. Neexistují tu žádné stropy ani podlahy - všechno je potenciálním úložným prostorem.“

Jednotlivé prvky dekorací byly navrženy modulárně, což Espinosovi umožnilo natáčet dlouhé, nepřerušené záběry, které přecházejí z jedné části ISS do jiné, ale měl k dispozici také odnímatelné stěny a stropy, aby mohl kameru umístit přesně tam, kam právě potřeboval. Skutečná ISS se skládá z několika částí - evropské, ruské, japonské a americké - z nichž některé jsou ve vesmíru už dlouhou dobu, zatímco jiné jsou moderní. Filmová ISS vychází z těchto skutečných modulů.

obrazek
Modul Kibo navrhlo a vyrobilo Japonsko a jedná se o vědecký modul - jeho název znamená „Naděje“. Ačkoliv ve skutečném modulu Kibo v současné době probíhá hned několik experimentů, ve filmu slouží jako místo Derryho laboratoře, kde provádí experimenty s mimozemským organismem.

„Kibo je Derryho působiště a ostatní jeho analýzu vzorku sledují zpoza vzduchotěsné přepážky,“ vysvětluje Ariyon Bakare. „V jeho laboratoři se nachází inkubátor, ve kterém může vytvořit specifické prostředí a sledovat, jak na něj bude vzorek reagovat.“

Tento inkubátor slouží také jako první část ochrany před možnou kontaminací. Druhou část tvoří samotný modul Kibo, vybavený vzduchotěsnými dveřmi, které brání úniku. Teoreticky se jedná o bezpečné prostředí, ve kterém je možno zkoumat zcela nový organismus a současně ochránit zbytek posádky a stanice.

Rekvizitář Barry Gibbs a konzultant doktor Adam Rutherford spolupracovali na posuzování toho, jak by Derryho experimenty probíhaly ve stavu beztíže. „Největším problémem je pokoušet se o mikrobiologické experimenty v prostředí mikrogravitace, v němž vám může cokoliv prostě odplout vzduchem pryč,“ objasňuje Rutherford. „Přemýšleli jsme o tom, jak by asi vypadal hlavní vzorek a jak takovým problémům zabránit.“ Ačkoliv nakonec dospěli k řešení, které je fiktivní, vychází ze skutečných vědeckých předpokladů a pravděpodobně by fungovalo.

Modul Tranquility je evropský a slouží jako lékařský a tréninkový modul. Astronauti musejí několik hodin denně trénovat, aby jim nezeslábly svaly, takže se v modulu Tranquility nachází nejrůznější tréninkové stroje. Kromě toho se zde nachází lékařské vybavení, s jehož pomocí na sobě astronauti provádějí některé experimenty a jejich výsledky posílají zpátky na Zem, a které také slouží k řešení případných zdravotních problémů, pokud by se nějaké vyskytly.

Ve filmu je modul Tranquility sídlem postavy Jakea Gyllenhaala, doktora Davida Jordana - jednak proto, že je lékařem celé výpravy, a také proto, že je ve vesmíru nejdéle ze všech lidí na světě. Strávil v tomto modulu většinu času a přizpůsobil si ho prostřednictvím fotografií, které jeho postava sama pořídila, a najdeme tu také jeho sbírku známek.

Ruský modul Zvezda, tedy „Hvězda“, je ovládacím modulem a je nejstarší z celé stanice. Jsou v něm umístěny ovládací konzole a zařízení podpory života na stanici. Modul Zarya je dalším ruským modulem, jehož název znamená „Východ slunce“ a slouží jako skladiště, kam astronauti ukládají vše, co potřebují ke svému každodennímu životu. Modul Unity ve skutečnosti slouží jako dopravní uzel a umožňuje kosmickým lodím se s Mezinárodní vesmírnou stanicí spojit. Pro účely filmu byla do tohoto modulu umístěna staniční kuchyně, která se ve skutečnosti nachází v modulu Zvezda a není tak luxusní, jako její filmová verze. Protože v řadě scén stolují astronauti společně, rozhodli se tvůrci filmu tyto prostory pro potřeby příběhu filmu rozšířit.

Rekvizitár Barry Gibbs se svým týmem navíc vytvořil celkem 5000 sáčků s jídlem. „Když se podíváte na ta úžasná videa z ISS, ve kterých astronauti jedí, můžete sledovat, jak z kapsy vytáhnou kousek jídla, ten se před nimi vznáší v prostoru, a oni se prostě pohnou kousek dopředu a snědí ho,“ popisuje Gibbs. Něco takového by samozřejmě v běžné pozemské gravitaci nebylo možné. „Rozhodli jsme se proto použít sáčky, které nahoře ustřihnete a obsah můžete pojídat lžící nebo ho vymačkávat.“

Modul Harmony je dost možná nejvíce sci-fi prvkem celého filmu. Na skutečné ISS astronauti spí tak, že si pomocí suchého zipu přichytí ke zdi spací pytel. Pro potřeby filmového příběhu tvůrci filmu navrhli spací modul s oddělenými kójemi. Rekvizitáři pak každou z kójí vyzdobili osobními předměty jednotlivých astronautů. Skutečný modul Harmony je dalším dopravním uzlem stanice a poskytuje jí také elektrickou energii.

Na skutečné ISS jsou také přítomny tři kosmické lodi Sojuz ruské výroby, které slouží jako „záchranné čluny“ a umožňují posádce stanice v případě nebezpečí uniknout. Astronauti ve skutečnosti podle doktora Kevina Fonga používají několik různých skafandrů, určených pro specifické potřeby. Pro výstupy do volného prostoru používají těžký skafandr, navržený přesně k tomuto účelu. „Těžké skafandry jsou v podstatě miniaturní kosmické lodi,“ vysvětluje Fong. „Jsou zcela samostatné a obsahují přenosný systém podpory života. Poskytují astronautovi všechno to, co mu poskytuje i samotná stanice nebo loď Sojuz, jen v mnohem menším měřítku. Jsou vybaveny ochranou proti nástrahám pobytu ve vesmíru, například ochranou před extrémním chladem či horkem. Obsahují také neprůstřelnou vrstvu kevlaru, která astronauty chrání před nárazy malých, ale rychle se pohybujících předmětů, jež by mohly nadělat velké škody. Mají také sluneční clony, které chrání zrak astronautů před intenzivním slunečním svitem.“

Ale ne všechny aktivity vyžadují plnou ochranu těžkého skafandru. „Lehké skafandry, ve kterých astronauté také startují ze Země, je chrání před nebezpečím poškození trupu lodi při startu či přistání, během kterého by došlo k dekompresi kabiny a z lodi unikl vzduch. Pokud by k tomu došlo, mohou tyto skafandry neprodyšně uzavřít. Neposkytují takovou úroveň ochrany jako skafandry těžké.“

Kostymérka Jenny Beavanová byla pro potřeby filmu Život pověřena návrhem obou těchto skafandrů. „Náš těžký skafandr je samozřejmě naprostý podvod, protože je vyrobený z bavlny, ale má některé úžasné prvky, například rukavice, které jsou nádherně propracované, a také 'batoh', v němž jsou umístěny zařízení pro podporu života - je v něm k dispozici vše, co byste potřebovali k tomu, abyste mohli několik hodin pobývat ve volném prostoru mimo stanici. NASA nyní používá mnohem modernější verzi tohoto zařízení, umístěnou na hrudi skafandru, ale mně připadala pro herce příliš neohrabaná, takže jsem se rozhodla zvolit starší verzi, která ostatně také více odpovídá klasické představě astronauta ve skafandru. Skafandr je také vybavený velkým opaskem s nástroji a všechny insignie, které astronauti nosí, jsou připevněné suchým zipem, který koneckonců původně vynalezla právě NASA. Suchý zip je jedním z těch úžasných vynálezů, které na historických kostýmech naprosto nenávidíme, ale ve vesmíru je doslova jako doma!“

„Lehký skafandr je větší a má přilbu se zaklapávacím hledím,“ pokračuje Beavanová, která byla za svou kariéru desetkrát nominována na Oscara a dvakrát tuto cenu také získala za svou práci na filmech Šílený Max: Zběsilá cesta a Pokoj s vyhlídkou. „Jedná se o ruský skafandr, protože astronauti startují a přistávají v lodích Sojuz z Kazachstánu.“

„Když jsme Jenny oslovili, myslím, že nepovažovala skafandry za nějaký zásadní problém. Nakonec ale konstatovala, že se jednalo o jeden z nejkomplexnějších počinů celé její kariéry,“ popisuje producentka Bonnie Curtisová. „Nešlo tu jen o jejich návrh - bylo potřeba, aby je bylo možné používat s odpovídajícími rekvizitami, dekoracemi, popruhy...kostýmy musely zakrývat popruhy, v nichž byli herci zavěšeni. Materiál skafandrů byl vybrán podle toho, aby působil uvěřitelně ve stavu beztíže - oblečení nesmělo na hercích nijak viset. Podílely se na tom celém všechny tvůrčí týmy.“

obrazek
„Být ve skafandru je velmi klaustrofobický pocit a skafandr je také velmi těžký, ale jejich návrh je úžasný a dá se s nimi velice dobře pracovat, protože jsou dost pohyblivé,“ popisuje Rebecca Fergusonová, která ve filmu nosila lehký skafandr. „Když si chcete nasadit rukavici a ozve se zacvaknutí, je to úžasný pocit. Připadáte si jako skutečný astronaut.“

Beavanová také částečně pozměnila návrh přileb. „Změnila jsem jejich tvar, protože jsem chtěla, aby byly pro náš film charakteristické - aby to byly přilby z filmu Život. Uvnitř přilby je kožená čapka s komunikačním vybavením, a ve sluchátkách by skuteční astronauti slyšeli komunikaci ze Země a také mezi sebou navzájem, protože jakmile si nasadí přilby, tak neslyší vůbec nic. V případě našeho filmu byla i tato sluchátka plně funkční, takže k nim jejich prostřednictvím mohl promlouvat režisér a oni se mohli bavit navzájem.“

Co se stavu beztíže týče, je třeba začít jednou zásadní věcí - technicky vzato je na palubě ISS gravitace takřka normální. Za to, že se tam lidé a předměty vznáší, vděčí stanice své oběžné dráze kolem Země. Ale celý svět tomuto stavu říká „stav beztíže“.

Navzdory tomu, že se film odehrává ve stavu beztíže na palubě ISS, natáčel se v Londýně, kde - alespoň když jsme to naposledy kontrolovali - stav beztíže rozhodně nepanoval. Tvůrci filmu iluzi stavu beztíže vytvořili pomocí popruhů a dalších efektů.

Daniel Espinosa udělil týmu kaskadérů velmi specifické instrukce stran toho, co by chtěl v záběrech vidět - což zahrnovalo vznášející se kameru, herce, kteří přilétají do záběru a zase z něj odlétají či herce, kteří připlují zpoza rohu. To všechno si vyžádalo komplexní spolupráci týmu kaskadérů pod vedením Franklina Hensona, pohybové instruktorky Alex Reynolds a herců samotných. „Bylo velice vzrušující objevovat, co si s pomocí našich popruhů můžeme dovolit a jak konkrétně musíme se kterým typem závěsu v rámci daného záběru pracovat,“ říká Alex Reynolds. „Mít jak pro sebe, tak pro herce k dispozici prostor s plnými 360 stupni volnosti bylo velmi osvobozující.“

Alex Reynolds společně s Hensonovým kaskadérským týmem před zahájením natáčení s herci trénovala dvě hodiny denně. „Dosáhnout iluze stavu beztíže je obzvlášť těžké,“ vysvětluje. „Je to fyzicky náročné, protože se snažíte něco napodobovat. Existují nejrůznější pomůcky, například různé popruhy a závěsy, nebo například i jen drobné pohyby nohama, když se držíte nějakého madla nebo popruhu, ale přesto musíte stále udržovat konzistentní iluzi stavu beztíže. Vyžaduje to velice dobrou fyzickou kondici a je potřeba si to dlouhou dobu osvojovat, aby to pro herce bylo naprosto přirozené a on se tak mohl posléze zcela soustředit na hereckou stránku věci.“

„Trénink zabral poměrně dost času a zahrnoval práci s kaskadérským týmem v popruzích. Ale současně jsme vymysleli nejrůznější fyzické pomůcky, které mohli herci k tréninku používat i doma,“ pokračuje Alex Reynolds.

„Před natáčením jsme strávili hodně času tréninkem s popruhy, ale také bez nich - museli jsme vytvořit iluzi stavu beztíže. Je to jisté forma protahování - tréninku svalů - a já se dostal do stavu, kdy jsem ty cviky trénoval během každodenního života,“ popisuje Hiroyuki Sanada. „To vznášení jsem trénovala neustále - v sedě, při rozhovorech, při jídle a tak podobně,“ potvrzuje Olga Dychovičnaja. „Pomohlo mi to, protože jsem se během natáčení mohla soustředit na scénu, ne jenom na to, jak věrohodně udržovat iluzi toho, že se vznáším.“

To byla jedna z jejích tajných zbraní. Další, jak říká, bylo snažit se pohybovat co nejobyčejněji. „Když se řekne stav beztíže, má herec podvědomé nutkání začít se pohybovat zpomaleně. Sledovala jsem ale spousty videí od NASA a je třeba zachovat běžné tempo pohybů, vyhnout se pokusům o ten podivný balet, u kterého vypadáte jak nějaký duch - děláte každodenní úkony svým normálním tempem, jen se u toho prostě shodou okolností ještě vznášíte.“

Ryan Reynolds prohlašuje, že ačkoliv na Zemi stojí velké úsilí uvést nějaký předmět do pohybu nebo ho zastavit, ve vesmíru si totéž vyžádá jen drobný dotek. „Pokud se skutečně ocitnete ve stavu beztíže, pak sebemenší tlak jedním směrem odešle vaše tělo směrem opačným,“ říká. „Vtip spočívá v tom, abyste se nepokoušeli přistát. I když se během toho, jak se snažíte zastavit, něčeho chytnete, zastavíte se jen prostým letmým dotykem onoho předmětu. Bavil jsem se před natáčením s pár astronauty a ti říkali, že se vám skutečně může stát, že uvíznete uprostřed místnosti, a pokud by někdo nepřišel a neodstrčil vás, tak byste tam viseli až do smrti.“

Celkově vnímal Ryan Reynolds natáčení s iluzí stavu beztíže jako vzrušující výzvu. „Museli jsme podstoupit spoustu tréninku,“ vzpomíná. „V průběhu týdnů před natáčením jsme měli vytvořenou překážkovou dráhu, na které jsme si hráli s popruhy a učili se, co s nimi dokážeme a jakou pohyblivost s nimi máme. Ve filmu není jediná scéna, ve které bychom nebyli ve stavu beztíže. Neustále jsme zavěšeni na popruzích, pořád se vznášíme a jemně pohybujeme. Občas to působí bizarně, protože se do dané scény vžijete po citové stránce a najednou se zapomenete pohybovat, zapomenete se vznášet. Byla to výzva, ale hrát astronauta je zábava.“

Franklin Henson, vedoucí kaskadérského týmu, měl na starosti tým, který obsluhoval popruhy a závěsy herců a spolupracoval proto úzce s Alex Reynolds. „Každého z herců jsme zavěsili na samostatný popruh, takže mohli létat nahoru i dolů a v podstatě svůj pohyb ovládat sami,“ říká. „Máme celou řadu variant zavěšení - hrudní, nožní, otočné. Potřebujete mít hodně silný trup - pokud polevíte, gravitace vás stáhne dolů. Je to dřina, ale v rámci šestého nebo sedmého sezení už dokázali nádherně poletovat.“

Henson je dalším z veteránů filmu Gravitace a říká, že snímek Život zašel o kus dál. „V případě Gravitace jsme používali popruhy, ale asistovali nám loutkáři. V případě tohoto filmu herci své pohyby řídí sami. Nemají žádnou další podporu kromě popruhů, které jim umožňují dostat se tam, kam potřebují. My se jich nijak nedotýkali - všechno to poletování obstarávali sami.“

Stav beztíže se ale netýká pouze herců - i rekvizity musely být v stavu konstantního volného pádu. Některé z méně obvyklých úkolů, kterým musel při natáčení tohoto filmu rekvizitář Barry Gibbs čelit, obnášely tvorbu komplexních zařízení, která musela vzbuzovat dojem, že se nacházejí ve stavu beztíže. „Museli jsme vyrobit těžké zařízení takovým způsobem, aby s ním herci mohli dostatečně lehce manipulovat a přenášet ho a vzbuzovat dojem, že ve skutečnosti nic neváží.“ Docílili toho za pomoci loutkářů.

Fong velmi obdivuje to, jak dobře se hereckému i tvůrčímu týmu podařilo dosáhnout ve filmu iluze stavu beztíže. „Snažit se předvádět absenci gravitace v naprosto standardním pozemském prostředí je neuvěřitelně náročné,“ říká. „Myslím, že tvůrci tohoto filmu odvedli skvělý kus práce.“


logo horoskopy
logo humor
logo studentka
logo nejhry
logo najdemese
logo sms
logo tvp
hledat filmy, osoby, kapely, kulturní akce... Filmy, osoby, kapely, kulturní akce...
hledat filmy, osoby, kapely, kulturní akce...
    Přihlášení
    Registrace


    Čtvrtek 30. 3. 2017 Svátek má Arnošt
    Vyhrávej v casino.cz nebo na vyherni-automaty.cz   Prodávej s Plať-Mobilem.cz