Zná ji jako svý boty

Maggie nevynechá jedinou party, střední školu dokončila s odřenýma ušima, zaměstnání mění jako své obří ponožky a za svou největší přednost považuje přitažlivý vzhled. Je často bez práce a přežívá jako bezdomovec na gaučích svých známých a příbuzných. Její důvěra ve vlastní intelektuální schopnosti se blíží nule, cení si víc make-upu než knih a má vrozený talent zvolit dokonalý ohoz pro jakoukoliv příležitost.

Rose vystudovala Princeton a pracuje v přední právnické firmě ve Philadelphii. Její krásný a patřičně vyzdobený byt jí umožňuje utéci před okolním světem. Každý den pracuje do zemdlení, neustále bojuje se svou váhou a je věčně nespokojená s tím, co má na sobě. Nízké sebevědomí, pokud jde o její vzhled, ji zcela odřízlo od randění a intimního života. Její jedinou životní radost představují boty (protože jí vždycky sedí), ale bohužel se naskýtá příliš málo příležitostí, aby je vytáhla ze skříně.

Velká hádka vyvrcholí rozchodem obou sester. Poté absolvují obě trnitou cestu, na jejímž konci si však začnou samy sebe navzájem vážit. Na tom má podíl i jejich babička, která se objeví zničehonic a kterou dávno považovaly za mrtvou. Právě díky ní najdou Maggie a Rose způsob, jak se smířit nejen navzájem, ale také samy se sebou.

Druhá novela spisovatelky Jennifer Weiner In Her Shoes vyšla v roce 2002 a rychle se dostala do žebříčku knižních bestsellerů. „Některé z otázek, které jsem si kladla ve chvíli, kdy jsem začala knihu psát, byly: Jak mohou příbuzní, kteří pocházejí ze stejného místa, vyrostli ve stejném domě, jezdili na stejné dovolené a večeřeli u jednoho stolu, skončit jako úplně odlišní lidé s jinými zájmy, jinými povahami a jinými vzezřeními? Co mají vlastně ještě společného? Která pouta mezi lidmi zůstávají, nezávisle na tom, kam je život zavane?“ vzpomíná spisovatelka.

Když se scénáristka Susannah Grant (Erin Brockovich) ujala adaptace románu do filmové podoby, zaujal ji bohatý, ale strastiplný vztah mezi sestrami. „Je pravda, že člověk, kterého znáte nejlépe, vás může nejvíce zranit,“ vysvětluje scénáristka. „Zároveň je to ale člověk, který vám může nejvíce pomoci, když jste na dně. To je riziko lásky … ale když se rozhodnete nemít nikoho rád, je riziko vyšší, protože vám hrozí ta strašná osamělost. Na začátku příběhu je většina postav určitým způsobem osamělá, trpí stejným pocitem izolace.“
„Když jsem si přečetla scénář Susannah, musela jsem se zastydět, protože do něj přinesla spoustu věcí, které mě vůbec nenapadly. Podařilo se jí skvěle zachytit povahy obou sester,“ říká Weiner. „Na vztahu těchto dvou sester je vynikající, že jsou přesně opačné,“ říká producent Curtis Hanson. „Maggie je krásná, ale považuje se za hloupou. Rose dosáhla v životě skvělých výsledků, ale považuje se za nedostatečně atraktivní. Ve skutečnosti jsou ale jako dvě strany jedné mince. Spojuje je jejich vzájemná závislost, návyky, láska. Pak ale přijde okamžik, kdy se rozejdou, a od té chvíle jsou nuceny fungovat individuálně. To je určitým způsobem osvobodí, umožní jim to jít vlastní cestou a objevit své skutečné povahové vlastnosti.“

Na začátku filmu Maggie spálí všechny mosty se svou rodinou. Je na dně. „Maggie je jako dítě,“ říká její představitelka Cameron Diaz. „Působí energicky a otevřeně, ale ve skutečnosti je velice osamělá, sobecká a sebestředná. Aby v životě něco dokázala, musí využívat své sexuality, vzhledu a charisma. Nakonec si uvědomí, že už to pomalu přestává fungovat, a že bude muset začít žít jiným způsobem - udržováním vztahů s lidmi, kteří ji milují. Vždycky se ale považovala za oběť. Nikdy nebere odpovědnost za to, co dělá, proto vůbec nechápe, jak se mohla dostat do tak nepříjemné situace. Když ji Rose vyhodí, nemá žádné skutečné přátele, na které by se mohla spolehnout, nemá kam jít. Je zoufalá a vystrašená, a cokoliv co dělá, se odvíjí od toho strachu.“ „Přestože Maggie provádí hrůzné, nepopsatelné věci, které byste své sestře nikdy neudělali, chce se vám celou dobu věřit, že je v ní přece jen kus dobra. Je vidět, že touží po tom, aby ji lidé brali i jinak než pouze jako ženskou s hezkým obličejem a skvělým tělem. Soucítíte s ní, protože si uvědomujete, jak se o sebe snaží sama postarat a jak jí to nedostatek sebedůvěry ztěžuje. Na výkonu Cameron je skvělé to, že se jí podařilo ukázat, jak je Maggie zranitelná. Ať se chová jakkoliv hrozně, pořád nám na ní záleží.“

„Když vyprávím příběh na stříbrném plátně,“ říká Hanson, „snažím se publiku pomoci vcítit se do postavy, proniknout do jejího světa. Vzhledem k tomu, že Maggie je tak neukotvená postava bez jakýchkoliv citových jistot, natáčel jsem ze začátku filmu všechny její scény ruční kamerou. Nechtěl jsem, aby to publikum vědomě vnímalo, ale chtěl jsem, aby pocítilo její osamělou volnost, protože Maggie nikdy pořádně neví, kam vlastně směřuje. Vzhledem k tomu, že obě sestry do jisté míry definuje jejich vzhled, jsem se snažil zapracovat do scén Maggie zrcadlo nebo okno, ve kterém se odráží obraz, protože její život se týká především vzhledu - je to právě vizáž, díky níž se jí daří proplouvat životem. Rose se naopak až do chvíle, kdy začne být trochu sebevědomější, zrcadlům vyhýbá. Ke konci filmu je scéna, ve které obě sestry prohlédnou a začnou vidět samy sebe i sebe navzájem mnohem jasněji - přišlo mi, že právě tuhle zásadní scénu by bylo vhodné umístit před velké zrcadlo.“ Když Toni Collette vzala roli Rose, musela spolu s ní přijmout také 10 kilo navíc. „Slavnostně jsem se zapřísáhla, že už kvůli filmu nikdy nepřiberu,“ směje se australská herečka, která kvůli svému druhému filmu Muriel se vdává musela přibrat 20 kilo. „Ale Curtis je zvyklý dostat to, co chce, a já jsem nakonec přece jen skončila na požadované váze. Když pak Rose opustí práci, zamiluje se a stane se šťastnějším člověkem, ovlivní ji to i fyzicky. Proto jsem v průběhu natáčení musela začít nadbytečná kila zase shazovat. Myslím, že tuhle váhovou houpačku jsem opravdu absolvovala naposledy. U filmu jako je tento to ale stálo zato, protože tento aspekt jejího života ji opravdu nepříznivě ovlivňuje a sžírá.“

Collete vysvětluje, že Rose „ujíždí“ na botách ze zcela racionálních důvodů: „Nemůže se těšit ze šatů, protože ty jí neustále připomínají, že má nadváhu a nutí ji nenávidět své tělo,“ říká Collette. „Nohy ale nerostou, takže boty jí budou sedět vždycky. Má je ve skříni, některé z nich ještě ani nevybalila z krabice. Jsou zcela nedotčené, vystavené za zavřenými dveřmi. Ale jednou možná přijde jejich den. Jsou jako Rose, která je krásná, ale zároveň se hodně skrývá.“ Přestože si Rose na začátku není vědoma svého šarmu, Simon Stein jej vnímá velmi zřetelně. „Připadá jí to trochu šokující a docela jí to nahání hrůzu. Simon je slušný a tichý muž, takový, který na sebe příliš nepoutá pozornost. O Rose usiluje už dlouho a jakmile vycítí alespoň malou šanci, snaží se tlačit na pilu. Ze začátku ji příliš nezajímá, ale čím více jej poznává, tím více si uvědomuje, jak má krásnou duši. Simon jí pomůže objevit její pozitivní stránky, o kterých nikdy nevěděla, a postupně zjistí, že je Simon její životní láskou.“

Role Simona se zhostil Mark Feuerstein. „Simon je velice jednoduchý,“ říká herec. „Má rád jídlo, basketbal, práva, politiku … a Rose. A když se mu konečně podaří vzbudit v ní nějakou reakci, je připraven udělat cokoliv, aby si její přízeň udržel. Nedokáže pochopit, proč Rose touží, aby nemusela žít svůj život. Je velmi pragmatický. Razí heslo, že čím dříve přijmete fakt, že tohle je váš život a ten se skládá z voleb, tím šťastnější budete.“

Maggie a Rose nejsou jedinými hrdinkami tohoto příběhu, které v jeho průběhu čeká velká proměna. Tu podstoupí také jejich babička Ella Hirsch, která má změny v životech obou sester „na svědomí“. Ella měla dceru - matku Maggie a Rose - která trpěla bipolárními depresemi. Vždycky měla pocit, že se o ni špatně postarala a považuje její smrt za svou chybu. Snaží se tyto myšlenky vytěsnit. „Pokud se vám do hlavy tlačí nějaké myšlenky a vy je odmítáte pustit dovnitř, postupem času vás zničí,“ říká Hanson. „A Elle zničily podstatnou část jejího života. Když se pak znovu setká se svými vnučkami, je to pro ni jako požehnání, protože se konečně má možnost vypořádat se svými pocity špatné matky - a také má možnost si uvědomit, že byla i dobrou matkou.“

Ellu ztvárnila oscarová herečka Shirley MacLaine, v níž natáčení v prostorách bývalých Goldwyn Studios vyvolalo vzpomínky. Kromě toho, že dům Elly stál ve stejném studiu, kde natáčela film Byt, byla jednou z přípravných místností její bývala šatna, kterou používala při natáčení snímků Byt, The Children’s Hour a Sladká Irma.

„Ella žije v komunitě, kde je všechno perfektní, čisté a pohodlné,“ říká MacLaine. „Jen nerada se potýká s vlastními pocity nebo dojmem, že nehraje žádnou roli v životech svých pravnuček. Proto budí dojem, že problémy přehlíží.“ Natáčení filmu začalo v Los Angeles a pokračovalo ve Philadelphii a na Delray Beach na Floridě. Při převodu Hansonovy vize na filmové plátno hráli klíčovou roli zejména hlavní výtvarník Dan Davis, kameraman Terry Stacey a autorka kostýmů Sophie de Rakoff.

Důraz na provedení kostýmů byl velmi důležitý pro dosažení potřebné autenticity. „Tento scénář je především o jeho postavách,“ říká Sophie de Rakoff, „a kostýmy jsou jedním z prostředků, které postavy obohacují a pomáhají jim vyprávět příběh.“ U Maggie bylo hlavním úkolem zdůraznit její sexy vzezření pomocí velmi levného oblečení. Vzhledem k jejímu způsobu „bydlení“ bylo důležité také to, aby se celý její šatník vešel do velkého pytle na odpadky, který používá jako kufr. Sophie začala hledat stylové, levné kousky oblečení, ze kterých mohou být vytvořeny zajímavé a hezké kombinace. Mottem jejího šatníku je tedy to, že nedostatek peněz nutně nemusí znamenat ošklivé oblečení.

Rose je na tom přesně opačně: má neomezené finanční prostředky, ale nedostatek vkusu. „Maggie a Rose mají různé silné a slabé stránky,“ říká de Rakoff. „Myslím, že většina žen se alespoň s jednou z nich ztotožní, protože představují zcela opačné konce módního spektra.“
Dvě klíčové scény filmu - byt Rose a vila Elly - vystavil hlavní výtvarník Dan Davis ve studiu v Los Angeles. Když pak autorka knižní předlohy Jennifer Weiner navštívila Los Angeles a šla se podívat na natáčení scény s Toni Collette, byla scénou uchvácena: „Bylo to úžasné. Vešla jsem do studia a tam byla naprosto přesná replika bytu, na který jsem se předtím byla podívat ve Philadelphii. Každý detail byl přesně podle originálu - včetně mosazné schránky ve dveřích.“

Cameron Diazová
Debutovala v celovečerním filmu ve svých 21 letech, kdy se představila diváckému publiku po boku Jima Carreyho v komedii Maska. Po ní následoval nezávislý film Poslední smích a netradiční milostný příběh Líbánky bez ženicha, ve kterém si zahrála s Keanu Reevesem a Vincentem D’Onofrio. Poté Diazová obsadila roli chladné a manipulativní ženy ve filmu Edwarda Burnse Ona, jedině ona a zahrála si spolu s Harvey Keitelem a Craigem Shefferem v thrilleru Hlava nad vodou. V roce 1996 získala od National Association of Theatre Owners ocenění ShoWest’s Female Star of Tomorrow. Byla nominována na Zlatý glóbus a stala se držitelkou ocenění American Comedy Award, Rembrandt Award, Blockbuster Entertainment Award a MTV Movie Award. V populárním animovaném filmu Shrek a jeho pokračování Shrek 2 propůjčila svůj hlas princezně Fioně. Tuto postavu namluví také ve třetím pokračování, které bude uvedeno do kin v průběhu roku 2007.

Toni Colletteová
Zaujala Hollywood svým ztvárněním zoufalé a beznadějné Muriel Heslop ve filmu P. J. Hogana z roku 1994 Muriel se vdává. Film Vášeň v srdci přinesl Colletteové jeden z největších úspěchů v její kariéře. Role geoložky Sandy, jejíž život se změní v okamžiku, kdy se setká v australské poušti s japonským byznysmenem, jí přinesla cenu Australské akademie a ocenění AFI v kategorii nejlepší herečka v hlavní roli. Film obdržel celkem 23 různých ocenění.
Colletteová se narodila a vyrostla v Austrálii a chodila na prestižní National Institute of Dramatic Art. V roce 2000 se objevila na Broadwayi v dlouho očekávané znovuuvedené hře The Wild Party s Mandym Patinkinem a Earthou Kitt a zahrála si několik dalších divadelních rolí.

Curtis Hanson
Je producentem, spoluscénáristou a režisérem filmu L.A. - Přísně tajné, který byl nominován na devět Oscarů, z nichž dva získal (jednoho obržel Hanson se spoluscénáristou Brianem Helgelandem). Hanson také produkoval a zrežíroval filmy 8 Mile a Skvělí chlapi, který byl taktéž nominován na několik Oscarů.