Ztráta sexuální nevinnosti

Julian Sands (Helena v krabici, Leaving Las Vegas) si zahrál hlavní roli v psychologickém filmu, složeném z volně se prolínajících epizod, režiséra, scenáristy ale i hudebního skladatele Mika Figgise. Ve vzpomínkách se dokumentární režisér Nic vrací do dětství a období dospívání, k okamžikům, těsně souvisejícím se ztrátou sexuální nevinnosti, k hlavním momentům sexuálního sebeuvědomění a nejintenzivnějším milostným zážitkům této doby. Příběh se odehrává v padesátých letech v Keni, ale i v Anglii a na Sahaře a zachycuje čtyři různá období hrdinova života, těsně související s uvedeným tématem. Příběh dokreslují i další, často snové epizodní příběhy dalších postav, které kolorují hlavní dějovou linii a dotvářejí atmosféru tohoto zajímavého a velmi osobitého snímku, z něhož si jistě odnesete velice intenzivní pocit. Julian Sands osobně doprovodil snímek, který již znají diváci z videodistribuce Zrzavá Eva, černý Adam a jeden kameraman, ztrácející svou nevinnost ve Figgisově útoku na intuici, fantazii a obrazotvornost publika Film, který nalezne své místo na půdě filmových klubů, pro běžného diváka však poněkud zmatená a snad i zdlouhavá podívaná Uvedeno v kinopremiéře na 35. ročníku MFF Karlovy Vary Tři epizody o lásce, sexu, přátelství i smrti dokreslují příběh o sexuálním vývoji filmaře Nicka.

Ten žije naprosto obyčejným životem, pracuje jako kameraman-dokumentarista, má rodinu, syna. Hádka s manželkou však startuje sérii vzpomínek, které se dotýkají důležitých a intenzivních momentů spojených s jeho sexuálním sebeuvědoměním, s prvními pokusy a omyly lásky, prvním "hříchem" a s hrdinovým sexuálním zráním a zráním vůbec. To vše prolínaje se nejen se sny, ale i s osobitým pojetím biblického příběhu Adama a Evy a jejich vyhnání z Ráje, jež tvoří paralelu s Nickovými osudy z jeho dětství (pětiletý, dvanáctiletý a šestnáctiletý) i dospělosti. Na festivalu v Karlových Varech byl tento film vzrušujícího, leč nepříliš výstižného názvu, uveden dvakrát -jednou před půlnocí, podruhé těsně po ní. Po dvakráte to dopadlo stejně - stačilo se rozhlédnout a vedle filmových nenažranců hltajících soustředěně klidně i šestý filmový kousek s vděčností labužníků, většina kina odevzdaně pospávala, což nebylo jen nepříliš vhodným promítacím časem. Způsob, jakým se totiž epizody prolínají s příběhem, kontexty a slepé uličky, do nichž vás Figgis uvádí, abyste vzápětí poněkud zmateni opět vklouzli do dalších kapitol, významů, motivů, přechody v čase i v místech dění - to vše skutečně vyžaduje soustředění a pozornost, a někdy ani to nestačí.

Figgisova invence jako by se potácela mezi hravostí a sebestřednou uměleckou exhibicí, jíž ani banalita a kýč nejsou cizí (zvláště v použití některých detailů). Přesto však rafinovaně vyprávěný film nepostrádá i lehkost a vtip a některé scény jsou vysloveně půvabné a originální (Adam a Eva čurající do jezera). Složitá kompozice občas působí poněkud samoúčelně a zmateně a místy je lepší nechat se unést vlastními pocity, sledovat snímek spíše intuitivně jako obdivuhodnou a nesmírně působivou syntézu zvuku a obrazu, než pedantsky racionálně pátrat po významových nuancích. Pak je film velmi zajímavým zážitkem, který není od věci si dopřát už v rámci začlenění tohoto díla do Figgisovy poměrně pestré filmografie.