Annie Girardotová

Annie Girardot (25. říjen 1931, Paříž) je francouzská herečka, která dosáhla prvního mezinárodního úspěchu v podobě Volpiho poháru na MFF v Benátkách 1965, kterou jí přinesla úloha osamělé Kay, prožívající uprostřed New Yorku krátké citové vzplanutí k francouzskému herci (Maurice Ronet), v komorním melodramatu podle románu Georgese Simenona Tři pokoje na Manhattanu (r. M. Carné). V roce 1975 byla oceněná cenou César za roli ve filmu Nejcennější co mám a znovu v roce 1995 za roli ve filmu Bídníci 20. století.

Druhou světovou válku prožila s matkou a bratrem v Normandii, otec zemřel, když jí byly čtyři. Už jako dítě chtěla hrát, ale stejně jako matka se nejdříve stala zdravotní sestrou. Při práci nejdříve navštěvovala dramatické kurzy, později začala studovat herectví na Konzervatoři. Začínala v divadle a v kabaretech. Od 50. let se začala objevovat v epizodních filmových rolích. První velkou divadelní roli dostala v roce 1958 ve hře Dva na houpačce. Na divadelních prknech také sklízela úspěchy v podobě cen.

V 70. letech se z ní stala jedna z nejoblíbenějších francouzských hereček díky rolím inteligentních emancipovaných nešťastných trpících žen, ale i se smyslem pro humor. Ztvárnila i řadu komediálních rolí.

V 80. letech prožila osobní krizi. Zkrachovalo divadlo, které měla pronajaté se svým partnerem Bobem Decoutem. Tisk navíc zpochybňoval její uměleckou poctivost a měla problémy s dcerou. Kvůli tomu všemu načas přestala hrát. Později se ale opět před kameru vrátila.

V letech 1962-1980 byla provdána za italského herce Renata Salvatoriho.