Pochází z umělecké rodiny, jeho matka byla klavíristkou, bratr maloval. Od mládí se věnoval fotografii a filmovou režii studoval na madridské filmové škole. Po jejím absolvování tam nějaký čas také učil, ale v roce 1963 musel ze školy odejít. Krátké filmy natáčel od padesátých let, připomenout musíme alespoň jeho středometrážní dokument Cuenca z roku 1958 s komentářem Francisca Rabala. Páskové byli jeho celovečerním debutem. V roce 1964 pak následovala historická freska v žánru bandolero, inspirovaná skutečnými událostmi Pláč pro banditu. Saura byl ale s rozsáhlostí produkce nespokojen a v příštím filmu sáhl po diametrálně odlišných formálních prostředcích. Spíše minimalisticky pojatý Hon byl uveden v roce 1965 a znamenal v jeho díle nástup vyhraněné metaforiky, symbolismu a jakéhosi snového realismu.