Son Caliente

Další obrázky 5  

  Sdílet

Skupina hraje většinou v šesti lidech, z nichž pět spolu hrálo už v Havaně. Zaujme hráč na perkuse, protože vypadá výrazně nekubánsky, a taky že jo – je to Marcel (příjmení Mariovi nějak ne a ne naskočit, tak se Marcelovi omlouváme), Čech, který s nimi hraje teprve krátce, ale kterého si zbytek kapely moc chválí. Když jsem se Maria zeptala, kde k němu přišli, tak se jen usmál a řekl, že jednou tak šel, zakopl o kámen, a když ho zvedl, tak pod ním seděl Marcel. No tak jo, no. Občas Marcela u těch všech bubínků (odborníci prominou!) střídá jiná podivuhodná osoba (nebo spíš osůbka), Ital Aldo (ajaj, ta příjmení…).

Ke stálicím kapely pak patří ostatní, naopak výrazně exoticky vyhlížejí členové: Pedro Argelio Guevara Torres, zpěvák a vedoucí kapely, jinak velmi charismatický člověk, který, jak mi řekl, je jedním z těch štastných lidí, kteří jako práci dělají přesně to, co je baví. Musím přiznat, že podle toho, s jakým nasazením zpívá a jakou energii chrlí na publikum, o tom ani v nejmenším nepochybuji.

Mario Herrera Marsillan, hráč na güiro (česky se to tuším jmenuje maraka a - teď by to snad měli odborníci opět raději přeskočit - je to taková ta valcha vydlabaná z nějaké rostliny), přímo zářná ukázka bezprostřední kubánské komunikativnosti.

Roelis Matos Aguire, kytarista a zpěvák, další příklad kubánského temperamentu (znáte to, kytara při hraní za hlavou a tak ...).

Amador Julian Hernandez Ordonez, baskytarista, takový ten jako by lehce nad věcí vzadu, a Manuel Guara Colas, trumpetista, který přesně splňuje představu o smutném černém bluesmanovi odkrývajícím své srdce skrz tklivá sóla. Čas od času nicméně i on odhodí masku smutného muže a rozpohybuje se.