Zloděj lásky

Abram Room (rozhovor)
"Po několika nákladných filmech jsem pocítil potřebu udělat film, který by nebyl rozmělněný a rozdrobený, ale naopak zhuštěný, zaměřený na hru herce, na maximální vynalézavost scenáristy, režiséra a kameramana. Odehrávat se měl v malém časovém rozpětí, v jedné místnosti, v moskevském prostředí a s pouhými třemi herci. Tou místností je "obytná plocha o 33 čtverečných aršínech" v suterénu, obývaná obyčejným zaměstnancem, s jediným oknem, z něhož lze vidět nohy chodců, kola aut a kopyta koní. (Tento pokoj na Třetí Měštanské je přeplněn věcmi. Každá z nich má svou vlastní minulost, přítomnost i budoucnost, všechny žijí, dýchají a vměšují se mu do života.) Film byl natočen jako protest proti pokrytectví, s nímž sovětský film až dosud přistupoval k otázkám lásky, manželství, rodiny, pohlavní morálky. Stručný obsah: dva muži žijí s jednou ženou. Z tohoto způsobu života v trojúhelníku vzniká řada tragických a tragikomických situací. Kamera vstupuje do děje přímo, pohlíží na svět očima postav a žije spolu s nimi. Scénář napsal Viktor Šklovskij. Na filmu dále spolupracoval Sergej Jutkevič jako asistent a výtvarník."

"Na rozdíl od zvyklostí v zahraničí se filmy u nás točí velice dlouho. To je špatné nejen z ekonomických důvodů, ale i proto, že zbytečně dlouhé natáčení oslabuje uměleckou intenzitu. Každý film je třeba natočit jedním dechem.

Jeden známý mi vyprávěl:"Jednou jsem vešel do místnosti, kde Ejzenštejn právě stříhal Ivana Hrozného. V tu chvíli právě o čemsi přemýšlel. "Podívej se," řekl mi. "V této ruce mám Čerkasova a v druhé také. Tady - ukázal na pravou rukou - je natočeno, jak Čerkasov míří do světnice, a tady, v levé, jak Čerkasov do světnice vchází. Bylo to natočeno uvnitř té světnice. První záběr byl natočen v květnu, druhý v srpnu. V obou má Čerkasov tutéž masku, tentýž kostým, i osvětlení je stejné. Zkoušel jsem oba spojit, ale nejde to, nenaskakuje "jiskra", jak říkají elektrikáři."

"Naší největší chybou bývá, že nemáme jasnou představu o vztazích mezi epizodami a o tom, jaké místo mají ve filmu zaujímat. Jednou jsou příliš rozvláčné, jindy kvapně odbývané. Což vede k tomu, že celek je nakonec nerovnoměrný, umělecká síla oslabena, divák ztratí o film zájem.

Mozart, jak známo, jednou na otázku, jak postupuje při skládání, odpověděl: "Někdy, když v duchu vytvářím nějakou skladbu, dostávám se do stále většího zápalu, až se sám divím, že celou symfonii v jednom jediném okamžiku slyším od začátku do konce, všechno najednou! Leží přede mnou jako jablko na dlani", a pak ještě dodá: "To jsou nejštastnější okamžiky mého života."

Jak jsem se stal režisérem. "Jednou se na mne obrátil jeden redaktor, abych napsal, jak jsem se stal režisérem, a tak jsem začal vzpomínat, co mě k tomu vlastně přivedlo. Byla to sklenice vody na plátně malého kina "Illusion", které právě bylo otevřeno na hlavní třídě mého rodného města Vilniusu. Byl to jeden z prvních zázraků nového umění. Ta obyčejná sklenice vody se totiž začala proměňovat a já jsem okouzleně pozoroval, že voda v ní žije, bojuje, řádí, pletichaří. Kouzelný film ukazoval její vnitřní svět, tak, jak ho lidské oko jinak může vidět leda pod mikroskopem.

Od té chvíle, kdy jsem já, žák šesté třídy gymnázia, uviděl tu sklenici vody, až do dneška, kdy se mi začínají objevovat první šediny, podléhám kouzlu filmového umění, které má tu zázračnou schopnost ukazovat s maximální pronikavostí a citlivostí vnitřní sílu, záhadu, podstatu lidských životů, duševních pochodů i myšlenkových procesů.."