Začínal jako kritik v Cahiers du cinéma, v roce 1958 natočil první film francouzské nové vlny - Krásný Serge (Le beau Serge). Po nejistých začátcích nachází svou cestu jako sarkastický, nelítostný, ale brilantní kronikář života francouzské buržoazie. Jeho nejlepší filmy, mezi které patří například Nevěrná žena (La femme infidele) a Řezník (Le boucher), výstižně zachycují rozklad této společnosti. Od poloviny 70. let ztrácí jeho dílo mnohé ze své specifičnosti a přizpůsobuje se komerčnímu proudu francouzské kinematografie. Začátkem 90. let se vrací ke kronice mravů s důrazem na psychologii.