fb  Sdílet
   Informace    Komentáře    Obsazení    Hodnocení    Fotky    

67% 591 hlasů
6.7 10 591
akční / biografický / dobrodružný / drama / thriller, Austrálie/Kolumbie, , 115 min., od 12 let
Jungle
Kinopremiéra v ČR a SK 28.12.2017 s titulky

Film v kinech
kina  
OstravaArt 17:00
Česká LípaCrystal 17:30
Žďár nad SázavouVysočina 19:30
PísekPortyč 18:00
SokolovAlfa 21:00
NáchodVesmír 17:00
Ústí nad OrlicíMáj 19:30
JihlavaDukla 17:30
BruntálCentrum 18:30
PříbramKino Příbram 20:00
TřebíčPasáž 19:30
TepliceKvěten 20:00
Uherské HradištěHvězda 18:00
MostKosmos 20:00
DěčínSněžník 20:00
BerounMěstské kino 17:30
SvitavyVesmír 19:30
TrutnovVesmír 19:00
LitoměřiceMáj 22:00
KarvináCentrum 20:00
SemilyJitřenka 17:00
HodonínSvět 17:00
KolínKino 99 19:30
Frýdek-MístekNová scéna Vlast - Digitální kino 17:00
ChomutovKino Svět 17:00


Režie:
Herci: , , , , , více...




Příroda zná jediné pravidlo. Přežít.
Strhující film Ztracen v džungli vznikl podle těžko uvěřitelného skutečného příběhu. Dobrodružný výlet se v něm proměnil v boj o život za hranicemi lidských možností. Mladý muž chce na cestách po světě uniknout rutinně a nudě západoevropského života. V bolívijské metropoli La Paz potkává nové parťáky z různých koutů světa a tajuplného průvodce. Ten je vezme na expedici do neprobádaných míst amazonského pralesa s tím, že mohou nalézt neznámý indiánský kmen, zcela nedotčenou přírodu a možná i naleziště zlata. Jenže uprostřed divočiny průvodce zmizí a skupina cestovatelů se při ztroskotání na divoké řece rozpadne. Hlavní hrdina Yossi zůstane uprostřed neprostupné, nehostinné a nebezpečné džungle sám. Bez nože či jiné zbraně, bez zásob a bez jakéhokoli přístřeší, úplně sám. Má sice za sebou tři roky vojenské služby, ale ty ho zdaleka nedokázaly připravit na všechno, co ho v dusném jihoamerickém pralese čeká. Krásná příroda se proměňuje v zelené peklo a v nepřítele plného útočných tvorů, jedovatých rostlin i hadů, odporného hmyzu a ohavných parazitů, jaké si ve středoevropských poměrech nedokážeme ani představit. Džungle má jasný vzkaz: sem lidé nepatří.
Uprav informace o filmu

Komentář k filmu Po delší době pořádný film z přírody. Radcliff to hraje sakra dobře a jak je pak pohublej. Zvuky večerní jungle jsou opravdu luxus.. celé to má parádní zvukový podklad. A ještě to ke dle skutečnosti což je teda mazec. Ten jejich průvodce se mi od začátku nezdal...ale čekal jsem ze to s tim druhým prezijou..a ta druhá dvojka na voru to nedá.. a bylo to přesně naopak.. 80% mám rád filmy v přírodě a tohle se hodně povedlo
Všechny komentáře k filmu 4+ Napiš komentář k filmu a získej DVD

Web: IMDB    Videotéka: přidat si do ní film

O filmu Ztracen v džungli

obrazek
Příběh a film

Rok 1981. Yossi Ghinsberg, 22 let, právě ukončil povinnou vojenskou službu, střídá zaměstnání a rozprodává svůj majetek, aby byl schopen zaplatit si divokou a dobrodružnou cestu, o níž již dlouho sní. Chtěl by se setkat s dosud neobjeveným kmenem Amazonského pralesa, žít s ním, najít zlato a oženit se s náčelníkovou dcerou.

Yossi Jižní Amerikou putuje rok, až dosáhne břehů tajuplného peruánského jezera Titicaca, kde potká další dva mladé mochilleros (baťůžkáře), s nimiž se spřátelí. Jsou jimi jemný a starostlivý Marcus Stamm a sebevědomý, urostlý Američan, Kevin Gale.

Trojice se pak vydá do La Pazu, hlavního města Bolívie, kde Yossiho upoutá tajuplný postarší rakouský dobrodruh, Karl Ruchprecter. Ten učaruje Yossimu nápadem vydat se do ještě neprobádaného území, v němž by si mladík mohl splnit svůj sen potkat se s vzdáleným kmenem, najít zlato a především poznat opravdovou džungli. Když Marcus a Kevin vidí Yossiho nadšení, potkají se s Karlem také. Ten je přes všechny jejich pochyby přesvědčí, aby si odložili lety nazpět domů a přidali se k němu v putování za indiány kmene Toromona. Cesta by neměla trvat více než tři nebo čtyři týdny, protože bude třeba se vrátit, ještě než začne období dešťů.

Přesně jak Karl předjímal, cesta pralesem přátele začne měnit, či spíše začnou objevovat své pravé já. Přátelství prochází různými zkouškami. Marcusova jemnost a křehkost se v džungli stane překážkou a jeho psychická a fyzická trápení jsou Yossimu i Kevinovi protivná. Marcus Karla vnímá jako otcovskou figuru a vytvoří si k tomuto temnému, záhadnému muži, který velkohubě chrlí různé promluvy, nezdravou vazbu. Karl se trojici v hlubinách džungle ztrácí a vynořuje.

Cestovatelům brzy začnou docházet zásoby a Marcusova fyzická bolest skupinu zpomaluje. Musí se tedy rozhodnout, zda se utáboří a nechají Karla přivést indiány Toromona k nim, či se otočí a vydají se džunglí nazpět. Kevin a Yossi zvolí druhou možnost a rozhodnou se vrátit po proudu řeky. Sestaví vor a vydají se na cestu. Rozloučí se zde s Karlem, neboť řeka je snad jediným přírodním živlem, z nějž má Karl doopravdy strach. Yossi a Kevin zůstanou na voru a Karl a Marcus se znovu ztratí v pralese.

Nemilosrdná síla peřejí nakonec rozdělí i Yossiho a Kevina a Yossi zůstane osamocen v džungli. Jeho život visí na vlásku a musí se rozhodnout, jestli zemře, či jestli se všem okolnostem navzdory bude držet pomalu se vytrácející naděje, že bude zachráněn.

Vstoupit do džungle

Yossi Ghinsberg se narodil v Tel Avivu. Poté, co ukončil povinnou vojenskou službu, pracoval na různých pozicích, aby byl schopen zaplatit si cestu do daleka, a splnit si tak dlouho očekávaný sen.

„V roce 1981, když mi bylo 22, jsem se vydal procestovat amazonskou džungli a objevit v ní dosud neznámý kmen, navázat kontakt s jeho obyvateli, žít s nimi a nakonec pojmout dceru náčelníka za manželku. Můj sen měl velmi jasné obrysy,“ vzpomíná sám Ghinsberg.

Inspiraci získal v pamětech Motýlek z roku 1969, které mladý Ghinsberg několikrát přečetl. Kniha, kterou napsal odsouzený Henri Charrière, popisuje jeho únik z Ďábelských ostrovů, trestanecké kolonie ve Francouzské Guyaně. V roce 1973 byla podle jeho memoárů natočena filmová adaptace se Stevem McQueenem a Dustinem Hoffmanem v ústředních rolích. Henri Charrière se poté usídlil ve Venezuele a Ghinsberg se s ním toužil před vlastní dobrodružnou cestou osobně setkat a slyšet jeho názor na ni.

Když Ghinsberg přijel do Charrièrova bydliště, zjistil, že spisovatel před několika měsíci zemřel. Požehnání před cestou od něj již dostat nemohl. Budoucí dobrodruh tak nakonec skončil v La Pazu v Bolívii, kde proběhlo osudové setkání s Karlem Ruchprecterem, čtyřicetiletým Rakušanem, který tvrdil, že Ghinsbergovi nejenom ukáže dosud neobjevený domorodý kmen, ale dokonce mu pomůže najít zlato. Ghinsberg a dva další baťůžkáři, Američan Kevin Gale, a Švýcar Marcus Stamm, s nimiž se předtím spřátelil, tedy v Karlových stopách vyrazili do džungle.

Z osudového rozhodnutí se brzy stala strhující a děsivá zkouška, která otestovala nejen přátelské pouto mezi mladíky, ale i hranice psychické a fyzické výdrže skupiny. Ghinsberg se ocitl velmi blízko smrti a podařilo se mu téměř nemožné - tři týdny přežil bez zásob či vybavení na dosud nezmapovaném území. Zachráněn byl jen díky nezdolné víře Kevina Gala, který se nevzdal myšlenky, že jeho přítel v někde džungli stále žije, přestože všichni už přestali doufat, že by mohl být ještě naživu.

Jak tedy přes všechny myslitelné okolnosti přežil?

Ghinsberg vysvětluje: „Zjistil jsem, že jsem v přežívání dobrý. Nikdy předtím jsem o sobě takto nepřemýšlel, přece jen v životě nemáme tolik možností si přežití vyzkoušet. První dny byly plné hysterie a paniky, ale po nějakém čase se ve mně něco probudilo a já zjistil, že v sobě už nemám strach ani obavy. Obavy a strach spotřebovávají energii, což není hospodárné. Přežívání funguje jako stroj, všechny naše smysly a schopnosti - fyzické, mentální a spirituální, se rozvinou. Jakmile nastal tento stav, cítil jsem se doma, cítil jsem, že do džungle patřím.“

Ghinsberg se musel spoléhat na svůj důvtip, nakonec už byl jen kost a kůže. Chodidla měl odkrytá a poraněná do masa. Hloubka zážitku a blízkost smrti ho změnila.

„První dny jsem cítil obrovskou bolest, neustále jsem trpěl. Myslím tím, že jsem sám sebe litoval. Bolest byla přítomna, ale v hlavě se mi jen míhaly výkřiky ‚Už nemůžu, nezasloužím si to, celé je to nefér, ta bolest je až příliš silná.‘ Po několika dnech ale jako bych přešel práh. Když cítíte blízkost smrti, vše se najednou stane krásným, každý nádech je vzácný, jste vděční za život a nic neberete jako samozřejmost.“

Druhá věc, která Ghinsberga mučila, byla touha po společnosti, po kontaktu s člověkem. Proto unikal do spletitého světa vlastní fantazie, což bylo paradoxně nutné k tomu, aby si zachoval duševní zdraví.

„Přes den jsem neměl strach. V noci jsem se mohl strachy zbláznit, protože v noci vše ožívá. Víte, že jsou kolem vás predátoři, nemáte oheň, nemáte pistoli ani nůž, takže mi po nocích nabíhal mechanismus přežití. Nemohl jsem strachy ani usnout, takže jsem si vytvářel halucinace, které mě přenášely pryč z džungle. Schopnost spustit vlastní představivost byla pro mě naprosto přirozená. Nemohl jsem spát, ale tělo potřebovalo odpočívat, k čemuž mi sloužily halucinace.“

Tyto mechanismy udržely Ghinsberga při životě do té doby, než ho z džungle vysvobodil Kevin Gale, který se ho tři týdny zoufale a opakovaně vydával hledat.

obrazek
Od knihy k filmu - cesta, která trvala 26 let

Poté co se měsíc zotavoval v jihoamerické nemocnici a následných cestách, se Ghinsberg vrátil do Izraele, kde okamžitě dostal nabídku od nakladatele, aby o svém neuvěřitelném zážitku napsal knihu.

„Věděl jsem, že ten příběh má sílu,“ vzpomíná, „protože jsem po zotavení ještě šest měsíců cestoval a vyprávěl jsem ho všem cestovatelům, které jsem potkal. Bylo poznat, že je příběh okamžitě vtáhl.“

„Hledal jsem svůj příběh, našel jsem ho a měl potřebu vyprávět jej ostatním. Proto byla kniha tak úspěšná. Nebyla napsaná spisovatelem - spisovatel by v ní měl popisy a vytvářel by postavy a analýzy.“

Ghinsberg chtěl čtenáři ukázat naprosto vše a proto byla kniha napsána formou deníku stejně jako jeho milovaný Motýlek, díky němuž příběh vznikl. Psaní knihy pro něj bylo očistným procesem, dalo by se říci, že se v jistém smyslu „psala sama“. Dokončil ji během čtyř měsíců, přestože nikdy dříve nic delšího nenapsal.

Filmové zpracování knihy mělo úplně jiný vývoj - netrvalo pouhé čtyři měsíce ale 26 let.

Novopečený spisovatel přijel v roce 1990 do Hollywoodu, v ruce nadšeně třímal knihu, po třech letech ale nakonec odjel bez natočeného filmu, neboť nechtěl podlehnout neustálému tlaku producentů, aby, jak sám říká: „příběh pozměnil. Přicházeli s ‚kreativními řešeními‘, která ale pro mě nebyla vůbec kreativní, ničili pravdivý příběh a vytrácel se i respekt, který jsem cítil k postavám. A tak jsem z Hollywoodu odjel a neplánoval se vracet.“

V roce 2004 ale za Ghinsbergem přišla producentka Dana Lustigová, která se zavázala, že příběhu dostojí, a proto se Ghinsberg rozhodl práva k filmu podepsat. Podobně jako cesta do džungle pro Ghinsberga, byla 14letá cesta na plátna kin výsledkem zatvrzelého odhodlání Dany Lustigové.

Lustigová k tomu dodává: “Knihu jsem před mnoha lety četla a hodně ve mě zanechala. Dala mi v jistém smyslu sílu. V roce 2004 jsem žila v Los Angeles, právě jsem dokončila jeden projekt a rozhodla se, že Yossiho vyhledám. On je z Izraele, já rovněž, máme hodně známých a on zrovna tou dobou byl náhodou v Los Angeles. Potkali jsme se v bistru na Sunset Boulevard a já pravila: ‚Yossi, musím váš příběh přenést na filmové plátno.‘ On odpověděl: ‚Už jsem ho nabízel tolikrát, i velkým producentům a nikdo z nich nebyl schopen to natočit. Proč byste to měla zvládnout právě vy?‘”

Lustigová se tedy vrátila posmutnělá domů, ale nápad jí přesto nedal spát. „Říkala jsem si, že ten film prostě natočit musím. Sedla jsem do auta a zavolala Yossimu, že se s ním musím znovu vidět. Za pár hodin odlétal, tak jsem jela hodně rychle, dokonce mě zastavili policisté, ale stihla jsem se s ním znovu setkat. Podívala jsem se mu do očí a řekla jen: ‚Yossi, já ten film natočím. Ať se děje, co se děje, natočím ho.‘”

Pak se Lustigová setkala s delegátem tehdejší Australské filmové komise na filmové konferenci v Santa Monice, který jí vyprávěl o několika místech v Austrálii připomínajících Amazonský prales a také o filmových grantech australské vlády. Letěla tedy do Austrálie a potkala se s Justinem Monjou, který se chopil scénáře filmu.

Lustigová dodává: „S Justinem jsme se museli rozhodnout, co do scénáře dát a co ne. Bylo to pro nás dilema, nad kterým jsme strávili mnoho probdělých nocí a vytvořili nespočet návrhů. Bylo třeba si ujasnit, jestli chceme, aby bylo jasné, že ztraceného hledají a zároveň bylo potřeba vytvořit napětí okolo toho, jestli se najde nebo ne.“

V roce 2012 Lustigová předala Monjův scénář přední světové obchodní společnosti nezávislých filmů Arclight a Gary Hamilton, zakladatel společnosti a kreativní ředitel MIKE GABBAVY se zavázali film produkovat.

Garyho Hamiltona pak napadl vhodný australský režisér, který by mohl film zajímavě a komplexně zpracovat.

„Greg McLean nám zrovna volal ohledně jiného projektu a my mu zmínili Ztracen v džungli,“ vzpomíná Hamilton. „Napadlo mě, že by se Greg pro film výborně hodil. Poslali jsme mu scénář a hned druhý den mi zavolal, že se mu moc líbí a že by ho chtěl natočit právě on.”

Greg McLean dodává, že se pro natočení filmu rozhodl hlavně díky jeho hluboké myšlence o povaze lidského života.

„Pro mě je hlavním tématem filmu ‚náhodný Buddha‘, říká McLean. „Naivní 21letý mladík odchází na své putování ještě zcela nepolíben životem. Nemá dotvořenou osobnost a mimoděk získává moudrost o přírodě a zjišťuje, jaký je to pocit doopravdy se cítit naživu. Je to příběh plný zázraků. Několikrát se ocitá na hraně mezi životem a smrtí, ale z nějakého důvodu, ať už díky Boží prozřetelnosti nebo čemukoliv, co ve vesmíru určuje osudy lidí, vždycky přežije.”

Než začalo natáčení, bylo po dlouhé cestě na filmové plátno potřeba zajistit, aby jádro tohoto poznání ve scénáři zůstalo. Proto spolu McLean a Ghinsberg dva týdny seděli zavřeni v jedné místnosti - režisér mohl získat všechny detaily, které o skutečném příběhu chtěl vědět.

Lustigová připomíná, že „měli opravdu velké štěstí, že Yossi napsal knihu hned po svém zážitku v pralese, takže je tím pádem hodně opravdová, syrová. Není to příběh, který někdo napsal třicet let poté ze vzpomínek.“

„Několikrát už to s projektem vypadalo bledě. Jednou už jsme měli finance a plné herecké obsazení a tři týdny před začátkem produkce se vše rozpadlo. Myslela jsem si, že jsem ztratila Yossiho důvěru a že knihu nabídne někomu jinému. A musela jsem ho znovu přemlouvat, že film opravdu natočíme, slibovala jsem, že to zvládnu. A on mi uvěřil a já jsem velmi vděčná, že mi dal příležitost jeho příběh zfilmovat.”

Zásadní otázkou pro Grega McLeana a producenty pak zůstalo, který z herců bude schopen tento neuvěřitelný příběh ztvárnit.

obrazek
Postava Yossiho

Když se začalo uvažovat o tom, kdo velmi fyzicky, kreativně a psychicky náročnou hlavní roli ztvární, brzy vyvstalo jméno britského herce Daniela Radcliffa.

„Daniel Radcliffe byl jedním z prvních herců, kteří mě napadli,” vzpomíná producent Gary Hamilton. „Potřebovali jsme mladého herce, který má v sobě zároveň velkou důstojnost. Po Harrym Potterovi odvedl Daniel skvělý kus práce v Ženě v černém a v divadelní hře Equus.”

Producenti tedy herci poslali scénář a Radcliffe z něj byl nadšen, jakmile ho dočetl.

„Yossiho putování, hlavně ta část, kdy byl úplně sám, mě okamžitě přitahovalo,“ říká herec. „Ta naprostá extrémnost situace, to že přežil, to je prostě zázrak. Ať už v zázraky v tradičním smyslu slova věříte, či ne, přežil navzdory všem možným okolnostem. Zkoumání podstaty přátelství a toho, jak se může v extrémních prostředích měnit, bylo pro mě taktéž fascinující součástí filmu.”

Po následných konverzacích herce s režisérem McLeanem Radcliffe oficiálně roli ve filmu Ztracen v džungli přijal.

„Myslím, že když jsme zapojili Dana, tak film získal svou vlastní osobnost. Je to světoznámá herecká hvězda, ale je zároveň neuvěřitelně soustředěným hercem a hlavně obyčejným člověkem. Je velmi inteligentní, věří instinktům a prostě se vyzná,” dodává McLean.

Radcliffe již předtím hrál skutečné postavy, nikdy však nějakou, která byla dosud naživu. S opravdovým Yossim Ghinsbergem se poprvé setkal přes Skype.

„Když jsme poprvé skypovali, povídali jsme si asi dvě hodiny. Pak jsme si volali ještě jednou, zhruba stejně dlouho,“ vzpomíná Radcliffe. „Na natáčení pak bylo skvělé se moci otočit a zeptat se ho: ‚Na co jste v tento moment myslel, brečel jste nebo jste byl spíše otupělý?‘ Yossi má velké charisma, je na něm něco mystického, světáckého. Na place nám toho mohl hodně nabídnout, ale zároveň moc dobře rozuměl tomu, že se jedná o film a některé věci v něm budou trošku jinak a dokázal to respektovat.”

Radcliffova příprava na roli měla několik vrstev - kromě kontaktu se samotným Yossim musel vypilovat izraelský přízvuk a také držet velmi přísnou dietu.

„Yossi sice nehladověl, ale příjemně mu také nebylo. Proto jsem nechtěl, abych na natáčení byl zcela v pohodě, a tak jsem jedl daleko méně než obvykle. Od začátku do konce natáčení jsem zhubl zhruba 7 kilogramů.”

Radcliffe se také soustředil na to, aby distinktivně ztvárnil postavu v druhé části filmu. „Má postava je velkou část filmu osamělá, v pohybu, snaží se přežít, zjišťuje, jak zůstat naživu, kam jít. Snažil jsem se tyto pocity a momenty nějak odlišit a zahrát je jinak.“

Džungle a další postavy

I ve chvílích, kdy se postava Yossiho Ghinsberga ocitá sama, rozvíjí svůj vztah s pátým protagonistou, džunglí samotnou. Ta Yossiho a ostatní přijímá, vyzývá i ohrožuje.

Jak uvádí skutečný Yossi Ghinsberg: „Džungle je posledním nedotčeným místem na Zemi. Tvoří sotva 4 % světové pevniny, ale je domovem pro 50 % všech žijících organismů. Zdá se to nelogické, neboť v našich myslích je zvýšená populace spojena s větším tlakem na dostupnost zdrojů, s nedostatkem. Ale v nejhustěji obydleném místě na planetě panuje pravý opak - všeho je tam dostatek. Každý druh má svůj prostor a místo vzájemného soupeření dochází k synergii. Pro mě je to o pochopení toho, že všichni dohromady tvoříme jedinou žijící bytost. Musíme se naučit, jak společně pracovat, potom všichni přežijeme. Je mnoho toho, co se od džungle můžeme naučit, džungle je laboratoří života.“

Ghinsberg podotýká, že jeho vlastní osobnost i osobnost ostatních členů výpravy, byly pro příběh zásadní.

„Výrazně jsme se lišili věkem, zázemím, ze kterého jsme vzešli, přesvědčením. Každý jsme byli úplně jiný, ale zároveň něco vlastního reprezentovali. Můj vztah s těmito třemi přáteli nikdy neskončil. Nesu si je stále v sobě, všechny.“

Sebe sama nazývá snílkem: „Snílek a extrémem snílka je hlupák. Někteří snílci jen sní a sní, ale jen ti naivní věří, že se jejich sen může skutečně zhmotnit. A to je důvod, proč se snílek stává hnacím motorem celého dobrodružství.“

obrazek
Karl Ruchprecter

Karl Ruchprecter je Rakušan žijící v Bolívii, který procestoval Amazonii křížem krážem a přesvědčil Yossiho, Marcuse a Kevina, aby ho na oné osudové cestě následovali.

„Karl žije uvnitř mě. Právě Karl ve mně, mě jako motivačního řečníka živí. Karl není jen člověk, je prvotřídní vypravěč, má moc vás okouzlit a inspirovat. A já se jako takový Karl živím. Stojím na pódiu, mluvím k tisícům lidí po celém světě a cítím, že ta moc je něco, co jsem si vzal právě z Karla,“ vypráví Ghinsberg.

„Říkám mu čaroděj. Karl vyslovil slovo „déšť“ a začaly se sbíhat mraky. Ale má i temnou stránku, proto mu říkám ďábelský čaroděj. Cítím, že ho volá nebezpečí, nemá na výběr, musí se vydat naproti temnotě, kterou má v sobě. Takový je archetyp Karla.“

Pro postavu byl vybrán německý herec Thomas Kretschmann.

„S Thomasem Kretschmannem jsem pracoval téměř před 20 lety,“ říká producent Mike Gabrawy, „byl první kdo mě napadl, když jsme se snažili najít Karla. Thomas a Karl jsou jako jeden člověk - Thomas vyrostl ve východním Německu a později z něho utekl. Má svůj vlastní příběh o přežití.“

Do očí bijící podobnosti mezi hercem a skutečnou postavou si brzy všimli i ostatní. Gary Hamilton vzpomíná: „Když se Greg a Yossi setkali s Thomasem, oba řekli: ‘Tenhle chlap je víc jako Karl než Karl sám.’”

I přes tyto styčné body role pro herce představovala skutečnu výzvu, což bylo přesně to, co ho na ní přitahovalo.

„Když jsem si přečetl scénář, říkal jsem si, že to může i nemusí dopadnout,“ říká Kretchsmann. „Byla to výzva. Skypoval jsem s Gregem a dohodli jsme se, že budeme držet spolu a vzájemně si v rolích pomáhat.“

„Nebylo mi úplně jasné, kdo Karl byl, ale nechtěl jsem si nic vymýšlet, proto jsme s Yossim vedli dlouhé debaty. Nikdo neví, jestli Karlovy historky jsou pravdivé, nebo ne, případně jak moc přeháněl, proto jsem se snažil vytvořit postavu, o níž jsem si ani já sám nebyl jistý, že ji znám. To vnímám jako složitý, ale také velmi zajímavý úkol. Karl ostatním neustále vnucuje, co si myslí. Skáče ze scény do scény, od jednoho názoru k druhému a zároveň si protiřečí. To vše jsem se snažil vyjádřit.“

Jak vidí Kretschmann Karla ve vztahu k ostatním postavám?

„Ostatní postavy umí jako houby všechno vstřebat,“ říká. „Vždy jsem ze strany herců měl pocit takového toho ‘a co dál’. V podstatě jako bych chodil po světě se svými dětmi a snažil se jim vysvětlit všechny ty hovadiny, kterým věřím, a ony mě prokoukly.“

Daniel Radcliffe, který jako Yossi ztvárňuje právě jednu z těchto „hub“, vysvětluje: „Karl se pohybuje na velmi tenké hranici mezi někým, kdo je zábavný a charismatický, a někým komu v žilách koluje nebezpečí. Nikdy si nemůžete být jistí, co udělá, co má v úmyslu. Thomas to zahrál neuvěřitelně přesvědčivě. On je provokatér sám o sobě, takže si myslím, že s některými rysy své postavy se sžil velmi rychle.“

Marcus Stamm

„Marcus mě naučil soucítit s ostatními, ale také mi ukázal mou vlastní temnou stránku. Marcus je jako archetyp svatého, jehož nejkrajnější polohou je Ježíš. Bude třeba ho zradit a bude třeba ho obětovat,“ vysvětluje Ghinsberg.

Vzhledem k temnému tajemství obklopujícímu skutečný osud švýcarského cestovatele Marcuse Stamma, bylo pro Ghinsberga vidět znovu dlouho ztraceného přítele zvláště bolestné.

„Trpěl jsem, když jsem na place viděl zraněného ‘Marcuse’. Joel odvedl skvělou práci, jeho utrpení mi opravdu lámalo srdce. Markusovi jsem věnoval svou knihu. Nebylo to jen o tom, že se nevrátil, my jsme se rozdělili - chtěl jít s námi, ale my jsme ho z vlastního rozhodnutí odehnali. A s tím musím žít. Je to něco, co mě v životě posunulo. Marcus žije ve mně a skrze mě.“

Marcuse hraje mladý australský herec Joel Jackson, který zažil obrovský úspěch v televizi, ale nikdy předtím filmový scénář v ruce nedržel.

„Ve scénáři bylo něco, co ve mně vzbudilo zvědavost,“ říká Jackson. „Byl jsem zcela uchvácen skutečností, že člověk je schopný přežít jen tak na základě vlastní vůle. Yossi chtěl od života něco víc a s tím jsem, po vlastní zkušenosti, kdy jsem jako sedmnáctiletý cestoval rok po Brazílii, souzněl. Vyrostl jsem v malé komunitě, která měla vlastní lineární představu o tom, jak by se měl život vyvíjet.“

Jacksona postava Marcuse okamžitě zaujala, považoval ho za ušlechtilého člověka - plného dobroty, skromnosti a něhy. Hrát někoho, kdo je mnohem vyšší a rozložitější než ostatní herci, podat takový emocionální výkon a k tomu ztělesňovat člověka, kterého Yossi Ghinsberg stále vnímá jako součást svého života, byl stresující úkol.

„Yossi si dodnes ponechal trička, která patřila Marcusovi, pozůstatky jejich cesty do džungle. Možnost opřít se o tyto předměty i Yossiho zkušenost, byla obrovská výhoda. Mohl jsem snadno rozpoznat, jestli hraju dobře, stačilo se jen podívat za monitor a pohledem najít nejen Grega, ale také Yossiho, a vidět jeho reakci. Dotknout se něčeho těsně pod povrchem, skutečné vzpomínky nebo něčeho, co znal, připomenout Yossimu jeho vlastní zkušenost, to byl můj cíl.“

Jackson také zjistil, že živelnost prostředí, ve kterém se natáčelo, výkon jeho i ostatních herců ještě znásobila. „Nemáte kam utéct. Ve studiu si můžete jít sednout do karavanu, ale my jsme zůstávali na místě, protože bylo tak krásné. Využívali jsme jen to nejzákladnější, což napětí a chemii mezi postavami rozhodně zvýraznilo.“

Kevin Gale

„Kevin je hrdina, ale hrdina má také svou extrémní polohu, té říkám bojovník, „vysvětluje Ghinsgberg. „Hrdina bude neustále vyzýván okolnostmi, a bude-li nutné, aby obětoval svůj život, udělá to.“

Hrdinu ztvárnil mladý australský herec Alex Russell.

Russella na roli přitahovalo právě to hrdinství, které Yossi nazývá rytířstvím: „Mám Kevina rád právě pro jeho zatvrzelost. Pokud má pocit, že něco je správné, udělá to, nic ho nezastaví.“

Pro Russella i ostatní herce byla účast Ghinsberga během produkce i předprodukce nedocenitelná.

„Scénárista Justin Monjo nám skvěle představil hlavní linii příběhu, ale mít Yossiho při ruce, když jsme si hráli a experimentovali s dialogy, bylo nenahraditelné. Mít tam někoho, kdo může říct, ‘vlastně to bylo takhle’, není vždy nejlepší cesta, jak vypilovat herecký výkon, ale dodá mu autentičnost, o níž herci obvykle pouze sní. Připomnělo mi to, že to není jen příběh na papíře.“

Russell si současně uvědomoval, že se na utváření postavy musí podílet i vlastními podněty.

„Člověk se snadno dostane pod tlak, protože hraje skutečnou osobu a chce učinit zadost jejím kvalitám. Ale myslím, že jako herec musíte tento tlak setřást -  bude vás svazovat a vaše vlastní přirozenost a smysl pro to, co je pro postavu správné, nedostane prostor a nenajde si cestu k divákům.“

obrazek
Natáčení - hledání džungle

Děsuplná cesta Yossiho Ghinsberga se odehrála v Bolívii. Abychom zajistili co nejlepší podmínky z hlediska produkce a zároveň vytvořili co nejlepší zázemí pro jihoamerický kontext, probíhalo natáčení v Kolumbii a Austrálii.

Producenti museli nalézt způsob, jak v Kolumbii zajistit přístup k lokacím, které by v Austrálii bylo obtížné natočit - záběry vesnice a davů a především říční scény, jejichž role je v druhé půlce filmu klíčová. Tým strávil v Kolumbii více než tři měsíce - zkoumáním terénu, při předprodukci a při vlastní produkci filmu.

Hlavní kameraman Stefan Duscio spolu s režisérem Gregem McLeanem a producentem Toddem Fellmanem cestovali osm týdnů po Kolumbii, obhlíželi oblast o průměru pěti hodin letu a ze vzduchu detailně zkoumali řadu možných lokací.

Počasí a vrtochy různých ročních období tuto volbu přirozeně ovlivnily a stejně tak přinesly na poslední chvíli několik změn.

„Když jsme prozkoumávali řeky a snažili se nalézt konkrétní místa pro natáčení,“ vzpomíná Todd Fellman, „řeky byly v důsledku působení El Niňa úplně vyschlé. Navštívili jsme některé břehy, které na fotografiích vypadaly dokonale, ale na místě nám voda sahala sotva po kotníky. Vrátili jsme se do Austrálie a vydali se obhlédnout tok řeky Tully v oblasti Far North Queensland a vymysleli natáčecí plán pro různé úseky. Když jsme se ale vrátili do Kolumbie, sucho bylo pryč, voda v řekách stoupla a my nalezli dokonale vyhovující místa, která ale před třemi měsíci vůbec neexistovala.“

„Jestliže natáčíte film nazvaný Džungle, musíte skutečně mistrovsky zvládnout tu krásnou, bohatou pralesní nezelenou. Když jsme přijeli do Kolumbie poprvé, působilo ještě El Niňo, ale měli jsme štěstí -  déšť přišel těsně před začátkem natáčení a rozzářil barvy do krásných a bohatých odstínů,“ vysvětluje Duscio.

Jak uvádí vedoucí výpravy Matt Putland, mnoho podnětů pro film vzešlo od samotného Yossiho Ghinsberga.

„Neustále jsem ho otravoval dotazy, jaké měl s sebou vybavení na vaření, jaký batoh, v čem spal, jaké boty, jaké knihy… Chtěl jsem od něj vyzjistit co nejvíce detailů, abychom přesně totéž mohli umístit do batohu i ve filmu. Podrobně jsme se zabývali tím, co s sebou cestovatelé na konci sedmdesátých a na začátku osmdesátých let v krosnách nosili.“

V Austrálii se natáčelo v deštných pralesech v oblasti Mount Tamborine ve státě Queensland. Ty se podobají kolumbijské džungli a zároveň přináší výhody z pohledu produkce.

Jak uvádí Todd Fellman: „Mohli jsme zaparkovat náklaďáky, obědové stoly i osvětlení ve vzdálenosti 100 m od samého okraje panenského pralesa. Abychom se k takovému místu dostali v Kolumbii, museli bychom cestovat dvě až tři hodiny a natáčet na velmi izolovaných místech, která neposkytují stejné možnosti, pokud jde o ubytování nebo dostupné vybavení. Když jsme dali dohromady tyto dvě lokality a to, co nabízí, byli jsme schopni stvořit vizuální svět pro film Ztracen v džungli.“

Sjíždění řeky Rio Negro

Nejnáročnější scény, jak pro filmový štáb, tak pro herce, byly scény na vorech. Greg McLean měl od samého začátku jasno v tom, že se nebude jednat o film, kde by se akční scény natáčely před zeleným plátnem.

Jak McLean sám říká: „Herci, se zpočátku dohadovali, kdo bude pádlovat, a já jsem to musel rozhodovat. Jakmile se do toho ale trochu dostali, zamilovali si to. Scény na voru bylo nicméně náročné natočit, a to z mnoha důvodů.“

Vytvořit vor vypadající jako výsledek práce čtyř lidí, kteří neměli k dispozici nic kromě sekery a kusu provázku, a který by byl zároveň schopen plavby a odpovídal potřebám filmové produkce, nebylo jednoduché. První prototyp se potopil jen, co do něj kaskadéři nastoupili.

„Pro účely natáčení jsme potřebovali loď, která by byla lehká, udržela se na hladině a snadno bychom ji z řeky vytáhli a vrátili na původní stanoviště. Dřevo bylo příliš těžké a s lodí se velmi špatně manipulovalo, takže jsme vyrobili dva vory stejného designu, ale z pěnového polystyrenu a pokryté sklolaminátem. Sklolaminátové vory jsme využili pro širší záběry, zatímco ty klasické dřevěné pro zachycení detailů. Řešení, ke kterému jsme došli, nám nakonec dokonale vyhovovalo a umožnilo nám natočit skutečné herce na skutečném voru plavící se po skutečné řece,“ vysvětluje vedoucí výpravy Matt Putland.

Klíčová scéna v sérii záběrů na voru je ta, kdy vor projíždí úzkým úsekem lemovaným vysokými strmými skalami ústícím ve vodopád. Producenti se domnívali, že se tato část filmu bude natáčet v Queenslandu a skály vytvoří za pomoci vizuálních efektů. Tedy až do onoho osudného dne během natáčení v Kolumbii.

„Prozkoumávali jsme řeku Rio Negro v Kolumbii, točili jiné říční scény a zoufali si, protože jsme nemohli nalézt takové místo, jaké popisuje kniha a scénář. A v tu chvíli jsem se najednou zeptal: ‘Co je tam dole?’. Kolumbijský štáb mi vysvětlil, že tam nikdo nechodí, protože tam leží ohromná skála pokrytá vodou a je to velmi nebezpečné. A já jsem hned věděl, že je to přesně to, co potřebujeme. Na místo jsme se podívali a téměř přesně odpovídalo líčení v knize.“

Mal Paso San Pedro pro producenty představovalo obrovskou výzvu. Leželo více než dva kilometry pešky od základního tábora. Kamery musely být na místo přepraveny na oslech a veškeré vybavení spuštěno na lanech do rukou dvaceti až třiceti členů štábu usazených na kluzké mokré skále nad peřejemi. Jejich bezpečnostní lana tvořila hustou pavučinu.

Klíč k úspěchu představoval kolumbijský tým specializovaný na rafting na divoké řece, který Rio Negro dobře znal a byl ochoten spolupracovat s místními koordinátory a australským vedoucím kaskadérů Johnem Waltonem.

„Vůbec nevím, jak bychom to bez nich dokázali. Snažili jsme se do raftů umístit 25 lidí najednou, s kamerami namířenými na herce, zatímco jsme sjížděli divokou vodu. Buď jste ve studiu a celé to předstíráte, nebo to prostě uděláte. Tak jsme to prostě udělali. Kolumbijský záchranný tým i tým kaskadérů odvedly skvělou práci. Když se stmívá a kolem vás běhají lidé po kluzkých skalách, říkáte si, že by někdo mohl upadnout a něco si zlomit. Naštěstí všechno dopadlo dobře,“ vypráví McLean.

Napjatý moment nastal ve chvíli, kdy jsme se snažili dopravit dvojníka Daniela Radcliffa doprostřed řeky, vor strhl proud a začal se pod tíhou vody potápět.

„Najednou se jeden člen vodáckého týmu vrhl ze břehu do kajaku, přistál na vodě a zachránil Tobyho, dvojníka, než by ho unesl proud. Stalo se to v mžiku a experti odvedli fantastickou práci,“ vzpomíná Todd Fellman.

Jak uvádí producent Mike Gabrawy o celkovém dopadu této scény: „Nemohl být pro příběh lepší - postavy se snaží dostat do bezpečí, ale nemohou se vymanit z proudu peřejí. A přesně to jsme dokázali natočit. Byla to úžasná zkušenost a myslím, že nebezpečí je z filmu zřejmé.“

I přes výzvy, kterým čelili, včetně Ria Negra, producentka Dana Lustigová říká: „Myslím, že nás všechny ty extrémní okolnosti nějakým způsobem inspirovaly. Atmosféra na place byla velmi klidná oproti tomu, jakou rychlostí jsme museli natáčet a jak nebezpečné a intenzivní tyto situace byly.“

„Produkce, která natáčení děje umístí do skutečného prostředí a nepoužívá zelené plátno…a která má lidi, kteří jsou ochotni se překonat, aby divákům umožnili skutečně a plně se do postav vcítit, to obdivuji,“ říká o opravdovosti scén na řece herec Joel Jackson.

„Myslím, že když se díváte na Kevina, jak z břehu křičí na Yossiho, kterého strhl vodopád, uvědomíte si, jak je to neuvěřitelně silné, zvuk té scény, hučení řeky, je v tom agresivní krása. Přesně to Yossiho, Kevina, Marcuse a Karla na džungli od samého začátku přitahovalo a filmový štáb si dal za cíl, že to pro publikum zachytí autenticky.“

obrazek
Práce s Danielem Radcliffem

Greg McLean: „Daniel Radcliffe má tu úžasnou schopnost, že umí rozlišovat mezi tím, co je být hercem a ‚hvězdou’. Jako by říkal: ‚Jsem tu, abych jako herec odvedl svou práci, a to všechno kolem, to s tím nesouvisí, na tom mi nezáleží’. Míra jeho oddanosti filmu je úžasná, to na mě zapůsobilo nejvíc. Je radost s ním pracovat.“

Yossi Ghinsberg: „Byla pro mě obrovská čest, že mě hrál právě on. Myslím, že je nejikoničtější postavou století, je skvělý herec a skvělý člověk. Strávili jsme spolu spoustu času a poctivě se zajímal o vše, o co jsem se s ním mohl podělit. Dokonce poslouchal stejnou hudbu jako v té době já a četl tytéž knihy. Hluboce ho respektuji.“

Greg McLean: „Myslím, že pro Dana role představovala velkou výzvu a předpokládám, že to je také důvod, proč ji vzal. Mám pocit, že jako herec chce stále překovávat sám sebe. Nejenže sjíždí řeku na voru, jakmile se octne sám v džungli, ztratí polovinu své váhy, je téměř na kost vyhublý. I s tím byl Dan ochotný se vypořádat.“

Mike Gabrawy: „Podmínky, kterým Daniel musel čelit, byly někdy opravdu brutální, a on si nikdy nestěžoval ani nežádal žádné úlevy. Práci stavěl na první místo, byl neuvěřitelně laskavý ke Gregovi a ostatním hercům. Při výběru rolí nesází právě na jistotu, překonává sebe sama a to dokazuje, jak je oddaný svému řemeslu i pracovní etice.“

Todd Fellman: „Daniel dal do role a na plátno své srdce i svou duši. Byl to úchvatný zážitek, který inspiroval všechny ostatní k tomu, aby jednali stejně. Natáčeli jsme jednu scénu u řeky, závěrečnou scénu, a já jsem byl velmi rád kvůli němu, protože mu konečně skončila přísná čtyřtýdenní dieta. Daniel se na Yossiho cestu skutečně vydal a skutečně došel až na konec, nejen pokud jde o herecký výkon, ale i fyzicky a emocionálně. Když jsem ho ten večer u řeky pozoroval, byl jsem na něj velmi hrdý, protože v tu chvíli všechno zapadlo do sebe a byl jsem si dobře vědom, jaké úsilí ho to stálo.“


logo horoskopy
logo humor
logo studentka
logo nejhry
logo najdemese
logo sms
logo tvp
hledat filmy, osoby, kapely, kulturní akce... Filmy, osoby, kapely, kulturní akce...
hledat filmy, osoby, kapely, kulturní akce...
    Přihlášení
    Registrace


    Pátek 15. 12. 2017 Svátek má Radana
    Vyhrávej v casino.cz nebo na vyherni-automaty.cz   Prodávej s Plať-Mobilem.cz